Brothers: A Tale of Two Sons

Putování dvou bratrů  v podobě, v jaké nám je představilo severské seskupení ze Starbreeze Studios , jsem rozhodně nečekal. Jistě , už dopředu se šířily fámy o tom, že cesta sourozenců bude spíše o emocích a ovládání dvou odlišných postav. No věřte něco takového tvůrcům krvavých mlýnků na maso jako Chronicles of Riddick či The Darkness. Nakonec se červené tekutiny sice dočkáme, avšak ve zcela odlišné situaci než bývá zvykem. Tentokrát to bude o atmosféře, která by se dala krájet , no ne motorovou pilou 🙂

Brothers : A Tale of Two Sons patří mezi projekty, které neosloví svou délkou, protože za takové čtyři a půl hodinky poměrně prostá, ale výtečně převyprávěná zápletka finišuje a dobrodružství končí. Základním pilířem úspěchu Brothers : A Tale of Two Sons je skvostná atmosféra. Nevtáhne vás hned, třeba jí dát čas. Možná vás na začátku negativně překvapí příliš infantilní vzhled ( ale velmi rychle to přejde  věřtemi) nebo šíleně krkolomné ovládání ( na to jsem si bohužel nezvykl až do samotného závěru , avšak to vše je irelevantní, dva synové se vyberou na cestu, kterou byste měli absolvovat společně s nimi.

 

1 z 1

- +

1.

Kde se příběh odehrává, není důležité, bezpředmětné jsou i jména. Rodina, to je otec, matka a dvě děti : starší a mladší syn. Na začátku sledujete hrob matky, která se utopila v rozbouřeném moři před očima mladšího syna. Život je krutý a otec potřebuje speciální lék, jinak zemře. Jediným možným východiskem je jeho hledání. A právě tuto cestu absolvují dva rošťáci.

Na začátku poznáváte krajinu zalitou slunce, která působí tak nevinně, že nastavujete před obrazovku obličej , aby vás na něj poohřáli příjemné sluneční paprsky. Dlouho si užívat nebudete, prostředí se změní. Vaše další cesta vede přes podzemní jeskyně a doly, projdete se po krvavém bojišti, drkotat zuby budete v zasněžené severské zemi a závěr … závěr vás nemilosrdně kopne do koulí a skromně pohodí, že si to tedy užijte, když už teda tak moc chcete.

Brácho, pojď mi pomoct!

Navzdory omezenému prostředí, které je navrženo poměrně lineárně, jen s několika odbočkami, navíc nijak výrazně nezaznačenými , je cesta příjemně klikatá . Zabloudit nelze, starší z bratrů vám vždy ukáže směr. Překážkou není hledání místa, kam se máte dostat, ale spíše způsob, jakým to uděláte. A tady se o slovo zuřivě hlásí hlasitě propagována spolupráce dvou pokrevních bratrů. Jeden ovládá to, druhý tamto a společnými silami postupují navzdory nástrahám stále dopředu, za vysněným lékem.

 

1 z 1

- +

1.

No není to jen o schopnostech, ale i povahových vlastnostech. Mladší z bratrů je lehkovážný, užívající si bezstarostný život. Staršího charakterovým rysem je odpovědnost ovlivněna přicházející dospělostí. Pokud například strážník spí a chcete se ho zeptat na cestu, respektive ho požádat, aby vám otevřel bránu, na slušné buzení staršího bratra inkriminovaná postava nereaguje, no mladší mu do obličeje chrstne sklenici vody, což vám otevře cestu. Starší hrdina se do studny podívá, mladší do ní odplivne. Starší pomůže hospodyni s koštětem zamést , mladší s ní dělá blbosti. Podobných příkladů, které vaše putování neovlivní, ale v pozadí dělají důležité jak bych to nazval no křoví , je ve hře hned několik a rádi si je vyzkoušíte.

 

1 z 1

- +

1.

Hratelností se Brothers : A Tale of Two Sons podobá  jakékoli pasáže z akčních her, ve kterých jste museli zdolávat nástrahy prostředí, někam vyšplhat , někde zatáhnout pákou a podobně. Tomb Raider či Uncharted ? Klidně, avšak hra primárně sází na kooperaci obou protagonistů s odlišnými schopnostmi. Starší je samozřejmě silnější, takže jen on může zatáhnout za páku, ale mladší je vzrůstově menší a přetáhne se přes mříže. Navzájem si otevírají cestu, ačkoliv putují po odlišných chodnících . Jeden otáčí klikou, aby udržel otevřené dveře, druhý se zatím na háku přesune nad propastí . V mnoha případech je důležité načasování, například při skákání po výčnělků, kdy jsou oba bratři spojení lanem a navzájem se jistí.

Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc

Příkladů pomoci se dá najít mnoho. Starší vyhodí mladšího na skálu, kam by se nedolízal a ten mu pak shodí lano. Příjemným zpestřením jsou prostorové hádanky, které zde již byly v různých podobách, ale až v Brothers : A Tale of Two Sons působí přirozeně . Musíte dostat „velký předmět “ z bodu A do bodu B a mnohé vám v této činnosti úspěšně překážejí ? Viděli jsme to mnohokrát, avšak v Brothers je to nesení obrovské trouby , kterou musíte dostat k velkému stroji. V podzemních štolách budete lákat obrovského trolla do pasti, kde je mladší hrdina návnadou. Jednotlivé hádanky jsou zakomponovány do samotného hraní s citem, bez rušivých elementů. Stejně si užijete rébusy s mechanismy, které musí ovládat obě postavy.

 

1 z 1

- +

1.

Ať však Brothers : A Tale of Two Sons působí zpočátku až neuvěřitelně infantilně, v polovině hry se začne velmi rychle měnit. Do popředí se dostanou dospělejší témata v protikladu s dětským pohledem na svět. Pocity z hraní zvedá i jazyk postav, srovnatelný s tím v The Sims. Právě nesrozumitelná patlanina dává dostatek prostoru na vnímání celého dění na obrazovce. Hudba je výrazným elementem dotvářejícím atmosféru, zní často, mění se podle jednotlivých situací, takže pokud je špatně , nejenže to vidíte na obrazovce , ale to i slyšíte. Melodie pohánějí dopředu, ale zároveň i nechávají hráče vychutnat si adrenalinové momenty jako například let na okřídleném kamarádovi .

Technické zpracování jako takové nepatří mezi vizuální nirvánu, ale mě zvláštní kouzlo a je vidět, že miliardy grafických efektů a enginy simulující ( téměř) realitu nejsou vždy všechno. Vymodelované prostředí v Brothers : A Tale of Two Sons brnká na správnou strunu atmosféry a jste pohlceni děním na obrazovce. Kamera sice není vždy ideální a ve snaze zachytit scénu jako ve filmu, zaběhne možná příliš daleko, ale na hratelnost nemá vliv , navíc si ji můžete manuálně upravit.

… zde pokračujte v psaní …

Ovládání? You’re kidding?

Jediným kamenem úrazu, nehledě na herní dobu, je ovládání. Maximální zjednodušení ( analog na ovládání postavy a jediné akční tlačítko) a originalita vyústily v neorganizovaný chaos . První minuty hraní budou utrpením a dojmu , že nemáte nikdy vše pod kontrolou , se nezbavíte do absolutního konce. Obou kluků totiž ovládáte najednou. Levým analogem staršího a pravým mladšího . Neustále se budete snažit je držet na “ správné“ straně, aby ten nalevo byl starší a zvládali jste ho správně nasměrovat, ale ne vždy to jde a mnohdy se budete trápit . Dívat na duo opilých panáků nepřitahuje , často se musíte dívat přímo na ovladač a přetransformovat své myšlenky na obrazovku. Kooperativní multiplayer ( byť na jedné konzoli ) se nedostavil. Obrovská škoda a pro některé možná důvod , proč budou bratry raději ignorovat .

 

1 z 1

- +

1.