Recenze: Control – divoká paranormální jízda

Finské studio Remedy nás zásobuje hrami již od roku 1995. Za tuto dlouhou dobu si v herním světě vydobylo opravdu silné jméno, a to především díky přístupu ke svým výtvorům. Každá jejich hra totiž přinesla něco nového, originálního. V roce 2001 nám představili příběh detektiva Maxe Paynea, se kterým se život opravdu nemazlil. Už zde se prokázala genialita spisovatele Sama Lakea, který s Remedy spolupracoval i na dalších jejich hrách. Tato střílečka se proslavila nejen kvalitní hratelností, ale tehdy nevídaným prvkem bullet time, “vypůjčeným” z dobového hitu Matrix. Po stejně kvalitním pokračování se tak Remedy nesmazatelně zapsali do paměti všech fanoušků akčních stříleček.

Poté se však vývojáři rozhodli vytvořit něco naprosto nového. Exkluzivně na konzoli Xbox 360 vyšel psychologický horor Alan Wake. Tento spisovatel hororů sice sklízel chválu a postupem času se i z něj stala kultovní postava, avšak finanční výhrou pro Microsoft, který v té době investoval do práce finských vývojářů, nebyl. Tím se nestal ani další jejich počin Quantum Break, pokus propojit seriálový svět s tím videoherním. Z toho byl vyloženě propadák a nejen že tak Remedy přišli o podporu ze strany Microsoftu, ale také ztratili jakýsi status bezchybných vývojářů. Naštěstí se nedlouho po tomto nezdaru dohodli s vydavatelskou společností 505 Games na nové hře. Nové hře, která má vrátit Remedy mezi nejoblíbenější studia a ukázat, že Quantum Break byla jen pověstná výjimka potvrzující pravidlo. Tou hrou je Control.

Vychází na: PS4 ( recenzovaná verze), Xbox One, PC

Datum vydání: 27. srpna 2019

Žánr: Střílečka z pohledu třetí osoby

Česká lokalizace: Ne

A co když je to všechno pravda?

Předchozí řádky naznačují, že Control by mohl být pro Remedy existenčním titulem, ale ve skutečnosti si nemyslím že tomu tak je – především díky nedávné a nemalé investici studia do vydavatelských práv na již zmíněného Alana Wakea. Navzdory tomuto mému tvrzení jde však od samotného začátku hry vidět, že se vývojáři ze sebe snažili vytáhnout maximum, protože je zřejmé, že výsledek ovlivní budoucnost fungování celé firmy a hlavně pohled veřejnosti na jejich práci. Jméno je často tím, co prodává produkty, jak se v historii několikrát ukázalo. V Control tak naleznete tu pravou identitu Remedy, kterou jsme si tak oblíbili u jejich raných her. Zároveň se opět nebáli přinést něco originálního a riskantního. Tím nejriskantnějším prvkem je zde samotný příběh.

Celé vyprávění se točí okolo FBC, Federal Bureau of Control. Tento úřad slouží pro práci s paranormálními jevy a předměty, chrání a zkoumá lidstvo před tím, co naše myšlení není schopné vysvětlit a pochopit. Představte si tak, že všechno, co jste považovali za hlouposti, šílenosti a výmysly zfanatizovaných konspirátorů, je pravda šikovně ukrytá americkými federály. Tato tématika je opravdu lákavá, každopádně vyprávění příběhu z takového světa, se dá přirovnat k policejnímu zátahu v centru Bronxu. Vyjít to může, ale taky to může být velký průšvih. Abych to vysvětlil, paranormální je vše, co člověk nepovažuje za normální, tudíž spisovatel pracující s paranormálními jevy do svého příběhu může dát prakticky cokoliv ho ten večer při vaření večeře napadne. Takový svět bez jasně určených hranic je samozřejmě nebezpečný v tom, že se může proměnit ve spletitou síť nesmyslů, ze které ve finále není útěku a nebo se autor se svým publikem prostě nepochopí.

A přesně tak Control ve svých úvodních hodinách působí. Připravte se, že první 3 hodiny hraní budete valit oči, jakou bizarnost jste na svůj harddisk nainstalovali. Do místa zvaného Oldest House, které funguje jako centrála FBC, přicházíte v roli Jesse Fadenové. Tu kromě tajemného volání v její hlavě přivedly také vlastní neuzavřené rodinné trable. Několik minut po jejím příchodu se bezděky stane ředitelkou celého úřadu a je nucena vypořádat se s tajemnými bytostmi zvanými Hiss, které napadají mysl všech lidí v domě a mění je na své vojáky, vaše budoucí nepřátele. Oldest House je však plný dalších tajemství a jeho objevování vám přinese spoustu překvapení.

Nebylo by to dílo Sama Lakea, aby svůj příběh neměl promyšlený. Postupem času všemu začnete přicházet na kloub a podivnosti, které se vám budou objevovat na obrazovce, již nebudou tak bizarní a výraz nepochopení vystřídá uznalé pokyvování hlavou. Přibližně patnácti hodinový příběh vůbec není špatný a ačkoliv se to zprvu nemusí zdát, má svoji hlavu i patu. Dokonce je rozdělený i na více vrstev, které se samozřejmě ve finále spojí a při posledních kapitolách by vás od televize neodtrhly ani letní slevy na Steamu. Samotné finále ve mně tolik nadšení nezanechalo, avšak zdaleka neurazilo, a tak spokojeně můžu konstatovat, že jsem si užil nadmíru ucházející příběh.

Ještě víc než samotné story jsem si však užil objevování světa Control. Jak už je ve hrách od Remedy zvykem, k dispozici jsou hromady sběratelských předmětů rozvíjející příběhové pozadí. Zde ve formě různých dokumentů, audionahrávek či videozáznamů se můžete opravdu hluboko ponořit jak do historie celého FBC tak i do tajemství, které zdi Oldest House ukrývají. Takových předmětů je více jak dvě stovky a dá to pořádnou práci se tím prokousat, odměnou vám však je rychlejší porozumění celého kontextu, příběhy z tohoto zajímavého univerza a sem tam i nějaké to velikonoční vajíčko. Takovým malým pohrobkem Quantum Breaku jsou hrané instruktážní videa doktora Darlinga. Musím je pochválit, především za herecký výkon Matthew Porretta, díky němuž se pro mě postava tohoto vědce stala nejzajímavější z celé hry. Zajímavostí na závěr je, že Matthew Porretta můžete znát jako hlas Alana Wakea a Courtney Hope, představitelka hlavní role, si svoji herní premiéru vystřihla v předcházejícím Quantum Break.

Je libo lavicí po palici?

Tím nejzábavnějším prvkem na hře Control je akce. Nečekejte žádné klasické krčení se za zdí a vyhýbání se každému zásahu. Jesse, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, je drsná holka a rány se nebojí. Většinu času tak budete trávit tváří v tvář přesile protivníků v otevřeném boji. Díky pestré paletě protivníků je potřeba neustále zůstat v pohybu a zároveň si držet přehled o pozici vašich nepřátel. Kromě běžných pozemních jednotek na vás můžou zaútočit i levitující střelci, nebo se vám za záda připlíží vybuchující Hiss verze kamikaze. Souboje jsou tak velice rychlé, akční a správně hektické.

Důvodem zábavnosti jsou však možnosti, jak se s protivníky vypořádat. Vaší primární zbraní se stane Service Weapon a je to také jediná ve hře dostupná zbraň. Na první pohled obyčejná pistole si však žije vlastním životem. Právě ona vybírá nástupce ředitele v úřadu FBC a pokud toho nejste hoden, skončíte s prostřelenou hlavou v kaluži krve. Jesse hodna je, a tak může využít veškerou sílu, kterou tato nevšední zbraň nabízí. Sama sebe totiž dokáže transformovat do různých tvarů a tím vytvořit naprosto jinou palebnou sílu. Kromě běžné pistole jí tak můžete proměnit v raketomet, odstřelovací pušku, brokovnici nebo automatickou pistoli. Dojde i na modifikaci jednotlivých tvarů, pomocí čipů, které padají z mrtvých protivníků nebo je lze nalézt v truhlicích po celém Oldest House. Samotná střelba je opravdu zábavná, už jen z toho důvodu, že každý tvar zbraně se ve svém použití diametrálně liší a je tak potřeba přizpůsobovat svoji strategii. Service Weapon také nevyužívá klasické náboje. Jednotlivé tvary mají sdílenou energii, při jejímž vyčerpání je potřeba nějakou chvíli vydržet, než zase bude možno pálit. Tuto funkci bych přirovnal k Blasterům ze Star Wars: Battlefront.

Když ovšem dojde energie ve zbrani ani zdaleka to neznamená povel k ústupu. Jesse má v rukávu několik dalších es. Postupem hrou si odemykáte nové speciální dovednosti, jejichž účinky jsou pro vaše nepřátele ničivé. Velmi brzy získáte schopnost telekineze a budete moci házet po protivnících všechno, co není ke zdi připevněno pořádnými šrouby. Časem dokážete také ze sutin kolem Jesse vytvořit štít, levitovat vysoko nad zemí nebo ovládat mysl ostatních vojáků na bitevním poli. I tyto schopnosti mají vlastní energii, kterou je potřeba využívat s rozmyslem. To nutí hráče kombinovat všechno, co mu hra dává k dispozici a nespoléhat pouze na jeden či dva oblíbené druhy útoku. A to je přesně důvod, proč mě hra za celých patnáct hodin nepřestala bavit. Navíc všechny schopnosti, včetně některých základních statistik Jesse, si můžete vylepšit ve stromě dovedností za získané zkušenosti z plnění úkolů.

Ve hře samozřejmě narazíte i na řadu NPC postav, které vás budou provázet hrou a pokusí se vám vysvětlit, co se okolo vás vlastně děje. Kromě toho mají samozřejmě i různá trápení, se kterými jim můžete vypomoci jen a jen vy. Mimo hlavních úkolů, které vás provedou základním dějem, tak můžete narazit i na řadu vedlejších. Většina z nich samozřejmě rozšiřuje příběh, či vás může navést k nové schopnosti, jsou tu však takové, které vás postaví před obrovský boss souboj. Je zajímavé, že plněním hlavních úkolů se takovému obrovskému nepříteli téměř nepostavíte a pokud tedy chcete postoupit i tuto výzvu, musíte po nich pátrat v nepovinných misích. Zároveň je potřeba dodat, že tyto souboje jsou opravdu zábavné a teprve zde se ukáže, jak dobře jste se naučili využívat všechny dovednosti.

Design hry je inspirovaný metroidvania hrami. Podobně jako například ve hře Prey z roku 2017 se pohybujete v otevřeném světě jednoho uzavřeného komplexu. Ten se dělí na čtyři patra, které budete opakovaně navštěvovat, jelikož spousta cest a průchodů vám při prvním průzkumu zůstala uzavřená ať už z důvodů nedostatečného oprávnění, nebo jen prostě červeného tlačítka, které označuje že právě teď se do místnosti nedostanete. Naštěstí se moc často nestává, že byste lokace donekonečna procházeli, až by se okoukaly. Je zde docela povedený systém rychlého cestování, který nabízí kontrolní body. Ty je potřeba nejprve vyčistit od Hiss armády, až posléze tyto speciální místa můžete využívat. Kromě rychlého cestování zde také můžete vylepšit svou zbraň, nebo vybrat Jessie nový outfit.

Někdy více znamená méně

Největší zhoubou této jinak výborné hry je technický stav. Celé to ale pramení z toho, že vývojáři chtěli posunout hranice. Po grafické stránce hra nevypadá nikterak špatně. Určitě nepatří k těm největším grafickým skvostům, na jaké můžete v dnešní době narazit, avšak detailně vytvořené prostředí vypadá opravdu pěkně. Co se týká animaci postav ani ta nijak neuráží a v rámci toho, co současná herní scéna nabízí se v tomto ohledu řadí do krásného nadprůměru. Osobně jsem si nejvíce užíval fyzikální destrukci okolí a občas jsem sám sebe nachytal, jak jen tak střílím a mlátím do předmětů a zdí okolo sebe, jen abych viděl, co to s nimi udělá. Když tak například budete směřovat své střely nad dveře, tak po chvíli začne opadat omítka, kamenné zídky se v krásných animacích postupně rozpadají a pokud si to chcete rozdat s dřevěnými obklady, tak ani ty vaším telekinetickým schopnostem nedokáží odolat. Téměř nic zde není pevně přikotvené k zemi a vše tak můžete využít jako náboj do vaší telekinetické síly. Když pak hulvátsky naběhnete vyrabovat kanceláře, nehledíc při tom doprava a doleva, všechny židle, stoly a květináče do kterých po cestě vrazíte s naprostou přirozeností odpadávají z cesty, až se mi v hlavě objevili vzpomínky na hru Octodad. To vše za doprovodu rozvířeného prachu, papírů vznášejících se po okolí a tříštícího se kancelářského příslušenství.

Tohle vše vypadá opravdu krásně, dokud se toho kolem vás nezačne dít příliš. Převážně v druhé polovině hry, kdy přibude nepřátel a výbuchů, celé toto spojení vyústí v nepříjemné propady plynulosti. A čím víc se toho děje, tím viditelnější tento problém je. Když jsem se jednou snažil vypořádat s obrovským bossem, který toho bordelu nadělal opravdu hodně a moje raketová pistole snad ještě víc, takové propady třeba na pět až deset FPS mě stály snad desetkrát život a v takový moment už vážně začnete uvažovat o změně povolání. Hru jsem hrál na PS4 Pro, takže si dokážu představit, že na klasickém PlayStation 4 tyto problémy budou ještě markantnější. Otázkou tak zůstává, jestli je vůbec nějaká šance, aby tyto problémy na současné generaci bylo možné odstranit. Xbox One X verze je na tom údajně o něco lépe. Mimo to budete také válčit s mapou, protože poměrně často se vám na ní sice zobrazí názvy jednotlivých lokací, ale samotná mapa už ne. Hra také trpí nepříjemnými záseky v momentě kdy ji zapauzujete a následně zase zapnete, nebo při odevzdávání hotového úkolu. To pak třeba deset sekund sledujete zamrzlou hru a přemýšlíte jestli vám spadne a nebo to ustojí. Naštěstí ani jednou nespadla.

Abych však neskončil na špatné notě musím ještě jednou vyzdvihnout, že co se týká hratelnosti a designu samotného světa je hra na špičkové úrovni a nenechá vás za celých patnáct hodin ani na chvíli zalitovat investovaného času a peněz. Ke konci je navíc doprovázena i velmi chytlavým soundtrackem a misemi které slovy samotné hlavní protagonistky označím za naprosto husté. Pokud jste milovníky složitého a šíleného příběhu a zároveň dokážete odpustit nějakou tu technickou chybku, může se pro vás Control klidně stát i nejlepší hrou letošního roku.

Hru koupíte na Xzone.cz.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.