„Amerika je na kolenou a krvácí. Krvácí a roní slzy červené barvy. Její občané umírají a trpí pod nepřátelskou nadvládou. Americký sen je zakalen příchutí porážky a podrobení.“
Zatím je taková představa pro dnešní společnost nepředstavitelná. Silná Amerika, jež vládne světu, tak ji vidíme my. Ale opravdu to tak bude i v budoucnu? Bude stále tak silná, nebo někdo využije její křehké stability a pokoří ji? Na tyto otázky si musí každý odpovědět po svém, stejně tak, jako se to rozhodli udělat vývojáři z Kaos Theory, jež přicházejí s akční FPS Homefront. Jejich vize, kdy se USA v roce 2027 složí pod invazí KLDR (jež stihla mezitím obsadit i Japonsko, Čínu a svého jižního souseda) je přinejmenším odvážná. Každý přece zná, až nechutný americký patriotismus a amerikanismus, kdy se na americké občany prakticky nesmí šáhnout. Jen si vzpomeňme na aféru okolo hry Medal of Honor. Rozhodně bude přinejmenším zajímavé, jak na toto citlivé téma zareaguje americká veřejnost. Ale to už jsme dost odběhli od hlavního účelu článku, a sice spravit vás o tom, co Homefront přinese jako hra.
Amerika na kolenou
Jak jsem se zmínil hned v úvodu, podíváme se do zdevastované Ameriky budoucnosti. V Koreji už vládne Kim-Čong-un a ovládá ty nejmodernější výkřiky techniky. Proto se mu celkem snadno povede ochromit USA pomocí UMP pulzu a uvrhnou tuto zemi do permanentního válečného stavu. Tentokrát ovšem vynecháme megalomanský New York a přesuneme se do daleko menšího, ale o to zajímavějšího prostředí typického amerického předměstí kdesi v Coloradu. Designéři jednoduše vzali ikonický americký sen o ospalé ulici plné krásných rodinných domků s upravenými předzahrádkami a s příjemnými sousedy a tuto idylku vrhli do nelítostné bitevní vřavy blízké budoucnosti. Tam, kde se ještě včera povalovaly dětské hračky, a ženy v domácnosti na terasách drbali o všem možném, se nyní prohánějí supermoderní bojová vozidla a ty terasy vojáci používají k záchraně vlastních životů.
Já osobně tleskám. Konečně převratná změna od těch dnes tolik moderních, megalomanských scén velkoměst ponořených do bitevní vřavy. A navíc ohromný prostor k tomu, rozehrát dojemné a hluboké příběhy o lidském utrpení, ale i o odvaze a nezdolném duchu amerického lidu. Tady už se dostáváme k příběhu, jenž sice může na první pohled působit dost ohraně, ale v žánru se jedná o opravdový unikát.
Tentokrát nedostaneme pod ruku nabušeného vojáka s několikaletým výcvikem, pro nějž není nic nemožné. Ne! Nyní se vžijeme do role zcela obyčejného neznámého, který se rozhodne vzdorovat okupantům. Ale zase tak neznámý není, jmenuje se Jacobs a flintu v ruce držet taky umí. Jelikož málem přijde o život a rozhodně se znovu nechce dostat Korejcům do rukou, rozhodne se vstoupit do řad odboje a kouknou na Korejce z druhé strany barikády. Nejedná se však o odboj, tak jak si ho asi představujete. Žádný propracovaný podzemní systém tunelů nebo vymazlená odborářská síť. Avšak komunita, jež sídlí v pár domech odstrčených od zbytku světa, přesto však naprosto soběstačná. Elektřinu sem dodávají solární panely a něco obstará i chlapík na rotopedu J. Nechybí ani zásobníky na vodu, nebo jídlo ještě v živé podobě (rozumějte kozy v ohradách). Samozřejmě do akce nepůjdete sám, ale po vašem boku stanou ostřílení veteráni odboje, jako jeho vůdce Boone, egocentrický a lehce pomatený fanatik s násilnickými sklony Connor, nebo něžné pohlaví zastupující vojanda Alyx.
Okolo příběhu, už bych se moc ochomýtat nechtěl, jelikož bych toho mohl prozradit až příliš a zkazit tak překvapení. Vzhledem k angažmá Johna Milliuse, slavného amerického scénáristy a režiséra (filmy Rudý úsvit a Apokalypsa) to totiž vypadá na nejlepší příběhovou FPS poslední doby. Pokud to tak dopadne, čert vem všechna ta klišé, nebo podobnosti s jinými hrami.
Pořád ta samá hratelnost
V oblasti designu herního světa a příběhu nezůstal kámen na kameni, zato hratelnost se pravděpodobně zajetým konvencím vymykat nebude. Přeci jen, to má být vojenská střílečka, kterých už je na trhu tolik, že přinést něco převratného je zhola nemožné. Pokud, se ale i to tolik ohrané střílení povede ztvárnit řemeslně dobře a bezvadně skloubit s výše zmíněnými věcmi, nemám výtek.
Mimo klasických moderních zbraní současných vojáků se vzhledem k zasazení hry setkáme i s několika prototypy nebo věcmi pocházejícími čistě z hlav designérů. Hra se netají, že si bere plnými hrstmi inspiraci ze světa Half-Life, což je koneckonců herní ikona samo o sobě. Na druhou stranu, ale také slibují citlivé zakomponování všech přejatých věcí do svého vlastního konceptu.
Za zmínku stojí například šestikolové bojové vozítko Goliath. Samozřejmě stylově ovládané jen pomocí laseru na vaší zbrani. Jednoduše si tak můžete vytvořit pohyblivý štít a zároveň využít jeho smrtící sílu.
Sympaticky zní i slibovaný styl, jakým se bude příběh odehrávat. Už žádné nudné cut-scény, všechno hezky z vlastního pohledu s možností se libovolně myší rozhlížet. Ano, něco takového už nám úspěšně dva roky servíruje Call of Duty, ale zdejšímu světu a příběhu by to mělo dodat v žánru dosud neviděný rozměr (a teď rozhodně nemyslím 3D).
Hned začátek hry nabídne emotivní jízdu typicky žlutým školním autobusem. Jen s malou obměnou. Již vám není 10 a tehdy vás určitě nedoprovázeli rozzuření korejští vojáci. Když se kouknete oknem ven, vidíte vojáky vraždící nebohé ženy a děti před jejich vlastními domy a uvědomíte si, jak je jednotlivec bezmocný.
Samozřejmě se správné vyprávění neobejde bez tuny skriptů, tady Homefront nebude jiný, než konkurence. Proto vás po krátké jízdě vysvobodí kolize autobusu. Samo sebou, není náhodná, došlo totiž ke střetu mezi Korejci a vojáky odboje. Tato skutečnost dává tušit, že již poměrně brzy pocítíte kusy rozžhaveného olova a zabřednete do svrabu války. Celá scéna navíc nemůže zapřít sympatickou inspiraci zmiňovaným Half-Life.
Kdopak to spáchá?
Kratší představení singleplayeru tedy máme za sebou, a ještě než se konečně podíváme na tolik očekávaný multiplayer, řekněme si něco o tvůrcích hry.
Za konzolovou verzí stojí Kaos Studios. I když tyto chlapíky pravděpodobně neznáte, věřte, že už něco mají za sebou. Jádro týmu totiž tvoří odpadlíci ze švédských DICE, tedy autoři prvního Bad Company. Tyto rešerše dávají jasně tušit, že je hra v dobrých rukou. THQ se však rozhodlo, sáhnou ještě, k dnes tolik populárnímu kroku a PC verzi mají na starosti Digital Extremes. Ty snad ani není nutno představovat, jen málokdo přeci nezná sérii Unreal!
Stará (ne)známá online řežba
V multiplayeru Homefront, taktéž slibuje pořádnou nálož novinek. Mapy nebodu zase ty opuštěné továrny nebo vylidněné komplexy kdesi v Asii. Ne! Po stránce příběhu se multiplayer odehrává ještě před invazí a zavede vás na mapy, jež mají představovat typicky americký styl života. Pravděpodobně, se tedy dočkáme bitek v supermarketu, fotbalovém stadionu, nebo na už zmiňované městské periferii.
Do ruky nám vývojáři vloží zbraně ze singlu a vypustí nás nahánět battle points (BP). Tyhle bodíky nebudeme získávat jen zabíjením nepřátel. Ale také obsazováním strategických míst nebo spolupráci v týmu.
Pokud vám to pude dobře, budete si moci následně body směnit za jednu z instantních odměn. Najdeme zde například tank, vrtulník Appache, nebo vozítko Goliath. Pokdu, ale jste troškaři, i vy si budete moci pořídit menší odměny jako je, munice, nebo lepší zbraně.Dobře zní objevování odměn přímo u vašich nohou. Odpadává tedy otravné čekání na shození krabice, již vám ještě nakonec může někdo sebrat.
Do bitevní vřavy se ponoříme až ve 32 hráčích a naše válčení ještě podpoří zatím, blíže nespecifikované komunitní funkce. Celkově by chtěla multiplayerová část balancovat někde mezi sériemi Battlefield a Call of Duty. Z toho prvního si vezme rozsáhlá bojiště a nespočet vozidel, která přinesou rozmanité situace a dynamický, ale také věrně chaotický styl hraní. Z toho druhého pak, frenickou akci, systém socializace a perky.