Recenze Star Wars Jedi: Survivor – Cal vrací úder

Recenze je založena na konzolové (PS5) verzi bez startovního patche.

Nejspíš se shodneme na tom, že vývojářské studio Respawn prostě nedělá špatné hry. Mnozí považují například příběhovou kampaň jejich hry Titanfall 2 za jednu z nejlepších v celém žánru, zatímco další hráči nedají dopustit na Apex Legends coby jejich úplně nejoblíbenější Battle Royale. Přesto jsme ale všichni byli docela překvapení, jak úspěšně studio vstoupilo na pole příběhových akcí z pohledu třetí osoby v roce 2019 se hrou Star Wars Jedi: Fallen Order. Nejen že se jim povedlo vyprávět vtahující příběh v prostředí Hvězdných válek, ale také dokázali skloubit inspiraci hity jako Uncharted (filmový styl/tempo vyprávění a efektní „set piece“ momenty) s prvky souls žánru (náročný boj na blízko, oživení nepřátel po „odpočinku“ hráče u checkpointu). Není tedy divu, že druhý díl této hry byl vyhlížen s velkými nadějemi. Hned na úvod tedy prozradím, že hra je v mnoha ohledech ještě lepší než první díl, ale bohužel má i nějaké ty slabiny.

• Platforma:  PS5 (recenzováno), XSX|S, PC
• Datum vydání:  28. 4. 2023
• Výrobce: Respawn Entertainment (USA)
• Žánr: akční adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 147 GB
• Herní doba:  15+ hodin
• Cena: 1649 Kč (Steam)

Dospělejší postavy i vztahy

Mám jistou poměrně svéráznou metodu, jak „detekovat“ dospělejší a ambicióznější příběhy – funguje na hry, ale vlastně i na filmy. Pokud si tvůrci dovolí strávit delší dobu záběry na něčí obličej, aniž by ta postava cokoliv říkala, ukazujíce tak její „vnitřní myšlenkové pochody“ nebo „vnitřní emoce“, většinou to znamená, že máte před sebou hlubší, lidštější a upřímnější příběh, než u filmových sekvencí, které tuto metodu nepoužívají. Za všechny mohu jmenovat třeba The Last of Us nebo Red Dead Redemption 2. Jedi Survivor do téhle kategorie také spadá a neváhá vám nabídnout dlouhé atmosférické záběry, kde starší a zatvrzelejší Cal Kestis hledí do dálky a přemýšlí třeba nad tím, co všechno už musel obětovat a zda jeho boj má ještě smysl. Víceméně od začátku hry na mne jeho postava udělala mnohem lepší dojem, než v prvním díle.

Vyzrálejší Calova osobnost má ovšem dopad také na jeho vztahy s ostatními postavami, které jsou mnohem zajímavější a lidštější, než v první hře. Hned na začátku zjistíte, že se celá jeho původní parta rozešla, ale to neznamená, že její členy během druhého dílu neuvidíte – naopak, navštívíte je v jejich nových působištích, abyste odhalili, proč se od vás odpojili a jak teď žijí. Kromě již známých postav ovšem narazíte také na mnoho nových, na obou stranách boje. Vaším cílem je, kromě jiného, znovu poskládat spolehlivou posádku pro vaši misi. Jak nejspíš tušíte, velkou hvězdou příběhu je – stejně jako minule – „noční sestra“ Merrin, jejíž zastřený hlas a enigmatická osobnost opět učarují nejednomu fanouškovi. Pokud jde o zápletku, záměrně nebudu prozrazovat příliš, protože příběh je doslova nacpaný skvělými překvapeními.

Příběh je doslova nacpaný skvělými překvapeními.

Jedno je ale jisté: na své si přijdou znalci Hvězdných válek všech úrovní, od těch, co filmy ani neviděli, až po ty, kdo mají načtenou související literaturu. Co zpočátku vypadá jako předvídatelný a stokrát viděný příběh nevyrovnaného odboje rebelů proti Impériu, to se rychle promění v mnohem zajímavější zápletku soustředěnou na nečekané odhalení ohledně „High Republic“ historie, zasazené doslova stovky let před celou filmovou sérii (a prozkoumanou především v komiksech). Tato minulost totiž skrývá nečekané zdroje, které by mohly naprosto zásadním způsobem ovlivnit boj proti Impériu. Problém je, že s oživováním této minulosti se začnou vynořovat také její „duchové“, kteří mají svou vlastní agendu. Jinými slovy, příběh je náležitě epický a obsahuje kromě jiného i camea, na která jen tak nezapomenete. Jedi Survivor bravurně nachází rovnováhu mezi epickými událostmi a velmi citlivě zpracovanými, niternými lidskými momenty.

Meč, dva, nebo pistoli?

Jednou z nejzajímavějších vlastností této série z hlediska hratelnosti je bezesporu dávka inspirace „souls“ žánrem. Nejvýrazněji se to projevuje v existenci „meditačních bodů“ coby checkpointů, kde si můžete uložit pozici a doplnit zdraví, ale tím zároveň oživíte již zabité nepřítele v dané lokaci. Ve skutečnosti bych ale řekl, že mnohem důležitější je design bojového systému, který si také z soulsovek hodně bere – od nutnosti kombinovat útoky s obranou až po důraz na intimnější duely mezi vámi a silnějšími nepřáteli. Jednou z příjemných vlastností Jedi Survivor je skutečnost, že od úplného začátku máte k dispozici víceméně všechny schopnosti z minulé hry – jmenovitě boj mečem, dualblade tyčí nebo dvojicí mečů zároveň.

Kromě již známých volitelných bojových stylů (tzv. stance) ale s postupem v příběhu získáte také dva další – jeden z vašeho meče udělá „obouruční“, neboli citelně pomalejší, ale také silnější variantu, samozřejmě za doprovodu stylového vizuálního efektu. Ještě výraznější a pro mnohé vyznavače jedi mytologie nejspíš kontroverznější je bojový styl meč v jedné ruce, blaster (pistole) v druhé ruce. Nefunguje to nicméně tak, že by ze hry najednou byla střílečka. Cal může blaster používat jen v omezené kapacitě, která se obnovuje údery mečem – takže můžete sestřelit otravnou poletuchu nebo přidat výstřel do komba úderů, ale nemůžete jen tak střílet donekonečna. Plynule lze přepínat mezi dvěma styly. Nejdůležitější je, že každý bojový styl má citelně odlišnou funkci (vyvážený boj jedním mečem, agresivnější boj dvěma meči, oboustranná tyč pro nejširší záběr v početnějších skupinách nepřátel) a je zábavné je testovat i střídat. Budete si ale muset vybrat, do kterých z nich chcete nasypat extra odemknuté body schopností.

Každý bojový styl má citelně odlišnou funkci.

Pokud jde o obtížnost soubojů, ať už s řadovými nepřáteli nebo početnými bossy, tou nejlepší zprávou je, že máte na výběr z pěti úrovní jejího nastavení. Pokud si tedy chcete projít jen hlavní příběhové mise bez nějaké výzvy, stačí si dát tu nejnižší „Story Mode“ obtížnost a neumřete ani jednou (lze i nastavit quicktime interakce na automatické splnění bez stisknutí tlačítka). Pokud ale hledáte pořádnou výzvu, kde budete opravdu potřebovat jedi reflexy a každý protivník může být váš poslední, není problém vybrat si obtížnost nejvyšší, příznačně pojmenovanou „Jedi Grand Master“. Samozřejmě jsou zde i mezistupně pro ty, kdo hledají rozumnou rovnováhu. Během výběru obtížnosti hra nabídne přehlednou vizualizaci vlivu nastavení na nepřátelskou agresi, sílu a délku intervalu pro parry protiúder. Stejně jako v případě minulé hry se i zde můžete těšit na několik velkolepých bitev s bossy, kteří vás vyděsí svým nástupem, silou i schopnostmi. Také zde se projevuje vyzrálost příběhu, který některým bitvám dodává velmi osobní rozměr a nejspíš z nich budete mít strach ještě předtím, než na ně vůbec prakticky dojde. Na druhou stranu se ale někteří minibossové možná až příliš často opakují.

 

1 z 7

- +

Malý velký vesmír

Neměl jsem pocit, že by hra byla vyloženě větší nebo delší než první díl. Například počtem planet, na které se podíváte, je na tom víceméně podobně. Nicméně největší kritika prvního dílu, totiž vracení se několikrát zpátky naprosto stejnou trasou, je pryč. Bohužel ale stále platí, že hned na několik planet se budete vracet opakovaně, byť tentokrát se během těch návratů vydáte jinou trasou do jiných zákoutí a můžete samozřejmě používat teleportaci pro rychlé cestování mezi odemknutými místy. To ale nezabrání pocitu, že „tady jsem už byl“, jelikož jednotlivé trasy a lokace každé planety jsou si bohužel docela hodně podobné. Těmto pocitům dále napomáhá skutečnost, že jedna z planet (respektive konkrétní městečko na ní) slouží vyloženě jako vaše základna, kam se budete vracet opravdu často.

Na druhou stranu jsou ale mnohé lokace naprosto nádherné, takže silný zážitek z nádherných výhledů do krajiny i procházky po precizně zpracovaných interiérech z filmů se rozhodně dostaví v míře vrchovaté. Stejně tak je potřeba pochválit pestrost level designu jako takového, kdy v jedné lokaci budete bojovat skrz místnosti a chodby plné nepřátel, abyste v jiné skákali po komplexním prostorovém puzzle v krajině a jinde zase svištěli divokou jízdou na jednom z vozidel nebo osedlaných bytostí. Neodpustím si ale kritiku pasáže na pouštní planetě, kde musíte docela dlouho a opakovaně skákat proti větru a po větru (aby vás zanesl během skoku tam, kam chcete) – v mnoha chvílích jsem měl dojem, že nelze předem odhadnout kam přesně vás vítr zanese, takže jsem musel trasu objevovat frustrující metodou pokus-omyl. Nijak zvlášť mne nezaujaly ani vedlejší aktivity, ať už šlo jen o sbírání předmětů nebo třeba „lov lovců odměn“, mírně připomínající žebříček cílů ze série Assassin´s Creed. Dělaly mi ale radost kosmetické možnosti, díky kterým můžete Cala obléci jako pravého jediho nebo naopak jako nenápadného tuláka ve stylu Hana Sola (samozřejmě si můžete upravit i meč včetně barvy krystalu).

Silný zážitek z výhledů do krajiny i procházky po interiérech z filmů.

Pokud jde o technickou stránku věci, byli jsme vydavatelem upozorněni, že pro účely recenze bohužel musíme hrát bez poměrně zásadního startovního patche. Nemohu tedy dostatečně spolehlivě potvrdit, jak hra v pátek poběží, ale během mého průchodu na konzoli PS5 bohužel nedokázal režim výkonu (kromě něj je k dispozici také 4K 30 fps režim kvality) udržet stabilních 60 snímků a občas docházelo k propadům, případně k doskakování textur nebo nasvětlení. Chyběla také implementace HDR, která by měla dorazit v onom startovním patchi. Ačkoliv díky tomu hra místy nevypadala tak dobře, jak by mohla, nic z toho mi nezkazilo zážitek natolik, aby to mělo dopad na moje pohlcení příběhem nebo bojovým systémem. Berte to tedy jako opatrné varování a samozřejmě nabídneme články s odkazy na analýzy stavu hry po vydání.