Shadow Era – karetní extáze

Možností samozřejmě máte hned několik, o polovině z nich pravděpodobně ani nevím, ale zatím žádná mi nepadla do oka tolik jako plus mínus rok staré Shadow Era od studia Wulven Game. Tenhle celek toho mezi hráče sice zatím moc nedostal, avšak o to je jeho úspěch pozoruhodnější. Za pouhý rok na trhu si totiž projekt získal obrovskou fanouškovskou základnu (Shadow Era prý hraje přes dva miliony lidí po celém světě), která ho dokonce protlačila i do kamenných obchodů. Při akci ve stylu Kickstarteru se místo plánovaných 20 tisíc dolarů vybralo 237 tisíc a za mořem tak můžou již nyní hrát hezky tváří v tvář.

Rozhodně bych se ale nebál, že digitální verze díky tomu začne přicházet o hráče. Takto kvalitních a propracovaných titulů totiž v žádném App Storu moc nenajdete a Wulven Game navíc titul neustále vylepšují. Kromě hraní na tabletech a smartphonech si už totiž gamesu můžete vyzkoušet i přímo v internetovém prohlížeči, případně si ji stáhnout a nainstalovat do vašeho stolního PC, nebo Maca. A není to tak dlouho co dokonce přibyla možnost offline hraní, ačkoliv ta moc lákavě nepůsobí a je spíš pro ty, co by bez Shadow Era nezvládli přejít ani silnici.

Titul totiž běhá na bázi cloudového hraní, což v praxi znamená, že jsou veškerá data uložená na serverech kdesi v temných a zatuchlých kobkách a vy se tak do svého účtu můžete přihlásit z libovolné platformy aniž byste přišli o svůj balíček. Zatraceně sympatická featurka, jež ale logicky trpí tím, že bez připojení k internetu si neškrtnete. Tedy, ne tak úplně. Jak jsem říkal, od verze 1.503 je součástí hry offline režim, který kalkuluje s vaším deckem, ale data se nijak nesynchronizují a veškerý postup je po vypnutí hry ztracen. A to dokáže zamrzet.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Shadow Era totiž disponuje singleplayerem (tak trochu), jenž sestává z toho, že se vám na mapě herního univerza zobrazují počítačem ovládaní protivníci, které je třeba porazit. Za to získáváte zlato a zkušenosti a hopsáte po levelech, což vám zatěžuje kapsu Shadow krystaly – herní měnou – jíž je možné pořídit i za reálné peníze. Výměnou za ně je pak možné nakupovat booster packy, případně celé předem seskládané balíčky, a rozšiřovat si tak sbírku. Ve hře se tedy skutečně můžete pohybovat bez toho, abyste utratili byť jediný cent, ale stejně jako třeba v League of Legends holt bude chvíli trvat než si na vybranou komoditu našetříte.

Naštěstí jednotlivé karty je možné kupovat i zvlášť a to jen za zlaťáky, které naskakují podstatně rychleji, protože jich pár dostanete za každý vyhraný zápas. To, že je hra digitální ovšem neznamená, že by v in-game obchodu bylo všechno a pořád. Určité karty, obzvlášť ty, o které je eminentní zájem, se prostě časem vyprodají a jistá soutěživost se tak promítá i do pouhého nakupování, kdy závodíte s časem i ostatními hráči. Co je ale ještě příjemnější je fakt, že nepotřebné karty nemusíte nikde schraňovat aby vám překáželi, ale v tomtéž obchodě je můžete zkusit střelit.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ale teď k tomu nejzajímavějšímu – hře samotné! Jak už jste si asi z předchozích odstavců domysleli, jde o tzv. CCG (Collectible Card Game), tedy jakousi obdobu na začátku zmíněného Magic: The Gathering. To v praxi znamená, že si stavíte vlastní balíček (minimum je 30 karet; maximum žádné není, ale čím víc karet budete mít, tím nepravděpodobnější je, že vám do ruky přijde zrovna to co chcete, nebo potřebujete), s nímž se posléze pouštíte do boje se soky opravdovými i počítačovými. Na rozdíl od Magicu je tu ale pár docela zajímavých změn.

Předně, v čele každého balíčku je jeden hrdina – člověk, nebo Shadow – který disponuje jednou speciální schopností a navíc je ještě konkrétního povolání (Warrior, Mage, Hunter, Rouge/Elemental). To přitom není jen tak pro přidání pestrosti, ale hraje to dost podstatnou roli. Pomineme-li neutrální karty, v každém balíčku můžete mít jen ty, jež jsou určené pro tu či onu rasu a pro specifické povolání. To samozřejmě otevírá celou řadu strategických možností a současně by mělo být zajištěno, že si každý přijde na své. Pokud tedy dáváte přednost hrubé síle a nevadí vám přijít k úhoně, zvolte Warriora, pokud si raději držíte odstup a toužíte po větších taktických možnostech, zvolte Huntera a tak dále.

Samotné zápasy jsou pak dle očekávání rozděleny na kola, kdy se se soupeřem střídáte v provádění několik akcí dokud životy jednoho z vás neklesnou na nulu. Velkou změnou oproti Magic: The Gathering je totální absence many. Sesílání jednotlivých karet je místo toho možné díky Sacrifice poolu kam odkládáte karty přímo z ruky. Na začátku každého vašeho kola tak projdete fází, kdy se na dobro zbavíte nějaké karty, přičemž to ale není povinnost. Jakmile máte pool dostatečně velký, můžete Sacrifice přeskakovat.

Multiplayeru, alfa i omega každé takovéto hry, pak nelze vytknout téměř nic.

Pak už je místo jen pro akci, přičemž ta není nijak blíže definována a v této fázi tak můžete sesílat karty, útočit nebo oboje dohromady a klidně na přeskáčku. Jednotlivé ataky přitom nelze nijak blokovat a útočící hráč si navíc může vybrat jestli napadne vašeho hrdinu, nebo radši vyloženého bojovníka. Udělený damage navíc zůstává a neprobíhá to tedy jako v M:TG, že pokud vaše karta útok přežila ve vašem kole už je znovu v plné síle. To vše je pak doprovázeno vcelku sympatickými animacemi, které si ale tak úplně nerozumí s iPhonem a iPodem Touch, na kterých se čas od času zjeví se škubáním.

Paradoxně plus i mínus pak je třeba udělit soundtracku, jenž je na jednu stranu plný sympatických melodických linek, na tu druhou je ale třeba zmínit, že sestává z několika málo skladeb, které se opakují v nekonečné smyčce a po pár desítkách minut soustavného hraní můžou docela iritovat. Je to přitom ohromná škoda, protože skladatel očividně svému řemeslu rozuměl a jednotlivé songy do herního univerza krásně zapadají. Ale jasně, je to jen free-to-play.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Multiplayeru, alfa i omega každé takovéto hry, pak nelze vytknout téměř nic. Lobby je jednoduché, ale přehledné, zápas si můžete najít sami, nebo si ho nechat vyhledat s ohledem na vaše schopnosti. Případně si můžete herní místnost založit sami a bavit se třeba jen s přáteli. Začleněn je dokonce i chat takže o zábavu by mělo být postaráno. Škoda jen, že je MP přístupný až pro balíčky od 40 karet výš. Než si tedy zahrajete s živými soupeři, chvilku se budete muset plácat v singlu. Jedinou výtkou na závěr, za niž však autoři tak úplně nemohou, je velikost podporovaných platforem. Zatím co na PC či iPadu je všechno bez problému, na iPhonu a jemu velikostně podobných zařízeních nemusíte vždy trefit kartu napoprvé. Ale to už je jen taková drobnůstka. Za mě 8,5/10; bez ohledu na to co říká boxík!