Hned v názvu jsem si položil jednu možná zásadní otázku.
Těžká toť otázka, ale pokusím se na ni odpovědět. Předně jsem se seznámil s úplně novou technologií. Postupem času jsem se naučil o počítači (nebo konzoli) první poslední, včetně různých oprav, problémů hardware – software bylo plno atd. Z počátku a to je už hodně dávno jsem byl takový samouk. Začal jsem se hrabat v počítačích i svých známých. Znáte to náhle přijde kiks …modrá obrazovka …a je vymalováno. To sebou přináší i opravu třeba rovnou těsně před Vánoci. Kdo by taky ve vánočním volnu chtěl být offline. Faktem je, že spousta „věcí okolo PC“ mě překvapí i dnes. Stále se tedy učím a ono je stále co se učit.
Při více než dvacetiletém hraní her a nebo tady na internetu (kde jsem už nějaké ty roky) jsem se seznámil se spoustou skvělých lidí. To jak těch virtuálních na internetu, ze kterého se stal doslova fenomén dnešní doby. Spoustu lidí jsem díky PC a hraní poznal i v reálu. Tyhle lidi z internetu jsou zvláštní skupina a protože většinou ani nevím jak vypadají. Vlastně vím jen o nich tolik kolik oni sami o sobě prozradí. Přesto mnohé pokládám za své přátele. Jestli i oni? Tak to tady na netu nikdy přesně nevíte.
Mám s nimi spoustu zajímavých zážitků. Někdy jsem s nimi řešil „na dálku“ i nějaké jejich osobní problémy a trápení. Občas to byly i věci dost osobní třeba kolem vztahů holka – kluk a opačně. Jednou mi někdo napsal co má dělat, že pry se zrovna dozvěděl, že se mu zabil táta v autě. To se pak těžko hledá nějaká uklidňující odpověď. Nejsem žádný vševěd, ale poradit se snažím vždy rozumně. Občas funguju i jako technická poradna, což je věc, která někomu čas od času přijde vhod. Spoléhat se, že vám nějaká dobrá duše pomůže na fóru je někdy až zoufalé.
Poznal jsem i druhou stranu mince: posměšky, šikanu, pomluvy…
To víte psát na net není jen tak. Hnusní lidé jsou a budou.
Ale zpět ke samotnému hraní her …
Díky hraní her jsem prošel spoustu virtuálních fantastických světů prožil jsem tisíce virtuálních životů. Zažil neuvěřitelné situace v různých časových dobách. Nachodil v nich tisíce virtuálních kilometrů a mnohé projel na koni, autem, a nebo na motorce.. Závodil jsem mnoha auty různých značek v mnoha virtuálních závodech, kde jsem jistě porušil nekonečné množství jinak zakázaných pravidel silničního provozu. Do sytosti si zalétal i v letadlech a to jak historických tak těch nejmodernějších. Pilotoval vrtulník v různých hrách i misích. Dokonce jsem se díky hrám podíval i za hranici lidské představivosti až do dalekého vesmíru.
Díky hrám jsem měl možnost být třeba králem v Mount & Blade, zlodějen v Thief, rytířem, bezejmenným dobrodruhem, čarodějem, tulákem po rozlehlém Morrowindu či Oblivionu –The Elder Scrolls III Morrowind a TES IV Oblivion, gangsterem Mafia, The Gothfather, serie GTA ta je zvlásť má oblíbená, vesmírným mariňákem na Marsu DOOM, velitelem a nebo naopak obyčejným pěšákem v druhé světové v Hidden & Dangerous, serie COD, serie Medal of Honor nebo Battlefield, ve Vietnamu Vietcong a nekonečnou spoustou dalších a postav v celé dlouhé řadě her.
Dále jsem (ve hrách samozřejmě) vystřídal celou řadu povolání od archeologa až po stavitele velkoměst. Díky nim jsem měl (a stále ještě mám) možnost hraní za něžné pohlaví. Což je také velice zajímavé. Vyjmenování všech pecek co jsem hrál by zabralo jistě celý článek určitě bych na nějakou, ač hodně nerad, zapoměl. Zážitků mém opravdu takřka nekonečno, protože her které jsem hrál za tu dobu je obrovské množství.
S totožnění s herní postavou? Rozdíl je u FPS tak se hraje z prvního pohledu postavu defakto nikdy nevidím. A tak i ztotožnění je daleko menší než u her typu RPG. Tam je už dávno standart editor postav a tak si svého hrdinu lze upravit dle svého gusta. Samozřejmě postavička je i vidět a to shora či 3rd person. Já hraju už více než dvacet let a za tu dobu jsem toho hrál už strašně moc.
Samozřejmě mě při hraní časem přirostlo k srdci spousta postav. Těžko jmenovat některou z nich. Bylo jich opravdu hodně a tak byl by to celý zástup jmen. A to neberu v úvahu ani mnoho vlastnoručně vytvořených avatarů z mnoha onlinovek, kterých jsem hrál už taky dost. Pak ztotožnění v onlinovce je až bych řekl přímo osobní. Možná právě proto je lidi tolik hrajou. Pro mě NPC hrají důležitou roli v každé hře, ale nějaký extra význam jim nedávám. Podstatná je pro mě jen a jen HRATELNOST té, či oné hry.
Hraní mě her toho dost dalo, ale i vzalo.
Čas strávený hraním a investované peníze do her raději ani nepočítám.
