Castlevania 1. série – Recenze

Po dlouhých třech letech jsem se rozhodl napsat další článek, tentokrát ale půjde o hru jen částečně. Vlastně vůbec. Netflix se totiž rozhodl přinést na naše obrazovky a monitory další adaptaci podle hry. Co myslíte, podařilo se alespoň trochu prolomit prokletí herních adaptací, nebo jsme se dočkali dalšího zbytečného polotvaru, jenž nemá s herní předlohou takřka nic společného.

Hlavouni v Netflixu se tentokrát rozhodli jít trošku jinou cestou, než celovečerákem. Castlevania je totiž animovaná. Původně se mělo jednat o celovečerní film, ale místo toho jsme dostali čtyřdílnou animovanou minisérii pro fanoušky. A funguje to skvěle. Příběh se inspiroval třetím dílem Castlevania III: Dracula’s Curse, který sloužil jako prequel přechozím dvoum dílům. Do hlavních rolích rolích se dosadily celkem známé hlasy, jako třeba Richard Armitage (Hobití trilogie) nebo Graham McTavish (také Hobit, Uncharted 3). Dabingu nejde skoro nic vytknout, možná hlas Drákuly mi nepřišel moc přesvědčivý, ale jinak jde o téměř dokonalou práci. O hudbu se postaral Trevor Morris, který například stojí za soundtracky z Vikingů nebo Iron Fista. Hudba je fajn, na druhou stranu někoho mohlo napadnout použít alespoň trochu hudby z videoherní série, tak snad v druhé sérii.

Příběh začíná příchodem ženy jménem Lisa k obrovskému zámku, který není nic jiného než Drákulova pevnost. Lisa za ním přišla z jediného důvody, chce totiž využít Drákulovo vybavení a knihovnu, samozřejmě bez použití magie, aby mohla pomoci lidem. Na to Drákula souhlasí a Lisa se mu začíná líbit. Děj se poté lusknutím prstu přesune o rok později. Následuje spoiler, bez kterého by to vysvětlit nešlo.

Děj se totiž posune o další rok později a Drákula konečně vypustí svojí armádu ohavných monster a já nevím čeho ještě. Začínají jatka, začíná ten hlavní příběh a končí první epizoda. Možná to vypadá celkem chaoticky, ale nemusíte se bát. První epizoda sice trpí vše vysvětlovacím syndromem a vůbec bych se nezlobil o rozšíření prologu alespoň na dvě epizody, abychom dostali nějaké budování vztahu mezi Drákulou a Lisou. Finále epizody se posouvá v čase ještě trochu dál a my se konečně dostáváme k hlavnímu hrdinovi, Trevoru Belmontovi, jenž se vydává na drsnou cestu válkou zpustošenou zemí. Další tři epizody jsou skvělá jízda, která mě ani na chvilku nenudila.

Tady už se sérii nedá téměř nic vytknout. Většina postav je opravdu povedených a jejich osud vás bude zajímat. Animace je špičková a fanoušci akčních scén si příjdou na své, to samé platí o fanoušcích trhání končetin a kuchání střev (čuňata), jelikož série si na nic nehraje a klidně vám ukáže mrtvé, roztrhané dítě. Takže nic pro slabé žaludky. Bohužel to všechno skončí, než stihnete vykřiknout holly fuck, protože se tvůrci z neznámého a nepochopitelného důvodu rozhodli udělat pouze čtyři epizody. Naštěstí je oznámena druhá, delší série, kterou snad uvidíme začátkem příštího roku. Jako takovou menší přípravu na Zaklínače od Netflixu mohu Castlevanii s klidem doporučit všem fanouškům herní předlohy, nebo i lidem co mají rádi zajímavé příběhy a poctivou akci. Ještě přidám útok monster na město, abyste si o té brutalitě mohli udělat obrázek sami. Pozor na menší spoilery.

PS: Rozehrál jsem Symphony of the Night, tak možná dám vědět svoje dojmy.