Dragon Quest Heroes II – experiment chyb zbavený

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Série Dragon Quest je u Square Enixu často srovnávána s jinou, daleko známější značkou, kterou Final Fantasy bezesporu je. Můžeme u nich ale najít několik společných rysů. Obě značky existují již mnoho let, setkáme se nimi na několika rozdílných platformách, kromě hlavní linie u nich najdete celou řádku spin-offů a každý díl se odehrává trochu někde jinde.

Final Fantasy si ale dobylo srdce mnoha fanoušků v různých zemích, kdežto Dragon Quest zůstává v tomto vztahu spíše komornější značkou. Před časem o tom promluvil i producent série Yu Miyake, který jako jeden z důvodů obliby hry v Japonsku, a naopak nezájmu na západě, uvedl úspěšné západní vydání konzole PlayStation a přítomnost Final Fantasy VII právě na této platformě. Tam tehdy Dragon Quest úplně chyběl a promarnil tak svou příležitost.

Nicméně doba už pokročila, a tak se dnes koukneme na zoubek jednomu z vedlejších titulu, který se nám už ale také rozrostl do podoby menší číslované série. Tím zmíněným je druhý díl Dragon Quest Heroes, se kterým se už nyní můžeme setkat ve verzích pro PC a pro konzoli PlayStation 4, které se týká i tato recenze. Jestli jde skutečně o setkání s obstojnými hrdiny nebo pouze o ždímání peněz ze zajeté značky (alespoň v Japonsku), si povíme dále.

Žilo bylo několik hrdinů

Že byl v roce 2015 pro většinu hráčů Dragon Quest Heroes celkem překvapením, tady asi nemusím moc zmiňovat. Crossover mezi Warriors sérií od Koei Tecmo a už fungující franšízou Square Enixu mohl dopadnout jakkoli, třeba i katastrofou, ale místo toho vzniklo spojení těch nejlepších herních mechanizmů a charakteristických aspektů obou značek. A dokonce se z toho vyklubalo i něco víc než jen jejich pouhé spojení. Po dvou letech tady máme pokračování tohoto zajímavého experimentu, které jej zase posunulo na další úroveň.

„Oproti prvnímu dílu ale dostáváme do rukou komplexnější svět, naplněný různorodějšími misemi.”

Základní náplň zůstala úplně stejná. Cestujete z jednoho bitevního pole na další bojiště, mezitím sejmete stejně, jako v jakékoliv jiné Warriors hře, několik tisíc nepřátel, ale vše dohromady drží daleko víc pospolu díky příběhovému propojení a RPG systémům přebraným ze série Dragon Quest. Oproti prvnímu dílu ale dostáváme do rukou komplexnější svět, naplněný různorodějšími misemi a ještě větší množství postav, které lze ještě více posílit a přizpůsobit svému ideálnímu hernímu stylu.

Muž nebo žena? Věčné dilema…

Na úvodu hry je vám sice nabídnuta pouze dvojice hrdinů, mladý muž a dívka, trénující na post rytíře na Harban Knights Academy, ale to se záhy změní. Z čista jasna se před městem Harba objevují příšery dunisské armády a napadnou jej. Tímto aktem začíná rozsáhlá válka mezi Sedmi říšemi a naší dvojicí hrdinů. Záleží jen na vás, koho si z dvojice vyberete a jestli jim změníte jména. Každý používá trochu jiné zbraně, takže nejde jen o kosmetický rozdíl, ale myslet musíte i na trochu jiný styl boje. Hned vám ale prozradím, že je vlastně jedno, pro koho se rozhodnete. Dragon Quest Heroes II se totiž rozrostl o možnosti různých povolání.

„Dragon Quest Heroes II se totiž rozrostl o možnosti různých povolání. I když má většina postav jasně danou roli a zaměření, můžete po čase povolání dvou hlavních protagonistů měnit.”

I když má většina postav jasně danou roli a zaměření, můžete po čase povolání dvou hlavních protagonistů měnit. Na výběr je celkem pět možností: Warrior, Mage, Priest, Martial Artist a Thief, plus další dvě v pozdější fázi hry. I když se vám to teď může zdát málo, opak je pravdou. Se změnou povolání přichází i možnost měnit různé typy zbraní a spolu s nimi i dovednosti, ke kterým dostanete přístup. Každá třída je vlastně takovou samostatnou postavou, se svým vlastním stromem dovedností a díky možnosti měnit zbraně okusíte i i několik zcela odlišných bojových stylů.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

U každé třídy existuje navíc kromě možnosti posilování jednotlivých charakteristických skillů i několik dalších dovedností, kterými si posílíte postavu jako takovou, a tak i vlastně úplně všechna možná povolání. Zní to možná složitě, ale jde o velmi jednoduchý a intuitivní způsob, jak vytvořit opravdu statečného reka.

Vedle možnosti posilování jednotlivých povolání můžete také vylepšovat umění ovládání zbraní. Ten je velmi jednoduchý a také stejný, jako v jiných hrách série Dragon Quest. Čím více času tráví vaše postava s určitou zbraní, tím se stává lepší a odemykají se jí nové údery, kouzla nebo se posilují předem dané statistiky.

Překopán byl i systém upgradu vašeho příslušenství. Při něm už můžete zapomenout na nějaké náhody, protože každá jednotlivá věc má jasně předdefinované možnosti vylepšení. Každá nová úroveň jasně posiluje určité vlastnosti nebo přidává speciální efekty. Pokud tak nasbíráte potřebný materiál, můžete směle upgradovat. Abyste se ale při hraní nedivili, stále může dojít k tomu, že stejně vypadající věci budou mít různý efekt, ale to se týká pouze nalezených věcí. Když upgradujete sami a máte všechen důležitý materiál, víte přesně, jaký bude výsledek.

Všechno tohle znamená, že ve hře můžete strávit spoustu času vylepšováním svých postav na maximum. Hodně tomu napomáhají i klasické RPG systémy Dragon Questu, které se zdají být ještě propracovanější než v hlavní číslované sérii. Hráče a milovníky této značky to určitě hodně potěší, hlavně s přihlédnutím na fakt, že se vlastně v tomto případě původně jednalo pouze o akčněji zaměřený spin-off.

Kam to vlastně potáhnete?

Většinu času stejně strávíte v Dragon Quest Heroes II průzkumem. Což je trochu paradoxní, protože hlavní mise příběhu se hrají vyloženě ve Warriors stylu. Než se k nim ale dostanete, čekají na vás rozlehlé Wild Zones plné monster, pokladů, truhel, lidí, kterým můžete pomoci, a tajných, skrytých cestiček.

Tyto „divoké zóny” jsou mezi sebou propojeny, takže můžete v klidu dobře procházet z jedné do druhé, aniž byste se museli někam vracet a používat tolik provařený a užívaný Zoom, zajišťující zrychlené cestování. Není to sice úplně otevřený svět, sem tam narazíte na načítání, ale přesto máte pocit, že takhle nějak by to v reálu mohlo fungovat. Mně osobně vadil jen klasický problém RPG světů, kdy vedle sebe najdete pouště, rozlehlé lesy a další naprosto odlišné klimatické podmínky.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Za záchranou světa!

Ať už bylo výše řečeno cokoli, je Dragon Quest Heroes II hlavně dalším typickým Dragon Questem. Trochu zvláštně vypadající postavy, které jakoby vypadly z nějaké mangy, jen nafouknuté do 3D. Vůči tomu až kontroverzně realisticky vypadající prostředí a do toho příběh, kde zachraňujete svět. Když to totiž neuděláte, ocitne se v obřím válečném konfliktu. A to přitom žila všechna království po stovky let v úplném míru. Vydáte se tak na cestu s dvojicí hrdinů, kteří působí až příliš nevyzrále, než aby jim mohli stávající panovníci věřit, ale i tak všem dokážete své kvality.

„Vydáte se tak na cestu s dvojicí hrdinů, kteří působí až příliš nevyzrále, než aby jim mohli stávající panovníci věřit, ale i tak všem dokážete své kvality.”

Naštěstí v tom nebudete sami a z čista jasna se objeví pár dalších postav, které se sem dostanou úplně z jiných dimenzí (čti z jiných dílů série) a rozhodnou se s vámi držet krok. Setkáte se tak s Jessicou a Angelem z Dragon Questu VIII, s Terrym a Carverem z Dragon Questu VI a s dalšími společníky. Nemůžu zde nevzpomenout na jinou, podobně se tvářící hru a tou je World of Final Fantasy. Zrovna té jsem vytýkal krátký „wau” efekt, který způsobovaly hostující ikonické postavy série Final Fantasy. Dragon Quest Heroes II je na tom o poznání lépe. Pokud se už s někým známým setkáte, dostaví se přesně ten kýžený pocit zadostiučinění, jaký u World of Final Fantasy chyběl.