Kromě zúčastněných si na to dnes již málokdo vzpomene, ale měl jsem tu čest být před více než dvaceti lety u zrodu české a slovenské komunity FFF (Fanoušků Final Fantasy) a účastnil se již tehdy každoročních srazů. Final Fantasy je pro mne něčím víc, než jen herní sérií: byla to identita, ideál, který mne spojoval se skupinou podobných nadšenců, sbírajících nejen hry ze série, ale také soundtracky, figurky, šperky a další cennosti. Program z živého koncertu hudby k Final Fantasy, který mi podepsal sám Nobuo Uemacu, dodnes patří k tomu nejcennějšímu v mé sbírce. Přesto jsem pár let zpátky přednášel na Animefestu o tom, jak mne patnáctý díl série zklamal a jak se bojím jejího úpadku. Dovedete si tedy představit, s jakým napětím jsem vyhlížel nejnovější číslovaný díl Final Fantasy, který se od těch minulých v mnohém drasticky liší.
Ačkoliv jsme hru obdrželi na recenzi před vydáním, za což jsme velmi vděční, bohužel to nebylo dostatečně dlouho před vydáním, abych ji stihl dohrát do konce. Jelikož žánr JRPG her a obzvláště sérii Final Fantasy definuje především silný příběh, rozhodl jsem se samozřejmě recenzi odložit, až budu mít celý příběh za sebou (a vyzkouším také nové možnosti soubojů v New Game Plus, jak sami vývojáři radili). Pokud chcete mít představu o tom, jak jsem daleko v okamžiku psaní těchto dojmů, tak je to zhruba dvacet hodin, což podle náznaků či ukazatelů ve hře je zhruba polovina hlavního příběhu. Jednou z věcí, která mne (příjemně) zdržuje jsou vedlejší mise, které jsem se rozhodl plnit úplně všechny – důvod vysvětlím za okamžik.
Pochmurná Hra o trůny
Final Fantasy XVI je návratem k čistokrevné „high fantasy“, která zcela bezostyšně napodobuje televizní seriál Hra o trůny, od celkové pochmurnosti a krvavosti, přes politické intriky mezi několika říšemi až třeba po nápadně podobnou mapu, ze které plánujete svůj další postup mezi misemi. Z ukázek před vydáním jsem se poněkud obával, že se celý příběh bude točit okolo touhy hlavního hrdiny po pomstě, což je jednak velké klišé, ale hlavně jsme to zde měli nedávno v mírně řečeno „svérázné“ komedii Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin. Naštěstí se poměrně brzy po začátku hry ukáže, že jde v příběhu o mnohem víc, než jen pomstu – aniž bych prozrazoval příliš, příběhu dominují témata jako závislost civilizace na magii (alegorie pro moderní technologie) nebo dokonce odvážně pojaté téma otrokářství.
Snaha o dospělost a vážnost příběhu, jeho tónu i jednotlivých událostí v něm, patří k jednomu z nejvýraznějších způsobů, jak se nová Final Fantasy odlišuje od minulých dílů. Ačkoliv třeba Final Fantasy Tactics také nešetřila pochmurnou politikou, zde je vše posunuto na novou úroveň díky realističtější grafice a animacím, kdy některé scény jsou opravdu hodně naturalistické – ať už jde třeba o pasáž, kde někomu podříznou krk nebo výjev, kde najdete zmasakrovaná těla civilistů ve vyvražděné vesnici. Tvůrci série v jednom z rozhovorů zmínili, že je trápí určitý úpadek popularity série a rozhodli se tak nejnovější díl posunout blíže jejím stárnoucím a náročnějším pamětníkům, ale také otrlejšímu modernímu publiku.
Nádherná výprava
Když už jsem nakousnul to téma realističtější grafiky – je docela těžké slovy vystihnout, jak fotorealistická ta grafiky místy opravdu je. Obzvláště neživé prostředí kolem vás místy vyloženě vypadá jako fotografie, třeba když stojíte uvnitř hradu, byl bych ochotný přísahat, že textury oprýskaných zdí nejsou malované, ale opravdu nafocené. Podobně silný dojem jsem měl ale také například z krajiny v lese, která navíc druhy porostu velmi citelně připomíná české lesy (popadané smrky apod.), takže jsem se tam opravdu cítil „jako doma“. Domnívám se, že tvůrci si určitě udělali výlet někam do našeho podnebního pásma v Evropě, protože až příliš mnoho detailů v přírodě i krajině je dokonale shodných s naší lokální realitou.
Pokud jde o technologii samotnou, Final Fantasy XVI běží na blíže nespecifikovaném interním novém engine, s jehož vývojem ale údajně pomáhali inženýři a odborníci, poskytnutí přímo firmou Sony (hra je minimálně na půl roku zcela exkluzivní pouze pro platformu PlayStation a ačkoliv by teoreticky časem měla dorazit i PC verze, je možné, že konzolová exkluzivita bude trvat ještě déle nebo dokonce napořád). Tvůrci grafiku tlačí na maximum nejen kvůli nádherné krajině, ale také kvůli epickým soubojům obřích monster, přezdívaných „Eikoni“ (samozřejmě jde o oblíbené „summony“), které často srší záplavou částicových a světelných efektů. S ohledem na kvalitu grafiky je v dnešní době bohužel tak trochu zázrak, že hra vůbec nabízí dva režimy – rozlišení a plynulost. Při hraní v tom druhém se jí sice většinu času daří držet 60 snímků za vteřinu, občas se ale propadne zhruba až k těm třiceti. Naštěstí to není příliš často.
Divoká akce
Zatímco ambiciózní příběh a megalomanská výprava jsou dlouhodobými vlastnostmi této série, naprostou novinkou, alespoň v rámci hlavních číslovaných dílů, je zcela akční soubojový systém běžící zcela v reálném čase. Již patnáctý díl (nebo třeba Final Fantasy VII remake) tímto směrem nakročil, ale stále ještě obsahoval určité funkce pro zpomalení nebo zastavení času a udílení pokynů ostatním postavám ve vaší družině. Final Fantasy XVI sice také obsahuje družinu postav, v tom smyslu, že často máte po boku svého vlka jménem Torgal a další vedlejší postavu nebo postavy, ale ovládáte vždy a pouze hlavního hrdinu, magií obdařeného rytíře jménem Clive Rosfield. Ten zároveň bojuje nejen využíváním všemožné magie na dálku i na blízko, ale hlavně pomocí extrémně akrobatického skákání po bojišti.
Není náhoda, že to na pohled (i dotek) připomíná akční sérii Devil May Cry od Capcomu, protože tvůrci si pro novou Final Fantasy do týmu přivedli jednoho z hlavních designérů soubojového systému právě této série. Zapomeňte tedy na nějaké tahové nebo taktické souboje, tohle je divoký akční balet, který odmění vaše dobré reflexy, spíše než smysl pro taktiku. Pokud si ale chcete „pouze užít příběh“ a divoký soubojový systém vás spíše děsí, nemusíte se bát: kromě nastavitelné obtížnosti si můžete na svoji postavu kdykoliv nasadit také speciální „přívěšky“, které způsobí, že Clive bude sám automaticky používat komba, sám uhýbat a nebo se dokonce sám léčit. Pokud ale naopak hledáte výzvu, můžete se pořádně vyřádit doslova u každého jednoho souboje s každým protivníkem, pokud všechny zmíněné berličky odhodíte a nastavíte si „akční obtížnost“. Fajnšmekři ještě najdou po každé kapitole možnost hrát ji znovu na lepší skóre a New Game Plus dokonce slibuje hned dva speciální režimy tužších soubojů při opakovaném hraní. Bude zajímavé sledovat, zda hra zaboduje u fanoušků akčního žánru stejně jako u fanoušků (J)RPG.
Dosavadní dojmy
Pokud bych měl velmi subjektivně popsat svoje dosavadní pocity z hraní, přiznám se, že jsou zatím docela komplikované. Na jednu stranu se mi velmi líbí snaha o drsnější a dospělejší příběh, ale zároveň se mi zdá, že ho kompromitují klasická „anime klišé“, kdy například z velmi seriózní debaty/scény postavy přejdou do boje akrobatickým skokem do „bojové arény“. Podobně mne dokážou rozhodit také fantaskní kostýmy některých postav, které jsou místy v silném kontrastu s opravdu realistickým prostředím. Některé dialogy jsou velmi dospělé a zajímavé, ale jiné jsou plné dalších „anime klišé“ a zbytečně přehnaných výkřiků. Samotný Clive mi zpočátku nebyl příliš sympatický, s tím jeho „I will fucking kill you“. Čím déle hraji, tím lépe se ale příběh prohlubuje a postavy včetně Clivea se vyvíjejí stále zajímavějším směrem – velkou zásluhu na tom z mého pohledu má také příchod hlavní ženské postavy Jill na scénu – a její vliv na Clivea.
Jak si hra stále úspěšněji s dalšími hodinami získávala můj zájem o postavy, svět a souvislosti kolem, přistihl jsem se, že chci plnit všechny vedlejší mise. Ačkoliv to (alespoň zatím) nejsou nějaké vypravěčské zázraky typu Zaklínač 3, mnohé z nich příjemně prohlubují moje chápání herního světa, politiky a postav v něm. Vedlejší mise si také „mohou dovolit“ zabít jejich protagonisty, takže obsahují několik nečekaných zvratů. Možná jsem poněkud citlivý na tato témata s ohledem na současné dění v reálném světě (na Ukrajině), ale když třeba Clive najde ve vedlejší misi vyvražděnou vesnici a stojí nad poměrně realisticky zpracovanými krvavými mrtvolami civilistů, docela mne to rozhodilo. Jak jsem psal, podle všeho jsem zhruba v polovině mojí cesty tímto nejnovějším Final Fantasy světem a zatím je můj dojem s každou další hodinou lepší a lepší. Již teď si troufnu s jistotou říct, že je to audiovizuálně mimořádně povedená hra, se zábavnými souboji a zajímavým příběhem. Jak dalece všechny tyto klady zúročí jako celek, to si již brzy povíme v recenzi.
Final Fantasy XVI vychází ve čtvrtek 22. června pro PlayStation 5. Další platformy zatím nejsou jisté.
Martine velmi trefna recenze, pro mě ale zklamání. Jak si popisoval je z toho DMC. Žádná zásadní taktita, vlastně mi to ovládání a styl boje připadá tak strašně arkádově, že i serie s Lighting pro mě byla víc Final Fantasy. Celkově Eikoni nebo Eidoloni jak se nazyvali v 8čce je to dost repetitivní. Počet itemů podpůrných.Příjde mi to strašně arkádové. A to že to nemá vlastně ani openworld přehlídnu rád jen v ff7 ramake, protože tam není třeba pokud jde čiste o Midgar.
Je to jiná hra a chybí mi tam to kouzlo ff serie, kdy člověk dostane nostalgickou husi kůži, když slyší známé melodie.
Je to jiná hra, není špatná, graficky souboje mi spíš připomínají tu novinku na ps2 Fantavision.
Asi spíš rozbiju prasátko a koupím v krabičce Final Fantasy I-VI Pixel Remaster Collection na Switch. Cena je vlastně stejná a dostanu šest lepších JRPG.
Tak podle dema bych si to nikdy nekoupil. Pokud odfiltruji všechnu tu „epičnost“ a smrt všech kolem tak tam zbývá jednoduchý soubojový systém a barvy červené a oranžové na obrazovce z občasným mačkáním jednoho tlačítka.
Ale zase jak bylo ve zvyku, že FF hry jsou jenom o mačkání jednoho tlačítka ( FF15 si už opravdu nepamatuji ) tak tady už konečně někdo kouknul tam dole na ruce a našel jich víc.
Ach jo… a že já těch JP her už hrál. Škoda že mi není dvacet. Možná bych se do toho položil daleko víc. Teda aspoň trochu. Teda vlastně aspoň na moment.
Jak já ty Japonce a některý jejich vyprávění nesnáším !!! Jakoby v nich byl nějaký druh ublíženosti nebo co. Oni si teda hodně půjčují třeba z Řeckých bájí a tak dále ale někdy to spojení je jako když jedete na kole bez sedátka. Ono to jede, celkem dobře a z kopce je to i sranda.. jenže ne na moc dlouho. Začne tam něco vadit, přehnaně píchat a člověku se chce až brečet. Já prostě vidím, jak u toho před televizí sedí mladý Ishyro, sleduje všechno to krveprolití a na konci má z toho chudák záchvat klanení se nad tím vším co se tam stalo, jako že to chápe, je mu to líto a přitom není hoden tohle někdy znovu hrát.
Ale zase nadávám u něčeho, co jsem vlastně před XX lety hrál já sám !! Tam není nic, co by jiných FF hrách nebylo. Až na ty prořízlé krky a… to je asi tak všechno. QTE už bylo snad u FF7 a tady se to posunulo trochu jinam. Ty souboje mi nějak nesedí. Člověk namlsaný Souls her v tom vidí obyčejné mačkání ovladače a vlastně takový… nechci napsat zmatek, protože já sám jsem u těch soubojů vlastně strašně vypl a přemýšlel o tom, že bych měl v práci ještě stihnout to a tamto, protože tam venku není FF.
Nevím… pokud je tohle inovace FF tak si raději koupím kolo, prodám sedátko, najdu si dlouhý sjezd z kopce a budu u toho poslouchat Hanku Zagorovou. To bude možná menší bolest.
Tak pan Zavřel určitě hrál předchozí díly, jak vychází srovnání s klenoty z éry PS2. Já jsem docela fanboy i XV, tenhle díl se mí popravdě moc nelíbí tím, že se chtějí až trapně zavděčit západu a nejedou si to, čím byli skvělí.
Nechci soudit, dokud jsem nedohrál do konce.
Ale to kouzlo, které na mě odzbrojujícím způsobem dýchlo během prvních hodin FF7, 8 nebo 10 jsem zde zatím nenašel. Jak ale píši, s každou hodinou se moje dojmy zlepšují, přičemž ještě zdaleka nejsem na konci. Grafika a hudba jsou krásné, souboje jsou zábavné… bude prostě záležet na tom, jak se jim podaří ukočírovat ten odvážně rozkročený příběh.
Jo mě vadí třeba že JP dub a En titulky jsou zase uplně jiné v každé 2 větě kdo umí trochu JP si toho hned všimne a i když oba dabingy jsou top tak zrovna tohle se mi víc libí v JP než třeba FF7 kde hraju EN
Mne se na dnesnich hrach moc nelibi prave ta snaha o realisticky vzhled, spis se mi libi, kdyz to vypada jako hra. Te realnosti nedosahnou a vypada to potom casto kycovite.
Zkusil jsem XV a moc japonský, pak jsem zkusil remake 7 a….moc japonský. Je tohle taky moc japonský? Mně prostě ty japonský ,divně stylizovaný ,hysterický a afektovaně se chovající postavy nesedí,a to nemluvím o dalších japonských podivnostech co se v těch hrách vyskytují…. Jediný co od japonců snesu je Mario a Resident evil
Pokud snesete legrácky v RE4, tak je asi šance, že skousnete i ty legrácky a anime prvky tady.
Docela škoda třeba DMC je krásný příklad japonský super combat hry co nemá konkurenci s klasickým jejich stylem postav .
FF jede bomby teď top remakes na cestě FF7 P2 a teď to vypadá že 16 bude taky mega good hra , každej kdo hrál demo je z toho hotovej protože bylo luxusní
Za mě to bude jedna z TOP her letošního roku.FF 15 mi nesedlo soubojákem ale co jsem měl možnost zkusit v demu 16 tak to byla pecka ikdyž bylo k dispozici jen pár spellů a comb.
Kazdej? Vazne? Milionkrat jsem ti rikal aby si neprehanel! Kazdopadne ja ho hral a hotovej nejsem. Ano vypada pekne ale… soubojak jednoduchy bez jakekoliv vyzvy, koridor bez moznosti cokoliv. AI tvych partaku tedy taky zadna slava. Loading, cutscena, loading, curscena, loading, 5 vterin drzet packu dopredu, loading, cutscena, loading, cutscena. Tohle je obrovskejfail! Plusy: hudba a atmosfera. Takze opravdu nevkazdy kdo hral demo je z nej hotovej!
Chápu že ne každýmu to sedne, ale stěžovat si na loadingy to jako vážně?Ve většině případů je přechod z cutscény do hry instantí.Někdy na vteřinu zčerná obrazovka ale na loadingy bych si tady rozhodně nestěžoval.Asi máme každej odlišnou představu o tom co znamená loading
Yup, podle Digital Foundry loadingy zabírají doslova 5 vteřin, což je tak akorát na zatmívačku mezi přechody, ani nějakou loading obrazovku tam nestihnou ukázat.
Ještě divočejší je, že to funguje i přímo z hlavního menu konzole do „vypnuté“ hry (neboli při „chladném startu“ hry).
Tak ty to musis obhajovat to vscichni chapeme. Objektivni hraci ale tuhle hloupost vidi 🤣
To asi ano protoze neni jediny duvod tam ty cerne obrazovky mit. Je jedno zda na 1,3 nebo 5 vterin. Nemusi tam byt vubec. To same pri prechodu z cutsceny do hry. Tady je videt ze se na to proste vykaslali namisto aby hledali reseni jak na to. A ze to jde ukazali i jine hry.
Jak jsem psal výše i v demu jsou u některých cutscén přechody do hry naprosto plynulé bez nějakých střihů atd jako třeba v God of War.To že mi někdy na pár vteřin zčerná obrazovka vůbec neřeším.Ano nemuselo by to tam být vůbec ale že by mě to nějak tankovalo to fakt ne.
Přechody mezi filmečky a hrou jsou často zcela plynulé, neznatelné.
Já rozebíral spuštění hry, nahrání pozice nebo fast-traveling.
koukám že ty přezdívky měníš celkem rychle ale všichni víme odkud vítr vane
Si jako myslíš že napíšu komentář kde je libí se mi combat XV a pak druhej kde napíšu že se mi nelíbí WTF kámo mám jen jednu ano měl jsem před tím jiné co dostali ban ale už rok tu píšu jen jako Martin plus je tu ještě jeden ( nebo si myslel Humusáka ?
Tebe jsem nemyslel
Tak to nemáš rád ani DMC protože ten combat je z něho XD a to už mluví samo za sebe každopádně na reddit to každý chválí to jen CZ plebs zase kritizují všechno