The Infectious Madness of Doctor Dekker – ve spárech šílenství

Zešílel jsem nebo je tohle skutečně žhavý kandidát na hru roku 2017?

Jak být správným psychiatrem

Doktor Dekker byl zavražděn a vypadá to, že některým ze svých pacientů. Vy jste jeho náhrada a máte dva hlavní úkoly. Za prvé pomoct svým pacientům a za druhé zjistit, kdo stojí za onou vraždou. Příběh hry se dá takhle lehce popsat, pravdou však je, že se jedná o naprostou lahůdku, co se týče postupného odkrývání děje. Čeká na vás celkem pět aktů, kdy atmosféra houstne, dějí se mnohdy opravdu zvláštní a neuvěřitelné věci a vy sami máte co dělat, abyste z toho všeho nezešíleli.

Hra má několik konců, které se odvíjí od vašich voleb během rozhovorů. Otázky totiž nekladete pouze vy, ale i vaši pacienti se vás ptají na určité názory, či po vás chtějí rady, jak se s daným problémem vypořádat. Každá tato odpověď přidává či ubírá body do vašeho šílenství a díky tomu na vás čeká na konci hry jeden ze šesti konců. Dokonce i dějové linky každého z vašich pacientů mají dvě různé zakončení, kdy jedno je špatné a to druhé ještě horší. A takhle to mám rád.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jak nezešílet

Na hře mě zaujalo, jak bravurně poodkrývá nejen příběh za vraždou doktora Dekkera, ale také osobní eskapády jednotlivých pacientů. A i když se mi to zdálo nemožné, oblíbil jsem si úplně všech 11 postav. Zajímaly mě jejich problémy, osudy a snažil jsem se jim co nejvíce pomoct. Kromě hlavních šesti postav, o kterých budu psát dále, tu na vás čeká pět bonusových. Jejich problémy moc řešit nemusíte, hra vás do toho nijak nenutí a jejich sezení lze zcela vynechat. Což by ale byla škoda.

Na výsluní se však dostalo šest postav, z nichž pět patří mezi vaše pacienty a poslední osobou je vaše hyperaktivní sekretářka Jaya. Máte tu sexy Mariannu, která se probouzí nahá na pláži, Nathana, který prožívá neustále jeden a ten samý den nebo třeba Bryce, který věří, že má každý den hodinu navíc, kdy se zastaví čas a jen on se může pohybovat.

 

1 z 1

- +

1.

Všechny tyto problémy zní zpočátku tak, že si je vymýšlí. Je logické dojít k tomuhle závěru, velmi brzy si ale začnete uvědomovat, že je tu možná šance, že se něco z toho skutečně děje. Čím dále ve hře budete, tím méně si budete jistí tím, co je pravda. Šílenství se do určité míry přenese skrz monitor i na vás samotné, kdy si hra s vámi neustále hraje. Tohle je věc, která je geniální a je škoda, že to nevyužívá více tvůrců her.

Klasickým příkladem, kterého si všimnete, jsou různé prostřihy, sem tam nějaký ten efekt nebo práce s obrazem a jeho barvou. Jenže tvůrci jdou dál a dokonce upravují i dialogy, abyste nabyli dojmu, že vám začíná šplouchat na maják. Uvedu příklad, pokud si ale nechcete kazit zážitek ze hry, přeskočte na další odstavec.

 

1 z 1

- +

1.

Contradiction + Event[0] = TIMODD

Což mě přivádí k samotné hratelnosti. Jedná se o klasickou FMV hru, kdy tu vystupují skuteční lidé. Zde musím vyzdvihnout herecké výkony. A to naprosto všech herců. Opravdu jsem se bál, že jejich vystupování bude křečovité, až příliš absurdní a pokazí to celkový dojem ze hry. TIMODD se snaží být extrémně temné, místy až depresivní a pokud by někdo přehrával, narušilo by to atmosféru a zničilo tenhle titul. Díky Bohu (nebo jinému bohu, tomu, který prý čeká pod vodou na svůj návrat) jsou herci úžasní. Někdy jsou celí šťastní, jindy na pokraji šílenství. Zpočátku jsem měl menší problém s vaší sekretářkou, která ale prostě je taková hyperaktivní, takže vám po čase ani nepřijde, že by to daná osoba hrála špatně. Protože nehraje. Když to srovnám s hereckými výkony z Contradiction či obecně ostatními FMV hrami, tak tohle je zcela jiná liga. Když mi jedna postava popisovala svou noční můru, hltal jsem každé její slovo a poté pouze zíral na obrazovku s pootevřenými ústy. Z jejího projevu šlo poznat, jak moc děsivý sen to byl a v očích se hromadil strach z něčeho, co lidská mysl stěží dokáže pochopit.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Pokud jste hráli hru Her Story, víte zhruba, jak se hraje i tento titul. Vlevo máte seznam pacientů, mezi kterými můžete hezky přepínat. Je dobré, že se hra nenačítá, přepínání je plynulé a nic vás tak nezdržuje. U každé osoby máte barevnou tečku. Červená znamená, že jí ještě musíte pokládat otázky. Oranžová značí, že máte všechny klíčové body za sebou a můžete se přesunout do dalšího aktu. A poslední, zelená, vám říká, že jste se dané osoby zeptaly na všechny dostupné otázky a nejde se aktuálně dozvědět již nic dalšího. Mějte ale na paměti, že pokud budete chtít mít všechny zelené, riskujete, že propadnete šílenství a váš konec hry nebude zrovna moc pěkný.

Na druhou stranu ale doporučuji zjistit od vašich pacientů opravdu vše. Dostat se do oranžové zóny je vcelku jednoduché, jelikož vám hra v titulcích i zvýrazní, na co byste se měli zeptat (lze vypnout). U zelené je to už o dost těžší a některé otázky mi přišly trochu mimo, za což ale může asi ten fakt, že jsem si tyhle informace spojil již dříve a nebylo nutné se na ně dál ptát (třeba když jsem měl tipnout planetu a já ji uhádl správně, pak jsem ještě měl dál pokračovat, i když to už nemělo význam). Postavy mi přišly ale tak zajímavé, že jsem o nich chtěl zjistit vše. Protože jen když znáte vašeho pacienta, můžete mu skutečně pomoci.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zkus to ještě jednou

A zde přichází největší zápor hry, který je ale zároveň také kladem. Rozhovory, respektive kladení otázek. Podobně jako ve hře Event[0] zde nevybíráte otázky z nabídky, ale tvoříte je sami. Takže se třeba zeptáte „Who are you?“ a daná postava vám odpoví. Tyto odpovědi se vám uloží do deníku a lze je kdykoliv znovu přehrát. Dobré také je, že u některých odpovědí máte i hvězdičky, které značí jejich důležitost. Pokud máte dvě oranžové, znamená to, že byste se měli dále zajímat o nějakou informaci, která tam zazněla. Pokud jednu zelenou, není to moc důležitá informace, ale lze zjistit nějaký detail.

Jak už každého logicky napadne, tento styl dotazování má jednu velkou chybu. Hra dost často nebude brát vaši otázku jako legitimní nebo v ojedinělých případech i pochopí dotaz špatně a ukáže vám video, které s tím nemá nic společného. Je to zcela pochopitelné a i když to sem tam jemně pokazí váš zážitek z hraní, nelze se kvůli tomu na hru moc zlobit. Celý tenhle systém je ještě v plenkách a často budete svědky naprosto plynulé konverzace mezi vámi a vašimi pacienty, kdy je to naprosto úžasný pocit. Samozřejmě se můžete odprostit od psaní celých vět a zadávat jen klíčová slova, ale mnohdy jsou jedinou správnou cestou pouze věty. Které sem tam musí být správně formulovány, tudíž hra je opravdu jen a pouze pro angličtináře.

 

1 z 1

- +

1.

Pokud se ale zaseknete, což bych se upřímně moc nedivil, můžete využít dva způsoby, jak jít dál. Prvním je získání nápovědy právě z přehrávání odpovědí, kdy určité věci jsou tučné, tudíž víte, že byste se měli zeptat právě na to. No a pak tu je systém nápovědy, kdy si musíte počkat minutu a půl, než ji můžete použít. Poté stačí zadat slovíčko Hint a hra vás popostrčí správným směrem. Někdy je také vhodné v případě nouze přepínat mezi pacienty, protože si tak můžete ověřit informace od jiného pacienta, a tak i dále pokračovat v konverzaci s tím prvním člověkem. Počet použití nápovědy není nijak omezen, navíc ani nemá vliv na příběh, takže se ji nemusíte bát použít během záseků. Někteří pacienti vám také budou lhát, takže si dávejte pozor i na tohle. Hra vám sice některé věci píše do poznámek, ale je dobré si určité údaje jako jsou jména osob a vztahy s nimi, psát na papír.

 

1 z 2

- +

1.

2.

20 hodin plných neutuchajícího šílenství

Samotný vrah je pokaždé jiný, díky tomu je tu jistá znovuhratelnost. Navíc i přesto je ale hra hodně dlouhá, trvalo mi téměř dvacet hodin, než jsem se dostal na konec. Mějte však na paměti, že jsem dost používal nápovědy a snažil se mít u všech postav zelený stav, takže teoreticky se herní doba může ještě natáhnout.

Vzhledem k délce a unikátnímu zážitku se tahle hra vyplatí koupit i za plnou cenu, která není nijak vysoká – pouhých devět euro. Na závěr bych se ještě chtěl zmínit o atmosféře, která je opravdu děsivá, obzvlášť, pokud máte rádi Lovecrafta… Tato hra mi tak učarovala, že jsem celé čtyři dny nemyslel téměř na nic jiného. Zajímal mě osud jednotlivých postav, dokonce i ten můj. Je to opravdu obrovské překvapení a zatím pro mě adept na hru tohoto roku, i když si myslím, že dokáže oslovit jen úzkou skupinu hráčů. Což je škoda, protože bych přál úspěch tomuto dílu, aby v budoucnosti vzniklo něco podobného a stejně kvalitního. Pokud máte rádi psychologické horory, není vůbec nad čím přemýšlet a prostě to kupte.

 

1 z 1

- +

1.