Jsem vysílen. Vítr mne bodá do obličeje neskutečnou silou a kapky deště bubnující do mé hlavy mi pomalu vyvolávají migrénu. Nicméně nyní se již vrátit nemohu, ačkoliv bych chtěl. Vidina nesmírného bohatství mě žene dopředu. Drápu se přes ostré kameny, na nichž se blyští zaschlá krev chudáků, snažících se stejně jako já rychle zbohatnout. Snažím se zahnat veškeré negativní myšlenky a raději pozvednu hlavu. Konečně! Pár metrů nad sebou jsem svým zrakem uzřel malou, pečlivě vystavěnou průrvu. To je ono! To je ten vchod! Tento obraz mi vlije do těla tolik potřebný adrenalin a mé stoupání se radikálně zrychlí.
Netrvá dlouho a jsem u svého cíle. Přehoupnu se přes práh a konečně se postavím na stabilní zem. Vytáhnu svou louč a křesadlem ji zapálím. Z ní vyzařující světlo je sice silné, avšak před sebou stejně vidím pouze zlověstnou tmu. Udělám prvních pár rozvážných kroků vpřed. Náhle za sebou ucítím silné otřesy a než se stačím vůbec ohlédnout, vstup je zavalen obrovským kusem kamene. Jsem zde uvězněn! Snažím si ovšem zachovat klid a vydám se jedinou možnou cestou…kupředu.
Zdi jsou zdobeny zvláštními ornamenty, pravděpodobně aztéckého původu. O této domněnce mne přesvědčují i různé sochy. Cesta je přímá, žádné odbočky. Po několika chvílích však končí. Přede mnou se vytyčí obrovská výsostně zdobená zeď, z níž cítím zvláštní energii. Po bližší prohlídce si všimnu, že se veprostřed nalézají kamenné dveře. Chvíli si je prohlížím a následně je přejedu letmým dotykem. Ihned poté se rozzáří oslepující fialovou barvou a já v sobě cítím, že se ve mně vytváří jistý druh zkaženosti. V rukou se mi náhle objeví malá mapka, na níž jsou symboly, mezi nimiž jsem rozpoznal podobiznu zlata, zbraní a relikvií. Všechny tyto symboly jsou následně propojeny jednotlivými cestami, avšak všechny vedoucí k obrazu červené lebky. V hlavě si řeknu, že se zřejmě jedná o mapu, která by mi mohla pomoci dostat se z tohoto bohem zapomenutého místa a jednotlivé symboly zřejmě značí to, co mohu očekávat za dalšími dveřmi. Rozhodnu se tedy vydat dál, stejně mi nic jiného nezbývá.
Ihned poté, co dveřmi projdu, se za mnou zavřou. Přede mnou se opět rozprostírá další chodba. Vyjdu vpřed a náhle ucítím silnou bodavou bolest. Ze země vyjely z malých škvír ostré bodce, zasahujíc mě do ruky. Všimnu si, že podlaha posetá těmito škvírkami končí zhruba tři metry ode mne. Bleskově se rozběhnu vpřed. Za mnou vystřelují další bodce a mě dělí jen moment mezi nimi a pravděpodobně bezpečnou plochou. Vynaložím své poslední síly a uskočím. Úspěch! V této oáze bezpečí si na několik chvil odpočinu a naberu dech. Podobných pastí tu zřejmě mohu očekávat daleko více.
Když se otočím směrem dál, vidím, že se vpředu rozprostírá menší místnost. Vydám se do ní. Kus ode mne si všimnu osvětlovacího pilíře. Pokusím se ho zapálit svou loučí. Zář osvětlí celou místnost a já si všimnu prapodivného stvoření, velmi připomínajícího démony, o kterých mi vyprávěla babička. Ani se nestačím vzpamatovat z tohoto hrůzného pohledu a netvor mě sekne drápy přes hruď. Bolest to je nesnesitelná, avšak musím se sebrat. Vytáhnu z pochvy svůj meč a do druhé ruky chopím pistoli. Po několika úderech se stvoření sune bezvládně k zemi a právě v tuto chvíli si všimnu, že na druhém konci místnosti jsou další tři jedinci, pomalu se blížící ke mně. Musím se připravit na tuhý boj.
Ačkoliv jsem dostal několik ran, podařilo se mi díky své mrštnosti a dobře načasovanému odrážení útoků všechny nepřátele zneškodnit. Z jednoho z nich vypadlo velké kladivo. Bez rozmyslu ho sbírám, určitě se bude hodit. Pokračuji patrem dál, až narazím na další dveře, zářící jasným fialovým světlem. Po dotyku se zablýsknou a otevřou. Kouknu se na mapu a vidím, že mohu jít doleva nebo doprava. Vpravo zřejmě naleznu další zlato, zatímco vlevo zřejmě novou zbraň. Vydám se tedy vlevo. Po průchodu dveřmi opět cítím, jak se ve mně rozrůstá zkaženost.
Na dalším patře je na mě opět připraveno několik pastí a nepřátel. Tentokrát ale řady démonů z minula doplnily dva nové typy. Teleportující se kouzelníci a tlustí opancéřovaní gerojové. Boje jsou čím dál tím těžší a já čím dál více trpím na svá zranění. Nějakým zázrakem se mi však povede opět dostat do místnosti, v níž jsou znovu fialové dveře. Před nimi se však ještě tyčí prazvláštní oltář. Jakmile jsem k němu přistoupil, ozval se mi v hlavě hlas, jenž mi řekl, že musím přinést oběť, za níž zde dostanu odměnu. Můj váček se zlaťáky byl stále poměrně prázdný, ale všiml jsem si, že na oltáři leží zvláštní zdobná dýka, pravděpodobně užívaná při rituálech. Po jejím sebrání mi opět hlas vysvětlil, že stačí jen kapka vlastní krve. Natáhl jsem ruku a přejel překvapivě ostrou čepelí přes svou dlaň.
Ihned jakmile první kapka krve dopadla na oltář, ucítil jsem, že ve mne opět roste zkaženost. Po chvilce se však na oltáři objevil zajímavý štít. Pro jeho používání jsem zde musel zanechat svou pistoli, jelikož bych už neměl, jak to vše pobrat. Štít jsem po jeho sebrání vyzkoušel. V kombinaci s mým mečem se dobře kombinovali jednotlivé útoky a velmi rychle jsem si zvykl na jejich vzájemné doplňování. Paráda!
Vyzbrojen novým pomocníkem se opět vydávám ke dveřím. Opět se otevírají a já si vybírám, kudy jít. Vše tedy při starém. Při průchodu dveřmi se ale stalo něco nečekaného. Ucítil jsem, jak se ve mně probouzí nějaký druh zla. Zkaženost, kterou jsem celou dobu cítil se náhle probouzí. Bolest v pravé ruce je neskutečná, avšak trvá jen chvilku. Jakmile přejde, tak se vše vrací k normálu. Tedy skoro vše. Cítím, že se v chrámu něco změnilo. Jakoby se zde probudil nějaký druh kletby.
Okamžitě v další místnosti zjišťuji následky této skutečnosti. Téměř vše je při starém, avšak někteří nepřátelé po svém úmrtí přivolávají svého nástupce. Nepříjemné, avšak musím se s tím nějak vypořádat. V naučeném postupu postupuji dalšími místnostmi a patry. Bojuji, nalézám nové vybavení, čas od času se setkám s prastarou relikvií, které do mě vlívají prazvláštní sílu a čas od času se ve mne probouzí čím dál větší zkaženost, což má za důsledek další nové nepříjemnosti.
Naprosto vyčerpán jsem dorazil ke dveřím a podle mapy se za nimi nachází patro označené červenou lebkou. Otevírám dveře a vstupuji do rozlehlé arény. Přede mnou se tyčí obrovský muž s dvěma kopí. Jakmile jsem se k němu přiblížil, začal na mě útočit. Několika úskoky jsem se některým jeho úderům vyhnul, avšak některým nikoliv. Po pár útocích se najednou zastavil, zabodl obě kopí do země a začal si něco mumlat, kdy se kolem něho objevila divná fialová zář. Po chvilce z této záře vyběhl panter a okamžitě se do mě zakousl. Cítil jsem, jak se jeho ostré zuby do mě zaryly a že ze mě vyprchávají i poslední zbytky mého života. Panter více sevřel své stisknutí a já pomalu zavírám oči, smířen se svým osudem.
Probouzím se se svou původní výbavou opět před těmi obrovskými kulatými dveřmi, u nichž má cesta chrámem začala. Zmaten a nevědíc, co se děje. Kolem mě se rozsvítilo šest různě barevných světel a opět se ozval onen vnitřní hlas, šeptajíc, že pokud jsem během své cesty nasbíral dostatečný počet trofejí, mohu v sobě probudit dosud neobjevené schopnosti, případně získat přízeň od samotných bohů, která mi může v jistých okamžicích pomoci. Využiji tedy této nabídky. Položím pět trofejí na zem. Ty náhle zmizí a já v sobě cítím dosud nevídanou sílu.
S touto nově nabitou chutí a odvahou se opět vydávám vstříc hrůzám, které mne čekají na jednotlivých patrech chrámu. Po opětovném otevření úvodních dveří se mi v ruce opět objevuje mapka. Na první pohled si všimnu toho, že rozestavení jednotlivých symbolů a cest mezi nimi je odlišné od toho předchozího. Každopádně nezbývá mi nic jiného, než se opět pustit do objevování.
Opět procházím jednotlivými patry, sbírám nové vybavení, čerpám nové síly, obdržuji několik ran od nepřátel a pastí, nacházím různé relikvie a během toho všeho putování se ve mě stále zvyšuje míra zkaženosti. Po zhruba půl hodině se zase dostávám před dveře označené červenou lebkou, za nimiž opět číhá onen muž s dvěma kopí. Naučen jeho pohybům a útokům z minulého střetu se již zkušeně vyhýbám jeho snahám o mé zranění a postupně likviduji i pantery, které stále dokola přivolává. Je to tuhý souboj a mnohokrát se mu povede mě svými útoky připravit o pevnou půdu pod nohami, ale nevzdávám se.
Po několika minutách je konečně poražen. Jeho tělo spadne na zem a v rychlém záblesku zmizí před očima. Jediné, co z něj zbylo, bylo několik dalších relikvií do mé sbírky. Náhle se uprostřed místnosti objeví prazvláštní světelná anomálie v podobě víru. Něco v tom světle mě nutilo, abych do ní vstoupil. I přes vzepření své vůle jsem nemohl odolat. V okamžiku vstupu mne zcela obklopilo bílé světlo, nevědíc, co se se mnou děje.
Jakmile ustoupilo, uzřel jsem, že se opět nacházím před onou velkou zdobnou kulatou zdí. „Opět na začátku“- povzdechnu si. V jistých zákoutích svého mozku a myšlenek však cítím, že jsem za to vlastně rád, jelikož se tento boj o život v tomto pravděpodobně nekonečném chrámu začal stávat mou drogou, mou příjemně nepříjemnou závislostí.
Zajímavé dojmy.