Známé přísloví praví „ Kdo seje vítr, sklízí bouři“.Jednu takovou vojenskou bouři vyvolal z kraje devadesátých let irácký diktátor Saddám Husajn. Dne 2. srpna 1990 jeho vojska nečekaně napadla a obsadila sousední malý, ale nesmírně na ropu bohatý stát Kuvajt. Hlavní roli hrál spor o černé zlato. Totální obraz zkázy můžete vidět na prvním videu.
Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Světové združení OSN přijalo rezoluci, vyzývající Irák, k okamžitému a bezpodmínečnému stažení okupační armády. To Saddám Husajn odmítl. Na obranu Kuvajtu vznikla koalice 28 států, jejichž jednotky o síle 300 000 mužů, se shromáždily v ohrožené oblasti Perského zálivu. Součástí kontingentu byla i naše protichemická jednotka.
Saddám nátlak odmítl a spojenci 16. ledna 1991 zaútočili. Začala operace Desert Storm (Pouštní bouře), jejímž hlavním úkolem bylo vytlačit iráckou armádu za hranice a osvobodit Kuvajt. Hned za hranicemi je přivítaly oblaka černého a dusivého kouře z hořících ropných vrtů a všudypřítomný obraz zkázy.
Dnes je známo, že SAS provedla několik úspěšných osvobozovacích akcí v listopadu a prosinci 1990,
tedy ještě před útokem spojenců. Byly to hlavně bleskové noční přepady jejichž cílem byla likvidace stráží a následné odvedení rukojmí na kontaktní místo, kde je vyzvedla helikoptéra a dopravila do bezpečí.
Jednotky SAS, byly od počátku ve stavu nejvyšší pohotovosti a její muži čekali na rozkazy na základnách v sousedních zemích, v Jemenu a Keni. Jejich prvním úkolem bylo ono osvobození rukojmích, kolem 400 zajatých Britů, které Saddám nechal rozmístit poblíž strategických cílů v Kuvajtu a Iráku, jako živé štíty. V zajetí bylo drženo i 3700 příslušníků jiných států. Vzhledem k obrovskému rozsahu úkolů, byla tentokrát SAS využita téměř do posledního muže. Byly povolány posily i z mateřské základny SAS z Herefordu, ve Velké Británii.
Po vypuknutí operace Pouštní bouře pověřilo spojenecké velení SAS úkolem, pro který se hodí nelépe.
V hluboko v týlu nepřátelského území prováděla diverzní útoky. Přerušovala komunikační linky, bleskově útočila na vojenské konvoje vezoucí často i obávané rakety typu Scud a pod. Cílem bylo odvrácení pozornosti a narušení morálky nepřítele, což se jí dařilo.
Dalším terčem SAS byla stanoviště odpalovacích zařízení na irácké rakety země – země Scud. Tyto rakety Irák odpaloval hlavně ze západní oblasti Iráku na spojenecké základny v Saudské Arábii, ale i na města ve vzdáleném Izraeli, kde mnoho obětí bylo z řad nevinných civilistů. Saddám Husain se bohatě Scudy zásobil už před mnoha lety ze SSSR. Původně měl tento typ dolet až 300 km. Iráčané rakety modifikovali např. na typ Al-Hussein, u nichž se dolet zvýšil až na trojnásobek – 900 km. Její nostnost byla 300 – 350 kg, byly ale i typy, které mohly nést v hlavici nálož až o hmotnosti kolem 1 000 kg ! Tyto rakety byly Irákem použity v osmdesátých letech i ve válce se sousedním Iránem. Největší obavy měli spojenci z toho, že by bojové hlavice mohly nést i chemické bojové prostředky, kterých měl tehdy Irák poměrně velikou zásobu. V minulosti tyto chemické zbraně neváhal Saddám použít jak ve válce s Iránem, tak i proti civilním Kurdům na severu Iráku.
Pro tyto účely vznikly tzv. mobilní pozorovací hlídky SAS , jejichž úkolem bylo lokalizovat často i mobilní, odpalovací zařízení rakety Scud a následně povolat na místo letecký úder. Hlídky SAS k tomuto účelu používaly upravená a dobře vyzbrojená vozidla Buggy, Chenworth a nebo speciální LVS. Velice často byla SAS vzhledem k okolnostem nucena zařízení zlikvidovat sama. Spojenci se hodně spoléhali i na „protizbraň“, dnes známý raketový systém Patriot (SAM). Teorie byla taková, že pokud se přiblíží vypálený Scud, bude mu naproti během milisekundy vystřeleno několik Patriotů. Patriot v dráze letu Scudu vybuchne a vypustí 300 kovových částic o velikosti obyčejné kostky ledu. Scad po vlétnutí do roje částic následně exploduje.
Pravdou je, že systém Patriot, nebyl až tak spolehlivý, jak udávala armáda USA. Důvodem bylo uklidnění Izraele, aby se nezapojil do války. Což by následně vedlo k rožšíření konfliktu do dalších států v oblasti středního východu. Na obranu Patriotů lze jen připomenout fakt, že šlo o celkem nový protiraketový systém, kterému bohužel ještě Američani nestačili tzv. vychytat mouchy. Poznámka: dnes je již systém Patriot na vynikající technické úrovni a přesnost jeho zásahu je velice vysoká.
SAS tehdy suplovala udávanou 100% „neomylnost“ raket Patriot, a dá se říct že se jí díky obrovským bojovým zkušenostem dařilo. Proběhlo i několik společných akcí, kterých se po boku SAS účastnila
i americká legendární jednotka Delta Force. Během osvobozování Kuvajtu došlo mezi SAS a některými speciálními silami Iráku, k mnoha tvrdým bojům, což se samozřejmě neobešlo bez ztrát na životech. Faktem je, že SAS vypouštění raket Scud ze západního Iráku proti Izraeli, zcela nezabránila, ale přispěla významně ke snížení četnosti raketových útoků. Na začátku války to bylo kolem pěti raket denně, díky SAS se číslo snížilo na jeden útok za den. Nespočet akcí SAS, provedených hluboko v Iráku, tak má tak na kontě desítky, až stovky zachráněných civilistů.
Přeze všechny obtíže a problémy, se dařilo náročné úkoly mužům z SAS splnit se ctí.
Ne nadarmo měli v této válce přezdívku „Lovci Scudů“.
V operaci Pouštní bouře SAS jen potvrdila svoji vysokou bojovou kvalitu.
Zdroj: různé internetové stránky, knihy a časopisy o SAS, Encyklopedie SAS – Steva Crawforda a další
