Není žádným tajemstvím, že autor knižního Zaklínače se na adaptaci od studia CD Projekt RED nepodílel a že ho herní trilogie nikdy příliš nezajímala. Jednoho krásného dne prodal CD Projektu práva na Zaklínače a šel si víceméně po svém. Sapkowski už několikrát prohlásil, že proti hrám Zaklínače a jejich přijetí nic nemá, že jde o kvalitní produkt a že si CD Projekt RED úspěch zasluhuje. Zároveň mu ale vadí, že vlivem her se často zdá, že jsou jeho knihy založené na hrách od CD Projektu, i když je samozřejmě realita opačná. Jako příklad nejednou zmínil anglické vydání jeho knih, jejichž obálky zdobí ilustrace pocházející z herní trilogie.
Na toto téma došlo i během rozhovoru pro server Waypoint. V něm polský autor zmínil takřka vše, co jsem vyjmenoval výše, a přidal i něco navíc. Z jeho pohledu hry slouží k jinému účelu než vyprávění hlubokých příběhů, které by povznesly kulturu. Za práva na adaptaci však dostal hodně peněz a kdyby je neprodal, nejspíš by neměl na nájem a na pivo (během tohoto prohlášení si prý přihnul ze Staropramenu).
Nejvíce zarážející je však Sapkowského tvrzení, že jeho knihy zpopularizovaly herní trilogii po celém světě, tedy že to nebylo naopak. „Představa široce šířená CDPR, že hry zpopularizovaly mou práci mimo Polsko, je zcela nepravdivá. Já zpopularizoval hry. Všechny překlady mých knih na západě – včetně anglického – byly publikovány před vydáním první hry.
Sapkowski je nicméně ochoten uznat, že hry mohly prodeje jeho knih podpořit. „Nepopírám, že mohla hra do určité míry zlepšit mé prodeje.” Vzápětí však dodal: „existuje více lidí, kteří hráli hry díky tomu, že četli knihy. To je má představa, ale nejsem si jistý. Nikdy jsem nedělal žádný průzkum.”
Dmitry Glukhovsky, autor knižního Metra, se Sapkowským zásadně nesouhlasí. „Myslím, že se zcela mýlí a že to je arogantní kretén. Nebýt herní ságy, série Zaklínač by nikdy nepřilákala tolik čtenářů z celého světa. A nejde jen o hráče, ale i o herní novináře a zájem, který vytváří, a jednoduše o ten výsledný pocit něčeho velkolepého a masivního a působivého. To lidi přilákalo. Nebýt toho, zůstal by lokálním fenoménem východní Evropy a nikdy by neuspěl na západě. Totéž platí o mých knihách Metra.”
Glukhovsky nabízí jiný příběh. Herní vývojáři byli jedni z prvních, kteří četli jeho prvotinu Metro 2033 v době, kdy byla zdarma k dostání na webu. Vedení studia 4A Games si myslelo, že jde o skvělý příběh pro jejich titul, a protože je Glukhovsky příznivcem post-apokalyptických her, rád dal vývojářům své požehnání. „Rozhodl jsem se využít tuto příležitost pro vyprávění mého vlastního příběhu a vůbec jsem nepovažoval hry za ohrožení mé cenné značky. Naopak jsem si myslel, že jde o skvělou příležitost, jak zpopularizovat celou značku. A to se také přesně stalo.”
Glukhovsky je přesvědčen, že když pracujete s talentovanými lidmi, měli byste jim dát svobodu ve vlastní interpretaci příběhu. To platí o fanoušcích, kteří svými povídkami rozvíjí jím vytvořený svět, i o herních vývojářích. „Jako inspiraci měli k dispozici první knihu a víceméně sledovali řádky první povídky. Odvedli skvělou práci. Myslím, že Metro 2033 je první lyrická, sentimentální a filozofická 3D střílečka na světě.“
V případě pokračování byla situace odlišná. Knižní Metro 2034 už nesleduje příběh Arťoma, protagonisty Metra 2033, a tak musel Glukhovsky pro Metro: Last Light vytvořit odlišný příběh. „Můj přístup v tomto případě byl, 'nabízím vám svou pomoc, jste profesionálové, vytvořili jste mnoho skvělých her. Víte lépe, co funguje a co ne'.” Glukhovsky dále tvrdí, že hry se mohou z literatury naučit využití a přítomnost emocí a pocitů, s nimiž se snadno ztotožníme a díky nimž více věříme postavám. Stejně tak je přesvědčen, že hry mohou být uměním v závislosti na tom, kdo je vytváří. A to i přesto, že i on spadá do generace, která má tendenci hry odsuzovat.
Jedná se o dost zajímavý kontrast pohledů a názorů. Z pozice hráčů je velmi snadné odsouhlasit Glukhovského perspektivu. Naopak může být z těžké soudit Sapkowského představy. V České republice byly koneckonců jeho knihy široce známé dávno před vydáním prvního herního Zaklínače. Na západ od ČR, nebo spíš na západ od Německa, kde je Sapkowského tvorba také dávno známá, však situace přeci jen může být a nejspíš i je odlišná. Kdo ale vyjádření a tvorbu Andrzeje Sapkowského sleduje delší dobu, toho nejspíš taková na pohled kontroverzní tvrzení nepřekvapí.
Demistro: Ziju uz dlouho v zahranici, a zaklinace v cestine jsem cetl davno pred tim, nez byly vydany hry. Bohuzel, kdyz jsem si je chtel precist v Anglictine, tak jsem narazil na kamen. V dobe vydani prvniho dilu, byly do Anglictiny prelozeny pouze dva tituly, prvni povidkova kniha a prvni z pentalogie o Ciri. Nic jinyho nebylo, jakmile vysla hra zaklinace, tak se najednou zacaly objevovat i zbyle knihy.
Zaklinac do te doby jako celek byl prelozen do nekolika jazyku, vcetne cestiny, a nemciny. Pamatuji si ze jsem to tenkrat hodne resil, protoze jsem chtel aby si pritelkyne precetla Zaklinace a snazil jsem se ho pro ni sehnat, a cekalo se na preklady. Jeste bych chtel dodat, ze Anglicka verze oproti cesky byla o dost horsi a mene vypravna.
Odpověď na komentář uživatele
U nás v Evropě byl Zaklínač pojem ale v Americe uplne nefrcel a dlouhou dobu byly do anglictiny prelozeny snad jenom tri knihy…zbytek se objevil az po hrach (preci jen to je duvod proc je na nich obrazek ze hry) …takze svetovy fenomen to urcite nebyl…
Kdyby nebylo hry tak bych neznal seriál (nic extra, ale v te době mě bavil) no a až poté jsem zjistil že jsou i knížky
Zaklínače jsem nečetl, metro první knihu mám koupenou a nedokázal jsem se přenést přes první stránky tak těžkopádné nudné čtení si dlouho nepamatuji. Kamarádi kterým jsem knihu půjčil taky nejsou z ní dvakrát unešení jak si mysleli co to nebude.
Demistro: Ziju uz dlouho v zahranici, a zaklinace v cestine jsem cetl davno pred tim, nez byly vydany hry. Bohuzel, kdyz jsem si je chtel sehnat v Anglictine, tak jsem narazil na kamen. V dobe vydani prvniho dilu, byly do Anglictiny prelozeny pouze dva tituly, prvni povidkova kniha a prvni z pentalogie o Ciri. Nic jinyho nebylo, jakmile vysla hra zaklinace, tak se najednou zacaly objevovat i zbyle knihy.
Zaklinac do te doby jako celek byl prelozen do nekolika jazyku, vcetne cestiny, a nemciny. Pamatuji si ze jsem to tenkrat hodne resil, protoze jsem chtel aby si pritelkyne precetla Zaklinace a snazil jsem se ho pro ni sehnat, a cekalo se na preklady. Jeste bych chtel dodat, ze Anglicka verze oproti cesky byla o dost horsi a mene vypravna.
Sapkowski by i bez herní trilogie bezpochyby patřil mezi nejprodávanější autory světového kalibru, jeho knihy jsou opravdu dobré. U Glukhovského je to naopak – první díl Metra byl sice výborný, ale jeho pokračování nestálo za nic a prodávalo se spíše proto, že herní série Metro 2033 a Last Light tolik uspěla.
Jinak zdejší názor, že knihy nejsou tak rozšířené je docela zcestný, jak to vůbec můžete říct? Zaklínač vždy byl jedna z nejprodávanějších fantasy knih u nás i ve světě ještě před první PC hrou.
"I think that he’s totally wrong, and that he’s an arrogant motherfucker, " – Dmitry Glukhovsky
Sapkowski! už to nechlastej!
(knihy jsem četl díky hře btw)
Co je to Metro? to je ta ruská nuda alá Jééé kámo ty hraješ Stalkera? Stalkera? tohle je přeci METRO! Metro co to je? aha ta nudná knížka—
Toho kreténa si Glukhovsky mohl odpustit, ale jinak s ním docela souhlasím. Já sám jsem se ke knižnímu Zaklínači dostal až po dohrání druhého dílu herní série. U Metra jsem to měl naopak, ale taky jsem se o něm dozvěděl až po tom, co jsem se v Levelu nebo kde dočetl, že 4A Games budou dělat hru na motivy Metra.
U mě jasně první knihy a pak hry … jen Sapkowski zapomněl kdo za pány pracovali na herní adaptaci. Je to čest když si vybrali jeho dílo.
staří lidi jsou nervózní
V tomhle má Glukhovsky pravdu a to, že hra zpopularizovala knižní svět Zaklínače za velkou louží… Však v té době do počtu napsal Bouřkovou sezónu… V Evropě na druhou stranu si svou popularitu vydobyl sám. Mě osobně k tomu přivedla mamka a následně běžící seriál na ČT2… Pak se to rozjelo v knihy a komiksy. Zaklínače jsem si oblíbil a pak jsem doslova slavil první hru, kterou jsem dohrál nespočetněkrát… Bavilo mne to už odjakživa… Ještě dávno před hrou kdy byl k dispozici Polský seriál nebo čistě knihy… Ten hype co přišel s třetí hrou mne pak už akorát jen s*al… Každej najednou chytrej a… Najednou každej ví a všechno zná… Šak to asi znáte…
Na další stranu má Sapkowski pravdu v tom, že je to jeho svět a jedině on ho může upravovat dle libosti… Série je ukončená, povídky vyplňují a jedna to kompletně uzavírá – povídka Něco končí, něco začíná z roku 2000
Sapkowski je prostě další z autorů, které nemáte rádi, přestože milujete jejich světy. Člověk se to musí naučit rozdělovat, jinak si znechutí cokoliv.
Sapkowskiho respektuji jako kvalitního spisovatele, ale jeho výroky o hrách jsou vždy vtipně povznášející. Je samozřejmé, že díky jeho vysokému věku nemá o herním médiu dostatek relevantních informací i osobních zkušeností a nikdo ho nenutí mít rád hry, ale jak se říká – Když nemáš dostatek informací, tak radši drž hubu a krok. Herní médium by se dalo nazvat vrcholem umění, ve kterém se sdružují jak vizuální krása, literární krása vyprávění příběhu, tak i krása filmová a navrch přidává nejrevolučnější prvek ze všech a to interaktivitu. A Zaklínač je přesně takovou umělecky přínosnou hrou.
Skoda, ze je autor knizky docela arogantni. .
Mel bych pro nej doporuceni. At napise dalsi volny dil (povidky ze sveta Zaklinace) nebo scenar k Z4 a necha si to tentokrat od CD Projektu poradne zaplatit. 