Dojmy z osmé epizody seriálu The Last of Us

Zdaleka „nejchladnější“ epizoda sezóny, ve více významech toho slova. Tvůrci seriálu nás doteď pečlivě připravovali na okamžik, kdy uvidíme, jak se na Ellie celá její dosavadní cesta podepsala a jak se zvládne o sebe postarat sama, když bude muset. Přesně takovou zkoušku nyní bude muset složit, tváří v tvář neznámé komunitě lidí, kteří mohou být její nadějí, ale také její zkázou.

David

Ačkoliv většina epizody se poměrně věrně drží herní předlohy, dostane se nám jednoho extra nahlédnutí do života komunity lidí, na kterou Ellie v této epizodě narazí. Již zde je nemožné si nevšimnout, že „otec“ této komunity, David, se odlišuje od zbytku skupiny, která jej přijímá jako jednoznačného vůdce. Plný rozsah „kvalit“, které mu tuto pozici zajistily, samozřejmě zjistíme až později. Tohle se herci Scottu Shepherdovi povedlo dokonale: David v jeho podání působí nepříjemně, nepohodlně, jako člověk, který je sžírán minulostí nebo tajemstvími a kterým není možné si být jistý, jakkoliv je výřečný a pokorný.

Když už je řeč o hereckých výkonech, je naprosto nemožné pro fanoušky předlohy, aby přehlédli (nebo přeslechli) herního Joela v této epizodě. Herec Troy Baker se ujal role Davidova pobočníka jménem James, aby přinesl onu hereckou intenzitu, na kterou jsme u něj zvyklí. Je to zkrátka jeden z toho mála herců, který si jakoukoliv roli podmaní takovým způsobem, že v ní působí naprosto přirozeně a přesvědčivě. Když jsem jej tak pozoroval mírně zanedbaného s delšími vousy, nemohl jsem se ubránit myšlenkám na to, jak by to asi fungovalo, kdyby Joela v seriálu hrál Joel ze hry.

„Když jsme v nouzi“

V epizodě takto nabité vypjatými scénami a táhnuté výraznými herci je nemožné se ubránit také opakovaným úvahám nad obsazením Ellie. Jeden z důvodů, proč tahle pasáž byla ve hře tak působivá, byla určitá „křehkost“ zjevu herní Ellie – drobná, čtrnáctiletá pihovatá rusovláska s velkými zelenýma očima působila mnohem vyplašeněji, smutněji a zranitelněji, než se to daří Belle Ramsey. Kontext některých scén v této epizodě tím podle mého soudu utrpěl, i když pořád platí, že Bella hraje skvěle a samozřejmě stále funguje to těžiště situace „osamělé dítě v ohrožení“.

V každém případě platí, že tohle je epizoda především o Ellie a její schopnosti zúročit vše, čím si doposud prošla – aby v sobě našla ochotu znovu začít věřit lidem, nebo naopak odvahu čelit svému osudu na vlastní pěst a sílu přesvědčit ostatní, že si s ní nemají zahrávat. Po téhle stránce osmá epizoda seriálu zafungovala výborně a je fascinující sledovat fanoušky seriálu neznalé herní předlohy, jak na sociálních sítích oslavují chování postavy Ellie v této epizodě, a to včetně finálních scén, které opět zapůsobily o něco realističtěji, než v animovaném vyobrazení předlohy.

Příběh vládne

Při sledování těch vášnivých reakcí nováčků mezi diváky jsem si opět uvědomil, že největší devizou seriálu je to samé, co bylo největší devizou herní předlohy: tenhle příběh je prostě skvělý, plný nápaditých a nečekaných zvratů, které skoro vždy podtrhují zrádnost lidské povahy i důležitost lidských vztahů pro překonání překážek – nejspíš právě díky té poctivě vyobrazené lidské krutosti o to více vyčnívají i ty kladné lidské vlastnosti. S ohledem na to, jak je seriál krátký a jak tvůrci místy přitlačili na vyobrazení násilných tendencí Ellie (kterou zároveň hraje poněkud drsněji vypadající herečka) se nemohou ubránit úvahám o tom, zda po zakončení příběhu v závěrečné epizodě příští týden nebude právě krutost a násilí tím nejvýraznějším dojmem, který si diváci ze seriálu odnesou.