Recenze Dwarf Fortress – nebývale návyková záležitost

V minulých dnech jsme se naplno ponořili do hraní Dwarf Fortress, budovatelského simulátoru, kterému se na Steamu podařilo dosáhnout nebývalého úspěchu. Zda je oprávněný, vám povíme v naší recenzi, kde se této trpasličí záležitosti podíváme detailně na fousek.

• Platforma: PC (testovaná verze)
• Datum vydání: 6. prosince 2022
• Vývojář: Bay 12 Games
  
• Vydavatel: Kitfox Games
• Žánr: Simulátor budování kolonie
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Herní doba:  10 – 100 hodin (Záleží na vašich schopnostech a štěstí)
• Cena: okolo 710 Kč (Steam)

Nechte si vygenerovat své hřiště

Každý, kdo měl někdy možnost přemýšlet nad vlastním herním světem, jistě ví, že vytvořit univerzum je nebývale náročné. S tímto aspektem se tvůrci Dwarf Fortress vypořádali formou generování spojeného s dějinami. Díky tomu se můžete ubírat po linii trvající klidně až pět stovek let, mezi něž máte možnost svou civilizaci natěsnat a započít tak její cestu. Výhodné je odstartovat na počátku věku, nebo naopak zaujmout pozici na místě, kde už před vámi někdo existoval, protože díky tomu můžete lépe čelit hrozbám.

 

1 z 7

- +

Počet let, jimiž herní svět ve Dwarf Fortress projde, není jediný faktor definující vaše následující hodiny hraní. Nastavit před počátkem vaší cesty můžete třeba to, kolik se objeví rozvinutých civilizací, jak moc velkým problémem se pro vás stanou monstra, kolik rud najdete v hlubinách, nebo velikost samotné mapy. Možností je opravdu hodně, díky tomu není žádný průchod totožný, protože během každého z nich se lze setkat se stovkami náhodných událostí formujících podobu celého dobrodružství.

Na počátku vaší plnohodnotné poutě je ve Dwarf Fortress tutoriál

U většiny her člověk nad tutoriálem zcela mávne rukou a jde dál. Dwarf Fortress však nepatří zrovna mezi nejpřístupnější projekty, takže jsem svou cestu započal jeho absolvováním. Jeho koncept není úplně špatný, reálně bych si však dokázal představit, že by celý návod mohl být rozsáhlejší. Člověk tu postaví první postele a pár struktur a základní výuková lekce je absolvována s rozloučením, že umírání je přeci sranda. A ve své podstatě tomu vlastně tak opravdu je. Vysoká znovuhratelnost představuje jeden z primárních pilířů tohoto díla.

 

1 z 7

- +

Nikdy totiž reálně nevíte, co vás v následujících minutách, ale spíše hodinách čeká. Na počátku všeho je však malá parta trpasličích průzkumníků, kteří hledají nový domov. Sestava je to různorodá, takže krom fousatých kopáčů v ní můžete nalézt také bezvousé ženy. Ano, tvůrci se vyhýbají Pratchettovskému vykreslení trpaslíků a dodávají nám jejich křehké polovičky v celé jejich spanilosti. Následuje výběr pozice, kde se začne odehrávat odysea vaší trpasličí kolonie. Vybírat si je opravdu z čeho, většinou však brzy po startu zamíříte pod zem, kde započnete budování v některém z řady dostupných pater.

Zavrtat se dá skutečně hluboko, práce s přesunem mezi jednotlivými úrovněmi však není úplně jednoduchá. Spíše naopak, jedná se o dosti krkolomnou záležitost, protože vrstev je hodně a skákání mezi nimi se občas dost zadrhává. Reálně bych si dokázal představit, že by hra nabízela modernější formát, je však otázkou, jestli by jej šlo zakomponovat do takto komplexního konceptu, jakým Dwarf Fortress disponuje, jelikož jen málokterý simulátor vám nabídne tak rozsáhlé schéma jako toto dílo.

 

1 z 7

- +

Pokud jde o samotný koncept pater, ten nabízí opravdu velký prostor k různým hrátkám. Vezměte si kupříkladu vodu. Ta není dostupná úplně ve všech částech herního světa, takže občas nastane čas ji přivést ke své trpasličí tvrzi a dát lidu možnost se napít také něčeho jiného než tekutiny obsahující určité procento alkoholu. A právě v momentu, kdy se k něčemu takovému odhodláte, vás čeká hromada zábavy spojená s nestabilitou tekutiny, která se může stát při špatném navržení celého systému nádrží nikoliv pomocí vaší kolonii, ale její zkázou. A to se tu bavíme o vodě, co teprve, když nastane čas na hrátky s magmatem.

Kolonie plná složitých osobností

Dalším esem Dwarf Fortress je vedle hrátek s terénem a generování herního světa také sestava vašich trpaslíků a celkově všech živáčků, se kterými se tu dá setkat. Doslova každý obyvatel tohoto vesmíru má unikátní osobnost, schopnosti a především minulost. A musím říct, že na každém detailu tu záleží. Jak jinak totiž odhalit vraha dříve, než udeří, nebo mít minimálně představu o tom, kdo zabil nevinného trpasličího kameníka, nežli tak, že jste studovali diáře jednotlivých členů trpasličího osídlení a našli v nich temné indicie budící podezření.

 

1 z 7

- +

Kromě rozsáhlých životopisů, které můžete, anebo také nemusíte studovat, na vás při správě vaší kolonie ve Dwarf Fortress čeká úkol v podobě uspokojení potřeb všech trpaslíků. Sázka na vytvoření jediné místnosti, ve které budou všichni koexistovat, tu není tou nejlepší cestou. Po čase kvůli tomu musíte čím dál více pozornosti věnovat expanzi své říše a hlavně uzpůsobování podmínek tak, aby byl váš lid spokojen. Když jej totiž neuděláte šťastným, klidně se vám může stát, že se některé z tuhých zim jeden z trpaslíků zblázní a udělá zbytku osazenstva ze života peklo, nebo je tam rovnou pošle.

Život je tu boj

Přestože vaše pevnost ve Dwarf Fortress na první pohled působí jako jediné místo v širém vesmíru, opak je pravdou. Kolem vás se nachází rozsáhlý prostor, který je plný už dříve zmíněných civilizací, jimž se podařilo prokousat historií. Některé jsou neutrální. Jiné mírně přátelské, nu a další vyloženě nepřátelské. Ono čekat, že se bude trpaslík kamarádit se skřetem, je mimo realitu, i kdybychom úplně vymazali slovíčko rasa, stále tu zbude tisíce let vzájemné nenávisti a bojů. Na mapě světa se pořádají výpady na protivníkova území za účelem získání artefaktů, osvobozování unesených fousáčů, nebo tvrdého záboru nepřátelských sídel.

 

1 z 7

- +

Střety probíhají jak mimo vaše tunely, tak i v jejich útrobách. Jak totiž kopete čím dál tím hlouběji, tak se setkáváte s novými hrozbami, které se s vámi nemažou. Na počátečních úrovních na vás čeká pouze žoužel, již rozmáznete okovanou podrážkou své boty. Čím však budete dále, tím horší monstra na vás budou čekat a jednou se vám může klidně stát, že se vaše poslední trpasličí výprava z hlubin prostě nevrátí a vám nezbude nic jiného, než po ní začít usilovně pátrat s tím, že po ní naleznete pouze trolly ohlodané kosti. Život fousatého lidu tu rozhodně není takovou procházkou růžovým sadem, jak by se na první pohled mohlo zdát a právě to mě na Dwarf Fortress baví.

Dwarf Fortress je klenot zrající dvacet let

Cesta originálního Dwarf Fortress je opravdu dlouhá. Během ní se povedlo týmu, jenž za ním stojí, vytvořit impozantní dílo, jehož převedení do modernějšího formátu jim jistě dalo zabrat. Výsledný produkt však stojí za to. Nejenže z tvůrců jsou nyní milionáři, ale samotná hra se stala relativně přístupným zážitkem, který těm, jimž neseděl původní formát, nabízí jeden z nejkomplexnějších a (možná bych se nebál říct) nejlépe zpracovaných simulátorů vedení kolonie v současnosti.

Silnou stránkou tohoto díla je vysoká znovuhratelnost spojená s vytvářením unikátních světů, nesmlouvavá náročnost a takřka nekonečná zásoba náhodných událostí definujících podobu vašeho průchodu. Pokud jde o slabiny, tak jich není mnoho. Spíše se jedná o prvky, jež považuji za druhotné, mezi něž lze třeba zařadit relativně jednoduché grafické zpracování spolu s topornějším ovládáním. Když se přes tyto nedostatky však člověk přenese, dostane excelentní projekt na stovky a možná dokonce i tisíce hodin kvalitní a především pestré zábavy. Za sebe Dwarf Fortress považuji za jeden z titulů roku.