Tak mám tu další kapitolu, která bude na nějakou dobu poslední. Chtěl bych tedy poděkovat všem kteří mé výplody čestli, lajkovali a nejlépe komentovali, díky a patří vám velký palec hore. No a pokuď chcete, tak mi můžete držet pěsti, abych tenhle nesmysl dovedl do zdárného konce (a že ty pěsti budu potřebovat).
14
Obirin Confusa chvíli po potyčce dorazila do přístaviště. Všude běhali lidé, křičeli, naráželi vzájemně do sebe a panika byla téměř hmatatelná, ale po těch jak by řekl Gastav zkujvených romárijcích ani stopy. Její srdce se zastavilo. Před očima spatřila loď, která se zřejmě snažila odplout z města a kterou pohlcovali plameny. Z lodě právě vyskočil hořící muž. Slyšela mohutné praskání dřeva a černý kouř byl tak mohutný a stoupal do takové výše, že zakrýval zapadající slunce. Z lodě se ozíval nářek a také výbuchy střelného prachu. Když však z Obirin opadl šok, začla si všímat detailů a její srdce opět začlo přirozeně být. „To není ona, buď pochvále Argase“. Ikdyž loď už hořela snad všude, Obirin rozpoznala že plachyt ani zdaleka nemají bledě modrou barvu. Tahle loď je měla šedé, stejně tak znak na boku lodi, nebyl stříbrný havran, avšak černý oragos. Také stěžeňě byly menší, vlastně celkově loď byla menší. Z lodě se ozvala další exploze, avšak mnohem, mnohem silnější. Kus paluby vyletěl do povětří a nejvyší stěžeň se začal poroučet k zemi. Hořící plachta vlála ve vzduchu. Z plachty vzlétali malé ohnivé kousky látky, které vítr unášel k nebi. Stěžeň dopadl do moře a ozvala se rána čvachnutí, jako když dítě skočí do kaluže, akorát že teď to neskáče dítě, ale obr do řeky. Plachta i po dopadu do vody stále hořela.
Obirin se přestala věnovat nesprávné loďi – ač s piráty na lodi soucítila – a začla hledat tu správnou. Tu její. Argase dej, aby ti hlupáci již odpluli. V přístavu byly stále desítky lodí – mnohé pirátské – a pokuď zrova nějaké neodjížděli od lodě, jejíž nejvyší stojan právě dopadl do moře, tak většinou byly stále zakotveny. Pobíhala. Moment. Obirin se zahleděla na loď která odjížděla směrem od města a spatřila… bledě modré plachty! Obirin se ulevilo, avšak jen na chvíli, než spatřila, že za lodí vyrážejí dvě válečné lodě romárije typu Fágora. Loď s modrými plachtama byla nejspíš přes osm ticís lacio od města, Fágory pak byly o zřejmě o osm set až tisíc lacio za ní. Museli vyplnout před chvílí. Ozvaly se rány z pušek, po kterém následoval ženský výkřik, ve kterém se schovávala hrůza. Pirátka s pláštěm, s rudou vestou a tetováním havrana na paži se za výstřely otočila a spatřila odhadem přes třicet mužů v uniformě, a štítem v rukou. Také spatřila několik orogů v jejich rukou a také spatřila ležících mrtvoly, jak by řekl Cazador Watu s rosračkovanýma hlavama a dírami jako kypasa v hrudích. Muž, jenž měl na helmě připevněné žlutý klenot, se na Obirin podíval a poté na ní ukázal stejně jako Aggar Ibo svým prstem a něco zařval, avšak Obirin mu nerozuměli, jelikož všude běhali křičící lidé. Přesto že nerozuměla, tak věděla naprosto jistě, že je načase vzít plachtu. Strážci se daly ho běhu jejím směrem. Obirin se otočila, srazila jednu ženu v zelených šatech, s pozlacenou výšivkou těhotné matky která řežě hrdlo koze, k zemi a dala se na útěk, podél mola. Po pár uběhnutých lacio, do ní vrazil muž. Padla na zem, bleskově se překulila a opět se dala do běhu. Proti těmhle by neměla šanci, bylo jich až příliš mnoho a navíc neměla výhodu stísněného prostoru, její jedinou šancí bylo utéct. Okolo mola se nacházely nejrůznější krabice s božím. Koření, maso, šaty, zbraně, hračky, zemědělské potřeby a mnoho dalších. Po chvilce intenzivního běhu, opět začla shluboka oddechovat. Konec přístavu se začínal blížit a Obirin se již chystala odbočit zpátky smětem odkuď přišla, s tím že se svých pronásledovatelů kteří byly čím dál blíž, se pokusí zbavit v postraní uličce, když v tom se na nebi rozářil modrý havran. Když se podívala jeho směrem, spatřila loď typu karaka, jenž právě odplouvala z přístavu a na ní muže, jak na ní mávají. Loď byla od mola jen nějakých čtyřista lacio.
Obirin se okamžitě prudce otočila doprava, doběhla ke konci mola, odrazila se od něj, natáhla ruce před sebe a dopadla do vody. Na chvíli se celá ponořila, a spatřila v modrém podmořském královsví, malé hejno maličkých ryb, jak plují poblíž. Holky, kdybyste jen věděli jaké máte štěstí, že se toho pekla nahoře neučastníte. Když se vyplavila, tak si hlasitě oddechla. Voda zde byla studená jako ten nejstudenější psí čenich. Několik jejích mokrých vlasů jí padlo do obličeje. Poté co se vzpamatovala ze šoku z teploty vody, začla okamžitě plavat směrem ke karace, která byla její jízdenkou domů… na otevřený oceán. Najednou uslyšela ránu a po chvíli se kousek od ní vymršila voda do vzduchu. Nadechla se tedy a potopila se pod vodu. Z povrchu k ní doléhaly další výstřely, avšak utlumene vrstvou vody, pod kterou se nacházela. Obirin pod vodou otočila hlavu, a spatřila tlusté kulky, které pocházeli z orogů, jak se šinou do mořských hlubin. Po chvíli výstřely ustáli ale i přesto se ještě chvíli plavila pod vodou, dokuď jí nedostatek kyslíku nevyhnal zpět nahoru. Jakmile se ocitla tedy hlavou nad vodou, opět se zhluboka nadechla a poté dala své ruce i nohy znovu do pohybu. Karaka již měla napnuté všechny plachty, vítr navíc foukal jejím směrem, takže zachvíli nabere rychlost. Obrin již byla asi jen čtyřicet lacio od ní. Po chvíli dalšího plavání ke svému cíli, spatřila jak jeden muž, máchá s lanem, na kterém byla uvázaná smyčka nad hlavou, a poté jí ho hodil jejím směrem. Lano dopadla asi lacio napravo od Obirin, ta k němu připlavala a chytla se ho, poté muži na palubě za něj začli tahat. Vítr se mezitím zhurta opřel do plachet a loď nabrala rychlost. Obirin táhlo lano za sebou a voda jí střikala do očí, a pusa se jí plnila slanou příchutí avšak zdálenost mezi ní a lodí se začla rapidně zmenšovat. Dvacet pět lacio. Dvacet. Patnáct. Deset. Pět. Obirin se konečně dotkla dřeva na boku lodi. Po chvíli již visela nohama ve vzduchu a z jejího promočeného oblečení začla odkapávat voda. Když se dotýkala zábradlí lodě, chytli jí dva zdatní muži za ramena a pomohli jí na palubu a poté od ní až posvátně odstoupily. Obirin se nejdřív držela rukama za kolena a zhluboka oddechovala, poté se narovnala, vlasy z obličeje se shrábla do zadu a pořádně se prozhlídla. Muži byly nejméně půl minuty zticha, než někdo zvolal „Vítejte na palubě kapitáne!“ Ostatní muži pak zvedli své ruce do vzduchu a radostně zakřičeli. Kapitán se usmál.
15
Karaka. Obchodní loď. Karaka byla 30-40 metrů dlouhý dvoustěžník, jehož šířka dosahovala 1/3 délky. Některé karaky byly upravené k tomu, aby se mohli zůčastnit i bitvy, avšak tahle jak si Obirin Confusa všimla, tahle kterou si osedlali muži z její posádky, neobsahovala ani jedno dělo, minomet anebo vrhač ohně. Její výhodou však byla rychlost. Díky tomu že Karaky nebyly zatěžovány vybavením k boji, byly schopné za dobrého větru – což Obirin právě hrálo do plachet – dosáhnout až rychlosti 18 uzlů. Poté co dozněly poslední oslavné ohlasy jejího příchodu, přepla do kapitásnkého režimu a její ústa a jazyk začli přímo chrlit. „Jaká je situace?! Kolik mužů je přítomných“?! Na její otázku zareagoval, jeden z mužů, co jí pomáhal loď. Muž střední postavy, holohlavý až na malý spletený culík, vzadu na hlavě, jenž měl na zboku na obličeji vytetované dvě hozené kostky, a jehož jméhno znělo Cihu. „Žádné těžké zbraně k boji. Mužů na palubě se nachází sedmnáct, všichni jsme byly v jedné přístavní kurví jámě, když vypukl zátah. Postavily jsme se na odpor, někteří znás bohužel již večeří s Argasem -budiž Budgimu, Vincovi a Muneru moře věčné – zjistili jsme, že naše loď již odplula a tak jsme se zmocnili téhle kocábku.“ „Co původní posádka lodi?“ „Když jsme loď ovládli, bylo tu jen pár, asi šest nebo sedm chlápků, včetně majtele, nějakej podělanej obchodní s masem či co, teď jsou všichni svazáni a drženi támhle.“ Obirin se ukázala na místo, které ukazoval Cihuv ukazovák, a spatřila tři své muže u kormidla. Dva mířily zbraněmi na zajatou posádku a jeden z nich řídit tuhle loď. Když se Obirin pořádně podívala, spatřila, že za kormidlem stojí ten starej vychrtlec Kašpar. Z dálky se ozvaly rány. Obirin i všichni muži s ní na palubě se za tím zvukem otočily. Takových šest tisíc lacio od nic se začla odehrávat námořní bitva. Ti hajzlové střílí po mé lodi! „Všichni na svá místa, připravte se, vyrážíme do boje.“ „Vždyť naše tahle sračka na vodě k tomu není vybavena“ snesl jeden z mužů námitku. „To je mi kurva u prdele, mrskněte svýma prdelema a připravte se na boj! Ty! Za mnou!“ Ukázala na Ciha a vydala se směrem na můstek.