Recenze Hogwarts Legacy – splněné přání

Mimořádné videohry dokážou nabídnout mimořádné zážitky, které je mechanicky i kontextově citelně odlišují a vyzdvihují nad zástupy podobných her. Jeden z nejlepších zážitků v Hogwarts Legacy je zdánlivě běžná každodenní rutina studenta školy v Bradavicích: když se ráno probudíte ve svém pokoji, abyste z něj plynule vyšli na chodbu plnou nádherných obrazů i soch, prošli se mezi ostatními studenty a hlavní branou do parku před školou, kde se dáte do běhu a plynule naskočíte na své koště, abyste se na něm rozletěli do krajiny, začali stoupat výš a výš mezi koruny stromů… a pak ještě výš a ještě rychleji. Ani po desítkách hodin ve hře mne přirozenost a kouzlo plynulých přechodů mezi chůzí po svých a létáním nad krajinou nepřestalo bavit a fascinovat. Je to jeden z mnoha zážitků, které vám prostě jiná hra než Hogwarts Legacy nedá.

• Platforma:  PS5 (recenzováno) XSX|S PC (PS4, X1 a Switch později)
• Datum vydání:  10. 2. 2023
• Výrobce: Avalanche Software (USA)
• Žánr: RPG v otevřeném světě
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 80 GB
• Herní doba:  20+ hodin
• Cena: 1499 Kč (Steam)

Nebývalá péče tvůrců

Když se nad tím pořádně zamyslíte, tak jádro toho, čím hry Red Dead Redemption 2 nebo Zaklínač 3 vyčnívají vysoko nad konkurencí, je nebývalý důraz na detail, citelná snaha tvůrců na všech frontách a v každém aspektu udělat danou věc co nejlepší a nejpropracovanější. Samozřejmě, všichni tvůrci všech her se teoreticky snaží o to samé, ale u zmíněných her prostě máte pocit, že se sešla ta správná parta lidí nadchnutých pro dané téma, která zároveň dostala mimořádné množství času a prostředků na to, aby opravdu vytvořili to nejlepší možné. Přesně takový pocit jsem měl od začátku do konce Hogwarts Legacy.

Co před vydáním hry mnohé naplňovalo pochybami, zda tvůrci mají šanci naplnit ty mimořádné ambice téhle videohry, byla skutečnost, že se jedná víceméně o nový vývojářský tým a jeho první velkou hru. Avalanche Software sice existovali od roku 1995, ale v roce 2016 bylo studio uzavřeno, mnoho vývojářů odešlo jinam, aby následně o rok později došlo k jeho vzkříšení, ale samozřejmě ne všichni se vrátili a řada členů studia je tak nových (ačkoliv třeba mají mnoho zkušeností z jiných firem/týmů). Na druhou stranu ale na Hogwarts Legacy opravdu pracují již od od toho roku 2017 a pokud jste viděli některé z rozhovorů s nimi, pak víte, že jednak celý tým strávil spoustu času opakovaným čtením knih i sledováním filmů a někteří vývojáři jsou opravdu mimořádně zapálení fanouškové předlohy.

Citelná snaha tvůrců udělat danou věc co nejlepší a nejpropracovanější.

Velká láska k předloze a mimořádná snaha udělat jí čest, ze hry doslova čiší na každém kroku a projevuje se kromě jiného již zmíněnou puntičkářskou péčí o každý detail. Kromě precizního vystavění známých lokací, hluboce propracovaných a vypilovaných mechanik či důstojného uchopení příběhu i postav jsou to ty drobnosti, které „ve hře být nemusely a přesto jsou“. Například mimořádně propracované 3D hlavní menu funguje jako živá scéna, zobrazující vaši postavu v aktuálním obleku na pozadí Komnaty nejvyšší potřeby s předměty a bytostmi (nebo dokonce nasvícením), které jste si tam ve hře přinesli. Důraz na to, abyste si mohli vyhrát se vzhledem vaší postavy, jejím oblečením, ale také třeba nuancemi jako je rukojeť či pružnost vaší kouzelnické hůlky. Větší větrnost v exteriérech v zimě, takže vám působivěji vlaje školní plášť. Viditelné vsakování a zasychání jednotlivých kapek na vašem oblečení při letní přeháňce. A tak dále. Obrovský důraz na detail a kvalitu je zkrátka něco, co mne celou hru opakovaně překvapovalo.

Důstojná, elegantní, věrná

Ten silný dojem, že tvůrci přistoupili k předloze s obrovským respektem a péčí, je pak mnohonásobně zúročen v těch klíčových momentech, kde na tom opravdu záleží. Zážitek ze zaplněného a stovkami levitujících svíček prosvíceného hlavního sálu, kde vám klobouk pomůže s přiřazením vhodné třídy pro vaši povahu a ambice. Sekvence, během které si vyberete svoji vlastní kouzelnickou hůlku – a ona si vybere vás – je nádherně emotivně gradovaná, takže máte opravdu pocit velkého zadostučinění, když ji poprvé vezmete do rukou. Zážitek z vzlétnutí na koštěti nad krajinu jsem popisoval hned v úvodu recenze a je to něco, co se mi za celou hru neomrzelo a bude mi to ve všech podobných hrách chybět. Nemluvě o momentu, kdy poprvé usednete na Hipogryfa (létajícího orlo-koně).

Pokud vám knihy nebo filmy v mládí učarovaly a zasnili jste se, jaké by to bylo skutečně TAM být a všechny ty věci vidět a zažít na vlastní kůži, tahle hra vám ten pocit velmi úspěšně připomene a tu touhu naplní. I když jste už možná starší a cyničtější, ta poctivost zpracování vás prostě dostane. Obzvláště když se jedná o hru s oficiální licencí, tvořenou pod křídly filmové společnosti Warner Bros, takže nechybí třeba ani nezaměnitelná titulní melodie z filmu, jejíž velkolepou variaci uslyšíte v úvodu hry, ale také v podobě několika not po dosažení nové úrovně vaší postavy. Sám se nepovažuji za příliš velkého fanouška předlohy ale přesto jsem měl velký respekt k výtvarné kvalitě a celkové atmosféře filmů – to vše je zde překlopeno velmi zdařile. Hodně jsem nad tím přemýšlel a jsem si poměrně jistý, že se jedná o nejlepší herní zpracování filmové licence, které jsem kdy hrál.

Jedná se o nejlepší herní zpracování filmové licence, které jsem kdy hrál.

Součástí zpracování je samozřejmě také grafika a vizuál jako takový. Zde se rovnou přiznám, že jsem típal screenshoty pokaždé, když mi učaroval nějaký východ/západ slunce, výhled do krajiny nebo zpracování nějaké té jeskyně či tajného magického labyrintu. A těch screenshotů jsem ve výsledku měl doslova tisícovku. Jinými slovy, po vizuální stránce je podle mého názoru hra nádherná – opět jí pomáhá onen důraz na detail (budovy, kostýmy, rekvizity, výhledy) ale také třeba střídání denní/noční doby, počasí nebo dokonce ročního období (od jara po zimu). Jako v každé hře s otevřeným světem samozřejmě platí, že můžete najít nějaká slabší místa, kde se zároveň sešlo nelichotivé nasvícení (typicky „nudně“ vypadá v podobných hrách pravé poledne, beze stínů apod.). Musíte také vzít v potaz, že celý otevřený herní svět je zpracován tak, abyste se nad něj kdykoliv mohli vznést na rychle letícím koštěti. Plus musí fungovat i na starých konzolích. Na to konto bych asi uzavřel povídání o výpravě tím, že je to podobná situace jako Elden Ring: technicky možná slabší, ale parádní estetika to více než nahrazuje.

Příběh Lenky Večernice

Hra je natolik podmanivá, že je takřka nemožné nepodlehnout nutkání pojmout její hraní poněkud osobněji, formou poctivějšího „roleplay“. I proto jsem strávil extra hodinu v editoru postavy, ačkoliv již předchystané postavy vypadaly skvěle. V záchvatu nostalgie jsem se rozhodl vytvořit si alespoň přibližně podobnou postavu mé nejoblíbenější z předlohy – Lenky Láskorádové. Nevím, jak moc je to poznat ze screenshotů, ale povedlo se mi tomuhle záměru přiblížit natolik, že jsem si čas se svojí postavou opravdu užíval – kromě jiného díky tomu, že se mi při její tvorbě povedlo vybrat také tón hlasu, který k ní dokonale seděl. I tady se projevila zmíněná mimořádná péče tvůrců, protože herecké výkony vaší postavy jsou také mimořádně povedené – obzvláště citelné emoce nadšení, když se vám něco povede nebo objevíte novou lokaci, naučíte se nové kouzlo a tak dále.

Pokud jde o příběh Hogwarts Legacy, samozřejmě v něm dojde na velkolepé události a bitvu o záchranu světa, ale neměl jsem pocit, že je to jeho jádro a že je to to nejzajímavější na celé hře. Místo toho si troufnu tvrdit, že jádrem příběhu i celkového zážitku ze hry je samotné studium školy v Bradavicích. Zkrátka „obyčejně neobyčejný“ příběh nového studenta, který si nachází mezi spolužáky nové přátele a mezi profesory nové vzory, zatímco se postupně proměňuje z poněkud nešikovného a nejistého zelenáče v čím dál sebejistějšího, elegantnějšího a mocnějšího kouzelníka (nebo čarodějky). Tahle ústřední fantazie a příběhová linka je ve hře realizována naprosto dokonale a uspokojí každého, kdo o téhle kariéře kdy snil.

Jádrem příběhu i celkového zážitku ze hry je studium školy v Bradavicích.

Z hlediska praktického zpracování příběhu a studia tu funguje tak, že ve hře jsou tři druhy „misí“. Jednak zde najdete „hlavní příběhové mise“, které posouvají ústřední zápletku. Čas od času některá z těchto misí vyžaduje určitou úroveň vaší postavy nebo znalost určitého kouzla. Proto musíte občas plnit také některé vedlejší mise a aktivity. Ty se dělí na dvě skupiny: jednak jsou to školní lekce přímo ve třídě. A pak samozřejmě záplava všemožných vedlejších aktivit na škole i v otevřeném světě, ať už jde o nějaká puzzle, boje, soutěže mezi studenty nebo třeba průzkum nějakého dungeonu.

To důležité je, že ačkoliv postavy se často odkazují na pojmy jako „zítra musíme udělat něco“ nebo „než dnes půjdeš spát“, tak ve skutečnosti tok času ve hře nemá na vaše aktivity žádný vliv. Ačkoliv tedy v herním světě plynule běží čas a slunce může několikrát vyjít i zapadnout, vy můžete svobodně putovat otevřeným světem místo abyste „každý den“ chodili do školy. Není zde zkrátka žádný omezený čas jako třeba v Personě 5, která také zpracovávala téma „školních hodin“ v rámci herního příběhu.

Kouzla, plížení, lektvary a vybavení

V jádru samotné hratelnosti je samozřejmě kouzlení, využívané jak při boji, tak při řešení poměrně častých puzzlů (typu jak dosáhnout na dané místo apod.). Zde musím opět vysmeknout velkou poklonu propracovanosti hry, protože žádné ze zhruba dvou desítek kouzel mi nepřipadalo nudné nebo zbytečné. Ačkoliv si postupně odemknete možnost mít po ruce 4 x 4 hotkey presety na 16 nejoblíbenějších kouzel, ani to mi nestačilo – měl jsem chuť neustále používat nejen všech 16, ale i ty zbývající, co se mi tam už nevlezly. Možná to tak nevypadá na pohled (když sledujete jak někdo hru hraje na videu) ale je ohromně uspokojující uprostřed hloučku nepřátel během bitvy střídat a vrhat pestré kombinace kouzel na všechny strany – sem zápalná, tam mrazicí, sem gravitační a tam kletby. A pokud vás náhodou kouzlo nenadchne v jeho základní podobě, prakticky každé se dá následně vylepšit v mnohem mocnější a zábavnější verzi.

Stejně povedená, jako útočná kouzla, je také hrstka kouzel a mechanik, zaměřených na stealth. Jak totiž můžete svoji neviditelnost postupně vylepšovat, vaše postava se během plížení nepřátelskými pozicemi stává rychlejší a zároveň stále hůře detekovatelnou, přičemž u konce všech vylepšení v tomto směru jste schopní zároveň jediným úderem do zad proměnit nepřítele v kámen… což spustí tlakovou vlnu, která promění v kámen i nepřátele kolem něj. Je to jedna z mnoha věcí, jejichž zábavnost a mechanické uspokojení nejdou dost dobře komunikovat psaným textem. Každopádně si nepamatuji, kdy mne naposledy v nějaké hře bavily všechny druhy jejího obsahu – ať už jsou to bojové pasáže, plížící pasáže, soutěžní minihry se spolužáky nebo závody na létajícím koštěti. Mimochodem ovládání létání na koštěti jsem chtěl při jeho prvním vyzkoušení brutálně zkritizovat jako velmi nepovedené… ale pak jsem zjistil, že jsem prostě jen dostal mizerné koště do začátku. Jakmile si jej vylepšíte, stane se létání naopak jednou z nejpříjemnějších a nejzábavnějších věcí ve hře.

Žádné ze zhruba dvou desítek kouzel není nudné nebo zbytečné.

Ve hře je několik stupňů nastavení obtížnosti a podobně jako třeba v Zaklínači 3 vámi zvolená obtížnost velmi citelně ovlivní, zda souboji proplujete jako nezastavitelná přírodní síla za pomoci samotné útočné magie, nebo zda se na každou bitvu budete muset vyzbrojit také extra lahvičkami léčivými i posilujícími. Vámi nastavená obtížnost hry také rozhodne o tom, jak pečlivě budete muset řešit obranné a útočné statistiky vašeho vybavení (představovaného šesti kusy vašeho oblečení, které ve hře sbíráte formou tradičního náhodného lootu ve stylu šedivé-zelené-modré-fialové-zlaté vzácnosti/kvality) či extra magických run, vyrobených ze surovin posbíraných v přírodě a vetkaných do něj. Pokud víte, že si chcete hru maximálně vychutnat a strávit v ní co nejvíce času, rovnou začněte hrát na vyšší obtížnost.

Slabiny

Jedna možná nepříjemná pravda o (zkušených) herních recenzentech je, že když chtějí hru strhat, vždy si dokážou najít nějaké argumenty. Také já jsem si během hraní všímal věcí, které nebyly ideální, ale jedním dechem chci dodat, že žádná z nich mi nezkazila jinak výjimečně silný zážitek ze hry natolik, abych měl chuť v jakémkoliv okamžiku přestat hrát. Tím nejspíš největším praktickým prohřeškem je, že nelze hru pauznout během dialogů, takže pokud musíte odběhnout třeba ke dveřím nebo telefonu, o daný rozhovor zkrátka přijdete (týká se to také některých filmových sekvencí). Je to stejný nešvar jako nedávno u Midnight Suns a opravdu by se zrovna tohle nemělo v příběhové hře s mnoha dialogy dít.

Pokud se rozhodnete odehrát jen hlavní příběhové mise, může vám občas lézt na nervy zmíněné podmínění postupu dosažením vyšší úrovně (tzn. level gating) – příběhová mise se vám prostě nespustí, dokud na ni nebudete mít odpovídající úroveň postavy, takže musíte jít dělat některou z vedlejších aktivit. Zde ale stojí za zmínku, že některé vedlejší příběhové mise spojené s vašimi spolužáky mi připadaly stejně dobré nebo i lepší, než řada hlavních příběhových misí. Obzvláště pak příběh Sebastiana ze Zmijozelu, který řeší, zda by se zakázané kletby (mučící kouzlo Crucio apod.) neměly přeci jen také vyučovat, aby je kouzelníci měli k ruce v případě nejvyšší nouze. Jinému zase třeba sedne příběhová linka spolužačky, soustředěné na záchranu a pěstování fantastických zvířat.

Největším praktickým prohřeškem je, že nelze hru pauznout během dialogů.

Komplexní hry s otevřeným světem jsou také poněkud náchylnější na drobné vizuální chybky, zde se obětí tohoto nešvaru stala například jinak působivá fyzika oblečení, které občas poněkud „klipuje“ s delšími vlasy vaší postavy. Stejně tak může sem tam zazlobit třeba nasvícení scény, kdy vzniknou třeba nevhodné odrazy či pruhy světla ne nesprávném místě. Jsou to ale chybky natolik drobné nebo vzácné, že nijak neubraly celkově velmi silnému dojmu z audiovizuálního zpracování. V režimu výkonu na PS5 konzoli hra navíc běží velmi plynule, což pohromadě s vyladěnými zábavnými mechanikami a šikovným využitím DualSense ovladače posiluje již tak velmi zábavnou hratelnost.