Mass Effect Andromeda – nový začátek v nové galaxii

Recenzovaná verze: PS4 (standardní)

Mass Effect je jedna z těch sérií, kterou prostě není potřeba nijak představovat. První tři díly před nás stavěly důležitá rozhodnutí a momenty, kdy jsme museli jako Shepard nebo Sheperdová zastavit Reapery, rasu strojů, která měla za cíl zničit život v Mléčné dráze.

Tohle všechno už je ale za námi. První trilogie skončila a s nedávno vyšlým, a nyní recenzovaným dílem Andromeda začíná nová série. Hned se tak nabízí spousta otázek – dokáže hra předčit kvality předchozích dílů, případně se jim alespoň rovnat? Je to vůbec dobrá hra? A co všechny ty novinky, jaké jsou? Na vše odpovíme, ale předem varujeme, že odpovědi možná nebudou takové, jaké byste nejraději očekávali.

Zároveň také připomínáme, že jsme hře věnovali speciální článek zaměřený na PC verzi.

Jsem koneckonců jenom Pathfinder

Seznamte se s rodinkou Ryderů – taťkou Alecem, jeho dcerou Sarou a synem Scottem. Ve hře se vžijete právě do jednoho z potomků, a jestli vám nevyhovuje jeho výchozí křestní jméno, můžete si ho změnit stejně jako dříve. Alec je Pathfinder, a to znamená, že je jeho úkolem zajistit pro desítky tisíc lidí cestu k obyvatelnému světu v nové galaxii. Jeho cílem je najít tzv. „zlatý svět”, na kterém mohou lidé začít žít a prosperovat po boku dalších ras, které do nové galaxie také přicestovaly.

Jak už to tak ale bývá, ne všechno jde podle plánu a vyhlídnutý svět v sobě skrývá jistá nebezpečí, která musíte identifikovat a pokud možnost zneškodnit. Postupem času zjistíte, že všechno není zase tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Na spoustě planet jsou totiž úplně jiné přírodní podmínky a atmosféra, než jaké tam mají být. Třeba na první planetě, na kterou se dostanete, létají kusy skály a všude panuje bouřka; jiná je zase úplnou ledovou pouští, i přes to, že má být plná krásných moří a jezer. Vaším úkolem je tak ve zkratce zjistit, co se stalo a pokud možno ty planety udělat znovu obyvatelnými a desetitisícům lidí, kteří na vás spoléhají, zajistit nový domov.

V tom vám pomůžou i budou stát v cestě dvě úplně nové rasy. První jsou ketti. Jde o ne zrovna vlídně vypadající humanoidní rasu připomínající protheany, která vážně není přátelská, což poznáte už na začátku hry. Druhou rasou je už daleko „mírumilovnější” angara se svou vlastní bohatou kulturou a historií. Obě rasy tak nabízí něco z obou konců pomyslného spektra přístupu – angara je kulturně vzdělaná civilizace, od které se můžete mnoho naučit, zatímco s ketty prohodíte možná tak jedno-dvě slova (většinou ani to ne), dokud nezačnou vzduchem lítat končetiny. Naneštěstí je nutno konstatovat, že ačkoli považuji angaru za velmi zajímavou rasu, ketti jsou dost o ničem, abych tak řekl. Jen výjimečně vás bude zajímat, co jsou a proč jsou. Většinu času jsou ale prostě jen generickým nepřítelem, který je doslova všude a po chvíli si uvědomíte, že nejsou nic jiného než zabiják času, který vám bude stát na každém kroku v cestě, aby vás chvíli zdržel.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naštěstí budete spoustu času trávit i ve společnosti známých ras, které do Andromedy také přicestovaly. Snadno tak kromě lidí narazíte na turiany, krogany, salariany a asari, zbytek ras se do nové galaxie nevydal. Mimo to vám ale Andromeda často připomíná, že tohle vážně není Mléčná dráha. Nečekejte cameo starých známých, nečekejte Citadelu, nečekejte ani účast známých frakcí – nic jako Aliance nebo Cerberus tu zkrátka neexistuje. I když se určité zmínky o nich sem tam objevit mohou, nečekejte, že na vás odněkud vybafne Záhadný, natož že budete s Garrusem po boku nad pivem vzpomínat na staré časy. Pokud od Andromedy čekáte prostě jen Mass Effect 4, asi budete zklamaní.

Jako malý jsem chtěl být astronautem. Už nechci

Základní premisa příběhu je ale jen jedna věc. To, co ho drží pohromadě, jsou především dialogy, postavy a náplň úkolů. A zrovna tady přichází první negativa. Dialogy jsou často docela dobře napsané, ačkoli se nad nimi občas zastavíte a poklepete si na čelo s otázkou, co chtěl vlastně básník říct a proč to zní tak komicky. Také nabízí vážná témata, historii ras a konkrétních lidí nebo třeba nějaké ty vtípky a sarkastické poznámky. Ve spoustě případů máte na výběr mezi logickou, emocionální, neformální a profesionální odpovědí a je čistě na vás, jak se v dané situaci zachováte. Někdy ovšem máte k dispozici jen dvě z těchto možností. Výjimečně můžete i na několik postav zkusit nějaké to flirtování, které může vyústit i v… něco víc. Hra před vás navíc docela často klade různá rozhodnutí, která toho někdy ovlivní pramálo a někdy více, ale nutnost vybrat si mezi „buď, anebo” je ve hře dost často.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tohle všechno funguje skvěle a jde vlastně o klasické RPG. Problémem jako takovým jsou spíše postavy samotné. Většinu času totiž budete mluvit jen s někým, kdo se tváří zajímavě, ale ve finále zjistíte, že je to jen nudná tyč s končetinami, která z úst vypouští takřka nicneříkající věty, které jdou jedním uchem tam a druhým ven.

Neznamená to, že ve hře nepotkáte vůbec nikoho zajímavého. Například angaran Jaal je svým způsobem nová verze Garruse a Peebee, kterou můžete znát z trailerů, nakonec také není nijak otravným hyperaktivním koštětem, jak se zprvu zdálo. Občas narazíte na postavy, které mají zajímavý příběh, který vám můžou povyprávět. Většina postav je ale jen na jedno brdo, což naneštěstí platí i o většině vaší posádky s výjimkou například jednoho krogana, kterého jsme si v redakci dost oblíbili.

„Pokud od Andromedy čekáte prostě jen Mass Effect 4, asi budete zklamaní.”

Bohužel se dá skoro to samé říct i o úkolech, především pak těch vedlejších. Jen výjimečně najdete něco, co vám za to úsilí stojí a vážně vás bude zajímat. Drtivou většinu času ale všechno probíhá tak, že jenom vy jste zázračně ta jediná schopná postava a jenom vy můžete například barmance donést ty ingredience na koktejl z takřka druhé místnosti. To je mimochodem opravdu jeden z úkolů.

Krom Loyalty misí, spočívajících v utužování vztahů s konkrétními členy vaší posádky, které mohou vyústit v nějakou tu odměnu (ne TU odměnu, jinou odměnu), drží questy nad vodou hlavně příběhové úkoly. Ty vás ženou do úplně nových lokací, kde pomalu odkrýváte všechny záhady. A právě v ten moment si řeknete, že tohle je opravdu Mass Effect. Ten zbytek je prostě jen nějaká kaše, které není na škodu sem tam věnovat čas, ale velmi rychle se vám přejí a velmi rychle zjistíte, že chutná i po těch pár hodinách úplně stejně blbě jako předtím. Výjimečně najdete vedlejší úkol, který vás vážně zaujme, ale jde spíš o vzácnost než běžný jev. Až ke konci hry jsem měl pocit, že se úkoly mírně zlepšily, ale to už bylo pozdě. Většinu času jste akorát poslíček, soudce, porota nebo kat, a to znovu a znovu, pořád dokola s minimálními rozdíly. Nenechte se navíc zmást začátkem hry – prvních několik hodin je poměrně nudných a chvíli potrvá, než se hra někam začne pořádně posouvat. Možná i proto byly obecné dojmy z trialové verze takové, jaké byly.

Ryder v říši divů

Největší změnou oproti předchozím dílům ale není paradoxně výměna celé galaxie, a tudíž všech lokací a postav, jako spíše dvě další složky hry. Konkrétně prozkoumávání prostředí a soubojový systém. Po několika hodinách hraní dostanete do rukou vozítko Nomad, jakousi verzi 2.0 původního Maka z prvního Mass Effectu, se kterým můžete jezdit po povrchu různých planet a kochat se krásnou a různorodou krajinou. Nomad se naštěstí neovládá stejně špatně jako původní Mako a takřka nikdy se o nic nezaseknete, vyjedete ledacos a hlavně s vámi neskáče jako na trampolíně. Nomada budete využívat velmi často. Samostatné planety, resp. úsek, do kterého máte přístup, nejsou rozhodně malé a vozítko budete potřebovat nejen k rychlému přesunu, ale také k ochraně před hrozbami, jako je třeba radiace nebo chlad.

Ačkoli budete spoustu času trávit právě v autě, pomocí kterého můžete navíc z planet těžit materiály, ještě více času budete trávit mimo něj. A přesně v tom momentě přichází na řadu nový soubojový systém. Velmi stručně řečeno je oproti předchozím dílům více aktivní – více jste do něj zapojeni. A ano, je lepší.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zatímco v předchozích dílech jste se hodně kryli, zastavovali čas a takticky využívali schopnosti vaší postavy a vašich parťáků, Andromeda většinu těchto věcí zahazuje a jde na to z trochu jiného úhlu. Krýt se sice stále budete, ale tentokrát se budete i daleko více pohybovat, s čímž jde ruku v ruce přítomnost jetpacku, díky němuž můžete vysoko vyskočit, případně uskočit. Tentokrát už se ale nedočkáte žádného zastavování času, a tudíž ani ovládání schopností členů vašeho týmu – ti už všechno využívají podle svého uvážení a můžete jim jen říct, kam mají jít a případně na koho útočit.

Na jednu stranu si může někdo říct, že jde jen o prachsprosté zjednodušování a možná tomu tak opravdu je. Na druhou stranu není zastavování času a ovládání kolegů tak potřeba. A to především díky jedné docela prosté, ale velmi zásadní změně. V předchozích dílech jsem třeba já osobně schopnosti parťáků využíval hlavně ke kombinaci těch mých, tady už můžete všechno kombinovat sami tak, jak chcete, protože nový Mass Effect úplně zahodil systém tříd a už od začátku si lze zvolit jakékoliv útočné, biotické nebo technické schopnosti a jakkoliv je kombinovat. Na začátku hry si můžete zvolit jen to, s jakými schopnostmi budete začínat, nikoliv schopnosti, na které jste po zbytek hraní omezováni.

„Prvních několik hodin je poměrně nudných a chvíli potrvá, než se hra někam začne pořádně posouvat. Možná i proto byly obecné dojmy z trialové verze takové, jaké byly.”

Není tak problém investovat dovednostní body do biotických schopnosti jako je Pull, Throw, Charge nebo Lance. Stejně tak není problém hrát s útočnými schopnosti, mezi nimiž najdete například granáty, miny nebo schopnost Turbocharge. A stejně tak není problém se věnovat technickým dovednostem v čele s plamenometem nebo útočnou věží. Následně můžete až tři schopnosti, které lze mít v jeden moment „na sobě”, různě kombinovat. Některé totiž mají jednu ze dvou vlastností – buď na cíl přidávají efekt, nebo efekt detonují. Například Pull přidá efekt, zatímco Throw ho detonuje, což vyústí v dodatečnou explozi. Celkově tak máte nespočet možností, jaké schopnosti používat a jak je kombinovat. Fakt, že jich je celkem 24, to jenom dokazuje. V ostatních ohledech je to ale prostě Mass Effect. Nepřátelé mohou mít štíty nebo zbroj, můžou být velcí i malí, můžou být biotičtí nebo syntetičtí… Tady už vás vážně asi skoro nic nepřekvapí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

SAM – nejhorší nejlepší přítel průzkumníka

Když už člověk navštíví novou galaxii, první, co udělá, je asi skenování. A to nejen planet samotných, ale i jejich ekosystémů – zvířat, rostlin, možná nějakých ruin. Přesně tohle můžete a budete v Andromedě dělat. Skenování různých věcí vám totiž dá výzkumné body, pomocí kterých můžete vyzkoumat řadu různých zbraní a zbrojí. A že jich opravdu není málo. Zprvu je průzkum a skenování poměrně zajímavá věc, která vám dá nějaké informace o konkrétních věcech. Časem ale zjistíte, že začínáte skenovat jednu a tu samou věc pořád a pořád dokola a po chvíli zapomenete, že tam něco takového vůbec je, dokud to nevyžaduje samotný úkol.

Nápadem dost zajímavá věc je tak v podstatě jedna z nejnudnějších částí hry. Naštěstí se ale vývojářům vážně povedlo vytvořit nádherné světy, takže místo skenování se spíš budete kochat. Já osobně si tudíž nestěžuju. Planety jsou nejen dost různorodé, ale také vážně krásné. Často liduprázdné, ale pořád krásné. Ať už jste ale kdekoliv, budete s sebou mít SAMa, umělou inteligenci, která vám bude často pomáhat s vaším úkolem, navigovat vás a také informovat o různých problémech, jako je nedaleká skupina kettů nebo nevlídné podmínky. A bude vás o tom informovat pořád. Vážně furt. Často to tak vyústí v to, že vám SAM oznámí, že jste vstoupili do oblasti s vysokou radiací (což je navíc znázorněno i vizuálně) a úplně tak přehluší nějaký unikátní dialog vašich společníků, kteří s vámi cestují. A stávalo se mi to opravdu často.

„Dialogy členů vaší posádky se vývojářům vážně povedly.”

Na druhou stranu se dialogy členů vaší posádky vývojářům vážně povedly. Vaše nová loď, Tempest, má v podstatě stejnou roli jako Normandy. Volně tak na ní můžete potkat vaše členy a často mezi sebou komunikují – vyměňují si nějaké vtípky, povídají si, mluví o nedávných akcích… Celá loď prostě žije a je to opravdu cítit. Skoro kdykoliv, kdy na loď přijdete, se něco děje. Navíc od nich často dostáváte e-maily a i mezi sebou si vyměňují zprávy, které si můžete přečíst. To samé se děje i mimo loď a vaši parťáci reagují na velkou spoustu věcí i na samotných planetách, během důležitých dialogů a dokonce během cut-scén. Stejně jako tomu bylo v původní trilogii, jen s tím rozdílem, že dialogů je nyní viditelně daleko víc.

Doslova vrchol všech týmů

Pokud by vám ale dost rozsáhlá singleplayerová kampaň úplně nestačila, je ve hře k dispozici i kooperační multiplayer, který je téměř k nerozeznání od toho v třetím díle. Stejně jako předtím, i tentokrát můžete až se třemi dalšími parťáky přežívat proti vlnám nepřátel. K dispozici jsou akorát nové mapy, zbraně, třídy (ano, na rozdíl od kampaně si multiplayerová část stále zachovává systém tříd) a schopnosti. Ve všech jiných ohledech je to v podstatě stejné.

Pro neznalé by ale přeci jenom bylo na místě říct, co od multiplayeru čekat. Jeho základní idea spočívá v kooperaci až se třemi dalšími hráči, kdy je vaším úkolem na jednotlivých mapách (resp. misích) přežít několik vln. Každá vlna může mít odlišný úkol – někdy musíte zabrat určité body tím, že budete v jejich okruhu, někdy musíte něco zničit a někdy naopak vážně přežít – to znamená zabít všechny a všechno, co se v dané vlně objeví, což musíte vždycky dělat tak jako tak.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Za každou úspěšnou i neúspěšnou misi dostanete body, za body levely, za levely dodatečná vylepšení, kromě toho navíc dostáváte peníze, za které si můžete koupit bedny, z nich dostanete výbavu… Zkrátka a stručně řečeno vám multiplayer dech nevyrazí a vlastně v něm nenajdete nic nestandardního ani nadstandardního. Jako doplněk poslouží dobře, ale mě osobně omrzel velmi rychle. Ti, které bavil multiplayer Mass Effectu 3, by však měli být spokojení.

Řekni Ááándromeda

Asi první, co kohokoliv napadne, když se řekne Mass Effect Andromeda, je šílený ksicht Sary Ryderové, který se několik dní před vydáním samotné hry stal internetovým fenoménem. Nebylo člověka, co by si z toho neudělal srandu. Pravdou je, že několikrát omílaná mimika tváří, na kterou se posměšně ukazuje, není tak skvělá, jak by člověk v roce 2017 čekal. Na druhou stranu ale není na tak špatné úrovni, aby se stala hlavním důvodem, proč útočit na BioWare, jeho zaměstnance a hru samotnou. Jedna věc je vidět mimiku přímo v akci ve hře, druhá věc je vidět jenom pár záměrně vybraných momentů a nazvat to tím nejhorším pod sluncem bez ohledu na zbytek, který sice není perfektní, ale zdaleka ne tak špatný. Po čase jsem přestal diskutabilní kvalitu tváří úplně vnímat a zaměřil se spíše na to, co postavy říkají. Ne že bych si vyloženě polepšil, ale mimika vážně není zase tak špatná. Alespoň ne po čase. Začátek hry, jak už jsem zmiňoval, je všechno, jen ne dobrý.

Velmi podobně jsou na tom i animace jako takové. Spousta z nich je viditelně nedotažená, ale po čase začnete jejich chyby ignorovat, pokud nejste zvlášť zaujatí a chcete si prostě samotnou hru jen užít.

„Jedna věc je vidět mimiku přímo v akci ve hře, druhá věc je vidět jenom pár záměrně vybraných momentů a nazvat je tím nejhorším pod sluncem.”

Mimo to ale končí jakákoliv negativa, co se technické stránky týče, pokud pominu propady snímků za sekundu v PS4 verzi. Zbytek je vážně skvělý. A to platí i o zvucích a dabingu, s výjimkou hudby, která je bohužel dost nevýrazná a snad kromě začátku a konce si nevybavíte moment, kdy byste se prostě zaposlouchali, a po těle vám naskočila husí kůže.

Nový Mass Effect se na jednu stranu velmi špatně hodnotí, na druhou stranu mám jasno v tom, jak ho osobně vidím. Mass Effect Andromeda JE dobrá hra; je to zábavná hra, která vás bude bavit, a hlavně si jí užijete a můžete se pokochat různými planetami, seznámit se s dvěma novými rasami a pořádně si zastřílet. Na druhou stranu nečekejte nic kulervoucího, protože postavy vám, až na výjimky, neutkví v paměti; optimalizace v případě PS4 verze není tak dobrá, jak by člověk čekal; mimika i animace jsou nedotažené a side-questy stojí slušně řečeno za houby. Z hratelnostního hlediska jde o výbornou hru, na kterou se krásně kouká a skvěle se hraje. Z příběhového hlediska už ale pokulhává. Na poměry RPG od BioWare zvlášť.

Na závěr snad jen dodám, že je vážně škoda, že nás tentokrát nečekají ani české titulky. Nový Mass Effect sice nevyužívá nesnesitelně těžkou angličtinu, ale nezařadil bych jí ani mezi tu nejlehčí. Někteří tak mohou mít menší nebo větší problémy pochytit některá slova.

Mass Effect Andromeda koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.