Rainbow Six Siege – vítězství jen pro sehrané

Recenzovaná verze: PC

Před pár měsíci jsme vám v našem preview představili základy Rainbow Six Siege. To se nám v prvních dojmech jevilo jako záživná multiplayerová FPS, kterou však trápila problematická technická stránka. Nyní tu máme plnou verzi, která by měla šlapat bez problémů. Podařilo se Ubisoftu tentokrát vydat hotový titul?

Problematický singl

Najít kvalitní příběh v čistě singleplayerových FPS je celkem fuška, pár vydařených zápletek tu ale díky absenci multiplayeru je. O něco hůř jsou na tom tituly, které obsahují oba aspekty, těm se zajímavá dobrodružství vyhýbají oklikou. Většinou v nich narazíte na nepříjemné klišé, které je podepřené tupou AI. Jednoduše řečeno žádná sláva, příkladem za všechna hrůzná díla budiž Battlefield 4.

Ten po stránce multiplayeru prakticky nemá výraznější konkurenci. V oblasti singlu se ale jedná o pravý opak kvality. Primární dějová linie Battlefieldu 4 je postavena na hodně vratkých nožkách, které jí v praxi podtrhává nedodělanost spolu s tupou AI společníků i nepřátel. A aby toho nebylo málo, nutí vás tvůrci k jejímu průchodu. Bez kampaně se totiž nedostanete k některým multiplayerovým zbraním. Pokud chcete kupříkladu P90, musíte si projít peklem.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Možná právě proto jsem u Rainbow Six Siege uvítal absenci příběhové kampaně, která by mohla hře zaměřené převážně na multiplayer spíše uškodit než prospět. Místo primární dějové linie tu máme propracovaný tutoriál, v kterém vás AI seznámí s tím, jak to vlastně v Rainbow Six Siege chodí.

Pomyslný tutoriál složený z deseti misí je zakončen jednou kooperační. Ta vám nastíní multiplayerový mód Terrorist Hunt, v němž se budete potýkat s umělou inteligencí buď sami, nebo v doprovodu čtyř živých společníků. AI je v Rainbow Six Siege na střední úrovni, po většinu času hlídá svůj post a nepouští se do ofenzivních akcí. Když už musí útočit, snaží se zasáhnout z více směrů, aby protivníka zmátla. Skutečně agresivní je jen v případech, kdy už nemá co ztratit. Mezi takové okamžiky patří kupříkladu aktivace zneškodňovacího mechanizmu u bomby. Hned po spuštění odpočtu se k vám začnou sbíhat nepřátelé z celé mapy.

Bude deset stačit?

Souboje s hráči a umělou inteligencí probíhají vždy na jedné z deseti map. S vaší pětičlennou četou navštívíte rodinné domy, kavárny, hotely a dokonce i letadla. Lokace, v kterých budete operovat, dávají dost prostoru oběma soupeřícím stranám. Díky propracovaným audio efektům a zničitelnému prostředí, je zde cítit obrovská flexibilita. Osobně jsem byl asi nejvíce zaujat klubovnou militantně smýšlejících motorkářů. Její interiéry a okolí vytvářely perfektní atmosféru. O moc hůř na tom nebyla ani usedlost amerických vidláků. Dá se říct, že každá z map má své osobité kouzlo, které jen tak nevyprchá.

„Dvacet specialistů se dělí na dvě skupiny. Jedna se zaměřuje na obranu, druhá na útok. Každý odborník má specifickou rychlost, výstroj a schopnosti, kterými posiluje svůj tým.“

Propracovanost map degraduje malý počet herních modů. Od bety se prakticky nic nezměnilo, takže tu máme stále jen tři podobně vypadající režimy, které se hodně rychle ohrají. Pomyslným jednookým králem v současné nabídce je záchrana rukojmích, která na rozdíl od zabírání objektu či odjišťování bomby oplývá špetkou nevyzpytatelnosti. Jedna špatně mířená kulka a máte po srandě.

Problematiku stále se opakujících herních režimů by měla v budoucnu vyřešit bezplatná DLC. To, jestli se jich dočkáme a jaké budou kvality, se ale ještě uvidí. Snad se nebude opakovat podobný případ jako u Evolve. Jeho tvůrci slibovali dlouhou životnost plnou bezplatného obsahu s minimální nutností investice. Opak byl ale pravdou, místo novinek zdarma jsme se dočkali jen nechutně velkého množství placeného obsahu, který Evolve odepsal.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Teroristé jsou přežitek

Před tím než se vrhnete do víru akce, je nutné si vybrat jednoho z dvaceti profesionálů. Ti zde slouží jako zástupci všech světově proslulých speciálních organizací a jednotek. Své hochy tu má GIGN, FBI i SAS. Škoda jen, že tu nenajdeme členy Al-Kaidy, IRA či ETA.

Dvacet specialistů se dělí na dvě skupiny. Jedna se zaměřuje na obranu, druhá na útok. Každý odborník má specifickou rychlost, výstroj a schopnosti, kterými posiluje svůj tým. Obránci u sebe mají převážně předměty zaměřené na zabezpečení a udržení cíle. Při tomto nesnadném úkolu jsou jim oporou těžké kulomety, ostnaté dráty, dřevěné zátarasy a nástražné pasti. Útočníci naopak disponují ofenzivní technikou složenou z dronů, náloží a balistických štítů.

Výstroj, kterou u sebe jednotliví profesionálové mají, můžete různě vylepšovat za pomoci kreditů, které získáte za odehrané zápasy. Zlatá měna vám, krom vylepšení vybavení, umožní otevřít nové operátory. Ze začátku totiž nemáte přístup ke všem, dostupný je jen rekrut. Ten má jako jediný přístup k pestré paletě zbraní. Ostatní jsou na tom o něco hůř, oproti jiným titulům je jejich výbava kvůli balanci hodně ořezaná.

„Snad každý titul od Ubisoftu má zpočátku specifické nedostatky. Zmíněnému prokletí se nepodařilo vyhnout ani Rainbow Six Siege.“

Odborníci si mohou vybrat mezi jednou ze dvou až tří primárních zbraní. Většinou si musíte zvolit buď brokovnici anebo lehký samopal. Omezenou výbavu se nám tvůrci snaží vynahradit perfektním recoilem jednotlivých kousků. Každá zbraň má při střelbě specifické chování, na které si budete muset zvyknout. Bezhlavá střelba se vám rozhodně nevyplatí, v některých režimech dokonce může stát i za vaší zkázou.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Malý počet zbraní má, krom perfektního recoilu, ještě další pozitivum. Tím je vyladěná balance jednotlivých tříd. Každá má své silné a slabé stránky. V průběhu bety si kupříkladu řada lidí stěžovala na policisty se štítem, kteří byli dle jejich úsudku prakticky nesmrtelní. V praxi stačilo jen odlákat rámusem jeho pozornost a nechat vaše spoluhráče ať se o něj postarají. Bez spolupráce to v Rainbow Six Siege prostě nejde. Taktické zaměření je spolu s hutnou atmosférou jedním z nejzásadnějších tahounů hry. Bez nich by to bylo další jen klasické FPS, kterých je na trhu hromada.

Labilní dvojka

Představovat si hru od Ubisoftu jako něco plně dokončeného je hodně bláhové. Snad každý jejich titul má zpočátku specifické nedostatky. Zmíněnému prokletí se nepodařilo vyhnout ani Rainbow Six Siege. To trpí nestabilními servery, které vám můžou buď utnout vyhraný zápas, nebo vás nemusí ani připojit. Rozhodně si s nimi užijete spoustu vzrušujících momentů.

„Rainbow Six Siege se z velké části povedl. Tvůrci nám skrz něj servírují vybalancované FPS s velmi hutnou atmosférou. Opomenuta nebyla ani taktická složka, která ve hře hraje prim.“

Druhým problémovým aspektem je komunita, což též není žádným velkým překvapením. Pokud nemáte tým složený čistě z vašich přátel, čekají vás perné chvíle. O ty se postarají děti spolu s lovci hlav. Obě zmíněné skupiny totiž odmítají jakoukoliv týmovou spolupráci. Nejhorší situace nastane v okamžiku, když má u sebe odjišťovací sadu nespolupracující osoba a padne s ní v boji. Idioty má naštěstí ale i nepřátelská četa, občas se její členové dokáží vyzabíjet mezi sebou, bez vašeho přímého zásahu. Situace se trošku mění po dosažení dvacáté úrovně, kdy se vám otevírají hodnocené hry. Cesta k nim je ale dlouhá.

Hodně příjemným překvapením pro mě byla optimalizace jako taková. Hra totiž jede krásně stabilně i při těch nejnáročnějších situacích. Oproti betě zde vidím obrovský skok kupředu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Chudší nástupce

Rainbow Six Siege se z velké části povedl. Tvůrci nám skrz něj servírují vybalancované FPS s velmi hutnou atmosférou. Opomenuta nebyla ani taktická složka, která ve hře hraje prim.  Kvalitnímu celku ale podráží nohy nestabilní servery spolu s nedostatkem herního obsahu. Tento nedostatek snad spraví čas. Titul jako takový bych doporučil hráčům, kteří hledají vydařený kooperační zážitek s přáteli, bez nich si totiž Rainbow Six Siege moc neužijete.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.