The Keep – po letech na PC

Od počátku, co bylo avizováno vydání dungeonu The Keep, jsem byl zvědav, s čím se autoři vytáhnou. Jedná se o ryze českou hru nezávislého studia Cinemax, a tak si rozhodně zaslouží hlubší pohled. Dokáže hra zaujmout i hráče, kteří nejsou fanoušci kdysi velmi populárního žánru?

Poznámka redakce: The Keep jsme již na Zingu recenzovali, tehdy však šlo o původní verzi pro Nintendo 3DS z roku 2014. Jestli tedy máte zájem o alternativní pohled na hru, zajisté odlišný od toho, který i přes značné zpoždění můžete číst nyní, následujte odkaz, který najdete na konci textu.

Těžký začátek

Tato recenze bude trochu netradiční. Přiznám se na rovinu, hry typu dungeon crawlers mě dosud úspěšně míjely. Neznamená to, že bych o nich nikdy neslyšel, nicméně je pravdou, že jedinou osobní zkušenost s žánrem mám s českým freewarovým dungeonem Cardhalia (2005), se kterým také budu novodobý počin The Keep (PC 2017, 3DS 2014) českého studia Cinemax srovnávat. Jelikož jsem projevil zájem o to zahrát si tento ryze český dungeon, beru si z redakce Steam klíč a věřím, že se budu bavit. Lukáš Macura (zodpovědný za design hry) v časopise Level 273 slíbil, že se u hry budeme bavit lépe, než ve dvou u sledování Českými Lvy ověnčeného Masaryka. Nuže uvidíme!

Po nezbytné konfiguraci hry (1920 x 1080, Graphic Quality Fantastic) a pročtení ovládacích prvků hry začínám s hraním. HW nároky jsou extrémně nízké (hra nezapře svůj původ v 3DS). Notebook, na kterém jsem hrál, neměl s hrou sebemenší problém. Ke cti tvůrců patří fakt, že jsem se za celou hru nesetkal s žádnou grafickou anomálií.

První 3 až 4 kapitoly hry na mě nepůsobí vůbec dobře a mám sto chutí hru odinstalovat. Je to pochopitelně dané prostředím. Tutoriál, vězení, sklepení a ještě hlubší sklepení, kde se toho nedá moc vymyslet. Příběh mi přišel na začátku hry vysloveně slabý a zcela nevýrazný. Chyběla mi téměř jakákoliv motivace hru hrát, na rozdíl od už zmíněné Cardhalia, kde mě naopak příběh zaujal od prvních okamžiků a silně mě motivoval hrát dál. Můj první dojem z příběhu byl, jako bych se vrátil do minulého století a vzpomněl si na naše herní začátky v Dračím Doupěti (papírovém stolním RPG).

Rozčarování

Aby toho nebylo málo, tak tvrdě bojuji s pochopením herních principů (hádanky a pasti) a strašně moc se snažím za každou cenu najít veškerá tajná místa a splnit tak achivement Sherlock (a to jsem si do té doby myslel, že achievementy mě absolutně míjejí!). Některé z hádanek mi dávají hodně zabrat a najít správnou kombinaci pro otevření mříží vyžadovalo hodně úsilí. Totéž by se dalo říci o hledání tajných míst. Nemohl jsem pochopit, proč je tak těžké najít některá z nich. Obzvláště velké rozčarovaní jsem zažil v jedné z prvních kapitol, kde bylo nutné hodit kamínek do otvoru, aby se otevřela tajná místnost! To už ve mě vřela krev. Přišlo mi neskutečné chodit po už prázdném levelu znovu a znovu a doslova hledat na každé zdi, zdali tam není šikovně skryté tlačítko. Stálo mě to hodně času a úsilí a zpočátku jsem nechápal, co na tom může být tak zábavného.

Atributy, boj chladnými zbraněmi a magie

Váš hrdina má 3 základní atributy: zdraví (výdrž v boji), manu (kouzlení) a staminu (boj s chladnou zbraní). Jakmile získáte zkušenostní body, lze je rozdělit mezi další atributy: Síla (zdraví a účinnost útoku), Inteligence (úroveň many a účinnost kouzel) a Obratnost (stamina a rychlost regenerace zdraví). Aby toho nebylo málo, tak je zde dodatečná schopnost Bojová zručnost (zvyšuje šanci na zásah ručními zbraněmi) a Magická dovednost (zvyšuje šanci na zásah kouzlem). Nalezená zbroj, zbraně a další předměty mají vliv na Brnění (síla brnění) a Útok (max. poškození jaké můžete způsobit ruční zbraní).

Také boj s chladnými zbraněmi na blízko mě zrovna nenadchnul. Ne že by nebyl propracovaný. Hrdina máchá zbraní v mřížce nebo na obrazovce a na různé typy protivníků platí různé údery. Např. pokud má protivník štít, je pochopitelně nutné útočit na nohy, protože protivník štítem vykryje většinu vašich zásahů a útok tak není efektivní. Zbraní můžete útočit v horizontálním i vertikálním směru a švihnout tak např. mečem seshora, zprava doleva. Navíc každá zbraň má své kombo, při kterém můžete protivníkovi způsobit kritický zásah a zbraně jsou různorodé (dýky, meče, kladiva, sekery). Každý úder stojí část staminy a bez jejího doplnění nejste schopni bojovat. Proto je nutné si rozmyslet, jakou zbraň v boji budete používat a nejspíš každý si vybere zbraň s nejlepším poměrem poškození a cenou za úder zbraní. Systém je nepochybně vymyšlen velmi dobře a pevně věřím, že musel být naprosto skvělý na 3DS se stylusem v ruce. Nicméně na mém notebooku mě neustále dovádělo k nepříčetnosti zpomalení myši, které mě znechutilo využívat výrazněji chladné zbraně.

Co mě naopak zaujalo a doslova nadchlo, je promyšlený systém kouzlení. Pro sestavení kouzla je nutné najít runy (ty účinnější se obvykle nacházejí na tajných místech nebo jsou velmi dobře bráněny) a také svitek (platí totéž), pomocí něhož se složí zaklínadlo. Každé zaklínadlo stojí pochopitelně manu podle účinnosti kouzla a runy se navíc obnovují pro další použití až po časové prodlevě (odlišný čas pro konkrétní runy). Systém je geniální v tom, že runy se skládají do mřížky (pole 5 x 4) a je tak nutné zkombinovat runy pro různá kouzla tak, aby bylo možno max. efektivně využívat většiny kouzel v boji. Je také dobré si uvědomit, že některá kouzla jsou neúčinná proti určitým typům protivníků a jiná zase naopak velmi extrémně účinná. Aby toho nebylo málo, tak s pomocí krystalů, které lze nalézt nebo těžit v dole, můžete vylepšit útočná kouzla tím, že se krystal vloží do zaklínadla (to pochopitelně vezme další pole v mřížce). Zkrátka a jednoduše skládání run do kouzel v mřížce je menší logickou hrou. Nutno dodat, že velmi zábavnou.

Nepřátelé

Typů nepřátel není mnoho. Překvapivě jsou v dolech krysy (standardní velikosti), pavouci a také stráže s meči a štíty nebo se sekyrami. Porazit nepřátele v prvních kapitolách není příliš obtížné, pokud člověk má zkušenosti s žánrem a protivníky, tzn. taktikou udeř a ustup. Výzvou rozhodně byla jedna hodně velká potvora ze sklepení, která ve mně z principu věci dokázala vzbudit pocit strachu a přirozené dávky odporu.

Přibližně od 6. až 7. kapitoly radikálně vzrůstá obtížnost a schopnosti protivníků. Duchové prostupující zdmi vás dokáží překvapit z nečekaného směru. Zombie jsou velmi odolným a tuhým soupeřem, navíc se regenerují, takže porazit je není vůbec snadné. Trpaslíci se sekerami vám dají také pořádně zabrat. Přibydou i obří krysy. Aby toho nebylo málo, tak někteří z protivníků umí kouzlit a regenerovat se za pomocí magie. Porazit je vám dá pořádně zabrat, a to obzvláště když jsou v přečíslení. V mnoha kapitolách se nacházejí unikátní soupeři, kteří svým způsobem rozšíří běžné typy nepřátel a navíc posouvají příběh kupředu. Grafické zpracování soupeřů je vcelku přijatelné, paradoxně lepší mi subjektivně přišlo u příšer nežli u lidí a trpaslíků.

Prozření

Zlom v mém případě nastal v kapitole 5. Tu jsem projel jako nůž máslem, neboť jsem plně pronikl do principů hry, pochopil jak efektivně bojovat (tzn. neustále být v pohybu), jak efektivně používat kouzla (jejich kombinaci) a začal si hru konečně užívat. Trvalo to mnohem déle, než jsem čekal, ale to čekání stálo za to! Bylo by chybou nedokončit tento dungeon, protože od kapitoly 6 jde kvalita v každém ohledu výrazně nahoru!

Nadšení

Najednou jsem v sobě objevil motivaci a chuť hru dohrát a pokořit. Věci, které mi dříve vadily, jako hledání tajných míst, se staly novou výzvou. Pasti a hádanky už byly jen variací na předcházející typy (u drtivé většiny hádanek je nápověda v podobě cedule – textu), takže jejich zdolání nebylo zdaleka tak obtížné jako na začátku.

Od druhé poloviny hry se také výrazně změnilo herní prostředí, stalo se zajímavějším, přibylo barev a různých detailů v architektuře, jenž výrazně zlepšily můj dojem z prvních kapitol, kde vše bylo převážně tónováno do šedozelených odstínů. Tím se plynule dostávám ke grafickému zpracování. Ačkoliv ze začátku mi přišlo horší než u ručně kreslené Cardhalia, musím s odstupem času uznat, že grafika je velmi dobrá, a to i na rok 2017! Všechny textury jsou přinejmenším z pohledu z boku max. plastické a odlesky z pochodní nebo pohupující se stíny (závan větru u pochodní a svíček) dokážou vykouzlit velmi pěknou atmosféru. Totéž platí o kouzlech a jejich efektech.

Finále

A jdeme do finále. Jsou to právě poslední 3 kapitoly hry, které se finálně podepsaly na mém nadprůměrném hodnocení, ačkoliv na začátku hry jsem byl zcela přesvědčen, že hra je jen průměrná. Zlepšilo se totiž vše, co se zlepšit dalo. Design levelů (architektura), výrazně se zvedla obtížnost soubojů a odolnost nepřátel. Nepřátelé začali používat magii, což vzneslo do soubojů svěží vítr a zcela změnilo podmínky boje, také byli obvykle v přečíslení, a právě tady jsem dokázal využít pasti proti svým protivníkům a výrazně si tak ulehčil práci. I některé hádanky a pasti byly těžší na vyřešení než na začátku.

Přes to všechno mě hra bavila a těšil jsem se na závěrečný souboj s hlavním záporákem. Ten byl ve finále mnohem těžší, než jsem očekával, a vyslechnout si zakončení příběhu a závěrečnou animaci byla už jen třešnička na dortu po vyčerpávajícím souboji. Právě v samotném závěru hry jsem zjistil, že příběh nakonec není tak špatný, jak se zdál na začátku, ale hře neprospívá prakticky nemluvný hrdina (s výjimkou příběhových animací). V tomto ohledu je Cardhalia lepší. Více postav, které spolu mluví během hry, je příjemným oživením během procházení kobek. Přesto všechno na mě hra udělala dojem a doporučil bych ji i méně zkušeným hráčům. Na začátku hry jsem byl zcela přesvědčen, že hra je určena jen pro úzkou skupinu RPG hráčů, kteří mají rádi výzvy (tam bych se našel) a zároveň jsou milovníky žánru (což rozhodně nebyl můj případ!).

PS: hráno na normální obtížnost bez permanentní smrti.

Přečtěte si také recenzi původní verze pro Nintendo 3DS.