Dojmy ze sedmé epizody seriálu The Last of Us

Jak se blížíme ke konci příběhu, ustupují všemožné nástavby či vycpávky a seriál se začíná soustředit na klíčové momenty z herní předlohy, kterých ještě pořád zbývá docela hodně, včetně některých z těch nejlepších. Sedmá epizoda je tedy víceméně od začátku do konce tvořena scénami ze hry, ale jak už jsme si zvykli, většinou je jim dodána nějaká ta nuance nebo věta navíc. Jak se tedy seriál vypořádal s jednou z nejdůležitějších událostí v životě Ellie?

„Nejlepší kamarádka“

Ačkoliv se dočkáme přímého navázání na dramatický konec minulé epizody, poměrně rychle přeskočí vyprávění v čase zpátky, do doby, kdy Ellie ještě vyrůstala ve vojenské akademii FEDRA. Už tady měla problémy s autoritami, ať to byli velitelé nebo šikanující starší spolužačky. Ačkoliv jde do nějaké míry o příznaky potenciálního budoucího vůdce, pokud svůj vztek nezkrotí, bude to přesně naopak zdroj jejího pádu, jak ji jeden z velitelů trefně upozorní během kárného pohovoru. Význam těchto slov a povedené extra scény ponechám na znalcích herní předlohy, kteří moc dobře vědí, jak to nakonec Ellie s tím svým vztekem zvládne. Tvůrci seriálu tento aspekt znovu podtrhnou v pozdější scéně, kde Ellie rozbíjí vitríny.

Vzpurná čtrnáctiletá Ellie, utíkající z nepříjemné reality ke knihám, snění o vesmíru nebo hudbě, měla na škole jednoho skutečně blízkého člověka – šestnáctiletou spolubydlící z kolejí jménem Riley, která ale před nějakou dobou ze školy zcela utekla. Když se vrátí uprostřed noci, aby Ellie nabídla „nezapomenutelný výlet“, vydávají se obě dívky do opuštěné městské části, kam byl nedávno obnoven přívod elektřiny. Díky tomu si mohou potají užít „radosti civilizace před pádem“ v opuštěném supermarketu. Zároveň dojde k odhalení kam přesně Riley utíkala… a vyjasní se, jak moc „dobré kamarádky“ obě dívky ve skutečnosti jsou.

Horská dráha

Jak nám Neil Druckmann s úsměvem připomene v dokumentu z natáčení této epizody, jeho typický spisovatelský „trik“ je nabídnout jeho postavám i hráči nebo divákovi něco krásného, než mu to brutálním způsobem zase vezme. Přesně takového kontrastu se dočkáme i zde a rozhodně nejde o tak šťastný příběh, jako ve třetí epizodě. Je ale zábavné sledovat na sociálních sítích reakce nových fanoušků seriálu (co nehráli herní předlohu), kteří se nyní s plnou vahou nacházejí ve stejné kombinaci dojetí, šoku a zármutku, jako jsme byli my, když jsme DLC „Left Behind“ hráli před lety poprvé.

Jako jeden z těch fanoušků znalých předlohy jsem ocenil, jak pečlivě tvůrci opět okopírovali klíčové emotivní scény, obzvláště tu závěrečnou. Nicméně jeden z nejvíce ikonických momentů celé herní série pro mne byl záběr zblízka na obličej Ellie, která byla v herní předloze díky destrukci a rozpadu světa kolem ní nucená si hraní na videoherním automatu pouze představovat. Byla to dle mého názoru mnohem, mnohem silnější varianta té scény, která zároveň vypovídala jak o nevinnosti či síle dětské představivosti, tak o konfrontaci s rozpadajícími se pozůstatky bývalé lidské civilizace.

„Dvě minuty nebo dva dny“

Tvůrci seriálu se nám (dle jejich slov) zásadní zvrat ve vztahu mezi Joelem a Ellie snažili prodat už v minulé epizodě, ale dle mého názoru se teprve tady naplno dočkáme okamžiku, kdy si Joel s Ellie navzájem skutečně přiznají, jak moc jeden pro druhého znamenají – ačkoliv se to obejde skoro beze slov. Samozřejmě by to nebylo TLOU, kdyby se tak nestalo těsně před zatím nejdrsnější výzvou, jaké kdy museli čelit. A přesně o tom bude předposlední díl, příští týden.