Před mnoha a mnoha lety…
Je zima, venku sněží a hala turnovského nádraží je plná lidí, co čekají na odjezd svého vlaku. Napravo ode dveří stojí dva skříňové automaty, u nich se mačká hlouček dětí, školní tašky naházené vedle. Vůbec jim nevadí, že z velkých pootevřených dveří docela táhne. Tu a tam sem zalétne i několik sněhových vloček, které ale na mokré a zašpiněné podlaze brzy roztají. Halou se nesou jejich nadšené výkřiky, ze zápalu hry. Ty se mísí se zvuky střelby a dalšími charakteristickými efekty právě hrané hry.
Starší pán je několikrát okřikně, ale žádná změna, kroutí hlavou a vzdává to.
„ To víte, děcka, co sem ty bedny dali, tak jsou furt u nich a dělají rámus“.
„ Čert aby to vzal, “ přitakává mu uklízečka co z podlahy stahuje směs špíny a roztátého sněhu.
Pokývne jí na souhlas a raději odchází na peron.
Hra náhle končí, děti se chvíli dohadují, kdo ještě nehrál a pak konečně někdo vytáhne z kapsy minci a hra opět začíná.
To se několikrát opakuje.
„ Babi, já se tam chci podívat“, zatahá za ruku asi pětiletý chlapeček starší paní
a táhne ji směrem k automatům.
„ Na to jsi ještě malý“, odpoví mu, ale po jeho prosebném pohledu vzdává a jde s ním blíž.
„Prosím vás, pusťte ho, chce se jen podívat“, osloví paní hlouček dětí. Kluci nereagují, ale dvě dívky nalepené na automatu se slitují a uvolní mu místo. Klučina se vmáčkne do mezírky a rozzáří se mu oči. Na obrazovce sem a tam běhá, malý zelený panáček, oblečený do khaki, navíc s pistolkou v ruce, cestou kosí desítky nepřátel. Tohle ještě v televizi neviděl. Se zájmem tak sleduje jak kluk u automatu páčkou řídí jeho pohyb a zběsile mačká tlačítko střelby. Náhle hra končí.
„Honem, už nám to jede, v tom vykřikne jeden z nich a děti popadnou školní tašky a utíkají na nástupiště. Automat osiřel a na obrazovce běží smyčka, stále dokola opakujících se ukázek ze hry. Chlapeček si stoupne na špičky, aby lépe viděl a všimne si, že barva kolem páčky a tlačítka je dost oprýskaná. Natáhne ruku a zacloumá páčkou, ale nic se na obrazovce nezmění. Poté prstíky prozkoumá štěrbinu na mince. Těžko ve svém věku pochopí princip na kterém herní automat funguje. Stejně jako nedokáže přečíst jasně červený název hry, Metal Slug.
„ Pojď už prosím tě od toho, musíme už jít“, babička ho bere za ruku a odcházejí směrem k vlaku. Chlapci to nedá a cestou se ještě dlouze otočí.
„ No tak pojď, pořádně“, okřikne ho starostlivě.
Krátké setkání se hrou v hale nádraží, mělo nevídaný vliv a v dětské dušičce se něco navždy změnilo.
Právě se zrodil další budoucí hráč virtuálních her.
Metal Slug Anthology
Metal Slug je dnes už 16 let stará 2D střílečka, nejdříve vyšla na japonské konzoli s podivným názvem Neo Geo. Geniálně namíchaný akční koktejl s grafikou ve stylu klasického komiksu + vynikající „nekonečná“ hratelnost z ní během krátké doby, udělala neuvěřitelně populární hit. Během let se jí pak dostalo portů na téměř všechny tehdejší herní platformy, automaty počínaje, přes PS2, Xbox, GBA, Wii, PSP, až po dnes všudypřítomné mobilní telefony.
Ajajaj, málem bych zapomněl před několika lety byla vydána kompilace několika dílů s podtitulem „Anthology“, jde o díly 1, 2, 3, X, 4, 4 plus, 5 a 5 plus i na PC. No hlavní plus hry je, že už fandové hry nemuseli házet do „nenažrané “ bedny penízky a mohly si ji vychutnat v pohodlí svého domova u svého počítače. Což dřív mohl jen ten hráč co vlastnil buď ten, či onen typ konzole.
Hraní této gamesky je neuvěřitelně akční jízda se svým „Rambíkem“ mnoha různými úrovněmi hry plných nepřátel. Bojuje po horských stezkách, na jedoucím vlaku, na lodi, v podzemí nebo džungli a dokonce i pod vodou. Je na to také patřičně vyzbrojen, celkem bohatým arsenálem zbraní od pistole, přes brokovnici, kulomet, raketomet a granáty. Zvláštní lahůdka je plamenomet, se kterým nepříteli už dokážete pořádně zatopit. Občas se projedete v tanku, nebo na lodi, a to už je pak docela pořádný mazec. Důležitou součástí jsou i souboje s bossy. Nedílnou součástí je kooperativní hraní ve dvou, na jedné obrazovce, např. s kamarádem. Věřte, pak hraní Metal Slugu nabídne pořádnou porci skvělé zábavy.
Graficky hry běží buď v 8, a nebo na 16 bitech a věru nevypadá i na dnešní dobu nijak zle. Interaktivní rozbitné prostředí a následné obrazové i zvukové efekty potěší každého hráče, co si občas zahraje nějakou tu starší retro hru. Osobně mně nenapadne jiné srovnání, než se známou hrou Contra, což je také 2D divočárna známá z konzole NES, u nás ji nejpíš znáte z její napodobeniny prodávané před lety na vietnamských tržnicích.
Metal Slug 4ever.
