Arms – bojovka s pocitem uspokojení

Když před několika měsíci vydalo Ninendo svou novou konzoli Switch, vadil mi u ní relativně malý počet startovních her. Na druhou stranu musím uznat, že hlavních taháků nebylo mnoho a byly to všechny kvalitní tituly, které vám i teď vydrží na hodně dlouho. Nemáte tak pocit, že něco nestihnete projet úplně dokonale a že tak třeba něco i odbudete. Portfolio postupně vydávaných her je navíc různorodé a tak ani nehrozí přílišný stereotyp. Když si vezmu pouze ty nejdůležitější tituly, máme tady novou Zeldu, Mario Kart 8 Deluxe nebo 1-2 Switch. A 16. června konečně vychází další pecka, s jednoduchým názvem Arms.

Zprava, zleva…

Arms je úplně novou značkou, která se ale pokouší navázat na odkaz různých jiných originálních bojovek Nintenda jako jsou Super Smash Bros. nebo Pokkén Tournament. Arms ale vykročilo trochu jiným směrem a nabízí vyžití jak pro zkušené hráče, nováčky tak i pro lidi, kteří nejsou vyloženě zaměření na hraní her. Při této bojovce se totiž nejen pobavíte, ale při správné kombinaci protivníků se i pořádně vybijete a zároveň si i odpočinete. Nehledě na skvělý pocit zadostiučinění, který je po každém zápase nedílnou odměnou.

Arms vám na začátku nabízí na výběr deset různých bojovníků, kteří ale nejsou inspirování žádnou předchozí hrou ze stáje Nintenda. Na jednu stranu to může být fanouškům značky líto, ale zase odpadá takový ten pocit, že co je Nintendo, je automaticky Mario nebo třeba Pokémon. Všech deset bojovníků je navíc velice originálních a na své si přijdou jako milovníci tvrdých týpků, tak něžných dívčin nebo krapet nelidských stvoření.

Každý z nich má navíc trochu jinou sadu schopností. Začneme ikonickou dvojicí postav, které byly prezentovány už dlouhou dobu před oznámením termínu vydání hry Arms. Jde o Spring Mana a Ribbon Girl. První dokáže odvracet útoky, a když mu zdraví klesne pod 25%, získává automaticky Charge bonus, druhá zase dokáže vyskočit až 4x za sebou a tlačítkem pro úhyb spadne rychleji k zemi. Pak je tady Nijara, který se umí při úhybu teleportovat, nebo Master Mummymu s mírnou regenerací zdraví při bránění. Nesmíme zapomenout ani na Mechaniku, která je z důvodu obrněný pomalejší, ale zároveň účinnější robot. Velmi zajímavá je i Twintelle, jako jediná neútočí rukama a dokáže zpomalit útoky i sama sebe ve vzduchu, nebo podivný robot Byte, doprovázený psem Barqem. Mě osobně nejvíce k srdci přirostla Min Min, která umí při výskoku do vzduchu odvrátit útoky kopnutím a svou paži transformuje do podoby draka.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

…nebo oběma nejednou!

Tím ale rozdíly nekončí. Každá z postav má na výběr trojici různých zbraní na svých pažích. Těžko říct, jak to vlastně u nás nazvat, protože tomu vlastně ani paže nejde říkat. Bojovníci místo nich mají něco jako pružiny. Alespoň to tak funguje. Na konci je vždycky nějaký druh zbraně/rukavice. Některé jsou lehké a rychlejší, jiné zase účinnější ale o to pomalejší, plus mají nějaký další efekty, pro které je třeba rukavici dále nabít. A proto je vždycky dobré vyzkoušet si, co která zbraň umí a jak se následně v boji chová. Nejhorší totiž je, když se pokusíte zasadit silný úder, ale minete a pak čekáte, až se mám pružiny zase vrátí zpět. Mezitím většinou nějakou tu ránu dostanete. Naštěstí můžete před každým zápasem zvolit typ zbraně a dokonce zvolit na každou paži úplně jinou zbraň. Strategie je tím pádem hodně variabilní a jde vždy upravit podle aktuálního protivníka, kterému budete zrovna čelit.

Nebudu vám ale nic nalhávat. Hodně záleží na tom, jak vám sedne ovládání hry. Samozřejmě je naprosto jasné, že ideálním způsobem je dvojice Joy-Conů, připnutých pomocí pásku na ruku. Hra je pro tyto dva ovladače vyloženě navrhnuta a počítá i s jejími funkcemi. Nakláněním doprava ustupujete doprava, doleva naopak. Můžete couvat, jít dopředu a vzájemným překřížením Joy-Conů se bráníte. Údery zasazujete tak, jak jste zvyklí v reálu. Prostě když chcete někoho praštit, jednu mu vrazíte. Protože ale často stojíte kousek dál a protivník vám uhne, stačí naklonit vystřelenou paži požadovaným směrem a přece jen mu nakonec přes “hubu” jednu střelit.

Vyplatí se také zaútočit oběma pěstmi najednou. Protivníka tím chytnete, zasadíte mu několik ran za sebou a podle zvolené postavy jej ještě nakonec praštíte jednou silněji. Tento úder navíc doprovází hodně povedená animace. Při splnění určitých podmínek se vám časem nabije (charge) bonus, kterým po aktivaci dovolí zaútočit velmi rychle za sebou velkým množstvím úderů. Čím rychleji boxujete, tím víc ran rozdáte. Jednoduché a účinné a po několika zápasech naprosto přirozené.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Ve čtyřech se to lépe táhne!

Arms bohužel nabízí pouze hodně zrychlený singleplayerový režim šampionátu. Vyberete si postavu a s tou projdete 10 kol. V každém se vždycky postavíte jedné z postav a nakonec vás čeká menší boss. Pro hráče, milující offline hraní v jednom, je to prostě málo. Sice si můžete zvolit z velkého množství různých obtížností a natrénovat se na boj proti živým hráčům, ale i tak jde třeba u nejlehčí úrovně o zábavu na půl hodiny, u nejtěžší se už zapotíte a strávíte s ní podstatně více času, ale rozhodně to tak nějak není to pravé ořechové.

Po proběhnutí šampionátu na vás už čeká pouze klasický mód Versus s výběrem arén nebo různých režimů. Naštěstí nejsou vyloženě do počtu a tak nabídnou trochu jinou porci zábavy. Můžete proti sobě stát a mezi sebou mít něco jako střelnici a pokoušet se zasáhnout najednou co nejvíce terčů, můžete si zahrát volejbal s vybuchujícím míčem nebo basketbal. Ten mne bavit opravdu hodně a strávil jsem s ním asi nejvíc času. Podstatou není jen zasáhnout protivníka, ale chytit jej oběma pažemi a vhodit jej úspěšně do koše. Podobně jsem přišel na chuť i vlnám nepřátel, kteří na vás postupně útočí a vy je musíte co nejrychleji eliminovat.

V těchto zápasech se sice můžete zapsat do Ranked žebříčku, ale až s těmi většími obtížnostmi. Prostě stejně jako mi u Mario Kartu 8 chyběl nějaký, aspoň minimálně promyšlený příběhový režim, postrádal jsem jej i tady.

Pravá legrace ale začíná až s příchodem živých hráčů. Samozřejmě se můžete pustit do on-line hraní, ale podle mne je hlavním tahákem hraní ve split-screenu nebo v rámci lokálního multiplayeru se dvěma propojenýma konzolemi. Není nad to si při hraní pořádně naživo zanadávat a hlavně když přesně víte komu. Problém může nastat při nedostatečným množstvím ovladačů. Arms sice podporují jak gripnuté Joy-Cony nebo Pro Controller, ale s nimi nejste nikdy tak rychlí. Nebo spíše hraní s Joy-Cony prostě časem začne být velmi intuitivní a pak už nebudete chtít hrát Arms jinak. Proto si bez sebemenších skrupulí dovolím tvrdit, že ke hře rovnou berte i další sadu Joy-Conů. Rozhodně se to vyplatí.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Boj až do trpkého konce

Po všem co jsem výše řekl, jsou Arms velmi rozporuplnou hrou. Někoho dokáže odradit celkem podivné ovládání, které ale nepotřebuje ani tak moc cviku, jako spíše pochopit jak gamepady správně držet. Postupně vám prakticky všechny komba přijdou jako přirozené a hru si budete čím dál tím více užívat.

Věřím taky, že hodně lidí zamrzí malé množství postav. Chápu, že se je tvůrci snažili udělat co nejrozdílnější a doufám, že se časem objeví další. Třeba i formou free a placených DLC. Stejně tak by bylo fajn rozšířit portfolio rukavic/zbraní. Při zápasech sice vyděláváte in-game měnu, za kterou si můžete další dokoupit, ale neškodilo by časem přidat nějaké další. Hráči by to jistě ocenili. Stejně tak třeba i arény.

Trošku také zamrzí boje, kde se do sebe pustí víc než 4 hráči. Ve dvou nebo ve čtyřech lidech jde stále o vymýšlení účinné strategii, pokud se ale do hry připojíte prostřednictvím Party režimu, můžete se spíše setkat s nepopsatelným chaosem.

Arms koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.