Dojmy z otevřené PC bety Call of Duty: WWII

Pro Zing píšu již tři roky převážně články o sérii Call of Duty, se kterou mám bohaté zkušenosti. Hrál jsem všechny vydané díly, znám dobře herní mechanismy a samotné fungování značky. Přesto mé nadšení upadá a místo euforie, kterou jsem prožíval léta zpátky, si nyní spíše klepu na čelo. Značka Call of Duty ušla dlouhou cestu a ne ve všem šla správným směrem. Když tedy společnost Activision oznámila, že se série vrací zpět ke kořenům, zůstal jsem radši při zemi a snažil se potlačit prvotní nadšení. Call of Duty se sice může vrátit, kam chce, ale multiplayer má již několik let nastavená pravidla, která musí dodržovat. Otevřená beta na PC mi dala příležitost, abych si otestoval, zda mě WWII zaujme či zklame a podkope už tak vratkou víru v tuto značku. Zde vám tak přináším mé pocity po několika hodinách hraní.

Zpátky ve službě

Stát opět nohama pevně na zemi, aniž by kolem mě po stěnách neskákalo uřvané dítě, je skvělý pocit. Zpočátku jsem si připadal docela nemotorně, ale nakonec jsem se do toho dostal. Jediné, co mě asi trápilo, je krátký běh, ale to jsem zřejmě jen rozmazlený z Black Ops 3, kde byl neomezený sprint. Ovládání zbraní je jednoduché a některé kousky naprosto postrádají jakýkoliv zpětný ráz. Výjimkou je útočná puška M1941, která místy docela kopala. Žádná ze současných zbraní mi nepřišla příliš silná, Sledgehammer Games se snad konečně naučili balancovat zbraně a výbavu. Dost mě mrzí, že jsem si nenašel společnou řeč s poloautomatickými puškami, jelikož každý používá hlavně samopaly a útočné pušky, proti kterým nemám velkou šanci. A také odstřelovačky! Nevím proč, ale v tomhle díle jsou snipeři dost velcí parchanti. Čekal jsem, že díky zasazení do druhé světové války budou hráči používat odstřelovačky trošku více „takticky“ a nebudou dělat tzv. quickscope v zákopech a v těsných prostorách.

Nahrazení Create-a-Class systému Divizemi mi sice trošku svazuje ruce, ale jedná o zajímavý nápad. Jednotlivé schopnosti postav mají něco do sebe, ale já si nejvíce oblíbil Infantry divizi a výpad s bajonetem. Je zábava střetnout se s nepřítelem na schodech a prudce na něj naběhnout ostřím. Vznětlivé broky u Expeditionary mě zase moc nepotěšily, jelikož brokovnice získaly na síle a potkat hráče s brokovnicí začne být po několika smrtích dost frustrující.

Basic Trainings jsou ve své podstatě absolutně stejné jako perky. Jejich negativem je fakt, že pro sebe berou některé již zavedené prvky, např. přebíjení při běhu, což šlo dříve i bez speciální schopnosti. Scorestreaky nejsou narozdíl od předchozích dílů tolik přehnané, skoro s ničím jsem neměl výrazný problém. Maximálně plamenomet místy drásal moje nervy, ale to je opravdu to nejmenší.

Mapy samy o sobě nejsou špatné. Nejvíce mě zaujalo Point Du Hoc a Aachen, jelikož obě mapy sází na něco jiného – boj v úzkých prostorách versus přestřelky na střední až velkou vzdálenost. Mapy jsou však obecně malé a od Call of Duty nic jiného bohužel nečekám. Na zbrusu nový mód War jsem se hodně těšil a neodcházím zklamaný. Při opravování mostu či eskortě tanku není nic příjemného, když každou chvíli schytáte kulku od odstřelovače, ale vnáší to do hry více hráčů novou výzvu a hlavně důvod ke spolupráci s ostatními. Avšak o týmové práci povím něco níže.

Engine starší než Metuzalém

Musím si velice pochválit ozvučení hry, hlavně co se týče výbuchů. Exploze granátu či dopad shozené bomby je jako pohlazení po duši. Avšak ozvučení zbraní není nejlepší a v Advanced Warfare se mi líbilo více. Okolní zvuky a prostředí celkově dodávají zápasu skvělou atmosféru. Zvlášť na mapě Point Du Hoc, kde každou chvíli explodují protiletadlové projektily a padají letadla. Silně mě ale iritovaly neustálé výkřiky postav. Tohle je věc, která mě štvala už v předešlých dílech, kdy musel můj charakter neustále vykřikovat, co dělá a koho kde vidí. Zvlášť když se s utlumeným Type 100 přikrádám k blízkému bunkru a ten idiot zařve „Ten hajzl je uvnitř!“ a prozradí mě. Z toho určitě budou muset mít radost eSport hráči, na které je tenhle díl hodně zaměřený.

Hodně se mi líbí, že když chci hrát s přáteli, tak nemusím zbytečně dlouho čekat, než se hra uráčí mě spojit. Hrál jsem s několika lidmi a snadno nás to spojilo do jedné lobby. Totéž platí o vyhledávání zápasů. Novou hru mi vyhledávač najde do několika sekund a samotná stabilita serverů je slušná. Sice se nejedná o finální verzi, ale poslední díly mají tak příšerné servery, až je to k pláči. Doufám tedy, že jim tohle vydrží i po vydání plné hry, i když síťový kód má rozhodně své mouchy, kvůli nimž může být hraní i navzdory stabilním serverům a rychlému vyhledávání dost nepříjemné a nepřesné. WWII hodně sází na vzájemnou komunikaci hráčů a bude odměňovat týmovou práci. Bude zábava sledovat, jak se to ve hře projeví, jelikož komunita Call of Duty je natolik toxická, že se jedná o skoro utopickou představu tvůrců.

Nyní se však dostávám k nejhorší části beta testování – optimalizaci. Jo, ta je opravdu dost špatná a nebýt nových driverů od Nvidie, tak bych si ani nezahrál. I když mi po většinu času následně běžela hra dobře, místy se začala nelogicky lagovat a na mapách Aachen nebo při operaci Breakout mi spadly až na 12fps. Na vysoké detaily jsem tedy radši zanevřel a hrál jsem radši na nejnižší nastavení. Můj počítač není nejmladší, ale komponenty splňuji minimální požadavky. Fakt, že Black Ops 3, které vypadá po grafické stránce líp a běží mi také o dost líp, je hodně špatný. Chápu, že se jedná o beta verzi a dost věcí je nestabilních, ale Call of Duty na PC v posledních letech dost trpělo a bojím se, že do vydání se to o moc nezlepší. Tak či onak, optimalizace je příšerná a shodují se na tom i kolegové z redakce vystupující pod přezdívkami Honzas4400 a Cvrnda.

Jaké jsou ztráty, pane?

Pro mnoho lidí je kontroverzní záležitostí přítomnost žen a vojáků tmavé barvy pleti, a to i v řadách Osy, ale mně je celé tohle nějak ukradené. Věděl jsem, že multiplayer je nastavený jinak než kampaň a že historická autenticita jde stranou ve prospěch hratelnosti a kosmetických záležitostí. Rozumím tomu, že lidé budou toto rozebírat ještě dlouho, ale rozhodně se nejedná o nějaký závažný problém. Ani za nic. Call of Duty trpí o dost závažnějšími věcmi než ženou tmavé pleti v uniformě Wehrmachtu. Špatná optimalizace, netcode, mikrotransakce, absence výrazných změn v hratelnosti či zastaralý engine mluví samy za sebe.

Beta Call of Duty: WWII mě utvrdila v tom, že se nejedná o špatnou hru, ale k dokonalosti má daleko. Alespoň co se týče multiplayeru. Ano, dokázal bych u toho zabít dost hodin, stejně jako u Black Ops 3, ale neměl bych z toho takové nadšení jako u Call of Duty 4: Modern Warfare nebo nejlíp Modern Warfare 2. Call of Duty trápí zejména špatná technická stránka (alespoň na PC) a nevýrazné novinky v hratelnosti. Rok co rok začínáte od nuly, odemykáte nové kamufláže, vylepšujete zbraně a snažíte se dosáhnout až na maximální prestige. Za několik měsíců vychází další díl s totožným postupem a za rok další. No co, plná verze hry vychází již 3. listopadu a já doufám, že nakonec budu mile překvapen.