Recenze Conception PLUS: Maidens of the Twelve Stars

Série Conception od Spike Chunsoftu není v herním světě rozhodně žádnou novinkou. Její počátky se datují už do roku 2012, kdy poprvé zabrousila na handheld PSP. Jenže taky zůstala pouze v zemi Nippon a západním hráčům byl poprvé koncept Conceptionu představen až prostřednictvím druhého dílu, který vyšel na Nintendu 3DS a PS Vitě. Anime adaptace série s sebou ale přinesla výbornou příležitost k vytvoření remasteru první hry pro konzoli PlayStation 4 a na západě dokonce i pro PC, takže se pojďme podívat, jestli se Conception Plus: Maidens of the Twelve Stars povedl a tvůrcům se podařilo okořenit remaster dostatečným způsobem a z relativně předvídatelného příběhu s opakující se hratelností, vybrousili dokonalý diamant.

• Vychází na: PlayStation 4 (recenzovaná verze), PC
• Datum vydání: 11. listopad 2019
• Žánr: JRPG
• Česká lokalizace: Ne

Předhozen je nám příběh jako ze starých časů černobílých romantických filmů s Oldřichem Novým. Jen ty okolnosti jsou trochu jiné a kulisy krapet moderní. Staří kamarádi Itsuki a Mahiru se spolu sejdou na střeše střední školy, kterou oba navštěvují (mám pocit, že se japonští středoškoláci nikde jinde nesetkávají). Jenže tady celá romantika končí, protože se Mahiru Itsukimu přizná, že je asi těhotná. Paradoxně a vzhledem k tomu, že je ještě stále panna, dalo by se říct, že je to informace značně nepravděpodobná. Ale všechny ostatní příznaky těhotenství se prostě shodují.

Než ale tento problém dvojice vyřeší, otevře se nad nimi nebe a přenese je podivného fantasy světu jménem Granvania. A aby toho nebylo ještě málo, hned v úvodu se setkají s fakt divným stvořením Mana (takový plyšový medvídkovitý vílák) a příběh o těhotenství je najednou okamžitě vyřešený. Mahiru ze sebe dostane temnou energii, ze které se vyklube temná (jak jinak) bytost Impurity. Itsuki se chopí příruční katany a nečistého okamžitě porazí. Následuje audience u krále, který jim vše objasní. Itsuki je totiž obdařen silou God’s Gift a díky tomu se má stát novým spasitelem Gravanie. Prostě zase jeden z obyčejných dnů japonského středoškolského studenta.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Chosen One!

God’s Gifty se v Gravanii objevují odnepaměti a to z jednoho důvodu, aby obnovili/-y jednu z dvanácti pečetí, které nesou znaky zvěrokruhu, jejichž úkolem je zadržet hordy Impurities. Způsob, jakým toho lze dosáhnout je jednoduchý, stačí projít rituálem s jednou ze Star Maiden a vytvořit něco jako duchovní bytosti zvané Star Child. Ty se pak s vyvoleným vydají do dungeonů, porazí nečisté a tím vlastně onu lokalitu zapečetí. Nikdo jiný tohle nedokáže. Jenže vy se do této situace připletete ve vzácné době, kdy je potřeba obnovit všech dvanáct pečetí najednou. Takže na vaše bedra dopadl nelehký úkol postupně se spojit hned se všemi dvanácti Star Maiden, mezi kterými je kupodivu i naše stará známá Mahiru, a pěkně všechny pečetě obnovit.

Zápletka působí velmi lacině, ale to ještě není důvod, proč bychom mě Conception Plus rovnou zatracovat.

Tahle zápletka působí velmi lacině, ale to ještě není důvod, proč bychom mě Conception Plus rovnou zatracovat. Jenže on je to dost velký problém a není jediný. Příběhové pozadí je opravdu jen pozadím, protože v poměru k celkové herní době je ho tam relativně málo a ani nijak světoborně hru netáhne kupředu. Přitom podobných herních konceptů existuje celá řada, stačí připomenout sérii Persona, kdy se střídají dungeony s civilním životem postav. Někdy jsou tyto hry zasazeny do klasického 3D světa a jinde jde pouze o dialogy prezentované formou vizuálních románů, ale celý svět Granvanie působí tak nějak odbytě a velmi málo rozvinutě. Přitom když Itsuki (mimochodem jeho jméno si můžete v úvodu změnit) postupně prochází všech 12 labyrintů, objevíte náznaky ohledně nějaké další třinácté pečetě, ale potenciál není dostatečně využitý. Navíc hráči ve skutečnosti ani nemusí dokončit všech dvanáct dungeonů, aby zvládli projít finální dungeon až do konce.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

S každým důležitým milníkem se objeví celá řada předělových scén, ale ty nejzajímavější se stejně týkají vedlejšího příběhu, kde Itsuki spolu s Mahiru prošetřují sedm legend o místní akademii. Ty další se točí kolem každé ze Star Maiden, jejich vlastních problémů, starostí a radostí a přístupu k vám jako God’s Giftu. Mají své sny, mají strach, přání a touhy. Některé postavy jsou napsány lépe než druhé, ale hra vás do jisté míry vede tak, jak byste se asi v reálu v podobných situacích nezachovali. Vždy musíte být tak nějak přehnaně uctiví a čestní. Při rozhovoru občas narazíte na možnost zvolit z několika odpovědí s tím, že na výběr jsou 3 varianty a na rozdíl od jiných “randících” simulátorů nejde najít takovou odpověď, kterou byste rádi pronesli, nebo o které byste si mysleli, že ji chce dotyčná slečna skutečně slyšet. Naštěstí celkem dobře funguje rychlé ukládání a načítání, takže se prakticky vždycky doberete těch správných odpovědí. Jen by těch dialogů někdy mohlo být prostě a jednoduše víc. Nebo by mohly být delší. Nebo aspoň nabízet častější možnosti volby odpovědí.

Oproti původního vydání na konzoli PSP obsahuje Conception Plus také třináctou Star Maiden jménem Alfie.

Oproti původního vydání na konzoli PSP obsahuje Conception Plus také třináctou Star Maiden jménem Alfie, která se poprvé objevila v anime sérii a víceméně působí ve hře jako trenérka Star Children. Její osobní příběh je docela zajímavý, ale zase nejde o nějakou pecku. Pro fanoušky simů pak s každou hrdinkou můžete vztah specificky zakončit, trochu se tím přiblížíme harémovým hrám, ale nejde o nic tak důležitého a dobře zvládnutého, kvůli čemu by se do toho vyplatilo investovat čas.

Čas letí jako bláznivý

Ve hře vám ubíhá čas. V rohu máte stále měřidlo označující měsíc a aktuální týden. Samotný kalendář je tak rozdělen do dvanácti čtyřtýdenních měsíců a pokaždé, když vejdete do dungeonu, hra se posune o týden dál. A je jedno, kolik úrovní projdete nebo kolik času v něm strávíte. Uplynulý čas tak sice není pravou měrnou jednotkou, ale ovlivňuje některé vedlejší události a několik dalších herních systémů. Že by ale šlo o nějaký časový limit pro postup ve hře, na to rovnou zapomeňte.

Každý týden mimo dungeon se můžete rozhodnout strávit čas až s pěti Star Maidens. Během těchto chvilek můžete opět občas reagovat na otázky výběrem ze tří možností a zlepšit si, nebo i zhoršit, náladu dívky a její vztah k vám. Kromě potenciálně rostoucí míry vazby, získáte hlavně Bonding Points, které se pak používají při rituálu Classmate, sloužícího k výrobě Star Children.

Classmate rituál není o sexu, ale nakonec se určitému srovnání s pohlavním aktem nevyhnete.

Tady asi zbystřili všichni ecci fanoušci, ale musím vás zklamat. Hra sice přímo říká, že Classmate rituál není o sexu, ale nakonec se určitému srovnání s pohlavním aktem nevyhnete. Conception Plus nám totiž na pár sekund předvede siluety slečen v poněkud lechtivějších pozicích, které nedají pochybovat o tom, co mají znamenat. Tyto pózy se navíc mění podle toho, jak silné jsou citová pouta s danou Star Maiden. Navíc jsou všechny slečny po skončení rituálu tak nějak charakteristicky udýchané a vyčerpané. Celé ztvárnění rituálu je vkusné a celkem příjemné, nejde tak o klasické expresivní, přehnané sexuální narážky a pózy, jaké známe snad ze všech ostatních her podobného typu.

Přáli jste si dvojčata?

Riruál jsme si již přiblížili. Jeho produktem jsou Star Children, které jsou asi nejdokonalejší součástí hry. Vypadají parádně, mají hezké animace a vůbec nevadí, že jsou vyvedené v chibi stylu, i když jsou všichni ostatní “normální”. Před provedení rituálu si můžete zvolit typ (zemní, ohnivá atp.) a po jeho provedení zase třídu nově narozeného hvězdného dítěte. Seznam dostupných tříd se mění na základě statistik dítěte, které zase závisí na vybrané Star Maiden a její úrovně vztahu s vámi.

Produktem rituálu jsou Star Children, které jsou asi nejdokonalejší součástí hry.

Logicky jsou tak první zpřístupněné třídy nejslabší a každé další lepší a lepší. I když hned druhá úroveň Star Childů je dostatečně silná na to, aby vám vydržela po celý zbytek hry. Jenomže nemůžou levelovat donekonečna. Jejich maximální level vychází z kombinace úrovně vazby s jejich “matkou” a aktuálního levelu vaší postavy. Proto máte pořád chuť provádět s dívkami další a další rituály a jak říkali v minulosti soudruzi z vedení: “Zvyšovat produkci!”

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Vzhůru do podzemí

Do boje a na průzkum dungeonů si s sebou můžete vzít nanejvýš 3 skupiny dětí, z nichž každá je složena ze 4 jedinců. Labyrinty nejsou nijak propletené a řekl bych že jejich průchod je spíš přímočarý, což je jen dobře. Jde o náhodně rozmístěné čtvercové místnosti propojené chodbami. V prostorách se nachází různí nepřátelé, truhly ale i pasti. Ty najdete i v chodbách a nedá se jim vyhnout. Víceméně musíte projít až na konec čtyř labyrintů, rozkládající se ve tří vrstvách, dělených ještě na asi pět pater.

Tahový bojový systém je v principu úplně stejný, jaký známe z pokračování Conception II. Nepřítel se vždy nachází uprostřed a vy na něj můžete útočit ze 4 stran. Za pohyb okolo nepřítele, nebo přesun k jinému, vás hra nijak nepenalizuje, jde prostě o to najít vhodný úder, účinnou magii a nakonec vést útoky, a použít dovednosti vaší skupiny, na slabá místa. Útoky z těchto směrů jsou účinnější a spolu s tradičními prvky elementů dokážou způsobit pěknou paseku. Princip je velmi jednoduchý a také jednoduše zvládnutelný.

Labyrinty nejsou nijak propletené a řekl bych že jejich průchod je spíš přímočarý, což je jen dobře.

Bohužel to také znamená, že budete stále znovu a znovu procházet spoustou bitev proti stejným nepřátelům a to vás celkem rychle znudí. Souboje totiž nejsou ani tak o taktice, ale síle, takže budete později dost často volit možnost automatu, abyste stále dokola nemuseli zadávat stejné příkazy. Úroveň nepřátel v labyrintech je také prakticky konzistentní. Projití první vrstvy je téměř triviální, druhé jsou logicky náročnější a třetí jsou teprve výzvou. Jenže s dobře nalevelovanou skupinou budete vším projíždět jako dobře nabroušená katana bambusovým hájem a zarazíte se prakticky až ve finále. Ještě bych ale podotknul, že na konci každého patra je nějaký ten boss s větším množstvím životů. Nic co by ale nezvládlo dostatečné množství léčivých a manových lektvarů.

Conception PLUS jako remake ale funguje dobře. Mix vizuálního románu a dungeon crawlingu je tak akorát vyvážený, jen prostě nefunguje na velkých obrazovkách. Díváte se sice na hru v lepším rozlišení, ale vzhledem k jeho PSP původu se mi hrálo daleko lépe v handheld režimu Switche než na velké obrazovce.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Spike Chunsoft.