Escape From Tarkov – dojmy z uzavřené bety

Naše survival hra je jedinečná a stojí za to! Kde už jsem to jenom slyšel? Poslední dobou jako by se s těmi survivaly roztrhla rovnou celá hromada pytlů. Máme tu stále populární (a stále early access) hry jako DayZ, H1Z1 a Rust a z poslední doby také battle-royale survival PlayerUnknown's Battlegrounds. Do téhle dost chaotické skupiny her se nějakou dobu snaží zařadit ruský Escape From Tarkov, který už v minulosti získal dost pozornosti. Především tím, že cílí spíše na realismus a „přežívání“ v povětšinou menších, zato detailních lokacích, než na běhání po velkém a prázdném světě bez pořádného osvětlení, s hroznou optimalizací a tunou bugů, které tvoří drtivou většinu vašeho herního zážitku.

A to je právě to, co Escape From Tarkov od podobných her odlišuje. V téhle hře budete umírat. A budete umírat vážně často. Přitom vaším úkolem není postavit si krásný domeček a s partou lidí se vesele prohánět místní loukou v nějakém polorozpadlém autě, u toho se smát a získat díky tomu na Twitchi deset tisíc fanoušků; ne, vaším úkolem je najít jídlo, léky, zbraně, náboje a další výbavu a s tou se úspěšně evakuovat pryč. V cestě vám přitom bude stát nejen umělá inteligence, resp. frakce Scav, ale i ostatní hráči, kteří mají stejný cíl, a často i nepříznivé podmínky, jako je dehydratace, zásadní nedostatek nábojů nebo prostě déšť a tma.

Deprese je jediným (denním) chlebem, který budete mít

Escape From Tarkov si rozhodně na nic nehraje a svoje nejsilnější stránky dává už ze začátku najevo – celá hratelnost a s ní spojená atmosféra by se tu daly vyloženě krájet (nebo prostřílet, jak chcete). Ať už se budete krčit, plížit nebo běhat zaprášenými a zdevastovanými ulicemi a komplexy města Tarkov a jeho okolí, a to ve dne i v noci, vždycky budete napnutí jako kšandy jednoho ze štamgastů místního KFC nebo McDonaldu. Z trávy, zpoza stromu, z každého rohu, z každého okna, z každých dveří na vás může vyskočit jakýsi klaun (ať už rusky nebo anglicky mluvící) a sejmout vás během mrknutí oka. V takové chvíli se můžete rozloučit nejen s věcmi, které jste našli, ale i výbavou, kterou jste si s sebou vzali do mapy. Ta úžasná zbraň, co jste našli o pět her předtím a perfektně si jí upravili? Je prostě pryč.

Ve hře sice existuje funkce pojištění výbavy a existují případy, kdy se vám může po nějaké době vrátit, ale rozhodně na to nelze spoléhat. Už jen proto, že k návratu dojde jen v případě, že do té doby z vašeho těla tu pojištěnou výbavu nikdo nevzal. Pak už je vážně ztracená a vámi utracené peníze za to pojištění jsou ty tam jakbysmet.

Ve finále tak hra nabízí zajímavý mix nadšení z nové výbavy a zároveň strach jí vůbec používat. Díky novinářské verzi, kterou nám vývojáři poskytli, jsem měl hned od začátku přístup k několika různým typům zbraní, abych je mohl vyzkoušet. Pravdou je, že takovou sniperku jsem si doteď nezkusil. Z toho, co jsem zjistil, je poměrně vzácná a prostě o ní radši nechci přijít. I přes to, že je to beta a veškerý postup se s blížícím vydáním finální verze hry stejně nejspíš vymaže. Jde prostě o ten pocit, že to vážně můžete velmi snadno ztratit.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Uzavřená beta hry, která aktuálně běží, nabízí čtyři mapy k vyzkoušení a každá se od sebe dost liší. Shoreline vás hodí na krásné opuštěné a poměrně velké pobřeží kolem zdevastované vesničky, zatímco Factory vás pošle do malé uzavřené fabriky, kde se poletujícími kulkami z každého směru vážně nešetří. Pokaždé je ale vaším cílem najít výbavu a úspěšně prchnout pryč. Což je mnohem těžší, než se může na první pohled zdát, a to hned ze spousty různých důvodů.

Tím asi největším není ani tak to, že jsou ve hře i ostatní hráči a umělá inteligence (která je sice blbá, ale má poloviční aimbot, takže si frustrující výsledek dokážete sami představit). Spíše to, že můžete mít problémy s orientací a samozřejmě nalezením nějaké užitečné výbavy. Ve hře totiž není žádná mini-mapa. HUD je přitom velmi minimalistický a mapu jako takovou musíte někde nejdříve fyzicky najít a pak z ní samozřejmě umět číst.

Při prvním spuštění hry se tak objevíte na jedné straně mapy, nevíte vůbec kam jít, nevíte, co vlastně musíte a můžete dělat a připadáte si tak trochu jako ryba na souši. Ale zároveň to v Escape From Tarkov funguje. Musíte zkrátka pomalu, ale jistě jít dál a učit se za chodu. Můžete najít různé klíče k různým dveřím, můžete objevit úplně nové budovy se skvělou výbavou, čas od času to zkrátka schytáte a máte utrum.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tady ovšem přichází jedna věc, která mi zprvu během hraní vadila. Utéct totiž můžete jen pomocí speciálních evakuačních dveří, ke kterým se dostanete třeba jen pomocí nějaké zapadlé a skoro až neviditelné cestičky někde na rohu mapy. Hra vám ale neřekne, kam vlastně máte ve finále jít. Můžete tak hodinu bloudit po mapě a stejně ten bod ne a ne najít. Když jsem ale konečně zjistil, kde v každé mapě jsou, všechno bylo hned lepší, protože jsem prostě věděl, kam pak jít. A hlavně bylo následné hraní o dost zábavnější. Jedna věc je se učit lokace různé výbavy a to, kam můžete a nemůžete, druhá věc je prostě nemožnost odejít, protože nevíte jak.

Druhým velkým problémem, který vás čeká, je samozřejmě realistické chování zbraní a poškozování končetin. Není ani tak problém se trefit, spíše je problém, když vás kulka zasáhne. Pokud hned neumřete, tak je dost možné, že vás po menší potyčce čekají všelijaké zdravotní problémy. Končetiny můžete mít zlomené nebo prostřelené, takže budete kulhat nebo hůř mířit, můžete mít otřes mozku, bolest hlavy, můžete krvácet, a kdo ví co všechno dalšího. S některými těmito věcmi si poradí obyčejná lékárnička, na jiné jsou potřeba speciální věci. Třeba frakturu si bez dlahy nijak neošetříte, takže s chromou končetinou budete až do konce mapy. Na jednu stranu je to tak další faktor toho, kdy stačí jedna malá blbost nebo chyba a je víceméně konec, což může být frustrující, na druhou stranu máte další důvod se bezhlavě nehrnout do potyček.

„Ve finále tak hra nabízí zajímavý mix nadšení z nové výbavy a zároveň strach jí vůbec používat.”

Další vylepšení mých celkových dojmů přišlo ve chvíli, kdy jsem zburcoval peněženku jednoho z našich čtenářů (zdravím Petase) a on se k mým smrtelným kratochvílím připojil. Jeho druhé dojmy si navíc můžete přečíst na konci článku. Spolu jsme zkoušeli přežívat a navzájem se porůznu podporovat. Občas to nevyšlo a skončili jsme ksichtem v blátě nebo na betonu, jindy jsme vybrakovali půlku mapy, zabili několik nepřátel a úspěšně, i když těsně, prchli s kořistí pryč. Takže pokud máte možnost do hry jít rovnou i s přítelem nebo několika přáteli po boku, tak to rozhodně udělejte. Hra tím na atmosféře vážně nijak neztratí.

Ťuk ťuk. – Kdo tam? – Smrt! – Račte vstoupit.

Jak jsem ovšem zmiňoval už v úvodu, za největší plus celé hry považuji celou atmosféru. Nikdy zkrátka nevíte, jestli někde někdo je nebo na vás číhá, a když jste sami ve tmě a najednou někde opodál slyšíte střelbu, hned se zarazíte a teď nevíte, co dál. Mám jít dál? Mám se vrátit, nebo jít jinudy? Nebo počkat? A odkud vlastně ta střelba přicházela? Někde blízko? Nebo mě to teď nemusí zajímat?

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tuhle jsem zalezl do opuštěného a zdevastovaného hostelu. Když jsem se plížil k recepci v přízemí, tak jsem slyšel velmi tiché kroky někde o patro výš. Byly slyšet vážně jen málo, ale byly. Nebyl jsem si úplně jistý tím, jestli tu někdo vážně je, nebo se mi to prostě jenom zdálo. Pomaloučku jsem se tedy plížil tmavou chodbou směrem ke schodům, před kterými jsem zahlédl tělo. Bylo to jasné… někdo tu byl. A možná ještě je. I přes všechny moje snahy – a s velmi dobrou výbavou, kterou jsem si do téhle mapy vzal – jsem to nakonec koupil do zátylku. Stačila jedna chyba, jedna malá nepozornost a hlavně jedna kulka a přišel jsem o všechno – o svou výbavu i o všechny věci, co jsem našel. Nikdo v té budově ale samozřejmě být nemusel.

I přes to, že téměř vždycky je na té mapě někdo s vámi, i kdyby jen jeden člověk (nepočítám umělou inteligenci), tak nikdy nevíte kde kdo je a jestli na někoho vůbec narazíte. Hrál jsem hry, kde jsem nenarazil na nikoho, ale také jsem hrál hry, kde jsem potkal i čtyři hráče najednou. I když jsou mapy pokaždé stejné, herní zážitek rozhodně nikdy není stejný.

„Z trávy, zpoza stromu, z každého rohu, z každého okna, z každých dveří na vás může vyskočit jakýsi klaun (ať už rusky nebo anglicky mluvící) a sejmout vás během mrknutí oka.”

Druhá zajímavá situace, která se mi stala, byla na zmíněné mapě Factory. Pohyboval jsem se temným tunelem a nějaký šmejd mě trefil do pravé nohy. Rychle jsem tak dokulhal za roh a snažil se mu zmizet z dohledu, zatímco jsem pomalu, ale jistě lezl do válečné zóny, kde se střílelo hlava nehlava. Vrátit se nebyla možnost a jít dál byla jistá smrt. Nějak se mi nakonec podařilo dostat k východu, ale rozhodně to nebylo lehké, když musel člověk kulhat a pochodovat vedle areálu, kde to bouchalo, div se celá továrna nesesypala. Ale vážně bych kecal, kdybych řekl, že to nebylo atmosférické a do jisté míry i zábavné.

Obchodní specialista 101

Určitě už jste pochopili smysl toho, co je vůbec vaším úkolem. Přijdete na mapu, seberete všude se válející věci a utečete. Otázkou teď zůstává co dál. Přesně nevím, co všechno mají tvůrci v plánu do hry dát, ale v aktuální chvíli je to opravdu víceméně všechno, co se ve hře děje.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vaší výbavu, kterou najdete, můžete použít pro další hledání, nebo jí můžete prodat několika obchodníkům, kdy každý nabízí jiné služby. U jednoho si koupíte zbraně, u druhého léky, jinému zase můžete prodat kdejaký odpad, ale moc vám to nevynese. Úroveň jednotlivých obchodníků si můžete postupně vylepšovat tím, že s nimi budete jakkoliv vyměňovat peníze. Ať už kupováním jejich zboží nebo prodejem toho vašeho. S každým dalším levelem od nich následně můžete koupit lepší výbavu a… to je vlastně všechno. Najdete výbavu, použijete ji nebo prodáte, něco možná koupíte a jdete hledat dál.

Hra tedy nabízí i vylepšování postavy v podobě pasivních schopností (o pár procent lepších statistik) a samozřejmě profláklou a detailní úpravu zbraní. V budoucnu bychom se měli dočkat i nějakého příběhu, různých úkolů a dalších věcí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ještě jednou specialitkou je možnost hraní za zmíněného Scavengera, za frakci, do které patří právě umělá inteligence. Máte tak možnost si zahrát na vámi vybrané mapě za náhodného Rusa s náhodně vygenerovanou výbavou. Dobrou věcí je ovšem to, že na vás umělá inteligence neútočí, přičemž výbavu, kterou najdete a se kterou utečete, můžete následně použít s vaší hlavní postavou. Je to tudíž takový dobrý plán B, pokud zrovna nemáte dobrou výbavu pro vaší hlavní postavu nebo se chcete trochu rozehrát. Pokud za Scavengera utečete nebo zemřete, čeká vás hodinový odpočet, během kterého za něho hrát nemůžete. Aby to zase nebylo až moc lehké, že ano.

Útěk z Tarkova

Sám nevím, jak se celá hra chovala v průběhu alfa verze, během ní jsem hru nehrál, ale beta jako taková je rozhodně mnohem funkčnější, než jsem čekal. Během testování jsem narazil jen na několik bugů, nejčastějším bylo zaseknutí se v zemi při kleknutí, ale to nepředstavovalo velký problém, a zaseknutí se ve futrech dveří, když jsem do nich vkročil bokem. Občas má postava sice problém vyjít schod nebo se celkově pohybovat v opravdu úzkých místech, ale opět to není nijak problematické. Stačí se tam jen trochu vecpat nebo jinak natočit. Druhou větší chybou, která se mi během hraní stala asi dvakrát, bylo bugnutí inventáře. V jednom případě se mi zasekl jeden předmět a já ho nemohl použít ani s ním nějak operovat nebo ho dát pryč, v druhém případě se mi zasekla v inventáři rovnou celá zbraň a nejen, že jsem nemohl střílet, ale ani prohledávat třeba batohy. Naštěstí dveře otevírat šly, takže jsem mohl utéct. Mimo dalších malých chybek ale jinak nešlo o nic, co by stálo za řeč.

Bohužel optimalizace je na tom zatím o něco hůř. Na vysoké detaily se mi snímky za sekundu s GTX 970 a i5-6400 pohybovaly různě od 30 do 60fps, a to v závislosti na mapě, na tom, kam jsem koukal, na počasí apod. Není to žádná hrůza, ale pochopitelně to také není nic, co by se dalo jen tak vychvalovat. V případě optimalizace bych to opravdu srovnal s jinými podobnými hrami, které aktuálně sídlí (a některé už dokonce hnijí) v Early Access na Steamu. Samozřejmě je ale nutno dodat, že samotná hra vypadá vážně skvěle. Asi vám nevyrazí dech jako kdysi třeba Crysis, ale rozhodně to není nic, za co by se měli tvůrci stydět. Právě naopak. Stejně jsou na tom i zvuky. Střelba, obyčejný běh… I hudba a dabing jsou překvapivě kvalitní.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Samotná beta hry toho zatím nenabízí hodně. Pár map, nějakou tu výbavu a několik mechanik k tomu. Finální hra by však měla nabízet o mnoho více věcí. Pokud budeme brát betu skutečně jako test těch nezákladnějších mechanik hry, tak můžeme říct, že potenciál tu rozhodně je. Zvlášť pro někoho, kdo by chtěl trochu přízemnější, pomalejší a realističtější survival, místo všech těch arkádových stříleček ze třetí osoby, kterých je teď víc než zdrávo.

Druhý pohled

Autor: Petr „PetasCzech“ Lopušník

Jakožto ostřílený cheeki breeki stalker jsem o hře již něco věděl, přesto jsem se k nákupu odhodlal až nyní. Hned ze začátku jsem měl ale silné obavy, neboť survival hry typu DayZ nejsou zrovna mým šálkem kávy. Po prvním zahrání se obavy ihned potvrdily. První střet byl s neomylnou umělou inteligencí, která je schopna mě nevidět dobrou minutu bez hnutí, a pak mi náhle střelit kulku mezi oči. Dobrá, věděl jsem do čeho jdu, takže je na čase zkusit Scavengera. Po loadingu jsem si všiml, že před sebou vidím dvě zbraně. Ze zvědavosti jsem udělal dva kroky, otočil se a zjistil, že je to jiný hráč, který byl na tuto situaci nejspíše zvyklý, proto jsem dostal další mezi oči. A s tímto duchem se situace opakovala celý den, kdy mi chyby hry a čestnost hráčů ničily celý zážitek hry.

Druhý den jsem Tarkovu jeho ochotu oplatil stejně otevřenou náručí, přičemž mne ihned muselo mnoho hráčů proklínat. S mojí nově nalezenou výbavou, zaplacenou neznámým hráčem, se Tarkov ihned změnil v tu pravou stalkerovskou zábavu. Takový čin ale musí být po zásluze potrestán, a tak jsem třetí den o tuto nádhernou výbavu zase přisel.

Za 3 dny jsem viděl všechny tváře hry. Ty podlé i ty zabugované. Jasně, je to stále beta, ale u vývojářů (zvláště těch obdařených vodkou) se na to nedá 100% spoléhat. Hra má často naprosto šílenou odezvu, kdy vás zabije domorodec, i když se pár vteřin schováváte za betonovou zdí. Nebo vám k zabití nestačí 3 rány z brokovnice do hrudníku z jednoho metru. A to nepřipomínám AI, kterou nejspíš trénovali zhulení Navy SEALs, pro něž není problém headshot s Makarovem na 50 metrů.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Abych ale jen nehanil, musím smeknout před úpravou zbraní. Chcete na AKčko optiku? Sežeňte si nástavec. Chcete i baterku? Potřebujete na zbrani kolejnici. A můžete se rozhodnout, kam baterku umístíte. Jestli doleva, doprava nebo i nahoru. Je tu i tuna munice na všechny různé situace. Krátce řečeno, možnosti editace zbraní jsou naprosto neskutečné a každý pošuk do zbraní (jako jsem já) stráví ve hře díky tomuto faktu asi nejdelší dobu. Jen je tedy škoda, že zde stále platí pravidla smrti. Zemřete a, pokud vás oberou, o zbraň přijdete. Na jednu stranu je to adrenalin, zábava, loterie, ale až člověk stráví několik dní stavbou své zbraně snů a pak vás zabije zbytečná nehoda, zas tak šťastni nebudete. Hra je tím pádem dosti rozporuplná. Krásná krajina, realistické zbraně s reálným chováním, které průběžně střídají frustrace a chyby. Tuhle hru budete prostě milovat i nenávidět zároveň.