Nerad cpu na Zing něco ve spojitosti se školou, ale moje poslední slohová práce, měla dosti společného se Skyrimem, jednou z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Máte-li TES V rádi alespoň tak, jako já, mohla by vás zajímat.
Norbert a zkáza království
Tak zní jméno mé slohovky. Tak trochu vtipné na tom je, že zadané téma bylo „moderní pohádka“ a nejsem si zrovna jistý, zda-li to můj příběh (nebo vlastně vypravování, jak jsme měli zadáno) zrovna splňuje. Pokud vám nebude vadit prokázat mi menší laskavost, tak prosím, ignorujte ty chyby, kterých je tam jistě hafo. Měl jsem zrovna rozjetých pár questů, a tak jsem neměl čas si ještě dolaďovat gramatiku. Pro zpřehlednění jsem si ji dovolil, ač není příliš dlouhá, rozdělit na pár částí, aby se lépe četla.
Prolog
Žil, byl, kdysi dávno, v jedné malé vesnici, na okraji království, mladý hoch jménem Norbert. Norbert byl bílý, blonďatý, běloch. Byl možná trochu zženštilý, ale svou odvahu a kuráž, jenž zdědil po svém severském otci, Olafovi, tím neskrýval. Bohužel jeho otec, budiž mu zem lehká, zemřel v boji proti drakovi, na vrcholu hory Aigle. Norbert bydlel se svoji matkou Ludmilou, ve vesnici Oráčov, vedle řeky Patok. Každé ráno ji pomáhal na poli. Ovšem až potom, co si namazal vlasy tukem, to aby se leskly. Vždy po sklizni jel se svoji matkou do města na tržnici, prodávat úrodu.
Část I. „Velké rozhodnutí“
Jednoho slunečného dne, kdy Norbert ještě spal, přišla za ním jeho matka. „Norberte, vstávej! Nebo prospíš celé dopoledne!“ zavolala na něj. Norbert měl ten den, ostatně jako každý jiný den, chuť si trochu přispat. Ludmila na něj znovu zavolala „Pojď si zabalit, Norberte! Pojedeme na tržnici“. Sotva to dopověděla, Norbert už zbystřil a hned se valil z postele. Do města se on vždy velmi těší. „Hurá! Konečně zase na chvilku pryč z týhle díry!“ zaradoval se a šel se připravit. Navštívil ještě Andreje, syna kováře Garetta, aby se s ním rozloučil. Byl to jeho nejlepší kamarád. Brzy na to vyrazili a po delší cestě se dostali do města. Trhy se už začínali zaplňovat, a tak Ludmila raději spěchala ke svému stolu. „Čerstvé obilí, čerstvá zelenina! Ta nejlepší úroda z celé provincie! Pospěšte si, aby na vás něco zbylo!“ lákala zákazníky, když Norbert vykládal zboží. Na tržnici bylo rušno a obchody šly lépe než obvykle. Po nějaké době se ale v dálce objevil uspěchaný poslíček. „Lidé slyšte! Naše království je v ohrožení! K městu se blíží drak! Zabíjí vše, co se hýbe! Zachraňte se!“ ohlásil. Najednou tržnicí zavládla velká panika. Lidé chaoticky utíkali, vráželi do sebe, pošlapávali se. „Drak? Cože? Ten co zabil mého otce?“ přemýšlel Norbert. Jeho matka na něj křičela „Vzpamatuj se, synku, poběž!“ a snažila se chytit nějaký vůz. Naštěstí se ji to podařilo a vůz uháněl zpět do vesnice.
Když se konečně dostali domů, Ludmila hystericky pozamykala celý dům a třásla se strachy, zatímco Norbert jen zamyšleně postával u okna a koukal směrem na město. Najednou se celá zem otřásla. Byl to řev draka, dostal se do města. Norbert, jako by cítil, že by měl nastat jeho čas. Čas stát se mužem a něco dokázat, čas pomstít svého otce! Bez rozmyslu sdělil matce „Matko, já už to nevydržím! Nemůžu se tu krčit jak kachna a čekat, že se to nějak vyřeší, zatímco ve městě umírají lidé! Zatímco je zabíjí stejný drak, co zabil mého otce! Já se mu musím postavit!“. Jeho matka o tom však nechtěla ani slyšet. „Šílíš?! Vždyť ten drak je větší než celá vesnice! Rozmáčkl by tě jako mravence! Nikam tě nepustím“ křičela, avšak Norbert se nedal odradit. Nikdy si nebyl ničím tak jistý. Marně se ho snažila Ludmila přemlouvat, marně ho prosila, aby zůstal. On se prostě sebral a odešel.
Část II. „Výprava začíná“
Tím tedy začalo jeho dobrodružství. Něměl však ani potuchy, jak by mohl toho draka vůbec škrábnout. Věděl ale, kdo by mu mohl pomoci. Běžel tedy za Andrejem. „Andreji, Garette, jste tam?“ tloukl jim na dveře. „Norberte? Co šílíš?! Copak nevíš, že tu řádí drak?“ ozvalo se z domu. „Jasně, že vím, tak pustíš me dovnitř?“ odpověděl mu Norbert. Andrej mu otevřel dveře a hned co vešel, za ním zabouchl. „Andreji jsi můj nejlepší přítel, musíš mi pomoct!“ vyhrkl Norbert. „Uklidni se, o čem to mluvíš?“ ptal se udiveně Andrej. Norbert na to „No ten drak, musim ho sejmout a ty musíš jít se mnou!“. Andrej celý vyděšený povídá „Co? Co mi to tu vykládáš? Zabít to monstrum? Tobě normálně přeskočilo, vždyť to nejde, to je sebevražda!“ namítl Andrej. „Andreji, před lety s tím drakem bojoval můj otec a já ho teď musím pomstít!“ naléhal Norbert. „A co se stalo s tvým otcem? Proč ho musíš pomstít? Nezemřel přeci, když s tím drakem bojoval? Co si myslíš, že by se stalo nám?“ snažil se ho Andrej umoudřit. Náhle do jejich zporu zasáhl Garett „Andreji, dost! Těžko se mi to říká, ale myslím, že Norbert má pravdu“ řekl. „Otče? Co to povídáš?“ přerušil ho Andrej. „Synu“ povzdechl si Garett, tohle je těžká doba. Až ten drak skončí s městem, dostane se i na nás a všechny ostatní. Normálně bych tohle neříkal, nejsem blázen, ale tady není co ztratit. Jestli chcete zachránit město a celou provincii, tohle je vaše chvíle. Jinak nás čeká hrůzný konec. Kdybych si měl vybrat já, na nic bych nečekal. Raději bych zemřel v plamenech toho draka, než v sutinách téhle chatrče! Takže půjdu s vámi a společně toho draka skolíme!“ dopověděl Garett. Mluvil Norbertovi z duše. „Dobrá otče, asi máš pravdu“ souhlasil zaskočený Andrej. „Pojďte za mnou“ odvedl Garett hochy ke kovárně. Poblíž byla skřínka. Garett ji otevřel a povídal „Hleďte, chlapci“ ukázal na tři páry ocelových mečů a štítů. „Tohle byla zakázka pro královu osobní stráž, ale myslím, že už ji nebudou potřebovat“ popadl Garett zbroj a dal ji chlapcům. Ukázal jim ještě i další brnění.
Část III. „První krev“
Když se dostatečně vyzbrojili, tak konečně vyrazili. Andrej si byl stále trochu nejistý, zato Norbert si připadal ve své nové zbroji, jako nějaký královský rytíř. „Není čas vás s těmi hračkami moc učit, ale věřím, že víte jak se s nimi zachází, když si s meči v mé kovárně, hrajete už od malička“ řekl Garett. Garett je zavedl ještě k Haroldovi, svému starému příteli. Půjčil si od něj trojici nejušlechtilejších luků a toulce, plné šípů s ocelovými hroty. A tak, konečně plně vybaveni, vydali se čelem k městu.
Když už byli tak daleko, že už nedohlédli ani na Patok, potkali v lese tlupu banditů. „Helemese, kdo se to k nám nese. Starej prďola se dvěma ptáčátkama. Tak co jste nám přinesli, vy vidlácká chátro?“ povídal bandita. „Vy blázni! Copak nevíte, že nám všem hrozí smrt v ohnivém dechu toho draka?!“ rozčílil se Garett „Měli byste nám raději pomoct ho porazit!“ zakřičel na ně. „Teda já rozhodně vím, komu tady hrozí smrt“ usmál se jeden z banditů a tasil, společně s ostatními bandity, válečnou sekyru“. Bylo na čase bojovat, a tak tasil i Garett a chlapci. Andrej měl docela strach, zato Norbert se pod tím ocelovým brněním cítil, jako kdyby mu nikdo nemohl ublížit. Vrhnul se po něm první bandita, on ho ale s přehledem odrazil štítem a chladnokrevně mu usekl hlavu. Garett pak zabodl meč jednomu do oka a druhého připravil o ruku. Andrej se chtěl jen bránit, když se ale na něj napřáhl další z banditů, neváhal, a probodl ho přímo skrz srdce. Zbytek banditů zvolal jen „Sakra, to jsou nějací zatracení žolďáci, zdrháme!“ a vzali nohy na ramena. „Nejlepší trénik je boj“ prohlásil Norbert. „Nenechte si tímto malým vítězstvím zatemnit hlavu. Až příjde na řadu drak, bude to o krk“ řekl Garett.
Část IV. „Rození drakobijci“
Po tomto malém krveprolití, pokračovali naši hrdinové dále lesem, vztříc drakovi ve městě. S každým dalším krokem, byl jeho řev hlasitější a otřes země intenzivnější. Co nevidět byli u města a spatřili onoho draka, jak zrovna vypaloval jeden z mála zbylých domů. Garett vytáhl luk a vystřelil. Díky svým zkušenostem z lovu uměl perfektně střílet a trefil se drakovi přímo do hrudi. Drak mohutně zařval a letěl směrem k našim hrdinům. „Tak je to tu, vytáhněte luky a dejte mu co proto!“ řekl Garett a i chlapci začali střílet. Drak schytal pár dalších střel, a pak se dostal blízko. „Pozor!“ upozornil Andrej, když drak začal chrlit oheň. Pěkně jim tam zatopil, ale nedali se a stříleli dál. Drak pak přilétl znovu a přistál. Jeho dech se znovu změnil v plamen, stejně jako vše kolem něj. Garett se rozeběhl přímo k němu. Jeho obličej přímo syčel, jak měl spálenou kůži. On ale ignoroval všechnu nesnesitelnou bolest a bodl svůj meč do jeho krku. Sotva tak učinil, drak mu ukousl nohy i s kusem břicha. „Nééé!!!“ zařval Andrej a rozeběhl se za ním. Drak ale znovu vzlétl a chrlil za sebou oheň. Norbert střílel, co mu ruce stačili, ale drak vypadal, jako kdyby ho to jen škráblo. Pak ho ale trefil skrz křídlo a drak mohutně zařval a znovu přistál. Zdál se zranitelný. Oba chlapci se k němu rozeběhli, než chytne druhý dech. „Tohle je za mého otce!“ zakřičel Norbert i Andrej a společně mu přesekli hlavu. Drak naposledy povzdechl a svalil se na zem. A svalil se i Andrej s Norbertem na kolena, jak byli vyčerpaní.
Z města se ozvalo mohutné zajásání a k našim hrdinům běžel rozjásaný dav. S davem k nim přišel i král. „Dnes měla nastat zkáza našeho království“ řekl král „Ale jen díky vám dvěma byla naše říše zachráněna! Nebýt vás, všechny by nás čekal strašný osud.“ prohlásil král „Jak se jmenují naši hrdinové?“ tázal se jich král. Norbert odpověděl „Jmenuji se Norbert, vaše veličenstvo“ řekl náš hrdina a k Andrej se přidal „Já jsem Andrej, výsosti“ na to Norbert řekl „Dovolte mi, abych něco namítl, vaše veličenstvo“. „Ano?“ svolil král. „To není díky nám, to je díky naším zesnulým otcům, Olafovi a Garettovi. Bez nich by nás ten drak všechny zabil!“ pravil Norbert. Na to král řekl „Vidím, že vaše čest vám po nich také zbyla. Je mi velice líto smutného osudu vašich otců. Byli by na vás jistě nesmírně pyšní. Nicméně vy tu s námi, díky bohům, jste. Hodlám vás tedy jmenovat vévody, tím nejušlechtilejším titulem, kterým vás jmenovat mohu. Zahrnu vás bohatstvím a blahem do konce vašich životů, protože toto království nepamatuje větší hrdiny, než vás vévodo Norberte a vévodo Andreji.“ tak rčil a zvolal „Ať žije vévoda Norbert, ať žije vévoda Andrej! A čest jejím otcům!“ a dav se přidal. Norbert i Andrej byli hrdostí bez sebe, stejně tak i vyčerpáním.
Epilog
Jak král pravil, tak se i stalo. Norbert i Andrej zůstali nadále nejlepšími přáteli a dostali nesmírné bohatství. Oba se přesťehovali do města. Norbert koupil své matce dům a dal ji tolik peněz, aby do smrti už nemusela dřít na poli. Oba darovali spoustu peněz chudým a vesnicím kolem města a především Oráčově, kde strávili celé své dětství.
A tak naši hrdinové zachránili celé království a rozdávali bohatství i radost všem poctivým lidem. Najmuli i několik vojáků, aby prohlíželi lesy a zatýkali všechny bandity a jinou zlodějskou chátru. Draci se už neobjevili a provincie se měla lépe, než kdy předtím. Doufejme, že to tak zůstane co nejdéle.
Slovo závěrem
Pokud čtete tento text, tak vám děkuji, že jste vydrželi číst moji slohovku až do konce. Doufám, že vás moc nenudila, že se vám dokonce líbila. Budu rád za váš názor! Skyrimu zdar!
