Z oficiálního webu hry:
Když v roce 2002 vyšla hra Mafia: The City of Lost Heaven, kladla velký důraz na realismus, jenž vedl k několika nepokrytě náročným herním úsekům. Hra Mafia: Definitivní edice bude obsahovat několik rozdílných úrovní obtížnosti, stejně jako systém úpravy jednotlivých nastavení v podobě asistence při míření, ovladatelnosti vozidla či policejní aktivity – avšak pokud máte sklon k plnění veškerých úkolů na maximum, pak je tu režim klasické obtížnosti právě pro vás.
Režim klasické obtížnosti nečiní hru nesmyslně náročnou, avšak přináší řadu prvků, které evokují původní hru Mafia a podněcují vás hru hrát jiným způsobem. „Když se z dnešního pohledu podíváme na původní hru, uvědomíme si, jak nesmírně byla náročná,“ upozorňuje Prakash Choraria, starší systémový návrhář ze studia Hangar 13. „U režimu klasické obtížnosti bylo naším cílem nabídnout možnost zahrát si hru, jejíž pokoření bude velkým úspěchem, a zároveň obrousit některé prvky, které by mohly být značně frustrující. Dobrým příkladem je závod v misi Fair play: naším cílem u všech předvoleb obtížnosti je nabídnout hru krapet méně náročnou oproti originálu, neboť právě zde se řada hráčů zasekla a nebyla schopná závod úspěšně dokončit. V režimu klasické obtížnosti je úspěšné zvládnutí závodu nadále velmi náročné, avšak s dostatkem trpělivosti a tréninku dosažitelné.
Mimo závodní trať si zase všimnete, že hra v režimu klasické obtížnosti představuje náročnější výzvu za volantem vozu či řídítky jednoho z nově přidaných motocyklů i na běžných silnicích. Asistence při řízení dostupná u ostatních předvoleb obtížnosti je omezená a v některých případech zcela vyřazená. GPS navigace na minimapě sice je k dispozici, avšak to již neplatí o ukazatelích, které by vám přímo na ulici ukazovaly správný směr. Minuli jste odbočku a teď se chcete dostat zpátky na cestu ke svému cíli pomocí nějakého nebezpečného manévru? Pak vězte, že v režimu klasické obtížnosti budou policisté k takovým přestupkům mnohem všímavější než jejich kolegové v rámci ostatních předvoleb obtížnosti.
Jak Choraria dodává: „Na střední obtížnosti budou policisté obecně ignorovat přestupky, u kterých nedojde k žádnému zranění. Když projedete na červenou nebo narazíte do zaparkovaného vozidla, ještě přimhouří oko, ale zkuste na chodce vytáhnout zbraň, a už si s vámi jistě budou chtít promluvit. V režimu klasické obtížnosti jsou však jejich pozornosti hodné všechny přestupky. Stačí jen o kousek překročit povolenou rychlost a už budete muset zajet ke krajnici a zaplatit pokutu. Jinak by se celá situace mohla rychle zvrtnout.“ Když zastavit odmítnete, rychle zjistíte, že policisté z policejního sboru města Lost Heaven jsou v pronásledování stejně vytrvalí jako jejich předchůdci z původní hry a v případě potřeby se nebudou rozpakovat roztáhnout i silniční zátarasy. Když se při úniku před policií octnete takovému zátarasu tváří v tvář, neznamená to samozřejmě, že musíte nutně okamžitě zastavit, ale mějte na paměti, že v režimu klasické obtížnosti není vaše vozidlo tak odolné jako u ostatních předvoleb obtížnosti.
Když se do herního světa vydáte po svých (doufejme ne následkem nepojízdnosti vašeho vozu), pak v režimu klasické obtížnosti vaši nepřátelé ztrestají každý váš chybný krok. V porovnání se svými protějšky z ostatních předvoleb obtížnosti jsou mnohem agresivnější, působí větší zranění a lépe se dokážou vyhnout vašim útokům. A abychom nezapomněli – rovněž se nebudou zobrazovat na vaší minimapě, takže když budete zpoza krytu pálit na protivníka před sebou, nezapomeňte si hlídat záda a kontrolovat, zda vám někdo nechce vpadnout do týlu.
Nezapomeňte pozorně sledovat stav munice, protože v režimu klasické obtížnosti – stejně jako v původní hře – znamená přebití ztrátu munice, která ještě v zásobníku zbývá. „Když si tedy přebijete samopal s 38 náboji v zásobníku,“ vysvětluje Choraria, „o všechny přijdete.“ Systém boje zblízka, který využívá stavu sražení i zbraní, jako jsou baseballové pálky a nože, vám nabídne řadu nových způsobů, jak si v dané situaci s nepřáteli poradit. Ovšem poradit si s jakýmkoliv utrženým zraněním bude o poznání náročnější, neboť v režimu klasické obtížnosti doplňují lékárničky méně zdraví a při jeho automatické regeneraci dochází k navýšení pouze o 20 %.
Režim klasické obtížnosti vám nabídne tu nejnáročnější možnost, jak si hru Mafia: Definitivní edice vychutnat, ovšem zatímco se hra drží svého vzoru z roku 2002 v oblasti správy munice a policejní aktivity, neznamená to, že bude v některých nejnáročnějších misích stejně nemilosrdná jako původní verze. Režim klasické obtížnosti můžete kdykoliv během hry vypnout a zase zapnout, ovšem pokud chcete dosáhnout úspěchu či trofeje za dokončení příběhu Tommyho Angela v režimu klasické obtížnosti, musíte u ní vydržet od samého počátku. Doufáme, že až 25. září hra Mafia: Definitivní edice vyjde, tak si ji v režimu klasické obtížnosti vyzkoušíte – ovšem až vám začnou horké chvilky, neříkejte, že jsme vás nevarovali.
Hru si můžete zakoupit v Xzone, kde jako dárek získáte i zarámovanou litografii.
policie bude ignorovat jízdu na červenou. Tak ted už vím že tu hru snad ani neupirátím. Jednička měla svoje kouzlo. Ty obtížnosti si můžou strčit někam.
Na hru se těším snad seto vše povede a budeto pecka jak originál![smile](https://www.zing.cz/wp-content/wpdiscuz/emoticons/zing/img/smile.png?v=1)
Sára nějak narostla![grin](https://www.zing.cz/wp-content/wpdiscuz/emoticons/zing/img/grin.png?v=1)
Prý „jak nesmírne“ byla jednička náročná, jak píšou na oficiálním webu. Jednička byla prd náročná oproti jinejm dnešním hrám, měla jen svůj styl hraní a neznám nikoho kdo by si na to stěžoval. Hrával jsem to jako malej a můj okruh přátel to hrával taky a nikdo o ovládání ani nepípnul.
Samé dobré zprávy, už se těším, koupě rozhodně litovat nebudu, tím jsem si jistý.
Prodáváte i PC verzi, kde dostanu jako dárek zarámovanou litografii?
Zatím to stále vypadá, že PC verze v krabičce nevyjde.
Zrovna ten závod mně strašně sra…zil sebevědomí, dobře, že ho překopali. Jinak ale hlídat si, abych nepáchal přestupky, to jsem vždy považoval za jeden ze základních kamenů Mafijní hratelnosti a nechal bych jej na všech obtížnostech. Asi kvůli tomu zvolím tu klasickou obtížnost, i za cenu občas možná frustrujícího umírání.
Palec/šipka nahoru nestačí – naprostý souhlas
První díl byl snadný. Výzva byl akorát závod a ten se řešil tak že se člověk naučil že ve čtyřech zatáčkách má brzdit, jakou držet nějakou stopu a jak moc zajíždět postranní „retardéry“.
Závod jsem nikdy nebral jako nějak těžký. Je to přesně jak říkáš, v zatáčkách jet opatrně a v rovince to rozjet. Ale bylo tam určitě víc těžších misí. Například Bastard se štěstím, poslední část nebo poslední mise. Já teda musel umírat, abych věděl kdy na mě kdo čeká a pak ho sejmout, nemluvě o tom, když ti naprosto odnikud přistane pod nohama granát.![grin](https://www.zing.cz/wp-content/wpdiscuz/emoticons/zing/img/grin.png?v=1)
Jo ty granáty jo ale to je vždycky otázka jednoho pokusu. V tom druhém už víš že přiletí.![grin](https://www.zing.cz/wp-content/wpdiscuz/emoticons/zing/img/grin.png?v=1)
Navíc co vím tak tam jsou in-game použité asi jen třikrát (v garážích na schodech a dvakrát v muzeu) a jednou v cutscéně u pepeho. Což trochu zamrzí. A jelikož nepřátelé mají pevná místa spawnutí a AI je moc tupá na to aby někam běhala tak po chvilce víš kde kdo čeká.
Jo, jo, je to tak, jen tím říkám, že tam bylo několik misí, které fakt byly fakt těžké proběhnout na první pokus. Je ale fakt, že tu hru mám tolikrát nahranou, že i poslední mise je už easy.![grin](https://www.zing.cz/wp-content/wpdiscuz/emoticons/zing/img/grin.png?v=1)
Souhlas. Taky jsem se zavodem nemel problem. Nerikam, ze jsem to zajel na poprve, ale urcite bych ty pokusy napocital na prstech jedne ruky.