Psal se rok 2001, kdy jsem jako čtyřleté škvrně viděl poprvé legendární snímek Stevena Spielberga Čelisti, jenž ve mně na dlouhé roky zanechal mnoho, mnoho různých pocitů, kdy jsem se posléze na rodinné dovolené v Chorvatsku bál jít do vody, jelikož jsem jen čekal, kdy se objeví obrovský lidožravý žralok a začne s pasekou, kterou předváděl i v onom zmiňovaném filmu.
Roky ovšem plynuly a s postupem času jsem si tuto speciální třídu strunatců neskutečně oblíbil a konzumoval jsem s nimi většinu dostupného obsahu od dokumentů po knížky, pročež mne hrozně moc mrzelo, že většina filmů s nimi je ve skutečnosti velice špatná a žádnému se nepovedlo navázat na kvality prvního dílů Čelistí, kromě snad dílu druhého, Mělčin a nedávného Meg: Monstrum z hlubin. Poslední zmiňovaný je ale spíše guilty pleasure, u něhož je polehčující okolnost, že se jedná o jediný relativně povedený kousek, v němž se objevuje legendární prehistorický megalodon (fakt, že to nebylo Rko, mě ale mrzí dodnes).
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, Xbox One – Nintendo Switch verze později
- Datum vydání: 22. 5. 2020
- Výrobce: Tripwire Interactive
- Žánr: RPG (ShaRkPG)
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 12 GB
- Herní doba: 6 – 10 hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: krabicová 999 – 1 049 Kč na Xzone.cz
Ve hrách to následně tyto paryby měly vždycky obtížné. Když se někde objevily, jednalo se povětšinou jen o malé štěky, z nichž bych snad vypíchl akorát Tinyho z Batman: Arkham City, zmutovaného podvodního ďábla z Resident Evilu a partičku z Tomb Raider: Underworld. V hlavní roli se v podstatě objevil pouze ve čtrnáct let starém kousku Jaws: Unleashed (tu mobilní podivnost Hungry Shark Evolution nepočítám), jenž vyšel na PlayStation 2, původní Xbox a PC.
V roce 2018 ovšem vývojářsko-vydavatelské studio Tripwire Interactive oznámilo, že pracuje na novém open-world RPG s názvem Maneater, v němž se dočkáme hraní za tohoto podvodního predátora, takže mé těšení mohlo začít. A upřímně mohu říct, že mě výsledný produkt vlastně v ničem příliš nezklamal.
Příběh o zášti, zlu, pomstě…a hodně papání
Od hry, která je především o tom, že jako žralok musíte zkonzumovat všechno, co se jen trochu pohne, asi nikdo nečekal nějaký zvlášť propracovaný příběh, plný různých morálních dilemat či zvratů. Tvůrci se nicméně stejně snaží vašemu hraní dát nějaký základní příběhový rámec, jenž je velice prostý, rozhodně ale neurážející. Nerudný lovec žraloků jménem Scaly Pete se svým synem Kylem LeBlancem jednoho dne uloví žraločí samici, kterou následně i zabíjí. Při jejím rozpárání nicméně zjistí, že právě čekala mládě, kterému udělají nožem jizvu přes oko, aby ho dokázali poznat potom, co ho v budoucnu jako dospělého jedince uloví. To se nicméně žraločímu mláďátku nelíbí, a tak Scalymu ukousne jeho pravou ruku. Ten ho rozzuřený i se svým ztraceným údem odmrští zpět do vody, čímž odstartuje vzájemná cesta za pomstou, v níž není ani trochu jisté, kdo je kořist a kdo lovec.
Tvůrci se nicméně stejně snaží vašemu hraní dát nějaký základní příběhový rámec, jenž je velice prostý, rozhodně ale neurážející.
Celé toto vyprávění se následně uskutečňuje skrze jednotlivé cutscény, které jsou laděné do stylu natáčení fiktivní žraločí show se stejným názvem jako hra. Mimo tyto filmečky si ale můžeme ještě užívat neustálý doprovodný komentář, jenž namluvila hvězda ze Saturday Night Live – Chris Parnell. A právě tyto jeho neustálé sarkastické poznámky jsou věc, která vás bude po celou dobu vašeho zhruba šesti až desetihodinové (záležíc, jak moc budete vyzobávat lokace) průchodu kampaní bavit (žádný jiný režim ve hře nenaleznete). Po čase se sice jednotlivé repliky začnou opakovat, nicméně stále budete narážet na různé popkulturní narážky či pošťouchnutí, které vám dokáží vykouzlit úsměv na tváři.
To je žraso, bílé maso
Hlavním prvkem většiny her je nicméně hratelnost, která je zde zastoupena velice jednoduchou šablonou. V opravdu příjemně kompaktním otevřeném světě, jenž je rozdělen do osmi oblastí, plníte hlavní a vedlejší mise, jejichž náplní je vždycky někam doplavat a sníst daný počet jednoho typu kořisti (dost často se budete ocitat i na souši, kde hezky ve stylu filmů od společnosti Asylum budete skákat jak žába, přičemž jste stejně nebezpeční jako ve vodě), případně ve volném čase můžete sbírat některý ze tří typů sběratelských předmětů, jejichž sběrem si lze odemknout různé bonusy. Vtip je ale v tom, že hru začínáte jako malinké mládě žraloka bělavého a tím, jak získáváte zkušenosti a úrovně, tak se postupně vyvíjíte, čímž se zvětšuje i vaše velikost a nebezpečnost, kdy se postupně od požírání malých rybiček přesunete ke konzumaci kosatek a lidí. Rozhodně super nápad.
V opravdu příjemně kompaktním otevřeném světě, jenž je rozdělen do osmi oblastí, plníte hlavní a vedlejší mise, jejichž náplní je vždycky někam doplavat a sníst daný počet jednoho typu kořisti…
Jelikož se ale jedná o RPG, tak zde samozřejmě naleznete i jistý systém „vybavení“, kdy si za splněné úkoly můžete do jednoho ze svých slotů vložit speciální modifikaci, která promění jak vzhled dané části těla, tak i přidá různé statistické bonusy či pasivní schopnosti.
Škoda jen, že soubojový systém je založen na prachsprostém klikání tří tlačítek, kdy volíte mezi kousnutím či máchnutím ocasem, přičemž se do toho snažíte uhýbat útokům nepřítele, což se po nějakém čase začne trochu ohrávat. Díky kratičké hrací době to ovšem není zase příliš velký problém. Nehledě na to, že rozpoutat nekontrolovaný chaos, kdy lidé s křikem utíkají a voda se barví do červena, je jednoduše příliš uspokojující na to, aby si to naše sadistická část osobnosti neužívala.
Rybičky, rybičky, rybáři jedou!
Pokud následně budete lidi požírat dostatečně dlouho, bude na vás vyhlášen hon, kdy se dočkáte nájezdu lodí plných lovců, přičemž po zničení jejich určeného počtu se objeví jeden z deseti speciálním mini bossů, jehož ovšem sežerete stejně rychle, jako ostatní nájezdníky, čímž trochu jejich existence postrádá smysl. Avšak soubojů s bossy v pravém slova smyslu se dočkáte také, jelikož pokaždé, když vyčistíte oblast, tak se objeví speciální apex predátor, jenž je vždy silnější verzí jednoho z druhů obyvatel místní fauny. Jejich útoky a mechaniky jsou ale bohužel identické s jejich normálními verzemi. Jediný lišící se boss je tedy jen hlavní arcizáporák Scaly Pete, s nímž se utkáte pouze dvakrát (finální střetnutí skončí poměrně stylově).
…soubojů s bossy v pravém slova smyslu se dočkáte také, jelikož pokaždé, když vyčistíte oblast, tak se objeví speciální apex predátor, jenž je vždy silnější verzí jednoho z druhů místní fauny.
Ze začátku by se pak mohlo zdát, že hra bude docela obtížná, jelikož kvůli předem daným úrovním všech nepřátel budete narážet na přelevelované jedince. V druhé půlce tento problém ovšem odpadá a se správnou kombinací upgradů se stanete v podstatě nepřemožitelní. To mě poté přivádí k tomu, že je škoda, že titul nenabízí žádné nastavení obtížnosti.
Voda je mokrá, nebe modrý, krev krvavá
Jelikož se nejedná o žádnou velkou produkci, nýbrž jen o středně velkou hru, tak se v žádném případě nedočkáme vyloženě oku lahodícímu vizuálu. Nicméně bulvy vám z něj krvácet taktéž nebudou, a to hlavně kvůli lehce karikaturnímu nádechu, ještě více podtrhujícího nevážnost celého titulu. Co mě ale trochu naštvalo, byla nemožnost vypnutí bloomu, jenž hry povětšinou dělá spíše ošklivější. Ale to je už otázka spíše osobních preferencí.
Občas pozlobila i optimalizace, kdy v některých situacích znatelně padala frekvence snímků za sekundu a snížení nastavení tomu nepomohlo. Jednou došlo i na zamrznutí celé hry s nuceným restartem.
Občas pozlobila i optimalizace, kdy v některých situací znatelně padala frekvence snímků za sekundu a snížení nastavení tomu nepomohlo.
Na druhou stranu ale musím pochválit doprovodnou hudbu, kterou jsem byl opravdu příjemně překvapen a skladatel Daniel James se za ní rozhodně stydět nemusí. Absenci legendární písně od Daryla Halla a Johna Oatese považuji ale za nevyužitou příležitost! Slova chvály posléze směřují i k ovládání, kdy se překvapivě dá celá hra příjemně korigovat i na kombu klávesnice a myš. Gamepad je přirozeně stále lepší volbou a jakožto konzolista jsem na něj taktéž rychle přesedlal, ale pokud ho nevlastníte, rozhodně si ho kvůli tomuto titulu pořizovat nemusíte.
Krátké a jednoduché, ale zábavné
Pokud bych tedy měl své pocity z nejnovějšího titulu od tvůrců populární kooperační akce Killing Floor shrnout, tak musím konstatovat, že jsem se vlastně dobře bavil. Ano, dočkáme se tu poměrně jednoduché kostry hratelnosti, která se stále dokolečka opakuje, stejně jako veškeré mise, ovšem jako krátká nenáročná odpočinková zábava to funguje velice dobře, plus se ještě občas příjemně zasmějete. Je tedy jen na vás, zda takovýto obsah vyhledáváte a chcete za něj utratit své peníze.
Titul zakoupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.
Recenze
Maneater
Maneater je krátký a nenáročný titul, nabízející příjemně kompaktní otevřený svět, velice jednoduchou hratelnost, lehké RPG prvky, vtipný příběh a samozřejmě žraloky! Pokud vám toto ke štěstí stačí, rozhodně jeho koupí neprohloupíte. Pokud ale od her vyžadujete o něco komplexnější zážitek, můžete ho beze strachu přeskočit, případně počkat na nějakou budoucí slevu.
Líbí se nám
- Systém vývoje a změna vzhledu s vylepšeními
- Velice uspokojující vytváření chaosu a konzumace lidí
- Příběh s nadhledem
- Komentátor s hlasem Chrise Parnella a hromada popkulturních narážek
- Překvapivě příjemné ovládání na klávesnici s myší
- Příjemně kompaktní otevřený svět
- Žraloci
Vadí nám
- Od druhé poloviny příliš jednoduché
- Opakující se náplň misí
- Nedoladěná optimalizace
- Triviální soubojový systém
- Nenápadité potyčky s bossy
- Pro někoho délka hry
za tu cenu ne tak 50% dolů a na steamu tak bych i uvažoval jen tak na vyblbnutí
Děcka, když si založíte novy účet na VPN v Indii zahrajete si hru jen za 5 dolarů diky kuponu to jde ne?
kdy to bude na steamu?
Jedná se o roční exkluzivitu pro Epic, tedy za rok.
to jsou parchanti… ale dik za odpoved
Silenost chtít okolo 1000korun za prakticky pár hodin hraní s nemožností se pak někam posouvat. Dohrajete a už to nezapnete. Chápal bych kdyby tam byli 10tky hodin zábavy, ale tohle jde dohrát za pár hodin v klidném tempu. To si člověk radši fakt stáhne zadara na mobil Hungry shark a má tunu hodin obsahu. Cena max 15 Euro a to je ještě přestřelené, tak 10 Euro. Nevím co vývojáři nebo publisher fetují protože cenově neskutečný ustřel.
Nezbývá než souhlasit. Názorná ukázka, jak dnešní recenze nemá smysl ani číst, kdyz tohle má 7/10! Za ty roky šla křivka náročnosti na hru nepěkně dolů a pak se divime, že každá průměrná hra má minimálně 8/10, když takovej brak dostane jen o bod méně. Recenzenti by měli taky koukat na cenu hry a započítat ji do hodnocení.
S tím osobně nesouhlasím.
Cena hry je dosti individuální záležitost a třeba zrovna Maneater stále nemá ani plnou cenovku.
Hry s krátkou herní dobou vycházeli vždycky. Ostatně vzpomeňme na Max Payne, Vanquish, Mirror’s Edge, The New Colossus, Mafia 2, Metro 2033, BioShock Infinite či Singularity. To jsou všechno hry, které se dají velice pohodlně dohrát do 10 hodin.
Je potom už jen na jedinci, zda upřednostňuje kratší hry, případně chce „utopit“ nespočet hodin v rámci jedné.
Uvědomuji si, že těch lidí v druhé skupině je poměrně mnoho, pročež jsem pro ně délku hry uvedl v mínusech. Avšak osobně ji nepovažuji za žádný velký problém.
Nemusíme se bavit jen o hrách. Žijeme v době, kdy na ČSFD nebo IMDB je 50% extra špatné číslo a na takové filmy de facto nemá smysl se dívat. U knižních databází je to ještě víc posunuté, knížky pod 70% jsou téměř jistě odpad. No a s hrami je to podobné, 7/10 je takový celkem fajn průměr, 6/10 docela slabota a 5/10 už často bývá odpad. Jasně, z matematického hlediska to smysl nedává, průměr by vždy měl být 5/10, ale protože je tady takový konsenzus a všichni si tak nějak zvykli, že pouze od 7 výš je kladné hodnocení, kdyby se najednou třeba tady Ondřej rozhodl, že to změní, byl by v tom jen zmatek.
On je ten nesoulad matematiky a hodnocení v recenzích způsobený taky tím, že recenzent většinou nerecenzuje žádné vyloženě odpadní tituly, kterých je trh plný, a které by právem dostávaly čísla 0-4/10. Recenzent si vybírá tituly, které ho zajímají a hráči se na ně těší, a takové hry se, i když třeba v nějakých ohledech zklamou, téměř vždy vyšplhají alespoň na 5/10. Je třeba si uvědomit, že škála 0-10 pokrývá hodnocení úplně všech her, od Red Dead Redemption 2 až po miliontý klon Flappy Bird.
OneShot: Ty chytrolíne.
Z celého textu recenze i přiložených obrázků se nemůžu zbavit dojmu, že Maneater právě tu mobilní podivnost Hungry Shark Evolution velmi silně připomíná, jen přibyl komentář a 3D.
Jo a když už se v úvodu objevil ten filmový koutek, špatné filmy se žraloky nebyly 47 metrů (2017) a Útes smrti (2010), za což nejspíš může fakt, že ani jeden z nich není v americké produkci, která by žralokům zcela jistě přisoudila nevídanou velikost a hlavně nezměrné ego.
47 metrů jsem viděl minulý týden. Celou dobu to bylo tak přirozené, ale na konci jsem se musel strašně smát!
Jestli’s to dokoukal až do úplného konce, tak i to je tam vysvětlené, takže ve výsledku ve filmu nic až tak nesmyslného není. Plus právě ke konci je jeden extra děsivý moment, kvůli kterému stojí za to film vidět.
U čeho jsem se ale nedávno velmi řehtal, je film Kořist (Crawl)- sice tam jsou místo žraloků krokouši, ale to filmu na hlouposti nic neubírá, ba naopak. 
Určitě tam jisté styčné plochy jsou, avšak Hungry Shark Evolution mě nedokázal udržet ani na 30 minut (což je pravděpodobně kvůli tomu, že hrám na mobilu až na čestné výjimky příliš neholduji) a rozhodně bych řekl, že Maneater nabízí daleko lákavější balení, vhodné i na PC a konzole.
Jinak k těm filmům. 47 metrů mě z nějakého důvodu příliš nebavilo, ačkoliv by to mělo být naopak (asi hlavně kvůli konci). Určitě se jednalo o daleko lepší kousky, než ty strašnosti jako Noc žraloka či Žraločí invaze, ale úplně mi to asi nesedlo. O dvojce snad raději nemluvím, ta už je na úrovni stejné, jako zbytek.
Každopádně Útes smrti mi unikl, takže děkuji moc za doporučení a rozhodně si ho zařadím na svůj filmový seznam.
To jo, dvojka se neměla točit, úplně mi stačilo, že jsem viděl trailer.
Taky ostatně nebylo v čem pokračovat, příběh byl „uzavřený“.
Chápu, že Maneater je na jiné úrovni než mobilní blbůstka, jen ten výčet mechanik působí naprosto stejně- hlavní a vedlejší mise v podobě snězení n-kusů druhu x, collectibly a vylepšování a růst žraloka, špatná optimalizace, triviální soubojový systém, nenápadité souboje s bossy, otevřený svět, od druhé půlky příliš jednoduché, všechno tohle sedí na obě hry.
Tak jsem zjistil, že píšu právě o 47 metrů „dvojce“. Já jsem ani nevěděl, že to nese stejný název. Ten film se mi líbil kvůli takové obyčejnosti a přirozenosti postav. Ten konec byl jako takové „tak, a teď vás všechny vytrolíme“ nebo možná spíš „zapomněli jsme, co že to vlastně točíme za film, tak tady to máte“. XD
já bych konečně chtěla vidět nějaký dobrý film se žralokem něco jako čelisti
neviděla jsem nic z toho, cos uvedl a nevím no, jestli to zkoušet 
Na Mělčiny a MEG, které zmiňuje Ondřej, se taky jde podívat, nejsou to vyloženě špatné filmy, už jsou ale o poznání hloupější- u Mělčin je to přepálený závěr a u MEGa je třeba připravit se na salvy smíchu tak nějak po celý film.
Dik za radu, nejsi třebas i na steamu? Melciny jsem viděla, docela to šlo
Ta cena je úplně přestřelena za hru, kterou si podruhé nezahrajete a nenabízí znovuhratelnost
Filmové společnosti Asylum. Ale chápu, ten překlep 😀
Inu, fanoušek Batmana se nezapře.
Každopádně díky za upozornění.
Co bylo špatně? Tragická filmová společnost i arkhamské zařízení nesou shodně název Asylum.
Právě, že jsem tu společnost pojmenoval Arkham, nikoliv Asylum.