Dojmy z hraní kouzelné akce Sorcery

Premiéru si Sorcery odbylo loni na E3. Většinu přítomných nadchlo, spoustu lidí po celém světě navnadilo a pak … se po něm slehla zem. Chvíli panovaly obavy, že se ozval Harry Potter, který má patent na máchání kouzelnickou hůlkou za velké peníze, ale to už je teď všechno jedno. Zajímavě vyhlížející hříčka se totiž probila zpátky mezi živé a společnost Sony v rámci newyorských oslav (klasický showcase na Manhattanu) dovolila vybraným novinářům, aby si gamesu v rámci možností otestovali. Během chvilky byla připravená stanoviště obsypaná natěšenými pisálky a rozbor mohl začít.

Tou nejmarkantnější změnou, již jste mohli zaregistrovat i v nedávno zveřejněném traileru, potažmo na vypuštěných screenshotech, je audiovizuální zpracování, které za ten rok prošlo několika vcelku drastickými změnami. Titul v prvé řadě přišel o ten dětský kukuč, díky němuž byl možná roztomilý, ale současně působil jako pohybová pitomina pro nejmenší. Autoři místo toho vsadili všechno na klasické fantasy proporce, v nichž se stále ukrývá mnoho i pro omladinu, avšak mnohem snáz lze nově oslovit také odrostlejší hráče. Barevnost nicméně zůstala a na jakýkoliv atmosférický zážitek podle všeho můžeme zapomenout.

Na druhou stranu to s sebou přineslo textury s vyšším rozlišením a postavy s větším počtem polygonů, takže si vlastně ani proč stěžovat. Jednotlivá kouzla se navíc dočkala líbivějších a hlavně propracovanějších dynamických efektů, které by údajně měly působit jak zábavně, tak i realisticky. Připustíme-li na chvíli, že „hůlka“ může sloužit i k jiným věcem, než jsou sexistické narážky. Výrazně vylepšeno však bylo i pohybové ovládání, na němž hra v podstatě stojí a padá. Jednotlivá kouzla totiž sesíláte mácháním v naučených vzorcích a bez skutečně kvalitního čtení vašich gest by bylo Sorcery jen těžko k udolání.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vše prý ale naštěstí funguje naprosto bez problémů a minimálně ve srovnání s Wii Remotem má PS Move obří náskok. Ostatně, ještě aby ne, když Sony ovladač vyšel až několik let po tom nintendím a japonští géniové měli spoustu času na to, aby odstranili nedostatky Wii. Ale to je téma na jiný článek. Problém se tak může vyskytnout pouze při samotném provádění zaklínadel. Ačkoliv je drtivá většina z nich prostá (máchnout hůlkou horizontálně, vertikálně, kroužit s ní před sebou apod.), změna kouzel není zrovna přívětivá a ačkoliv nejde o nic zásadního, vyžaduje to prý jistou dávku tréninku. Stejně tak se údajně nezřídka stávalo, že místo seslání vzdušeného kouzla dotyčný redaktor přepnul na ledové.

Tento úkon totiž probíhá tak, že stisknete hlavní tlačítko ovladače a v menu pak dokroužíte ke zvolené kategorii. Pro oheň kupříkladu kroužíte po směru hodinových ručiček, pro led proti směru a pro vítr opět proti směru, leč současně musíte mířit hůlkou vzhůru. Vše ostatní už je ale intuitivní a jakmile si vyberete třebas oheň, stačí krátce švihnout ovladačem a vytvoříte plamen, nakreslení imaginární čáry pak u vašich nohou zapálí úzký pruh země. Co trochu zamrzí, i když je to pochopitelné, je fakt, že celá řada gest má několik významů. Kroužení hůlkou před sebou tak nejen otevírá truhly, ale rovněž vytváří ledové kouzlo či opravuje předměty.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nejde nicméně o nic radikálního a po několika málo minutách, či desítkách minut, není problém vyrazit do širého světa. Ostatně, to je další důležitá změna oproti původní verzi. Ještě loni bylo Sorcery koncipované víceméně jako klasická dungeonovka, od čehož ale tvůrci upustili a místo toho se se svým svěřencem proháníte po rozsáhlém otevřeném světě. Během předváděčky ovšem byly k vidění pouze dvě lokace. Ta první představovala klasický dungeon (nikdo neřekl, že od nich vývojáři upustili úplně), kterým jste se měli probojovat až k mocnému artefaktu. Šlo ale vesměs jen o takový tutoriál, čemuž odpovídala i celková obtížnost. Ačkoliv ztvárnění podzemního bludiště působilo velice prostě, novináři si pochvalovali celou řadu detailů jako polámané sloupy, monstrózní pilíře, nebo světlo pronikající z děr ve stropech.

Druhá oblast pak působila trochu jako aréna. Nacházela se už na povrchu, ale stejně jako v případě dungeonů nabízela pouze naskriptovanou cestu plnou nepřátel. Dohromady to ale se všemi stromy a keři, rozvalinami a sluncem pražícím z nebes údajně působilo líbivě, díky čemuž rámcová jednotvárnost titulu nebyla tak nápadná. Navíc byly součástí mapy portály, jenž se za přispění hlavního hrdiny po čase zpřístupnily a vy jste mohli navštívit místa, kam byste se jinak nejspíš nedostali.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tím bezkonkurenčně nejpodařenějším na celé hře nicméně zůstává souboj. Alespoň podle zahraničních žurnalistů. Ten je prý nesmírně zábavný, aniž by ovšem přišel o cokoliv ze své náročnosti. Slovy se to údajně těžko popsat a budeme jim muset věřit, že až si vyčarujeme ohnivou stěnu, skrze kterou budeme posílat věterná kouzla, jež při průletu vzplanou, nebo až si vytvoříme tornádo, které nepřátele rozhází na strany, pochopíme. Jednotlivá zaklínadla navíc lze bez problému, stejně jako ve vynikající Magice, dle libosti kombinovat a není tak kupříkladu problém vytvořit ohnivé tornádo, z něhož budou na všechny strany létat kouzelné projektily. Zatím to holt vypadá, že se na jaře příštího kalendářního roku dočkáme pekelně zajímavé taškařice.