Recenzovaná verze: PS Vita
Japonské studio Acquire vytvořilo před léty něco, co v herní branži nemá obdoby. Aspoň podle mého názoru. Převedlo do virtuální podoby celou Akihabaru – městskou čtvrť Tokia. Fanouškům mangy, anime, idolů a dalších klasických japonských pop kulturních symbolů ji ani nemusím představovat. Ale přeci jen. Jde o část města, kde se soustředí všichni právoplatní otaku a najdou zde velké množství obchodů s úzce zaměřeným zbožím, poslechnou si na živo aktuální idoly a taky tady najdou herny plné videoherních automatů nebo obchodů s elektronikou. Prostě Ostrava má Stodolní ulici, Tokio má celou čtvrť.
Vzhledem ke svému zaměření si taková část světa vyloženě o virtuální zpracování říkala, a vytvořením herní série Akiba’s Trip tak dali vývojáři šanci zavítat mezi specifické obchody prakticky celému světu.
První díl této série se k nám na západ prakticky nikdy nedostal, ale druhý už měl cestičku ušlapanější a tak v roce 2014 vyšel s anglickou lokalizací pod názvem Akiba's Trip: Undead & Undressed na PS4, PS3 a Vitě. O rok později zavítal i na Steam a nyní Acquire připravují rozšířenou verzi Akiba's Trip 2+A. Než se jí ale dočkáme, můžeme si čekání zkrátit jejím pomyslným nástupcem. Jde o Akiba’s Beat, a i když nejde vyloženě o třetí díl, má se sérií Akiba’s Trip až překvapivě hodně společného. A nejde jen o onu pověstnou Akihabaru.
Do stejné řeky…
Hrdinou Akiba’s Beat je Asahi Tachibana. Jde o učebnicový případ takzvaného NEETa, tedy člověka který je Not in Employment, Education, or Training. Takoví lidé nikdy nedokončí vzdělání, žijí sami v malých, ale pohodlných apartmánech a činže je hrazena z financí rodičů. Ze stejného zdroje berou i peníze na živobytí. Celé dny tráví hraním videoher, čtením mangy nebo sledováním anime. Sami se ani nesnaží hledat si nějakou práci. Přesně takový Asahi je, ale jako jeden z mála má kamaráda, který nad ním ještě nezlomil hůl a pokouší se jej občasně vyprovokovat k nějaké akci. Ta většinou končí nezdarem, protože Asahi není schopen ani včas dorazit na domluvenou schůzku a to ani v případě, že mu Mizuki (tak se jeho dobrosrdečný kamarád jmenuje) nese jeho oblíbenou mangu. Vše se má ale radikálně změnit, když se po jedné z nedělí zopakuje zase neděle a to dokonce ta úplně stejná. Protože je ale pro našeho hrdinu vlastně každý den dnem volna, nedojde mu to tak rychle.
„Tam, kde nám ale Akiba’s Trip nabídl vcelku zajímavý příběh o záchraně Akihabary z rukou upírů, živící se lidskou energií, přichází Akiba’s Beat s deformováním reality pronikáním světa zvaného Desilusion.”
Tam, kde nám ale Akiba’s Trip nabídl vcelku zajímavý příběh o záchraně Akihabary z rukou upírů, živící se lidskou energií, přichází Akiba’s Beat s deformováním reality pronikáním světa zvaného Desilusion. Ten vytváří pokřivené představy a přání obyvatel elektrické čtvrti. Nápad to není špatný, ale u podobných změn vždy dost hodně záleží na tom, jak jej tvůrci zpracují.
Po prvním vykročení do ulic vás přepadne onen známý pocit, že jste tady už někdy byli. A je jedno, jestli se tento pocit zakládá na reálných zkušenostech, nebo pouze na návštěvě virtuální Akiby, je opět velmi příjemný. Trošku na první pohled zamrzí, že jsou zdejší obyvatelé znázorněni pouze barevnými siluetami a prostředí tak trochu ztrácí na uvěřitelnosti. Navíc to vypadá trošku podobně jako v poslední Personě. Dokonce můžete stejně podobně zaslechnout různé útržky rozhovorů a zjistit tak, co se ve vašem okolí aktuálně děje.
Vy ale pospícháte na domluvenou schůzku s Mizukim a už máte klasicky zpoždění. U Akihabara Station vám bohužel cestu zkříží dívka Saki, doprovázená podivně vypadajícím společníkem Pikunem. Zapletete se nechtěně do rozhovoru, o který nestojíte a už víte, že na schůzku dorazíte na 100 % pozdě. Normálního člověka by možná téma rozhovoru zaujalo, ale vzhledem k tomu, že je Asahi totální flákač, ignoruje podivné skutečnosti kolem sebe a nechce se zabývat ničím jiným, než svými potřebami. Osud s ním má bohužel jiné plány, a tak se dostává do soukolí, jehož pohyb není schopen korigovat a díky kterému je vytržen z pohodlí svého ignorantského života.
…opravdu nevstoupíte
Nebudu se dále rozepisovat o příběhu. Zápletka se několikrát čekaně i nečekaně zašmodrchá, ale důvod, proč ji tady nechci rozebírat, je jiný. Ono totiž někomu nebude moc záležet na tom, jak zajímavá je. Problémem Akiba’s Beat je totiž to, že nejde o pokračování Akiba’s Trip. Zní to divně, ale vysvětlím to. Při hraní stále narážíte na viditelné spojitosti, jako je vzhled města, některé herní principy, jde ale o úplně jiný druh hry. Místo svižně gradující městské akce totiž dostáváte vizuální román jako řemen, okořeněný RPG prvky, akčními souboji a možností proběhnout se po městě. Okořeněný ale dle mého názoru pouze lehce.
„Čím víc vás je, tím více se noříte do tajů světa Desilusion, a tím velkolepější jsou i souboje. V obchodech je více zboží, ale zase narážíte na několik zklamání.”
Samotný úvod hry odsýpá celkem dobře, první dungeon vyřešíte relativně rychle a pochopíte všechny principy hry, ale už další případ je velmi pomalý a rozvláčný. Pořád vlastně jen čekáte na další stejný den, zjišťujete, co bylo jinak, a to nudným stylem “doběhni tady, pokecej si s jedním až třemi lidmi a zase čekej na další den”. Mezitím ještě kupu času proklábosíte se Suki a Pikunem (posléze i s dalšími společníky). Časem vám hra nabídne možnost postupně plnit i vedlejší příběhové odbočky, nějakou změnu v herních principech oproti hlavní linii ale nehledejte. Sice se dovíte něco víc o zájmech a třeba i slabostech svých nových kamarádů a společníků, ale tak nějak jsem vždy čekal trochu víc.
S každou další kapitolou se k vám přidává další postava, a váš spolek se pěkně rozrůstá. Čím víc vás je, tím více se noříte do tajů světa Desilusion, a tím velkolepější jsou i souboje. V obchodech je více zboží, ale zase narážíte na několik zklamání. Už několik let stará Akiba’s Trip dokázala i na Vitě zobrazit víc než jen jednu postavu. Bylo fajn vidět členy vaši party, jak s nimi ve skupince běháte po městě a jak se jim třeba mění po nákupu oblečení vzhled. Modernější Akiba’s Beat nic z tohoto neumí. Ať chodíte po ulicích nebo prolézáte dungeony, stále koukáte pouze na záda Asahimu a když už mu pořídíte novou bundu nebo čepici, stále je oblečen stejně jako na začátku. A to, i když vám inventář říká něco jiného.
Lepší CPU a větší paměť pro parťáky
Co se ale třeba nezměnilo, je systém upgradů postav. Acquire si totiž v sérii Akiba’s umí udělat legraci takřka ze všeho a to i ze samotných hráčů. Tento aspekt mne nepřestával bavit u Akiba’s Trip a tady to nebylo jiné. Chcete výkonnější statistiky postav, tak hurá třeba na Junk Street a kupte jim dalších 16MB paměti. Nebo zainvestujte do nového GPU, CPU nebo harddisku. Jde o zajímavou featuru, kterou jistě ocení i milovníci upgradů herních počítačů. Stejně tak, jak se ženeme za výkonem domácích strojů, musíte vylepšovat postavy a dostat z nich tak větší výkon.
Podobně jsem se několikrát zasmál při tutoriálových radách. Tak jako u většiny her, si i v Akiba’s Beat projdete výukou, jak se pohybovat, jak útočit, jak se bránit. Jen tady se vyplatí číst titulky, protože jsou okořeněné dovětky typu “přece hrajete hry, tak to snad víte” a podobně. Pobaví to hlavně ve chvílích, kdy to prostě nečekáte.
„Můžete útočit zbraněmi, kopy, zasáhnout více nepřátel najednou nebo využít slabých míst.“
Kapitolou samou o sobě jsou souboje. Na jednu stranu vypadají jako akční smršť úderů, kopů, kouzel nebo úskoků a obrany, ale na druhou stranu může jít i o hybridní tahový styl. Každá postava má přesně určené množství akcí, třeba 6, které může provést. Po jejich vyčerpání musíte chvíli počkat, než se vám obnoví. Můžete čekat delší dobu a nechat si postupně obnovit všechny akční body nebo třeba zaútočit hned po obnově prvního. Chvilku mi trvalo, než se mi tenhle způsob dostal do krve, ale když už jej zvládáte, dokážete na nepřátele reagovat vcelku adekvátně.
Můžete útočit zbraněmi, kopy, zasáhnout více nepřátel najednou nebo využít slabých míst. Jediné, co se mezi akce nepočítá, jsou úskoky bokem, takže při správném plánování lze akční body obnovovat z povzdálí, bez ztráty vlastního zdraví. Navíc lze během boje mezi postavami přepínat, takže variabilita rozhodně neschází. Postavám, které zrovna neovládáte, můžete navíc dopředu určit několik typů chování v závislosti na dané situaci. Nebo nechat vše beze změn. Ale pak už se nemůžete moci spoléhat na nějakou vlastní strategii.
Akčním hrdinou snadno, ale ne moc rychle
Z Akiba’s Beat je vyloženě cítit, jak moc jde o cílenou hru. Cílenou na určitou sortu hráčů, kteří mají rádi všechno okolo hraní her. Krásným příkladem můžou být třeba sběratelské karty. Ty najdete i ve virtuální Akihabaře, stojí sice nekřesťansky hodně peněz, ale vypadají pěkně a hlavně vám přidávají další efekty. Přihodíte postavě do výbavy jednu uncommon kartičku a hned mají její útoky ledový efekt. Pro milovníky vedlejších úkolů se naskýtá šance získat výbavu a neutrácet za ni peníze.
Možností najdete opravdu hodně, ale musíte být trpěliví. Akiba’s Beat by totiž byla velmi dobrou hrou, kdyby byla trochu víc potlačena složka vizuálního románů a kdyby byly trochu víc zkráceny loadovací časy. Proto vám doporučím zainvestovat raději do verze pro konzoli PS4, která je o poznání svižnější. Takto dostáváte “pouze” lehce nadprůměrný titul, kterým si můžete ukrátit čekání na Akiba’s Trip 2+A.
Recenze
Akiba’s Beat - podivný návrat do Akihabary
Akiba’s Beat trpí několika podstatnými neduhy, které kazí jinak velmi povedenou městskou akci. Návrat do Akihabary je vtipný a živý, bohužel ale rozmělněný dlouhými rozhovory a možná až zbytečně velkým množstvím postav. Fanoušky východní popkultury ale určitě potěší.
Líbí se nám
- živé a věrné prostředí
- systém upgradů
- netradiční soubojový systém
- obchody
- stylová hudba
Vadí nám
- příliš dlouhé dialogy
- časté a zdlouhavé načítání
- že to není Akiba’s Trip 3
Odpověď na komentář uživatele
Kdyby se to drželo více konceptu Akiba’s Trip, bylo by to úplně v pohodě.
Ač mam JRPG hry rád, tak tohle už je silný kafe i na mně.