Jak se s tím srovnat  

Tak v prvom rade môžem povedať len toľko, že mi to je naozaj ľúto, nekoľko z vlastnej skúsenosti viem, že stratiť niekoho blízkeho je vždy veľmi ťažké. Ja osobne som pred 3-ma rokmi prekonal vážny úraz, pri ktorom som bol cca 3 dni na prístrojoch a nevyzeralo to so mnou práve najlepšie. Od vtedy je u mňa zdravie na prvom mieste a aj keď to možno znie ako klišé tak od tej nehody neprejde deň aby som sa večer neradoval z toho, že si môžem živý zdravý ľahnúť do posteľe. Mne v takýchto chvíľach veľmi pomáha moja rodina (mama, oco, brat) s ktorými mám super vzťah a dá sa s nimi o všetkom hovoriť. Takže by som ti tiež poradil aby si sa o tom s niekym porozprával. Najlepšie s niekym kto je ti veľmi blízky.

Neshody stranou, toto je vážně těžké, čtu si to až nyní... Jediné co bych vzkázal:

Utichlo srdce znavené, nebylo z ocele, nebylo z kamene.
Utichlo a šlo spát, budeme na něj věčně vzpomínat.
Upřímnou soustrast ...

Taky je mi to líto a jak se s tím srovnat? To je hodně těžká otázka, každý člověk je jiný a funguje na něj něco jiného. Důležité je si říci, že život jde dál. Pravda však je, že je takového mladého člověka dost velká škoda. Kdyby to byla osoba, co už má něco za sebou, tak si řekneš, že prožil krásný život. Ale takhle je to vážně těžké. Držím palce ať se s tím vyrovnáš a hlavně neblbni, chlast ani další věci to nespraví.

Spraví to jedině čas sám. Hlavní je být s kýmkoli a dělat cokoli co tě baví. Hlavně se snažit na to myslet co možná nejméně, spíše vůbec... prostě se nějak odreagovat - to potom člověk ani nemá čas na to myslet ....

Chlape to je mi opravdu líto. Měl jsem podobnou zkušenost, umřela mi babička a byl jsem první, kdo ji našel mrtvou v kuchyni. Je zajímavé že člověk nikdy nepozná, jak na některé situace reaguje jeho mysl, dokud je sám nezažije. A nepřál bych to nikomu a také jsem se z toho psychicky dostával asi měsíc. Ale jediné, co ti můžu říci je, že je nejlepší si uvědomit, že se v životě špatné věci dějí a budou se dít i dál. Někdy je to nefér, někdy je to těžké ale člověk musí věřit, že je na světě nějaká rovnováha a pokud se stane něco špatného, musí se stát i něco dobrého. O to více někdy přemítáš, proč se špatné věci dějí často těm dobrým lidem. Ale to je asi jedna z dalších světových záhad. Tak se drž a zkus přepnout svoje přemýšlení na něco pozitivního, než abys furt přemítal o mrtvém kamarádovi. Ať je to jakkoliv smutné, tím ho k životu nevrátíš a myslím, že by tam nahoře byl rád, kdybys o něm nechal pozitivní vzpomínku a dále se netrápil. Možná proto naši předkové slavili smrt veselím. Něco v tom je.

Díky kluci...i když je těžké na to nemyslet...zkoušim se odragovat u Fify..to je ted jediny co mi dela radost 🙁

Já s tímhle zatim, naštěstí zkušenosti nemám, a tak ti asi neporadím, ale já bych se snažil co nejmíň na to myslet a snažil se dělat co mě baví, např. bych si vyjel na kole, nebo jak říkáš zapnul nějakou hru. Radí se těžko, když to člověk nezažil, ale snad se z toho rychle dostaneš 😉

Jinak parádní načasování...zejtra narozky :-/ Zrušil jsem oslavu 🙁

Já bych jí určitě nerušil, alespoň ti to pomůže na to zapomenout, takhle zase budeš sedět doma a celej den na to myslet, to podle mě není nejlepší