Finské studio Remedy nás zásobuje hrami již od roku 1995. Za tuto dlouhou dobu si v herním světě vydobylo opravdu silné jméno, a to především díky přístupu ke svým výtvorům. Každá jejich hra totiž přinesla něco nového, originálního. V roce 2001 nám představili příběh detektiva Maxe Paynea, se kterým se život opravdu nemazlil. Už zde se prokázala genialita spisovatele Sama Lakea, který s Remedy spolupracoval i na dalších jejich hrách. Tato střílečka se proslavila nejen kvalitní hratelností, ale tehdy nevídaným prvkem bullet time, “vypůjčeným” z dobového hitu Matrix. Po stejně kvalitním pokračování se tak Remedy nesmazatelně zapsali do paměti všech fanoušků akčních stříleček.
Poté se však vývojáři rozhodli vytvořit něco naprosto nového. Exkluzivně na konzoli Xbox 360 vyšel psychologický horor Alan Wake. Tento spisovatel hororů sice sklízel chválu a postupem času se i z něj stala kultovní postava, avšak finanční výhrou pro Microsoft, který v té době investoval do práce finských vývojářů, nebyl. Tím se nestal ani další jejich počin Quantum Break, pokus propojit seriálový svět s tím videoherním. Z toho byl vyloženě propadák a nejen že tak Remedy přišli o podporu ze strany Microsoftu, ale také ztratili jakýsi status bezchybných vývojářů. Naštěstí se nedlouho po tomto nezdaru dohodli s vydavatelskou společností 505 Games na nové hře. Nové hře, která má vrátit Remedy mezi nejoblíbenější studia a ukázat, že Quantum Break byla jen pověstná výjimka potvrzující pravidlo. Tou hrou je Control.
Vychází na: PS4 ( recenzovaná verze), Xbox One, PC
Datum vydání: 27. srpna 2019
Žánr: Střílečka z pohledu třetí osoby
Česká lokalizace: Ne
A co když je to všechno pravda?
Předchozí řádky naznačují, že Control by mohl být pro Remedy existenčním titulem, ale ve skutečnosti si nemyslím že tomu tak je – především díky nedávné a nemalé investici studia do vydavatelských práv na již zmíněného Alana Wakea. Navzdory tomuto mému tvrzení jde však od samotného začátku hry vidět, že se vývojáři ze sebe snažili vytáhnout maximum, protože je zřejmé, že výsledek ovlivní budoucnost fungování celé firmy a hlavně pohled veřejnosti na jejich práci. Jméno je často tím, co prodává produkty, jak se v historii několikrát ukázalo. V Control tak naleznete tu pravou identitu Remedy, kterou jsme si tak oblíbili u jejich raných her. Zároveň se opět nebáli přinést něco originálního a riskantního. Tím nejriskantnějším prvkem je zde samotný příběh.
Celé vyprávění se točí okolo FBC, Federal Bureau of Control. Tento úřad slouží pro práci s paranormálními jevy a předměty, chrání a zkoumá lidstvo před tím, co naše myšlení není schopné vysvětlit a pochopit. Představte si tak, že všechno, co jste považovali za hlouposti, šílenosti a výmysly zfanatizovaných konspirátorů, je pravda šikovně ukrytá americkými federály. Tato tématika je opravdu lákavá, každopádně vyprávění příběhu z takového světa, se dá přirovnat k policejnímu zátahu v centru Bronxu. Vyjít to může, ale taky to může být velký průšvih. Abych to vysvětlil, paranormální je vše, co člověk nepovažuje za normální, tudíž spisovatel pracující s paranormálními jevy do svého příběhu může dát prakticky cokoliv ho ten večer při vaření večeře napadne. Takový svět bez jasně určených hranic je samozřejmě nebezpečný v tom, že se může proměnit ve spletitou síť nesmyslů, ze které ve finále není útěku a nebo se autor se svým publikem prostě nepochopí.
A přesně tak Control ve svých úvodních hodinách působí. Připravte se, že první 3 hodiny hraní budete valit oči, jakou bizarnost jste na svůj harddisk nainstalovali. Do místa zvaného Oldest House, které funguje jako centrála FBC, přicházíte v roli Jesse Fadenové. Tu kromě tajemného volání v její hlavě přivedly také vlastní neuzavřené rodinné trable. Několik minut po jejím příchodu se bezděky stane ředitelkou celého úřadu a je nucena vypořádat se s tajemnými bytostmi zvanými Hiss, které napadají mysl všech lidí v domě a mění je na své vojáky, vaše budoucí nepřátele. Oldest House je však plný dalších tajemství a jeho objevování vám přinese spoustu překvapení.
Nebylo by to dílo Sama Lakea, aby svůj příběh neměl promyšlený. Postupem času všemu začnete přicházet na kloub a podivnosti, které se vám budou objevovat na obrazovce, již nebudou tak bizarní a výraz nepochopení vystřídá uznalé pokyvování hlavou. Přibližně patnácti hodinový příběh vůbec není špatný a ačkoliv se to zprvu nemusí zdát, má svoji hlavu i patu. Dokonce je rozdělený i na více vrstev, které se samozřejmě ve finále spojí a při posledních kapitolách by vás od televize neodtrhly ani letní slevy na Steamu. Samotné finále ve mně tolik nadšení nezanechalo, avšak zdaleka neurazilo, a tak spokojeně můžu konstatovat, že jsem si užil nadmíru ucházející příběh.
Ještě víc než samotné story jsem si však užil objevování světa Control. Jak už je ve hrách od Remedy zvykem, k dispozici jsou hromady sběratelských předmětů rozvíjející příběhové pozadí. Zde ve formě různých dokumentů, audionahrávek či videozáznamů se můžete opravdu hluboko ponořit jak do historie celého FBC tak i do tajemství, které zdi Oldest House ukrývají. Takových předmětů je více jak dvě stovky a dá to pořádnou práci se tím prokousat, odměnou vám však je rychlejší porozumění celého kontextu, příběhy z tohoto zajímavého univerza a sem tam i nějaké to velikonoční vajíčko. Takovým malým pohrobkem Quantum Breaku jsou hrané instruktážní videa doktora Darlinga. Musím je pochválit, především za herecký výkon Matthew Porretta, díky němuž se pro mě postava tohoto vědce stala nejzajímavější z celé hry. Zajímavostí na závěr je, že Matthew Porretta můžete znát jako hlas Alana Wakea a Courtney Hope, představitelka hlavní role, si svoji herní premiéru vystřihla v předcházejícím Quantum Break.
Je libo lavicí po palici?
Tím nejzábavnějším prvkem na hře Control je akce. Nečekejte žádné klasické krčení se za zdí a vyhýbání se každému zásahu. Jesse, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, je drsná holka a rány se nebojí. Většinu času tak budete trávit tváří v tvář přesile protivníků v otevřeném boji. Díky pestré paletě protivníků je potřeba neustále zůstat v pohybu a zároveň si držet přehled o pozici vašich nepřátel. Kromě běžných pozemních jednotek na vás můžou zaútočit i levitující střelci, nebo se vám za záda připlíží vybuchující Hiss verze kamikaze. Souboje jsou tak velice rychlé, akční a správně hektické.
Důvodem zábavnosti jsou však možnosti, jak se s protivníky vypořádat. Vaší primární zbraní se stane Service Weapon a je to také jediná ve hře dostupná zbraň. Na první pohled obyčejná pistole si však žije vlastním životem. Právě ona vybírá nástupce ředitele v úřadu FBC a pokud toho nejste hoden, skončíte s prostřelenou hlavou v kaluži krve. Jesse hodna je, a tak může využít veškerou sílu, kterou tato nevšední zbraň nabízí. Sama sebe totiž dokáže transformovat do různých tvarů a tím vytvořit naprosto jinou palebnou sílu. Kromě běžné pistole jí tak můžete proměnit v raketomet, odstřelovací pušku, brokovnici nebo automatickou pistoli. Dojde i na modifikaci jednotlivých tvarů, pomocí čipů, které padají z mrtvých protivníků nebo je lze nalézt v truhlicích po celém Oldest House. Samotná střelba je opravdu zábavná, už jen z toho důvodu, že každý tvar zbraně se ve svém použití diametrálně liší a je tak potřeba přizpůsobovat svoji strategii. Service Weapon také nevyužívá klasické náboje. Jednotlivé tvary mají sdílenou energii, při jejímž vyčerpání je potřeba nějakou chvíli vydržet, než zase bude možno pálit. Tuto funkci bych přirovnal k Blasterům ze Star Wars: Battlefront.
Když ovšem dojde energie ve zbrani ani zdaleka to neznamená povel k ústupu. Jesse má v rukávu několik dalších es. Postupem hrou si odemykáte nové speciální dovednosti, jejichž účinky jsou pro vaše nepřátele ničivé. Velmi brzy získáte schopnost telekineze a budete moci házet po protivnících všechno, co není ke zdi připevněno pořádnými šrouby. Časem dokážete také ze sutin kolem Jesse vytvořit štít, levitovat vysoko nad zemí nebo ovládat mysl ostatních vojáků na bitevním poli. I tyto schopnosti mají vlastní energii, kterou je potřeba využívat s rozmyslem. To nutí hráče kombinovat všechno, co mu hra dává k dispozici a nespoléhat pouze na jeden či dva oblíbené druhy útoku. A to je přesně důvod, proč mě hra za celých patnáct hodin nepřestala bavit. Navíc všechny schopnosti, včetně některých základních statistik Jesse, si můžete vylepšit ve stromě dovedností za získané zkušenosti z plnění úkolů.
Ve hře samozřejmě narazíte i na řadu NPC postav, které vás budou provázet hrou a pokusí se vám vysvětlit, co se okolo vás vlastně děje. Kromě toho mají samozřejmě i různá trápení, se kterými jim můžete vypomoci jen a jen vy. Mimo hlavních úkolů, které vás provedou základním dějem, tak můžete narazit i na řadu vedlejších. Většina z nich samozřejmě rozšiřuje příběh, či vás může navést k nové schopnosti, jsou tu však takové, které vás postaví před obrovský boss souboj. Je zajímavé, že plněním hlavních úkolů se takovému obrovskému nepříteli téměř nepostavíte a pokud tedy chcete postoupit i tuto výzvu, musíte po nich pátrat v nepovinných misích. Zároveň je potřeba dodat, že tyto souboje jsou opravdu zábavné a teprve zde se ukáže, jak dobře jste se naučili využívat všechny dovednosti.
Design hry je inspirovaný metroidvania hrami. Podobně jako například ve hře Prey z roku 2017 se pohybujete v otevřeném světě jednoho uzavřeného komplexu. Ten se dělí na čtyři patra, které budete opakovaně navštěvovat, jelikož spousta cest a průchodů vám při prvním průzkumu zůstala uzavřená ať už z důvodů nedostatečného oprávnění, nebo jen prostě červeného tlačítka, které označuje že právě teď se do místnosti nedostanete. Naštěstí se moc často nestává, že byste lokace donekonečna procházeli, až by se okoukaly. Je zde docela povedený systém rychlého cestování, který nabízí kontrolní body. Ty je potřeba nejprve vyčistit od Hiss armády, až posléze tyto speciální místa můžete využívat. Kromě rychlého cestování zde také můžete vylepšit svou zbraň, nebo vybrat Jessie nový outfit.
Někdy více znamená méně
Největší zhoubou této jinak výborné hry je technický stav. Celé to ale pramení z toho, že vývojáři chtěli posunout hranice. Po grafické stránce hra nevypadá nikterak špatně. Určitě nepatří k těm největším grafickým skvostům, na jaké můžete v dnešní době narazit, avšak detailně vytvořené prostředí vypadá opravdu pěkně. Co se týká animaci postav ani ta nijak neuráží a v rámci toho, co současná herní scéna nabízí se v tomto ohledu řadí do krásného nadprůměru. Osobně jsem si nejvíce užíval fyzikální destrukci okolí a občas jsem sám sebe nachytal, jak jen tak střílím a mlátím do předmětů a zdí okolo sebe, jen abych viděl, co to s nimi udělá. Když tak například budete směřovat své střely nad dveře, tak po chvíli začne opadat omítka, kamenné zídky se v krásných animacích postupně rozpadají a pokud si to chcete rozdat s dřevěnými obklady, tak ani ty vaším telekinetickým schopnostem nedokáží odolat. Téměř nic zde není pevně přikotvené k zemi a vše tak můžete využít jako náboj do vaší telekinetické síly. Když pak hulvátsky naběhnete vyrabovat kanceláře, nehledíc při tom doprava a doleva, všechny židle, stoly a květináče do kterých po cestě vrazíte s naprostou přirozeností odpadávají z cesty, až se mi v hlavě objevili vzpomínky na hru Octodad. To vše za doprovodu rozvířeného prachu, papírů vznášejících se po okolí a tříštícího se kancelářského příslušenství.
Tohle vše vypadá opravdu krásně, dokud se toho kolem vás nezačne dít příliš. Převážně v druhé polovině hry, kdy přibude nepřátel a výbuchů, celé toto spojení vyústí v nepříjemné propady plynulosti. A čím víc se toho děje, tím viditelnější tento problém je. Když jsem se jednou snažil vypořádat s obrovským bossem, který toho bordelu nadělal opravdu hodně a moje raketová pistole snad ještě víc, takové propady třeba na pět až deset FPS mě stály snad desetkrát život a v takový moment už vážně začnete uvažovat o změně povolání. Hru jsem hrál na PS4 Pro, takže si dokážu představit, že na klasickém PlayStation 4 tyto problémy budou ještě markantnější. Otázkou tak zůstává, jestli je vůbec nějaká šance, aby tyto problémy na současné generaci bylo možné odstranit. Xbox One X verze je na tom údajně o něco lépe. Mimo to budete také válčit s mapou, protože poměrně často se vám na ní sice zobrazí názvy jednotlivých lokací, ale samotná mapa už ne. Hra také trpí nepříjemnými záseky v momentě kdy ji zapauzujete a následně zase zapnete, nebo při odevzdávání hotového úkolu. To pak třeba deset sekund sledujete zamrzlou hru a přemýšlíte jestli vám spadne a nebo to ustojí. Naštěstí ani jednou nespadla.
Abych však neskončil na špatné notě musím ještě jednou vyzdvihnout, že co se týká hratelnosti a designu samotného světa je hra na špičkové úrovni a nenechá vás za celých patnáct hodin ani na chvíli zalitovat investovaného času a peněz. Ke konci je navíc doprovázena i velmi chytlavým soundtrackem a misemi které slovy samotné hlavní protagonistky označím za naprosto husté. Pokud jste milovníky složitého a šíleného příběhu a zároveň dokážete odpustit nějakou tu technickou chybku, může se pro vás Control klidně stát i nejlepší hrou letošního roku.
Hru koupíte na Xzone.cz.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.
Recenze
Control
Remedy je zpátky a v plné síle. Control ukazuje, že Quantum Break byl pouhý přešlap a že finské studio stále umí tvořit ty nejlepší hry. Čeká vás tak perfektní hratelnost v poněkud podivném avšak chytlavém příběhu. Nebýt řady technických chyb, hra by klidně mohla pomýšlet na vyšší hodnocení.
Líbí se nám
- Akce
- Atmosféra a napětí
- Nutnost využívat všech prostředků
- Destrukce prostředí a fyzika
- Příběhové pozadí
Vadí nám
- Velké propady FPS
- Mapa nespolupracuje
- Dlouhé zamrzání hry
- Z počátku hodně divný
Hrál jsem, nakonec jsem si uvolnil místo pro jiné hry.
Příběh vypadá dobře a mám rád takové „mind/psycho“, graficky to není zlé, chtělo by to lepší AA na hlavní protagonistku, prakticky nutnost mít vypnutý filmový filtr.
Optimalizace slabší, prostě Metro Exodus, The Witcher 3 i to Sekiro vypadají lépe a navíc mají otevřené mapy a dostanu se na lepší fps, Control má koridorové místnosti, takže co tolik žere? Na druhou stranu oproti The Surge 2, které.. to už je jiná. – RX 580 4 GB –
Měl jsem problém se stereotypem, pořád to samé, sem tam někdo nový či nová schopnost, jedna zbraň na více způsobů s neomezenou municí ( radši bych náboje, takhle můžu střílet jak přiblblý ).
Destrukce je naprosto parádní, schopnosti dobře zpracované, až jsem byl překvapen že pull/push funguje mnohem lépe jak ve Fallen Order třeba.
Do budoucna možná dohraji.
PS: čtenářské recenze by byli fajn, stačilo by mi něco jako na starém zingu „koutek“, už tedy nevím jak moc tahle sekce pro hráče byla populární, realizace je jednoduchá na WP, jen jestli to má smysl.
Nebo udělat označování „piny“ jednotlivých komentářů, dle posouzení moderátora, tady už nevím jestli je pomocník pro wp, nebo se musí naprogramovat.
viděl sem gameplay, hra vypadá celkem obyčejně. Jestli někdy vyjdou cz titulky tak si to i zahraju ale ne prvořadně.
Hru se chystám zahrát si až někdy časem bude ve slevě, od koupě mě v současnosti odrazují tři věci- nudně vypadající přestřelky s nepřáteli, kteří mi připomínají bullet sponges, veskrze fádní prostředí téměř zbavené barevného spektra, no a ta divnost, o které se tu spousta z vás zmiňuje, a která na mě, z toho co jsem měl tu čest vidět, nepůsobí dojmem, že by se kdy dočkala vysvětlení, byť spousta z vás píše opak- ne, že bych vám nevěřil, ale zkrátka mě ten můj pocit odrazuje od chuti si tuhle hru zahrát.
S divností to je totiž tak- pokud příběh hry působí divně, ale zároveň se drží nějakých pravidel nastavených fikčním světem, to jsem ochotný akceptovat. Když ale je hra divná pouze na efekt a ani v rámci herního světa tato podivnost nedává smysl, to už schopný přijmout nejsem, a Control na mě zatím bohužel působí právě takto.
Hry od Remedy mám rád, dokonce i Quantum Break, který většina lidí odsuzuje- byť ho považuji za nejslabší kousek Remedy, stále mi nepřišel tak špatný a hraní jsem si celkem užil.
Jinak ale velmi děkuji Jirkovi za pěknou recenzi, i čtenářům za jejich „minirecenze“, všechny dohromady mi dávají naději, že se mýlím a hra je ve skutečnosti dobrá.
Chtěl bych jen podotknout, že mi přijdou dost super tyhle „čtenářské minirecenze“ pod článkem, určitě to pomůže ostatním udělat si lepší názor na hru (je tady pěkně vidět to spektrum lidí co Control hodnotí od 6/10 do 9/10). Budeme muset do budoucna vymyslet, jak tohle ještě lépe podpořit. Každopádně děkuju všem, kdo si dali tu práci se podělit o názor po dohrání (:
Super nápad! Co takhle kdyby je lidi posílali přes soukromé zprávy zde na Zingu, popř. na e-mail Zingu, a pak by se z těch lepších udělal samostatný článek?
To asi ne. Přijde mi lepší tenhle styl. Sice je tu dole potom toho moc, ale to by mohlo zpravit vkládání těchto minirecenzí do spoileru třeba.
Ono tyhle ty čtenářské minirecenze jsou fajn a občas se hodí. Ono tady někdy jsou některé ty redakční hodnocení přestřelené viz. třeba Youngblood 9/10.
Ale hej, každý máme jiný vkus.
Myslel jsem to podobně jako tu občas byly články s dotazy čtenářů o recenzované hře- jméno čtenáře, pod ním recenze, a takhle několik za sebou. Ale byl to jen nápad.
Spíš by se mohlo udělat vedle hodnocení zingu něco jako „hodnocení komunity“. Jak to bývalo na bývalém zingu, ale tentokrát by to bylo hned vedle recenze?
Prakticky by to jenom dělalo průměr všech našich hodnocení. Ale to by dopadlo asi jako na metacriticu (přestože metacritic má proti tomuhle jedny z nejlepších algoritmů), kdyby hra dostávala hate.
Jakmile je hodnocení bez slovního odůvodnění, to je cesta do pekel. Hodnocení her na profilech čtenářů bylo fajn, nedělal bych z něj ale průměr u recenze. Ještě mě napadá, zdali by nějak nešla využít ta anketa skrze Google- číselné hodnocení + krátký komentář omezený počtem slov, a pak dát výsledky dohromady- nevím ale, jak tyhle ankety přesně fungují, možná tu píšu holý nesmysl.
I když jde o skvělou hru, z mého pohledu jde zároveň o nejslabší počin Remedy. Hratelnost je určitě nejkomplexnější a nejhlubší v historii studia, přičemž kdyby měla Jesse v rukou světlený meč, rázem bychom tu měli nejzábavnější Star Wars hru s používáním síly. Se schopnostmi typu telekineze či levitace se dá vážně ledacos a pocit z jejich používání a z ovládání/pohybů postavy je přímo parádní, určitě nejlepší od dob Maxe Payna 2. Jenomže o žádném jiném aspektu nemůžu říct, že by na tom byl lépe než v případě starších her Remedy. Příběh má sice zajímavou kostru a je správně šílený, ale až příliš často se zaměřuje spíš na lore daného zasazení než na samotné postavy, které působí příliš plochým dojmem. A navíc jsem v něm nenašel žádnou specialitu srovnatelnou třeba s pojetím cestování času v Quantum Break, které z hlediska propracovanosti a promyšlenosti strká do kapsy takřka jakoukoliv herní konkurenci.
Asi největším zklamáním je originální hudba. Alan Wake disponuje na můj vkus jedním z nejnádhernějších hudebních doprovodů, jaké kdy kdo pro hru složil, a Quantum Break a Max Payne jsou na tom v tomhle směru také mistrovsky. Control zachraňuje jen těch pár skvělých skladeb od Poets of the Fall, ale cokoliv vlastního jako kdyby neexistovalo. Brutalistická architektura sice navozuje správně neklidný dojem a „divnou“ atmosféru, ale všechno je možná až příliš chladné a v kombinaci s někdy dost zmatečným level designem je těžké si k prostředí najít vztah, zatímco třeba do Bright Falls bych se klidně hned přestěhoval, kdyby mi někdo zaručil eliminaci místních temných sil.
Z mého pohledu vždy hry Remedy závisely na řádné kombinaci akční hratelnosti, zajímavého příběhového pozadí, výrazné atmosféry, prostředí s hmatatelným vlastním životem, minulostí či smyslem pro detail a špičkové audiovizuální stránky. Control většinou z toho disponuje, ale jako kdyby si ty jednotlivé složky moc nerozuměly. A k tomu je tu asi nejblbější systém checkpointů, jaký kdo mohl navrhnout. Kvůli němu hra mimo jiné exceluje v mrhání časem hráče, kdykoliv se mu tolik nedaří. Souboje s bossy jsou někdy dost postavené na hlavu a docela dost vedlejších úkolů připomíná plnění nákupního seznamu, které nemá žádné pořádné příběhové pozadí, natož uspokojivou odměnu za splnění. Ještě že tu mimo hlavní děj máme tolik odkazů a narážek na //redacted//.
Nicméně i když se na technický stav hry snáší oprávněná kritika zleva doprava, musím uznat, že optimalizace pro totální low-end je obdivuhodná. I s prastarou GTX 660 je hra bez problémů hratelná a na rozdíl od Quantum Break ani nevypadá se vším na minimum tak vyblitě. Což je obzvlášť zarážející s ohledem na to, jak mizerně Control běží především na základní verzi PS4 a Xboxu One. Už jen kvůli tomu by minimálně v případě, že je hodnocena konzolová verze, měly být recenze, které hru označují za „devítkovou hru“, podstatně vzácnější
A opět tu máme ten dvojí metr, jak to, že u jiných her technický stav nevadí, a klidně se dá 9, a tady se to bude ukrutně řešit ?
Upřímně, konec týhle hry je takový zklamání, že mi to zkazilo celou hru. Je vidět, že to má otevřené konec, aby jenom nalákali na DLC. Je to smutný.
Koncept hry je úžasné, ale provedení bylo nic moc. Combat byl generické, ale všichni to hodnotí dobře, protože tam je narváno tisíc particle efektů, aby to vypadalo WOW. Hudba je naprosto nepřítomná kromě pár licencovaných singlů. Nepřátelé jsou taky nic moc a bossové, na který si nikdo za týden nevzpomene. Savepointy tam jsou taky naprosto k ničemu, protože hra má stejně ukrytý checkpoint systém, ale po umření musíte celou cestu od savepointu bežet znova, prohoha proč? A co byla pointa těch mísí, kde máte zabít X věcí za určitou odměnu, když stejně to můžete spamovat tak dlouho, dokud člověk nedostane high rarity odměnu?
Mám ještě spousty věcí, co bych o tý hře řekl, ale to je k ničemu. Vizuály a zasazení jsou silné stránky tyhle hry, ale škoda, že to kazí ta špatná optimalizace, průměrný příběh a combat. Pro mě tak nanejvýš 6/10.
Tak jsem to dnes dokončil se vším všudy. Zabralo mi to 21 hodin a solidně jsem se bavil.
Trošku jsem se bál jak hra nakonec dopadne. Ale za mě super a rozhodně jedna z nejlepších her od Remedy (hned po Maxovi).
Až na tu ambiciozní, ale problematickou technickou stránku (hráno na PS4 Pro) nemám moc co vytknout.
Příběh je zajímavý, ale nejlepší rozhodně bylo prostředí. Variabilní, skvěle propojené a skrývajíc nejedeno tajemství. Oldest House je opravdu hodně unikátní místo, hodně divné místo.
Hlavní hrdinka je v pohodě. Zajímavější je ten soubojový systém. Kdo by nechtěl mít takové schopnosti.
Neméně podstatné jsou i zbraně. Nejvíc jsem si oblíbil tu variantu na samopal a odsřelovačku.
Úkoly byli kreativní a zajímavé (včetně většiny vedlejších). A bossové tuzí ale zábavný.
Taky bych tomu dal lepších 8/10.
Na té hře se mi líbila jen akce ty přestřelky,jinak nic hra je taková nudná. Pořádně nebo aspoň já jsem nechápal o co v té hře vůbec jde. Prostě je to honba za něčím,při čem dostáváte nové schopnosti,ale po třech hodinách mě hra odradila,kvůli neustálému hledání cestiček,kam sakra máte vůbec jít. Nesnáším takové hry. Jste v uzavřené budově a hledáte cesty kudyma kam.
Co se týče optimalizace o tom ani nemluvím. Oproti Quantum Break se to graficky zase tak neliší. Je to v podstatě i mi to tak přišlo stejná hra,akorát trochu přepsaný scénář. Jinak je to jak,kdyby jste hráli za sestru Jacka Joice z Quantum Break,akorát s tím rozdílem,že Quantum Break mě bavil o dost více,než tohle.
Vlastním RTX 2080 a v QHD střední detaily cca 80FPS. O Ray Tracingu mlčím.
Takže ve shrnutí: Hrajete Quantum Break 2 s časovým odstupem a trochu jiným scénářem. Toť asi vše.
Zatím mám odehráno pár hodin, zatím nic moc a hlavní hrdinka je mi dost nesympatická. Rozhodně tomu dám ještě šanci, třeba se to časem zlepší.
Dostal jsem tuto hru ke grafice a na RTX 2080 SUPER jsem žádné propady FPS nezaznamenal.
Já na té dražší verzi od MSI 1660ti s OC 2010-2070/15000Mhz společně s i7 3820 na 4.7Ghz taky žádné propady nemám.
Hru jsem dostal ke grafice a moc jsem od toho nečekal.. Ale zkusil jsem se nekoukat na média a sám si to vyzkoušet… A za mě rozhodně 9/10, jde vidět že stačí udělat menší hru se super příběhem a jednoduchou ale chytlavou mechanikou boje než prázdné AAA tituly.. Grafika pro mě úžasná (jak si někdo v dnešní době vůbec na to může stěžovat). Za mě rozhodně nejlepší (zatím) co jsem tento rok hrál
Špatná recenze na devítkovou hru.
Metacritic je 81%, ale osobně to taky cítím jako devítku… holt když člověku ta hra sedne, tak sedne pořádně.
Mega hype kolem Control a skutečnost je taková, že to je obyčejná gamesa se ženskou hrdinkou, která ovládá spešl sílu
Na tom příběhu/settingu není nic obyčejného. Nejlepší trip od dob Alan Wake
Škoda, že to není na způsob Max Payna jakmile se tam začne čarovat, přejde mě chuť.
Max ale taky nemálo čaroval
Já budu asi v minoritě, ale zkusil jsem to a už po té první přestřelce v tom světě „za zrcadlem” (4. obrázek) jsem to znechuceně odložil. To nadpřirozeno už podle mne dost divně fungovalo v minulém a dost nepovedeném Quantum Break a tady mi to přišlo snad ještě horší. Nemám moc rád hry, kde od začátku nevím, na čem jsem a kde se motá přítomnost s nějakými podivnostmi.
Pistol z kostiček, nějací stínový panáci, co po mně šijou, skákání po kostkách, najednou jsem ředitelem agentury – přijde mi to strašně zpatlané a vůbec mě to nechytlo. Navíc ta grafika (PC verze) mi přišla dost průměrná, zašedlá a nevýrazná. Asi to bude dál lepší, ale na to už jsem neměl trpělivost. Naposled jsem si docela užil od Remedy Alana, ale od té doby už mě jejich hry vyloženě nudí. Asi nejsem ta správná cílovka, holt.
Jop, taky jsem se ze začátku k tomu raději obracel zády, ale četl jsem jak je to dobrá hra, tak jsem hrál dál a doufal ve změnu. Po pár hodinách se konečně začalo něco vysvětlovat, tak jak jsem něčemu už rozuměl, už se hrálo líp.
Tak bych zkusil hrát ještě trochu déle, třeba změníte názor.
Mě se právě moc líbí, jak pečlivě a smysluplně hra na každém kroku vysvětluje co a proč přesně se děje (pokud promluvíš s NPC, posbíráš nahrávky apod.).
Každopádně pokud tě ta „divnost“ takhle odradila tak se asi Death Stranding budeš muset vyhnout velkým obloukem