Mass Effect 3 – Čtyři z tanku a bez psa

Recenze z hraní PC verze

Kooperativní mód Galaxy at War už od oznámení budil velké vlny kontroverze. Vyslechli jsme si tunu stížností, že multiplayer do série Mass Effect nepatří, že je to výmysl EA, že tím singleplayer ztratí hodnotu, atd. Řada hráčů se neubránila pochybnostem ani při oznámení, že může mít hraní kooperace vliv na výsledek singlaplayeru. Jak to všechno nakonec dopadlo, jestli jsou stížnosti hráčů oprávněné a zda vůbec stojí Galaxy at War za vyzkoušení, to si povíme nyní.

Trochu jiná verze

Než se však vrhnu na samotný multiplayer, není od věci na chvíli zmínit i celkové přednosti PC verze. Mendys totiž řádil ve verzi pro Xbox 360, zatímco já, nenapravitelný konzervativec, sáhnul po verzi pro PC. Samozřejmě je na vyšší úrovni grafická stránka. Jestli se na Xboxu 360 najde pár grafických nedodělků, v případě počítačů se o nich nedá mluvit ani ve snu. Snad jenom paže postav černé pleti se nějak moc viditelně lesknou, ale to je pouze malý detail. Grafika prostě nezklamala, o to víc překvapí, jak nízké má třetí Mass Effect hardwarové nároky.

Vzhledem k tomu, že ovládání se od druhého dílu prakticky nezměnilo, nemůžu si stěžovat ani na něj. Stejně tak chválím i import uložených pozic. Už není třeba savy řešit přes externí launcher, tentokrát je stačí mít ve správné složce a hra si je najde sama. Navíc i v samotné hře funguje importovaný save skvěle. Dávná rozhodnutí mají opravu vliv, padlé postavy už prostě nijak neoživíte, což vás ale nemusí moc mrzet, protože jejich případné náhrady se povedly na jedničku. Často mají dost podobný charakter, hlavně zástupce Wrexe a Mordina, ale rozhodně nejde o nějaké prvoplánové výplně, které by vám vyčítaly, že jste původní postavy nechali zemřít.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Galaxie se sama nezachrání

To by bylo k samotné PC verzi všechno. Jinak je naprosto shodná s tou pro Xbox 360. Ale teď už konečně k tomu, proč tento text vůbec čtete. K multiplayeru. Už z prvních okamžiků poznáte, že se skutečně jedná spíše o takový bonus. Naštěstí jde ale o řádně hutný, plnohodnotný a trvanlivý bonus. Ten spočívá především v relativně klasickém survivalu pro čtyři hráče. Čeká vás celkem deset vln, kdy někdy stačí prostě postřílet všechno, co se pohne (někdy však musíte sejmout určité cíle v časovém limitu, jinak končíte), a jindy je zase třeba aktivovat terminály. A samozřejmě je také třeba se navzájem krýt, být připraven nabídnout pomocnou ruku v případě padlého kolegy a celkově se doplňovat, jinak nemáte šanci.

Základem Galaxy at War je klasický Survival, zpestřený o několik specifických cílů.

Víc než Survival kooperace nenabízí. To se sice zdá málo, ale celkově návyková hratelnost všechno vynahradí. Málo je akorát map (celkem šest), které můžete znát i ze singleplayerových side questů, naštěstí zbytek Galaxy at War hravě vyvažuje i tento problém. Klíčovou roli totiž hrají postavy. Stejně jako hra pro jednoho hráče, i kooperace vám dá vybrat mezi šesti třídami, konkrétně Adept, Soldier, Engineer, Sentinel, Infiltrator a Vanguard. Každá třída pak skrývá celkem čtyři rasy. Člověk je okamžitě přístupný hned u všech tříd, ale postupem času se můžete propracovat i k dalším rasám, přičemž některé jsou ale dostupné jen pro specifické classy. Kvarian je tak kupříkladu dostupný jen u Infiltratora a Engineera, Asari jen pro Vanguarda a Adepta, atd. Tento prvek má za následek určitou variabilitu a snahu vyzkoušet všechny třídy, a také fakt, že se kooperace drží reálií světa Mass Effectu. Asari jako rasa s vrozenými biotickými schopnostmi by se koneckonců jako řadový Soldier moc neuplatnila.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Cokoliv chcete

Dobrá zpráva je, že vás hra nijak neomezuje v tom, jakou třídu nebo rasu využít. Střídavě totiž můžete zkoušet a expit úplně všechny, za předpokladu, že je máte odemčené. Asi chápete, že díky tomu může Galaxy at War fungovat i jako zkouška jiné třídy než té, kterou jste určili Shepardovi v singleplayeru. Všechny postavy si navíc můžete v určitých mezích sami upravit. Sami jim určíte jméno, stejně jako barvu jejich zbroje, sami jim pochopitelně rozdělujete zkušenostní body do schopností shodných se singleplayerem, a podstatnou roli hraje i výbava, konkrétně zbraně (taktéž shodné se singlem), jejich upgrady a také perky, mírně vylepšující vaše schopnosti. Tohle všechno, spolu s šancí odemknout si dříve nějakou rasu (za běžných okolností je odemykáte nabíráním zkušeností přístupných postav), můžete získat z celkem tří balíčků, Recruit, Veteran nebo Spectre. Všechny tři si můžete koupit buď za BioWare body, což je docela plýtvání reálnými penězi, nebo za kredity, jež získáváte za dosažení určitých cílů během samotného hraní, především sejmutí daných nepřátel nebo přežití do stanovené vlny (vydržet až do desáté je mimochodem docela slušný výkon). Jejich obsah se samozřejmě liší, očekávejte tedy, že Recruit pack nabízí slabší vybavení než nejdražší Spectre.

Hra vás nijak neomezuje v tom, jakou třídu nebo rasu využít. Střídavě totiž můžete zkoušet úplně všechny, tedy za předpokladu, že je máte odemčené.

Pokud jde o nepřátele, v Galaxy at War proti vám stanou buď Gethové, vojáci Cerberu nebo Reapeři. Samozřejmě ne přímo Reapeři, ale Huskové, Cannibalové a další havěť. Všechny typy nepřátel se nijak neliší od singleplayeru, což s sebou přináší i to, že mají i stejné vybavení. Takže se připravte na obrovského mechanoida Atlase nebo otravné střílny. Obtížnost protivníků se každopádně liší podle nastavení serveru, přičemž si můžete vybrat mezi bronze, silver a gold, takže si na své přijdou i jedinci hledající pořádnou výzvu.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Tak ovlivňuje Shepardovo tažení, nebo ne?

Teď se dostávám k tomu, co už fanoušci tak dlouho řeší. Údajné ovlivnění singleplayeru. Můžu vás uklidnit, nejde o nic přelomového, a většinu hráčů to nemusí zajímat. Galaxy at War totiž ovlivňuje akorát pár sdílených achievementů a hodnotu zvanou Galactic readiness, tedy galaktická připravenost, která se trochu promítne do zakončení singleplayeru. To sice zní děsivě, ale něco takového vás může trápit jen v případě, že chcete dosáhnout nejlepšího konce, což je ale prakticky nadlidský úkol, takže na tom stejně zvlášť nezáleží. Kromě toho, Galactic readiness lze navýšit i určitými vedlejšími úkoly v singleplayeru, takže i když chcete ten nejlepší konec, na multiplayer sáhnout nemusíte. To by ale byla škoda.

Přečtěte si recenzi z konzolové verze zaměřené na singleplayer.

Určitě se ptáte, jestli má vůbec Galaxy at War nějaké chyby. Pár se jich najde, i když jde hlavně o problémy, které provázejí i singleplayer, a to především občasné bugy kamery při zaměřování a krytí. Někdy se totiž stane, že se kamera zasekne, nebo se naopak na chvilku přesune úplně někam jinam. Problém může nastat i ve chvíli, kdy vybíráte nějakou schopnost. Občas totiž rozhraní na kliknutí vůbec nereaguje, a tak musíte na ikonu schopnosti kliknout víckrát, než vás systém poslechne. Pak je tu také malé množství map, což už jsem zmínil výše, a zároveň mi ani nesedí absence textového chatu. Ne že by hlasová komunikace nestačila, ale klasický text by při hraní s cizími kolegy nebyl od věci.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Přesuňte se k LZ

Jinak se ale multiplayer třetího Mass effectu rozhodně povedl. Nejde sice vážně o nic přelomového, ale i tak dokáže zabavit na hezkých pár hodin. Opravdu velké množství postav, tři obtížnosti, tři druhy nepřátel, na nichž se navíc dá dobře trénovat, a kromě toho nemá hra ani problém se zakládáním vlastních matchů. Public lobby může založit opravdu každý, navíc bez jakéhokoliv omezení zkušeností nebo všudypřítomných achievementů. Zkrátka, ideální doplnění vynikající singleplayerové kampaně. Určitě nemá cenu si Mass Effect 3 pořizovat jen kvůli Galaxy at War, ale pokud už hru máte, multiplayer nepřehlížejte. A hlavně si sežeňte tři spolehlivé parťáky, s nimi bude osvobozování galaxie mnohem pohodlnější a zábavnější. Stejně jako v případě jiných kooperativních her, s nimiž se sice třetí Mass Effect nemůže úplně měřit, ale ani k nim nemá nijak zvlášť daleko.