Borderlands 3: První dojmy

Od včerejší půlnoci jsme se konečně všichni mohli vrátit na Pandoru, do naší oblíbené části vesmíru a mezi naše oblíbené postavy. Normálně bych v tomhle místě prohlásil, že se to samozřejmě týká těch z nás, kdo už jsme fanoušky série. Že komu vizuální styl, herní kvality nebo specifický humor série nesednul, pro toho tu zřejmě opět není nic k vidění. Ale není tomu tak. Borderlands 3 podle mých první dojmů rozhodně nabízí dostatek změn, aby hra přitáhla i nové fanoušky nebo dokonce odpůrce předchozích dílů.

Špičková výprava

Jde vlastně o první Borderlands, které byly od základu vyvíjeny pro současnou generaci konzolí. Ačkoliv jsme si zde mohli užít dvojku i Pre-sequel, šlo „pouze“ o remastery her z Xboxu 360 a PS3. Tudíž by mne asi nemělo překvapit, že hra udělala tak obrovský skok po stránce grafiky a celkové prezentace. Jenže ono to je poněkud složitější téma. Hra totiž klame tělem díky svéráznému vizuálnímu stylu, který bohužel nevypadá dostatečně inovativně na obrázcích a dokonce ani na trailerech. Sám jsem při odhalení trojky nejprve reagoval „vždyť to vypadá úplně jako dvojka“. To ale není pravda a dojde vám to ve chvíli, kdy na vlastní kůži vstoupíte do hry.

Autoři sice zachovali komiksovou stylizaci se zvýrazněnými černými konturami, ale v jejím rámci vytvořili mnohem detailnější modely a přidali plno nových efektů, takže výsledný dojem působí o hodně lépe. Jen pozorovat, co všechno se hýbe, péruje a kouří při divoké jízdě na ozbrojené čtyřkolce, je nemalý zážitek (nemluvě o tom, kolik druhů a jak pestrých vozidel zde najdete, včetně jednostopých). Týká se to ale úplně všeho, od postav nepřátel (které nejsou jen detailnější, ale také pestřejší a vybavené všemožnými vedlejšími animacemi) přes rozsáhlá prostředí, plná nápaditých detailů, až po samotné zbraně, jejichž pestrosti a citelnému odlišení byla věnována mnohem větší pozornost (zastřílel jsem si třeba ze zbraně pokryté grafickými ekvalizéry, která se po přehřátí chladila sprejem, drženým v druhé ruce).

Hra udělala tak obrovský skok po stránce grafiky a celkové prezentace.

Jeden z důvodů, proč to tolik nevynikne na obrázcích nebo v trailerech, je souvislost s celkovou plynulostí a uhlazeností hry po ostatních stránkách: na PS4 Pro jsem měl možnost si nastavit, zda dávám přednost rozlišení nebo plynulosti. Zvolil jsem plynulost a připadá mi, že hra ani v největších přestřelkách nepadá pod 60 fps. Díky výrazně vylepšenému ovládání pohybu i boje je tak pocit z procházení hrou výrazně na lepší úrovni, než tomu bylo v předchozích dílech. Navíc je na každém kroku hrou cítit její mnohem větší rozpočet i délka vývoje, takže vše je doslova nacpáno detaily a polishem na úrovni, jakou si jen málokterá hra může dovolit. Těžko se o tom takhle píše, ale zkuste vzít hru na chvíli do ruky a pochopíte, jak to myslím. Určitě mi ten rozdíl pomohlo zaznamenat i to, že jsem poslední dny dohrával B2 DLC pro osvěžení paměti.

Rozjezd příběhu

Úvodní sekvence této série patří vždy mezi legendární, většinou díky kombinaci absurdního násilí s vynikajícími písničkami. Ani tady tomu není jinak. Nejprve si samozřejmě odbydete animované vyprávění „tak ty chceš slyšet další příběh…“, u kterého mne vyloženě ohromila orchestrální hudba (byla vážnější a melodičtější, než cokoliv z minulosti této série). Pak už ale následuje tradiční komická groteska, kde se na Pandoře masakrují bandité, Vault hunteři a místní fauna do návykového rytmu skvělého songu. Než jsem se nadál, měl jsem na tváři úsměv od ucha k uchu, pošlapával si do rytmu a uvědomil si, jak příjemný je návrat do tohoto světa.

Borderlands ale zdaleka není jen komedie. Jak jsme se mohli přesvědčit hlavně v druhém díle, jde kromě humoru také o promyšlenou sci-fi ságu, která si nezadá s takovým Halo lore – a zároveň jde o skvěle napsaný příběh, postavy a dialogy, kde se zrazuje, umírá a dojímá. Aniž bych cokoliv prozrazoval, během úvodních hodin na planetě Pandora se stihnete dozvědět, že záporácká dvojčata nejsou možná úplně zlá (respektive mají určité důvody pro to, co dělají, které působí nápaditě a slibně pro další rozvoj příběhu) a kromě toho se také stane něco drastického jedné z nejoblíbenějších postav. To vůbec není špatná bilance pro první hodiny hry.

Kromě humoru jde také o promyšlenou sci-fi ságu, kde se zrazuje, umírá a dojímá.

Ještě zajímavější to samozřejmě začne být, jakmile se nalodíte na palubu svého nového vesmírného plavidla (trochu mi připomnělo vzhledem Prométhea od Ridleyho Scotta) a vydáte se hledat Vaulty na ostatní planety v systému. Kromě jiného jste tak svědky orbitální války mezi dvěma korporacemi (jakože doslova flotily lodí útočící na planetu) a hlavně: s každou novou planetou vás čeká změna prostředí i nepřátel, nemluvě o zábavných kameo rolích všemožných postav, které na těchto planetách potkáte. Samozřejmě vám hodně pomůže, pokud máte odehrané všechny předchozí hry i DLC, včetně příběhově velmi silné Tales from the Borderlands od Telltale.

Společenská hra

Borderlands 3 zcela bez problému funguje jako příběhová hra pro jednoho hráče, ale skvělá zábava nastává také tehdy, pokud se vás sejde několik. Hra opět podporuje splitscreen a nastavení coopu nově umožňuje nekrást si navzájem loot (nebo můžete, záleží na vašem nastavení) a hrát s jakýmkoliv levelem spoluhráče (hra přizpůsobuje obtížnost každému na míru). Tady se ale tvůrci nezastavili a přidali do hry celou řadu dalších vychytávek a funkcí, které z ní dělají mnohem společenštější událost. Tak například menu online přátel je mnohem detailnější – vidíte tam nejen kdo je zrovna online, ale jakou postavu hraje, jakou misi hraje, či dokonce jak má postavené skilly. Ještě odvážnější jsou občasné notifikace, když se někomu z vašich přátel něco povede („kamarád X právě dosáhl 10. úrovně“).

Může to znít jako otrava (lze to vypnout) ale upřímně se přiznám, že mě to celkem bavilo. Asi záleží na tom, kolik vašich přátel hru aktivně hraje. Během víkendu samozřejmě plánujeme hrát B3 v redakci v několika skupinkách na několika platformách, takže můžete očekávat dostatečně zasvěcené dojmy, včetně informací o tom, jak se schopnosti jednotlivých postav doplňují či jaké další zajímavé funkce hra obsahuje (podle všeho tam existuje dokonce i trading zbraní a předmětů!).

Tvůrci přidali do hry celou řadu vychytávek a funkcí, které z ní dělají mnohem společenštější událost.

Já hru rozjel za zřejmě nejpopulárnější postavu, Beastmastera jménem FL4K, což je robotí lovec s nebezpečnými ochočenými mazlíčky a velkým obdivem pro přirozený potravní řetězec vesmíru. S překvapením musím konstatovat, že při hře jednoho hráče moji zvířecí kamarádi zdařile fungují jako pomocníci, kteří úspěšně „kitují“ nepřátele pryč ode mne nebo jim zabrání ve výstřelu zakousnutím se do jejich rukou. Moje postava je přitom mnohem mrštnější a rychlejší, než jsem byl v této sérii zvyklý, takže vesele šplhám po střechách a tak podobně. Největší zážitek je ovšem samotná střelba, jelikož hra opravdu působí svým ovládáním a pocitem ze zbraní spíše jako Call of Duty nebo Destiny, než jako neohrabané „klouzavé“ Borderlands hry z minulosti. A vůbec: už mě pusťte, čím víc píšu, tím víc mám ohromnou chuť jít dál hrát.

Hra vyšla na PC, PS4 a Xbox One. Konzolové verze můžete zakoupit na Xzone.cz.