Jak to dělaj kosmonauti…
Jokokokukuru Kasabi No tanabe Kokukiro kisiko ! je hra ze které bude každý pravověrný hráč JRPG naprosto nadšen – ale líbit by se mohla i JRPG panicům – tohle je totiž intergalaktický totál brutál nářez !
JKKNTKK (když jsem sem vzbudil, musel jsem plakat) je naprosto psychodelická a ujetá přesto ve své podstatě vážná, poetická a vrcholně poetická hra. Celá je situovaná do – světe div se – do vesmírné rakety. A v tom tkví její poetika. Poetika osamělého vesmírného poutníka. Aby nedošlo k mýlce – hra se neodehrává v kosmické lodi alá Enterprise, nebo vesmírné stanici ale skutečně v klasické válcovité raketě – takovém přerostlém Saturnu V. Však se taky jmenuje Moon VI. Nu a na válcové palubě Moonu VI, ve válcové kóji se vy, coby kosmonaut Ituzuki Kasabi Umatsu, zvaný Ituma probudíte. Nemáte ani ánung kde ste se to ocitli a proč tam jste. Protože Ituma není žádný vesmírný génius. Ba právě naopak Ituma je naprostý looser, flákač a vágus, který pracuje na údržbě rakety kde umývá – ehm -záchody… No a po jedné šichtě se zašije na záchodě, s lahví rumu, opije se, nějak se doklopýtá do kumbálu pro personál – a ráno je pro něj kruté – protože místo v New Tokiu na Marsu (což je běloskvoucí hi-tech metropole) se ocitne v Moonu VI na cestě kamsi ke všem čertům. Protože Moon VI je na tajné cestě k záhadné třinácté planetě – a vy v kůži Ituma se musíte prokecat celou stopatrovou lodí, řešit naprosto šílené úkoly a samozřejmě doletět ke třinácté planetě – a kolonizovat ji. Což vám, pokud jste de..l, ma..r a ochlasta půjde dost těžko a je jasné že velitelka Jenny Kruz z vás nebude mít radost. Protože Ituma je přesně ten týpek kterého potřebovala.
Jokokokukuru je naprosto šílená záležitost. Ale naprosto ! Autoři otevřeně přiznávají že se inspirovali všemi možnými i nemožnými kulturními, pop kulturními i nekulturními odkazy – od Neználka, přes Simpsony, Žhavé výstřely až po občana Kaina a Markétu Lazarovou a Babičku. Ano, tohle šílené indie JRPG pochází z Telče, nikoliv z Tokia. Aby bylo jasno. Takže v roli naprostého mimoně chodíte rozlehlou oblou raketou a rozmlouváte s velkým počtem podobně švihlých prostav jako jste vy dva. Hra je děsně ukecaná (zdravíme Torment) a místy naprosto nedává smysl, protože mnohé postavy jsou působí dojme že neustále chlastají nebo hulí. Ono na tom něco je, třináctou planetu totiž mají kolonizovat vyvrhelové a Moon VI je vlastně polovězeňský transport, křížený s Noemovou archou a hi-tech věžákem. Takže zatímco v dolních patrech rakety je hnus, smrad a kurděje, v horních je živoucí zoologická zahrada (místy připomínající Zoopolis) a vrchní část je snobárna, takový vesmírný Titanic a někde nad tím ční akademici. Akademici je sdružení vědátorů diskutujících u kulatého stolu o důležitosti – chrousta. Akademické patro je inspirováno víc než čím jiným Labyrintem světa a ráje srdce říznutého Vladařem a Borgii (od Mila Manary a Alejandra Jodorovského) takže je to dílem těžký shizoidní disputační peklo a dílem bordel.Doslova.
Super je ale i Dark Basin – což je něco jako předpeklí plné metaláků, wrestlerů, nájemných vrahů, samozřejmě s arénou, post – apo svět uvnitř obrovské rakety. Postavičky tady stojí za to ať jde o motorkářského barmana Breda, Elis Kuglaty (což je ehm- nevěstka babylonská) nebo šíleného vědátora Petra Pavloviče Pavlovského. Co je ale na Jokokukuru geniální jsou charaktery jednotlivých postaviček. Celá hra je přecpaná hláškami, gagy, easter eggy a naprosto fantas-magorickým prostředím. Ať jde o vesmírné prase TinyTin, růžovou homosexuální velrybu Irwinga(naprosto šílená variace na Moby Dicka) nebo profesorku Jenny Kruz – a spoustu a spoustu vedlejších charakterů – garantuji vám že tohle si budete pamatovat do smrti.
Ale pak najednou hra naprosto zvážní a stane se filozofickou – abyste zjistili že to bylo jen delirum tremens po vypití přípravku na mytí oken. Kupodivu – kdo by to čekal – se ve hře téměř skoro nebojuje – ono totiž není prakticky s kým – jsou tu sice souboje v aréně, ale ty nejsou povinné a prakticky pokud neděláte binec, tak si vás nikdo nevšímá. Jokokokoruku je zkrátka hrou kde se musíte ze všeho vykecat a jestli se někde vyplatí investovat body do inteligence a výmluvnosti je to tahle hra. Neznám tak ukecané RPG, prostě neznám ! Nejlepší je že časem se z naprostého pitomce, chlastajícího variaci na okenu můžete vypracovat v intelektuála – a po dohrání hry spustit New Game + kde se naopak pitím všeho možného, hulením a užíváním i jiných drog (ano to tu všechno je) propracovat v naprostého blba.
Teprve když dorazíte do cíle své výpravy tak se hra stane na pár okamžíku akční, užijete si nějakého toho střílení (pro pohodlnou střelbu i z FPS pohledu), protivníci vskutku nejsou pitomí, ale nějakou velkou řežbu nečekejte.
Výtvarné zpracování je těžce NEjaponské, filozofické pojetí naopak japonské víc než dost a pozor – je to jen a pouze na PC a běhá to i pod Linuxem a MacOSEm, takže si cestu na Dark Moonu užijí i uživatelé minoritních operačních systémů. Na konzole se tahle záležitost překvapivě neplánuje – zatím ! Za mě – nejlepší JRPG všech dob. A není to fór.
Naprosto švihlá variace na Neználka na Měsíci s příchutí britského humoru a MNOHA filozofickými přesahy. Nejukecanější RPG všech dob. 100%
