Každý ji zná. Vkrade se do vaší mysli neznámo odkud, i když nechcete. Je všude a nikdo jí neunikne.
Ne, nejedná se o upoutávku na laciný americký horor, jedná se o hudbu. V mém minulém článku jsem popisoval úlohu příběhu ve hře. Dnes se budu zabývat dalším neméně důležitým pilířem, možná dokonce tím nejsilnějším. Hudba je nositelkou emocí. To díky ní prožíváte strach, napětí, či epičnost. Jak je to možné? Neznám nikoho, kdo by neposlouchal nějakou hudbu. Tím ale nemyslím, že si v autě nepustí rádio, ale absolutně nenáviděl veškerou hudbu. Že reakcí na poslech jsou naježené vlasy a nelítostná destrukce zdroje hudby. Nedávno mi hlavou proletěla myšlenka. Co kdyby existovala encyklopedie všech vyspělých civilizací ve vesmíru, co by měli lidé napsáno u kolonky nejtypičtější věci? Dle mého názoru hudbu. Tím si myslím, že naše civilizace vyniká. I když kdo ví. Třeba kvůli naší hudbě nás zatím žádná jiná civilizace nezkontaktovala.
Dle mého názoru hudba tvoří alespoň 50% veškerého zážitku. Mnoho z vás se mnou nebude souhlasit. Ano, nepopírám, že důležitá složka je i grafika (která se mimochodem za posledních 5 let nikam neposunula) a hratelnost, ale ve mně zanechá mnohem větší zážitek hudba. Uvedu na příkladu. Poté co jsem poprvé spustil Crysis 2 mě uchvátila grafika. Ta byla nepopsatelně skvělá. Tento úžas mi však vydržel maximálně prvních 30 minut. Pak jsem ji přestal pomalu vnímat. Dále mě zaujala hudba v menu. Tu, na rozdíl od grafiky, poslouchám přes grooveshark neustále.
Další kategorií jsou herní trailery. Jejich hudba má blíže k té filmové, ale stejně je pompézní. Trailer si zamiluji právě díky hudbě. Pusťte si trailer na Skyrim, StarCraft 2, nebo Deus ex. Nejde popřít, že se jedná o mistrovskou práci. A nyní si je zopakujte, jen zmáčkněte tlačítko power na vaší reprosoustavě. Tak co? Jaký to je? Nuda co. Doufám, že už jsem přesvědčil i poslední odolávající, že hudba ve hře neplní jen nějakou podřadnou práci.
Nakonec se s vámi podělím o mou velmi oblíbenou herní hudbu.
Ermrk