V „prvním díle“ Blogování jsem se zaměřil na funkce a možnosti, které editor blogů na Zingu nabízí. Jen málo jsem se ale zaobíral samotným obsahem a to bych rád napravil právě teď.
O čem psát?
Nehledě na to, že jde o blog na webu zaměřeným na hry, blog je váš a vy máte plné právo do něj psát co chcete (co není s rozporu se zákony ČR a pravidly Zingu). Ať už jde o povídku, jiný obsah a nebo právě recenze, preview a jiné články o hrách.
Blog je zkrátka směsice a výčet všeho co máte na srdci a všeho o čem chcete psát.
Wast například píše o tématech, které nemají s hrami ve většině případech nic společného. Nebo málo. Chipsonator se zase zajímá o povídky a příběhy. Můžete zde propagovat svou tvorbu, ať už jde o hry (Welcome to Ataria, The Sub: Deadline nebo moje skromná tvorba na které spolupracuji – Warped Times)
Na blog můžete psát zkrátka všechno na co si jen vzpomenete. Proto se to také jmenuje blog.
Tuhé začátky…
…aneb Každý nějak začínal. I já – nečekaně. Osobně například mé začátky byly neobvyklé. Psal jsem tak strašné paskvily, že jsem měl chuť se zahrabat do země a lopatou si přerazit prsty (s hlavou v zemi). Na(ne)štěstí jsem to neudělal a proto jsem se dostal až sem. Ne že by to byl nějak zvlášť výkon, ale budiž.
Nejdůležitější je si uvědomit fakt, že žádnej učenej z nebe nespad a jedině psaním se naučíte psát pořádně. Důležité jsou však pak i oba aspekty článku, na které jsem narážel v minulé části. Můžete být v oblasti pravopisu českého jazyka zdatní jako nikdo jiný, ale článek musí vypadat dobře i na papíře (na webu) a nikoli jen ve vaší hlavě. Ale k tomu se ještě dostanu.
Zkrátka to chce zkoušet psát a psát a psát. Nebojte se své „hotové polotovary“ publikovat a dožadujte se jakékoli kritiky. A co je ze všeho nejdůležitější: U psaní vydržte i kdyby vás to mělo stát společenský život.
Ani já nejsem na své začátky nijak zvlášť pyšný. První 2-3 články, které jsem publikoval, už jsem dávno smazal a jsou zapomenuty v propadlišti dějin. Ovšem můj nejstarší dohledatelný článek pohazí z 20.8.2011 (neskutečně ten čas letí) a to konkrétně Můj TOP 3 nejhranějších her. Ale má první „pořádná tvorba“ přišla jen necelý půlrok později a to u recenze na multiplayer Assassin’s Creed: Revelations. Jen 6 dní na to přišel můj další „hit“ – Crysis 2. Stačilo mi půl roku na to, abych se znatelně zlepšil. Půl roku aktivního psaní.
Naopak třeba mým nejčtenějším blogovým článkem je Rekapitulace: Assassin’s Creed se 43594 zobrazenými. Naopak mými nejméně čtenými články bývají povídky – ale já jsem strašně „tvrdohlavý“ a píšu dál.
Tak jak teda?!
Ať už si usmyslíte cokoli o čem budete psát, vždy je důležité na to čtenáře navnadit. A to se většinou děje právě v perexu. To je takový ten krátký text (zhruba odstavec) před samotným článkem. Dalo by se říct, že jde o takovou předmluvu.
Perex se dá napsat jakýmkoli možným stylem. Lze napsat: „Tak jsem opět tady a přinášim vám další recenzi na…,“ můžete napsat ale i „Po dlouhé době nicnedělání jsem se rozhodl zase něco napsat.“
Ve všech případech by měl ale perex uvést čtenáře do obrazu o čem se v článku dočte a nebo proč by ho měl číst.
Perex se objevuje vedle obrázku článku a pod nadpisem, proto jde o ideální úvod, který vám mnohdy zajistí (ne)úspěšnost článku. Nadpis může být výřečný, ale úvod je výřečnější. Za všech okolností.
Píšeme jako o život
Pokud už jste si vybrali svoje téma o kterém chcete psát, nezapomeňte se ujistit, že o něm víte co nejvíce a nejde o téma, o které jste zavadili jen palcem u nohy. Případně jde o téma, o kterém se dají dohledat informace relativně snadno a přesto vyžaduje subjektivní názor pisatele – protože kdyby se tyto informace daly dohledat, k čemu to pak píšete?
U recenzí, preview, povídek a případně jiných o hrách zaměřených článcích není často problém. Ten nastává u témat, která nejsou tak známá (viz Wast).
Neexistuje žádný dokonalý návod jak si zajistit úspěch ani dokonalý „To-Do list“, podle kterého se řídit, aby měl váš článek všechno co je potřeba. Musíte to zkrátka cítit.
Pokud máte téma a úvod, máte prakticky vyhráno. Psát vyloženě o něčem, o čem víte (např. recenze) dostatek věcí, je vzásadě velmi jednoduché a text z vás leze ven. Osobně doporučuji si zapisovat vše co vás napadne. I ty nejblbější a nejirelevantnější věty. Až vám dojdou nápady, věty si přečtěte a poupravte tak, aby z nich nevymyzel původní názor ani jejich původní podstata. Počkejte klidně den, než se na věty znovu podíváte.
Po úpravě počkejte další den a věty si přečtěte znovu a případně doupravte co můžete. Pokud máte i toto hotovo, pokuste se postupně věty složit dohromady, aby daly dohromady plnohodnotný a na sebe navazující text, který má svůj základ a konec. Nezapomeňte i na samotnou osnovu článku. Začít verdiktem je nezvyklé a končit příběhem také – i v tomto musíte mít jasno.
Jakmile si uvědomíte a představíte, jak váš článek má přibližně vypadat, nemůže být zbytek těžký.
Kámen úrazu
Aneb Stylistika a pravopis. Ano. Naučit se český jazyk na úrovni alespoň základní školy je velmi těžké (irony overload) a proto se pravopis a gramatika stává kamenem úrazu většiny článků. Jisté chyby se dají odpustit, ale objevují se zde i takové, za které byste měli dostat pohlavky. Zaměňovat I za Y uprostřed slov (Mít/Mýt, Bít/Být) nebo třeba S a Z jsou věci, které by měl každý umět už jen tím, že je Čech. A proto je psaní nejlepší „lék“. Psát a psát a psát. Více praxe znamená méně chyb. Ne vždy je lehké určit, zda-li je třeba písmeno, skloňování nebo interpunkce správná, ale není nad to to zkusit.
Existují i lidé, kteří když vidí chybně napsané slovo nebo větu, okamžitě poznají, že tam něco nehraje. Nikdy není na škodu si pamatovat určité mnemotechnické pomůcky. Třeba že v jedné větě nesmí být více než jedno sloveso. A hned máte o jednu starost méně.
I přes to, že je pravopis a gramatika závažná věc, dá se snadno přejít. Dá se opravit. Dá se naučit. Co je ale těžší je samotná stylistika článku.
Pokud správně rozdělujete odstavce, využíváte vhodně nadpisy a děláte vše s mírou (neužíváte stejné slova krátce po sobě atp.). Jsou i věci, které vypadají líp, když tam jsou, a přesto jsou špatně, než když tam nejsou vůbec. Například právě interpunkce.
Jsou i věci které vypadají líp když tam jsou a přesto jsou špatně než když tam nejsou vůbec.
Jsou i věci, které vypadají líp, když tam jsou, a přesto jsou špatně, než, když tam nejsou, vůbec.
Sami v duchu si můžete říct, která z obou špatně napsaných variant vypadá ve finále líp. V některých větách jsou chyby – i já se jim nevyvaruji – ale i přesto vám stylistika může pomoci je zamaskovat.
Nikdy není pozdě!
Nikdy není pozdě se naučit něčemu novému. Nikdy není pozdě napsat co si myslíte a o čem chcete. Nikdy není pozdě se naučit pořádně český jazyk. Nikdy není pozdě na nic. Času je dost – tak piště a zlepšujte se!
