Recenze: Gears 5

Gears of War byla výraznou, drahou a v lecčems průlomovou sérií, ale nikdy tak docela nedosáhla na slávu a velikost hlavní vlajkové lodi Xboxu, kterou je Halo. To se nyní změnilo. Pátý díl je drasticky větší, výpravnější, odvážnější a zároveň sebevědomější hrou, než ty předchozí. Obrovský rozpočet i zkušenosti tvůrců jsou cítit na každém kroku, od dech beroucí palety prostředí přes absolutně stabilní plynulost 60 fps (Xbox One X) až po hudební soundtrack Ramina Djawadiho (má na svědomí hudbu k seriálu Hra o trůny).

Válka neskončila

Ačkoliv jde již o pátý díl série, premisa se vlastně vůbec nezměnila. Lidé na planetě Sera se ještě nestihli pořádně vzpamatovat ze zničující války s Locusty a už jejich osady válcuje nová armáda monster, tentokrát pojmenovaných Swarm. Pokud vám ale připadají tito nepřátelé na pohled povědomí, je to tím, že jde o zmutované Locusty s novými triky. Jak jsme se dozvěděli v předchozí hře, když na konci původní války lidé použili „Imulsion Countermeasure“ zbraň, ve skutečnosti Locusty nezabili, pouze je uvedli do 25 let trvající metamorfózy, na jejímž konci z masových hrobů povstala monstra ještě hrozivější. Je to tak absurdní zápletka, že by snad nemohla fungovat nikde jinde, než v totálně naddimenzované a záměrně přehnané sérii, kde všichni chlapi nosí 200 kg svaloviny, 300 kg železného brnění a pušky s motorovými pilami místo bajonetů.

Zatímco hrdinou původní trilogie her byl kontroverzní voják Marcus Fenix, minule jsme se ujali jeho syna, J. D. Fenixe (James Dominic… pamětníci zamáčkněte tu slzu) a jeho přátel, včetně statečné Kait Diaz. Právě Kait se stává klíčovou postavou příběhu nyní, jelikož v průběhu minulé hry jsme odhalili její děsivý původ (vše naznačuje, že její babičkou nebyl nikdo jiný, než královna Locustů). Na pozadí začínající války proti Swarmu se tak Kait vydává do opuštěných vojenských laboratoří hledat jasné odpovědi. J. D. a ostatní se právem obávají, že mezi strašlivými experimenty páchanými na její rodině lidmi a agresivní snahou o naverbování „mutantky“ Kait ze strany nové královny Swarmu existuje šance, že se Kait otočí proti lidem.

Na pozadí začínající války proti Swarmu se Kait vydává do opuštěných vojenských laboratoří hledat odpovědi.

Příběh je opět komiksovou karikaturou plnou všemožných klišé, ale díky špičkovým hereckým výkonům a pečlivě namíchanému koktejlu bratrství, hrdinství i humoru funguje. Některé momenty vám pravděpodobně uvíznou v hlavě a určitě budete chtít vědět, jak se Kait rozhodne či zda se definitivně usmíří otec a syn Fenixové. Úplný závěr má přitom dvě poměrně odlišné varianty. Nicméně pokud jde o samotnou válku, musím se přiznat, že na téhle frontě už jsem se trochu nudil. Problém je, že ústřední konflikt v této sérii her je pokaždé stejný – z podzemí vylézají monstra s puškami a zaplavují lidské osady i města, která se zoufale vzepnou k poslednímu odporu, jehož hlavní hvězdou je především systém zničujících laserových satelitů jménem Hammer of Dawn. Opravdu si myslím, že by hře prospělo přijít s nějakou výraznější obměnou zápletky.

Staronová hratelnost

Během hraní jsem si nejednou vzpomněl na letošní remake Resident Evil 2. Podobně jako Resident, i Gears série totiž stojí na poměrně starých základech svého herního žánru (první hra prakticky definovala pojem „cover-based-shooter) a ikonických herních mechanik, které ji sice definují, ale zároveň působí poněkud zastarale v dnešním světě. Po stránce základního pocitu z ovládání a pohybu vaší postavy tvůrci vůbec nic neriskovali a naplno objali funkcionalitu z prvního dílu, starého 13 let. Vaše postava se tedy valí prostředím záměrně těžkopádně, po stisknutí tlačítka se za silného nárazu přilepí ke krytu a klíčem k přežití zůstává vhodné rozhodování, kdy vystrčit hlavu a střílet. Funguje to stejně spolehlivě jako tenkrát (kromě nechtěného sbírání zbraní tlačítkem pro interakci s turretkami), ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že hraji zastaralou věc s archaickým ovládáním – přeci jen postavy v dnešních akčních hrách jsou výrazně agilnější. Chápu že to je součást záměru (těžkopádní obrněnci), ale stejně to občas působí až moc neohrabaně.

Naštěstí se pocit, že hraji popáté tu samou hru, začal vytrácet po několika hodinách, když jsem narazil na první ze dvou „otevřených“ map. Zatímco doposud jsme se vždy valili pouze koridory, s nějakým tím náměstíčkem pro větší přestřelku, tohle jsou opravdu rozsáhlé otevřené krajiny, ve kterých se musíte pohybovat na vozidle, abyste se vůbec někam dostali za rozumnou dobu. Tímto vozidlem je jakási mutace sáněk s plachetnicí, protože když už nosíte pušku s motorovkou, nebudete přece jezdit v obyčejném džípu, že. Nečekejte od toho kdovíco, ale jde o příjemné vyblbnutí, funkčně podobné vozidlům v sérii Borderlands. Sáňkoplachetnice nemá žádné zbraně, takže pokud chcete bojovat, musíte z ní vystoupit. Samotná otevřená krajina skrývá menší i větší „vedlejší“ lokace, kde lze nalézt oblíbené příběhové „collectibles“ nebo bonusovou výzbroj.

Naštěstí se pocit, že hraji popáté tu samou hru, začal vytrácet po několika hodinách, když jsem narazil na první ze dvou „otevřených“ map.

Tím nejdůležitějším, co byste měli v zapadlých koutech hledat, jsou upgradovací moduly do vašeho věrného parťáka, létajícího drona s přezdívkou Jack. Právě on totiž přináší do hry druhou nejvýraznější novinku: lehké RPG prvky. Postupně mu odemykáte a vylepšujete několik schopností, kterými vás může na stisknutí tlačítka podpořit v boji. Od relativně tradičních věcí jako puls pro zobrazení siluet nepřátel (opravdu užitečné, když je plno z nich schovaných někde v krytu) přes dodatečné brnění (odhaduji že to je dalších 100 kg… ehm, dělám si legraci, samozřejmě to je „jen“ energetický štít) až po dočasnou neviditelnost (pokud potřebujete projít kolem senzorů automatických palebných věží, takovou neviditelnost jako když najdete). Hra si pohlídá, abyste se dostali do situací, které vás donutí se ovládání Jacka naučit. Trochu mi to připomnělo funkcionalitu Atreuse z God of War. Aby se to zúročilo ještě lépe, má Jack samozřejmě výraznější roli i v samotném příběhu.

Nekompromisní výprava

Asi není potřeba vysvětlovat, že hra vypadá úžasně. Gears série vždy sloužila jako výkladní skříň Unreal engine a po odvážnější barevné paletě z minulého dílu se dalo čekat, že tentokrát do toho tvůrci šlápnou ještě odvážněji. Čekají tak na vás nádherné krajiny tropické džungle, opulentní města i hořkosladká „zničená krása“ ruin měst, zasněžené pláně a hory, rozlehlá poušť plná rudého písku nebo všemožné podzemní laboratoře plné děsivých experimentů, za které by se nemusel stydět ani Resident Evil.

Zároveň se budete dostávat do přestřelek a bitev, které vrhnou na bojiště skupinky monster malých i gigantických, včetně jednoho bosse, který musí být příbuzný Godzilly. Efekty explozí jsou přitom zase o něco realističtější a velkolepější, což si užijete kromě jiného i při napalmových náletech. Zatímco šablona základních mechanik boje (a zážitku z něj) zůstala vypilovaná z minulosti, rozhodně se citelně změnila rozlehlost a výprava. Jinak na bojišti většinou potkáte staré známé, od hunterů s luky až po těžkopádné monstrum, které vás převálcuje jako vlak, pokud mu neuhnete z cesty. Novinkou je možnost používat na začátku boje stealth a potichu vyřadit nepřátele jednoho po druhém ranou zezadu. Není to nijak komplexní mechanika, ale dodává napětí a zajímavost některým bitvám.

Efekty explozí jsou zase o něco realističtější a velkolepější, což si užijete kromě jiného i při napalmových náletech.

Skvělému zážitku z toho všeho citelně napomáhá, že hra běží na konzoli Xbox One X ve 4K s HDR zcela stabilně v 60 fps, což dále povyšuje zážitek z parádního vizuálu. Znovu a znovu jsem si při hraní uvědomoval, kolik práce a peněz Microsoft do tohoto titulu nasypal a jak moc je to poznat. Můžete ohrnout nos nad některými archaickými herními mechanikami nebo relativně absurdním příběhem, ale při jakémkoliv pohledu na hru nemůžete popřít její výtvarnou a technickou vyspělost. Už jen kvůli tomu je radost ji hrát.

Bratři (a sestry) ve zbrani

Gears, podobně jako Halo, bez problému funguje jako dobrá příběhová hra pro jednoho. Její hlavní záměr a plný potenciál je ale samozřejmě ve hře s přáteli. Kampaní můžete projít ve třech hráčích online nebo na rozdělené obrazovce (třetí hráč dostane na starost právě Jacka). Málokterá hra podporuje takovou atmosféru při gaučovém coopu jako Gears s jejich drsňáckou partou postav a neustálým popichováním mezi nimi. Přijdete na to už v samostatném tutoriálu, kde na sobě vojáci navzájem testují reálné zbraně na cvičišti.

Ještě větší důraz je tentokrát kladen na čistě multiplayerové složky hry mimo příběhovou kampaň. V novém režimu jménem Escape se musíte prokousat ven z hnízda Swarmu na několika mapách, postupně zaplavovaných jedem nebo obsahujícími sérii bossů. Nejvýraznějším prvkem tohoto módu je totální nedostatek munice, díky čemuž se to bez nadsázky hraje jako Resident Evil (komunikace mezi mnou a spoluhráčem byla většinu času na to téma, kdo má ještě alespoň jeden náboj). Na vyšší obtížnost je tohle docela brutální. Aby toho nebylo málo, pro tento mód můžete stavět i vlastní mapy v editoru. Jinak pochopitelně nechybí oblíbená horda, kde se v pěti bráníte proti nájezdům vln nepřátel, k čemuž využíváte unikátní schopnosti jednotlivých postav. Teoreticky největší složkou MP části hry je pak kompetitivní režim Versus, kde se můžete vraždit navzájem zhruba v desítce pestrých módů napříč hodnocenými nebo přátelskými zápasy, které jsou navíc rozděleny podle sezón. Celkově je těžké takhle dopředu hodnotit, jak velkou trvanlivost bude mít MP této hry, nicméně minimálně v Americe existuje poměrně silná základna turnajů pro tuto sérii.

Gears 5 vychází 10. září 2019 (6. září pro majitele Xbox Ultimate předplatného) na Xbox One a PC. Konzolové verze předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.