Pakliže jste hráli veřejnou demoverzi nebo si přečetli naše dojmy z hraní, pak je vám s největší pravděpodobností jasné, že jde o skvělou hru. V této recenzi se už ale nebudu příliš podrobně věnovat jednotlivým postavám tak, jako tomu bylo v případě dema, ale budu se blíže věnovat kvalitě levelů, audiovizuálnímu zpracování a hratelnosti.

Protože ale na titulu nedělají tvůrci původních Desperados: Wanted Dead or Alive a Desperados 2: Cooper’s Revenge, tak se hra hraje poněkud odlišně a spíše, nežli starší díly Desperados připomíná prvotinu studia, kterou je Shadow Tactics. Této hře je dokonce natolik podobná, že jsem po dohrání třetího Desperados předchozí Shadow Tactics znovu nainstaloval, osvěžil si její herní mechaniky a díky jejím kvalitám jsem ji znovu téměř dohrál. A protože je i Shadow Tactics: Blades of Shogun výbornou hrou, tak dle mého názoru není nejdůležitější zda se novinka povedla, jelikož to se dalo čekat, ale zda dovede předčit jeho předchůdce, který nastavil mimořádně vysokou laťku kvality. Jak správně tušíte, to vše si probereme v této recenzi.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), PS4, Xbox One
• Datum vydání: 16. června 2020
• Výrobce: Mimimi Games
• Vydavatel: THQ Nordic
• Žánr: real-time strategie
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 20 GB
• Herní doba: 25 hodin
• Prodejní verze: digitální i krabicová
• Cena: 1199,- (Xzone)

Western vytvořený s maximálním citem pro detail

Pokud jste dočetli mé dojmy z hraní betaverze, asi vám neuniklo, že jsem nebyl z vizuální stránky nijak zvlášť příjemně překvapen. Byl to v tomto žánru lehký nadprůměr, ale výrazný posun od předchozího počinu studia byl zcela evidentní. Jak jsem ale v dojmech uvedl, nic není rozumné hodnotit předčasně a pro finální názor je třeba titul hrát mnohem déle. Po více než dvaceti hodinách, které jsem na divokém západě mohl v Desperados III strávit jsem svůj názor mírně přehodnotil. Krásu hry nedělá kvalita modelů ani textur, to vše je, jak jsem již opakovaně řekl, lehký nadprůměr. Co však zcela vyčnívá jsou detaily a rozmanitost lokací, a to nejen v rámci jejich zasazení, které vás provede nejen vyprahlými a zřídka obydlenými částmi Ameriky, ale podíváte se také do bažin v Louisianě, do zasněžených horských oblastí, až třeba po obrovská města jako je například New Orleans. To vše je přitom precizně zpracované a téměř všechny lokace si drží vysokou úroveň detailů a kvality. I tak je ale u mě poněkud netradiční, že je grafika a zpracování lokací tím prvním, na co jsem se v této recenzi zaměřil… Ostatně sám beru vizuální zpracování jako méně podstatné a prim hraje téměř ve všech žánrech příběh, hratelnost, level design, rozmanitost, ozvučení a mnoho dalších aspektů. Toto se samozřejmě netýká her, které na vizuálním zpracování staví. Vraťme se ale k tématu.

 

1 z 9

- +

Pro Desperados III je vizuální zpracování, a především rozmanitost lokací naprosto klíčová. Pokud jdete ve městě, tak pravděpodobně půjdete po pěšině či vydlážděné cestě, takže se nemáte čeho obávat. Pokud se ale brodíte hlubokým pískem či hlínou, pak po vás budou vidět stopy. Už chápete, kam tím mířím? Lokace a jejich zasazení mění způsob, jakým byste měli ke hře přistupovat. Ptáte se, proč měli? No, protože většinou nemusíte. Hra je real-time taktickou stealth strategií, z čehož vyplývá, že vaším úkolem by mělo být naplánovat strategii tak, aby vás, pokud možno nikdo neslyšel a vy se tak na konec levelu dostali hladce – hra tak v mnohém připomíná spíše řešení středně, až velmi složité hádanky. K tomu vám dopomáhá chování nepřátel, kteří opakují své pohyby či jen čekají na předem určených místech. Vymyslet funkční strategii a protivníky zlikvidovat je v úvodních misích velmi snadné, ovšem hra má strmou křivku obtížnosti. No, a to se postupně dostáváme k tomu, proč ke hře nemusíte přistupovat tak, jak byste správně měli, pokud nechcete.

Rozdílné zasazení misí má vliv na hratelnost.

Stealth je validním postupem, který bude fungovat prostě vždy. Vy ale chtě nechtě hrajete za po zuby ozbrojenou čtveřici postav, a proto máte možnost svůj arsenál dle libosti využívat – tedy, pokud budete mít náboje. Začít střílet hlava nehlava vás ale přivede leda do hrobu… Nebo přesněji na načítací obrazovku. V taktické hře prostě musíte taktizovat. Pokud se schováte do vegetace, pak vás nepřátelé alespoň po nějakou dobu neuvidí, a tak budete moci zbraň beztrestně použít že? Ne. Takovéto chování vám sice může sem tam vyjít, ale obecně platí, že si tím přivodíte více škody nežli užitku. Střílet totiž musíte postupně, tedy pokud nevyužijete novou mechaniku, ke které se za moment dostaneme. Pokud zlikvidujete protivníka, velmi pravděpodobně si ho někdo všimne a tato pravděpodobnost je ještě vyšší, způsobíte-li hluk. To, že si vás někdo všimne ale neznamená jen to, že se vás pokusí zabít, ale dá o vás vědět také všem kolegům v okolí a ideálně také posilám, které jsou jinak ukryté v budovách. Pakliže vás nenajdou, odejde polovina posil zpět do budovy a druhá polovina bude oblast hlídat. Odstraněním jednoho nepřítele si tak můžete přivolat až pět dalších.

 

1 z 9

- +

Máte-li prostředky, abyste zlikvidovali skupinku protivníků v určité oblasti, nesmíte umožnit nález mrtvého těla, a proto je musíte eliminovat všechny současně. To je umožněno za pomocí taktické pauzy. Ta byla prezentována již v demoverzi a je velmi užitečnou funkcí, především v pozdějších částech hry. Můžete si tak naplánovat tah, který lze provést ihned nebo nechat vámi vybranou činnost uloženou a jen počkat, než se oponent přiblíží. Tato možnost je klíčová, ovládáte-li více postav, což provádíte po většinu hry. Pokud tak máte například dva protivníky, kteří jsou k vám postaveni zády, navedete dvojici postav za ně, pozastavíte hru a zadáte každému příkaz k likvidaci chladnou zbraní blízka. Pokud to uděláte správně, bude každý z protivníků zlikvidován ve stejnou chvíli, a proto nebudete odhaleni. Oponentů se navíc musíte zbavovat a není vhodné tělo nechat na zemi. Nejlepším způsobem, jak se ho zbavit je ukrýt jej do keře nebo například shodit ze skály či do studny.

Důležitou herní mechanikou je taktická pauza.

Tak, jako tomu bylo v případě Shadow Tactics se i zde budete muset spolehnout na schopnosti jednotlivých postav, které jsou velmi odlišné, a proto budete muset pozměnit váš přístup ke hře dle možností, které budete mít k dispozici. Kate O’Hara tak může díky svému půvabu odlákat pozornost stráží, Isabelle Moreau zase dovede propojit duše dvou živých bytostí a co se tak stane jednomu se stane i druhému. Hector Mendoza zase dovede položit past a přilákat do ní protivníka atp. Váš postup se tak liší podle toho, koho máte na danou misi k dispozici.

Level design jakožto špička mezi akčními hrami

Že jsou lokace krásné a rozmanité je prostě a jednoduše fakt, to vše ale zapadá ve srovnání s designem jednotlivých levelů. Jejich kvalita je sice poněkud kolísavá, a ne všechny jsou perfektní, ale obzvláště ve finální části hry vám nebude nic odpuštěno a vše je chytře designováno tak, aby bylo možné level hladce vyřešit a projít. Sice bych se tu velmi rád podělil o bližší poznatky a některé vybrané levely vám popsal, tím bych vám však zážitek zkazil a to nechci, ani nemohu. Veliká škoda je, že některé lokace se bohužel nedrží na té pomyslné špičce, i tak ale většina ano, což chválím. Zamrzet mohou také často se opakující postupy nebo cíl mise. Před každou hrou vám je navíc level tak, jak to u her tohoto typu bývá představen v rámci cutscény a to se pomalu dostávám k mé největší výtce, kterou je příběh.

Příběh bohužel až na posledním místě

Vím, že mnozí z vás asi velmi kvalitní příběh u strategie neočekáváte, ovšem příběhovým cutscénám se ve hře věnuje opravdu hodně času, a proto jsem byl jeho průměrnou kvalitou zklamán. Dialogy nejsou špatně napsané, ale výsledek je bohužel průměr. Příběh nemá téměř žádné momenty, které vás překvapí, pobaví a dost možná budete závěr hry od počátku čekat. Základní premisou příběhu je pomsta, pro kterou ale nebudete nijak zvlášť motivováni a hlavním hnacím motorem zde zůstane hratelnost. Desperados III je prequel a tudíž bych si přál dozvědět se nějaké bližší informace o životě jednotlivých postav. Náznaky zde sice jsou, ale to ve výsledku nestačí.

Poměrně dobrý je ale dabing jednotlivých postav, který bych označil za nadprůměrný, a to celé podtrhuje pěkný soundtrack, který pomáhá s budováním atmosféry hry.

 

1 z 7

- +

Lepší než Shadow Tactics?

Rozhodně. Je evidentní, že studio neusnulo na vavřínech, a ačkoliv je jejich prvotina považována za to nejlepší, co žánr nabízí, tak jí Desperados III předčí téměř v každém aspektu. O něco lepší je level design, i zpracování lokací, ale upřímně mi chybí atmosférické plížení se Japonskou pevností, zatímco se rozpadala a byla pod konstantní palbou nepřátel, ale s absencí těchto možností se muselo kvůli změně zasazení počítat. I tak bych ale něco takového rád viděl. Zapojení více, nežli pouhé jedné frakce by hře také neuškodilo a například když jdete bažinami, tak by zde mohla být i jiná hrozba než jen ti samí nepřátelé, které naleznete ve všech ostatních levelech. Desperados III je rozmanitá, ale ne až tak moc, jak by bylo možné.

Kvůli extrémní podobnosti s prvotinou studia se mi Desperados III hodnotí poměrně těžko. Již z principu to není hra pro každého a pokud vás tento žánr nebaví nebo vás nebavila demoverze, pak na tom finální hra nic nezmění. Pokud vám přišlo, že jsem byl v recenzi kritický, tak to bylo dle mého názoru nutné, protože nastavená laťka kvality byla velmi vysoko a překonat jí bezpochyby nebylo snadné. Desperados III jí ale překonalo a hra je absolutní špičkou ve svém žánru. I tak bych ale rád viděl ještě více. Hra je výborná a po celou dobu jsem se bavil. Pokud jí ale zakoupíte, což všem fanouškům rozhodně doporučím, nepočítejte s revolucí v žánru, ale jen velmi zdařilou evolucí.

Názor druhého recenzenta

David Bernard

Když si vzpomenu na první dva díly Desperados a sérii Commandos, vybaví se mi nesčetná odpoledne, která jsem kdysi u těchto her po škole strávil. Po oznámení Desperados 3 jsem byl tudíž velmi natěšen. Na konci roku 2016 vypustilo studio Mimimi Games do světa velice povedenou taktickou stealth akci – Shadow Tactics, která se dodnes těší velké oblibě a vysokému hodnocení. Stejní vývojáři mají na svědomí i brzy vycházející Desperados 3, a tak jsem si byl solidním zážitkem téměř jistý. Kvalitních taktických stealth titulů je jako šafránu a her z prostředí divokého západu jakbysmet.

Jelikož jsem podobnou žánrovku již nějaký ten rok nehrál, zvolil jsem si ve hře normální obtížnost. Ta mi ve výsledku dala místy docela zabrat a rozhodně potrápila mé mozkové závity. Těžká obtížnost dostává svému jménu a poslední z možností – Desperado, doporučím pouze zkušeným a otrlým taktikům. Já na ni neměl dostatek zkušeností a ani nervů. Systém rychlého ukládání a načítání je významným pomocníkem při našem dobrodružství napříč Coloradem, Louisianou a Novým Mexikem v 70. letech 19. století. Využívat jej budete opravdu hojně. Samotné prostředí a level design je provedeno na jedničku. Plížit se budeme přes horské scenérie, městskou infrastrukturu či např. panství, na kterém zrovna probíhá svatba.

Příběhově je hra zasazena před události původního Desperados: Wanted Dead or Alive z roku 2001. Jedná se tedy o prequel a předchozí děj není nutné znát. Samotný děj se, jak už to tak v kovbojkách bývá, točí okolo pomsty. Hlavním protagonistou je pistolník John Cooper, ke kterému se postupně přidají další postavy. Pomůže nám záhadný Arthur „Doc“ McCoy, statný Hector Mendoza, emancipovaná Kate O´Hara a tajemná Isabelle Moreau. Každý z charakterů má svůj vlastní set dovedností a je radost je vzájemně kombinovat. Příběhu by neuškodila menší dávka klišé a stereotypu. Nicméně se jedná o vcelku povedené dobrodružství na divokém západě, které se navíc s herní dobou okolo 25 hodin, řadí mezi ty delší.

Audiovizuál nenadchne ani neurazí. Grafická stránka je pro tento žánr her standardem. Za pochvalu stojí hudební doprovod, kvalitně namluvené postavy a zvuky celkově. Optimalizace se povedla na výbornou a i na mém starém stroji hra běžela na maximální nastavení naprosto bez problémů. Jediným technickým zádrhelem, na který jsem narazil, byla nemožnost vypnout zvuky na pozadí, pokud jste se během hraní potřebovali vrátit na pracovní plochu. Desperados 3 mne velmi mile překvapilo. Dýchla na mne vlna nostalgie a dostal jsem přesně to, co od taktické stealthovky očekávám. Tak přidejte do kroku, ať stihnete právě přijíždějící vlak. Nebudete litovat.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.

Hru si můžete zakoupit v Xzone.