Znáte to, sedíte u PC, hrajete nějakou pecku, ve které teče krev po litrech a najednou příjde do pokoje vaše maminka. Než stačíte vše minimalizovat škody jsou napáchány a začne představení na téma fuj jak to můžeš hrát.
CSI a spol.
Neznám nikoho z vás natolik abych mohl tvrdit, že tomu tak je u vás ale zkusím to, třeba jsme na tom podobně. Něco se vám nepovede, dostanete špatnou známku, na drž… (na pusu) nebo na něco zapomenete. Kdo za to může? Vy? Určitě, tak tomu prostě je a každý někdy udělá chybu. Když vám někdo řekne tohle je to rozhodně lepší, než když vám maminka vyčítá, že za to může náš brutalitou počítače vymytý mozek. Jak může být někdo přece normální, když na něj v jednom kuse z monitoru stříká krev? Zamysleme se. Todle nám právě řekla osoba, která prosedí půlku dne u televize s pořady typu CSI, kde ohavných mrtvol přibívá rychleji než v Call of Duty. Samozřejmě, že na to poukážeme v zájmu sebeobrany. Spustíme tím další projev, který nic neznamená, není důležitý a má nás jen odlákat od pravdy. Proč si ale naše matky myslí, že nám počítač žere to, co nám z mozku ještě zbylo?
Střelci a ti druzí
Není to ovšem názor pouze našich matek. Hodně lidí si myslí, že počítač kazí mysl mladým, tedy nám. Ale kvůli komu panuje tento názor? Jsou to lidi, kteří se z kompjůtru opravdu pomátli? Možná. Těchto lidí ovšem moc nebude (v porovnání se „Zdravými“ hráči), ale i přesto je nám to pořád předkládáno. Jedním ze zdrojů tohoto „problému“ mohou být malé děti. Netroufám si určit věk prostě menší děti. Asi vám to došlo. Prckové prostě můžou nepochopit, že se jedná pouze hru. Nemůžeme jim to mít za zlé! Nemají na to ještě patřičný level. Venkovní řádění se tam mohou zvrtnout ve strašlivou tragédii. To se stane když někdo nepochopí rozdíl mezi hrou a realitou. Stejně k tomu může dojít jen z pouhého sledování Toma a Jerryho, ale pochopme, to už není chyba PC. Dejme tomu, že se tohle může stát tak maximálně do věku páté třídy. Dál už jsou to těžší kalibry. Nejspíš jste o tom slyšeli. Když se něco takového stane nejde to přehlédnout. Jistě si vzpomínáte na masakr v Columbine High School. Pokud ne osvěžím vám vaší paměť. Dva studenti Eric Harris a Dylan Klebold se rozhodnou, že provedou něco zlého. Chtěli vyhodit svou školu do vzduchu pomocí explosiv umístěných ve školní jídelně. Bomby naštěstí selžou, ale vrazi se rozhodnou vzít likvidaci do vlastních rukou (naneštěstí). Vezmou bouchačky a začnou řádit. Po vraždě 12-ti studentů a neúspěšném pokusu zprovoznit bomby si přiloží zbraň k hlavě a stisknou spoušť. Teď proč to sem vlastně píšu. Jedním z „příčin“ incidentu byla prý brutalita
počítačových her. Ať je to pravda nebo není na názoru veřejnosti to udělalo obrovské jizvy. Jak myslíte, že asi lidé pohlížejí na aktivnější hráče? Ke změně názoru stačí přece i známost jednoho hráče, který má vygumovanou hlavu, nic neví a je moc rád když ve škole nepropadá a ani to se občas nemusí dařit. Jednoho takového znám, chodím s ním do třídy a jeho demence mě neustále překvapuje, i přesto je to můj přítel. Když se nad tím zamyslíte, tak našim maminám by mělo dojít, že todle všechno je věc výchovy a že pokud nás vychovaly dobře (v mém případě tomu tak je a ve vašm určitě také) tak se nemají čeho bát. Tudíž nám nemusejí předhazovat nesmysly o tom, jak moc jsme nemocní a co z nás (proboha) jednou bude.
Reakce správné matky na náš „vztah“ z PC
Tedy, uvedu vás do situace moji milí čtenáři. Přišli jste ze školy, unavení, zničení a nic by vám v tu chvíli nebodlo více než nějaká pořádná pařba. Nahodíte tedy koridorovou, tupou a bezhlavou střílečku MW?! Jistě že ne. Zapnete např.: Portal 2 a těšíte se jaký to bude odvaz, že se konečně odpoutáte od reálného světa plného problémů a přesunete se do virtuálního světa plného potíží. Užíváte si hru plnými doušky a najednou uslyšíte, jak někdo vsouvá klíč do zámku. Ozve se jednoduché „klap“ a dveře se otevřou. Vyděšeně zjišťujete jestli opravdu přišla domů maminka a nachytala vás u hry. Opravdu přišla domů maminka a opravdu vás nachytala u hry. Podobně jako vy je vaše matka z práce zničená, unavená a bůh ví co ještě, což ještě podpoří její protipísíjovskou náladu. Matka si tedy začne nevybíravým způsobem dobírat vás i vašeho milášška. Vzduchem lítají slova jako škola, počítač, učení, terorista, mozek, krev a výrazy jim podobné. A to máte zapnutej jenom blbej, teda skvělej Portal, ve kterém prakticky žádná krev není! Otázky typu co s tebe jednou bude nebo neměl by si se radši učit vás rozebírají rychlostí CSkové M4. To ale ještě není zdaleka nejhorší. Je to otrava, to ano, ale není to takový hardcore. Některé matky mohou svým synátorům vypnout PC přímo v průběhu hraní. Moje se o to pokusila, ale zkončilo to fiaskem. Tak trochu jí nedošlo, že se musí ten čudlík podržet trochu déle. Další marnou snahou může být zakletí v podobě hesla. HAHAHA… To je otázka deseti ne-li pěti minut. Co se dalších metod týče, moje mamka nemá dostatečný lvl na další způsoby. Pokud máte něco o co se chcete podělit rád si to přečtu.
Reakce ideální matky
Něco takového neexistuje, i přes chyby je to prostě máma ale zkusme si představit jak by asi hráč mého kalibru chtěl aby se matka chovala k PC. Představme si tedy stejnou situaci. Unavení ze školy usednete k miláčkovi. Nahodíte nějakou kvalitku třeba Metro 2033 a užíváte si skvělou hru byť na menší rozlišení a trochu zasekanou. Najednou zaslechnete vsunutí klíče, klap a dokonce se i otevřou dveře. Srdce vám poskočí radostí. Jupí maminka je doma. Mamka si tedy sundá botky, rychle odběhne do kuchyňky a vrátí se z hrnkem čaje, to aby mi nevyshla mícha nebo co. Po pohledu na Metro, kde právě umírá nějaký mutant po náloži kulek a které se opravdu lehce seká se zděsí. „Fuj to je hnusný jak to můžeš hrát? Nechceš novou grafiku?“ Né takhle by to opravdu nefungovalo. Pravda, že po tom určitě občas toužíme, ale nebylo by to ono. Vlastně zakázané ovoce chutná nejlépe.
Na závěr
Jak už jsem napsal. Máma je prostě máma a to i přes některé ty zápory. Má jen starosti aby z nás nebyli teroristé, gangsteři nebo vrazi. Je to od ní hezké, ale mnohdy nám to prostě otravuje život a vytáčí nás to. Možná proto se stává, že souboj častokrát vyhraje PC pokud ho ovšem rodič nevytáhne ze zásuvky.
Opravdový konec
Tímto už vážně končí můj „článek“, ale než to opravdu udělám chtěl bych poděkovat Vernymu a Amaharovi, že tento nápad přijali a doufám, že je nezklamu. Poprosil bych vás také aby jste byli tolerantní k mým pokusům o vtip. Dík za pozornost.