Můj THUG LIFE: Život ke mě byl krutý. Už od mala jsem zbožňoval hry. Začínal jsem hrou Croc 2, přes Harryho Pottera a Tajemnou Komnatu až na PS2. Tam jsem moc svůj herní apetit neubažil, páč moje mamka mi nedovolovala hrát násilné hry typu GTA:SA atd. Tak jsem si musel vystačit se závodníma hrama (NFS:Most Wanted) a dalšími díly Harryho Pottera (1,3,4,5,6).  Pak se moje konzolka zničila, a já musel na PC furt hrát Croca a Harryho. Naštěstí jsem k Vánocům dostal nový počítač! Tam už jsem mohl hrát hry lepší, ale ne až tak moc (MineCraft na 13FPS :P). A jelikož moje mamka v zákazu násilností nepovolila, mým hobby se stal YouTube (pouze sledování videí, ne točení). Tam jsem viděl spoustu skvělých her, ale buď byly moc násilné, nebo jsem je nerozjel. Osud tomu chtěl a mě se počítač rozbil. Pomocí ,,odborníka´´ jsme zjistili, že jsme počítač nečistili a pár komponentů zkratovalo(prach). Takže se  uskutečnil takový menší upgrade mého PC. A ten ,,odborník´´ mi tam jako BONUS natahal nějaké hry. Tou první bylo Metro:Last Light a byla to první ,,brutálka´´, kterou jsem mohl za uvědomnění mamky hrát. Poté už jsem z dalšími hrami neměl problem. A nyní se píše rok 2015 a já mám furt tu stejnou   ,,mašinu´´. Komponenty jsou stejné (AMD-FX6300,Nvidia GT 640,8GB RAM), ale už dosluhuje. Mamka mi silnější grafiku koupit nechce, protože je moc drahá a u hry bere jako zbytečnosti, to znamená, že u ní někdy vyžebrám 300 na slevu na Steamu, ale tím to končí. Takže, abych to zkrátil, hry zbožňuji, ale život mi nedal nabídku, jakou dal mnoha jiným hráčům. Jsem člověk se zastaralým ,,kompem´´, který chce hry hrát, ale nemá k tomu prostředky. Takže asi tak skončil příběh jednoho člověka, kterému nezbylo nic jiného, než svůj koníček ,,ukájet´´ na videích z YouTubka...
FIN.