Pojďme se společně vrátit ke hře, která vyšla před několika dny a není to Watch Dogs. Chci se s vámi podělit o své dojmy, které jsem nabyl během hraní, a proč si nemyslím, že je to tak dobrá hra za kterou ji mnozí považují.
Ve stínu hákového kříže
Začněme zápletkou, která je na poměry first-person stříleček vcelku originální. Nacisté, díky ukradeným technologiím vyhrají 2. světovou válku a následně si podmaní celý svět. To zní super ne? Bohužel pro nás hráče, se vývojáři z Bethesdy nedokázali rozhodnout, jestli hra bude koncipovaná jako parodie ve stylu Hanebný pancharti či Iron Sky nebo vážně zpracovaný pohled na nacistický útlak. Výsledkem je tak podivný kočkopes, kdy jednou se máte (asi) smát, následně oplakat ztrátu některé z postav. Do toho je hra úplně prošpikována tunou klišé prvků ze současných moderních stříleček a naprosto nelogických situací. Příklad uvedu kapitolu v koncentračním/pracovním táboře, kde si téměř před zraky dozorců vyměníte s jiným vězněm uniformu nebo když vás němci zajmou, ale v ruce vám nechají součástku, pro kterou jste původně šli. Scénář je také kapitola sama pro sebe. Nejvíce mi vadili neustálé skoky z místa na místo, téměř bez vysvětlení jak jste se tam vůbec dostali, takže jednou jste v Berlíně, pak skok do Londýna, tu zničíte vlak jedoucí přes Gibraltarský průliv a následně jste v raketoplánu. Nemůžu si pomoct, ale celkově mě příběh nic moc nezaujal.
Postavy, nepostavy
Ruku v ruce s příběhem jdou i hlavní protagonisté, kteří také zůstali na půl cesty. Když pominu B. J. Blazkowicze ležícího po poslední misi již 14 let v polském sanatoriu ve vegetativním stavu, aby se následně zázračně probral a mohl pokračovat v kosení nácků, tak kromě něho a jeho nové lásky Anyi mi skutečně nikdo výrazně nepřirost k srdci. Většina vedlejších postav včetně vůdkyně odboje Caroline Becker je jenom takový komparz, který nemá absolutně žádnou šanci vás nějak výrazně zaujmout a jejich následný osud vám bude srdečně ukradený. Dokonce ani hlavní záporáci nedostanou mnoho prostoru. Wilhelm „Deathshead“ Strasse vás úhlavní nepřítel se objeví pouze na začátku a na konci hry a slibně vypadající záporačka Frau Engel si už vystřílela munici v traileru „vlak do Berlína“. Za zmínku stojí, že na začátku kampaně se můžete rozhodnout, kterou z postav necháte žít a která zemře a podle toho se trochu jinak odvíjí příběh.
Technické zpracování
Za co bych vývojářům z Bethesdy lámal ruce je použití nechvalně známého id Tech 5 enginu, který hlavně na PC trpí těmi samými problémy jako hra RAGE. Pokud pomineme zprasenou optimalizaci, kdy na ultra detaily potřebujete skutečně high-end PC s více než 8 GB pamětí RAM, tak se můžete těšit na doskakující textury, špatnou synchronizaci úst s hlasy postav a naprosto podivnou kombinaci HD textur s low-res texturami prostředí někdy z roku 2000 (viz. obrázky). Též nepochopitelné je naprosto neadekvátní požadavek na místo na vašem harddisku, přes 40 GB! Dokonce ani Crysis 3, které předvádí grafické orgie, nepotřebuje tolik místa. Skutečně nechápu, co za důvod mělo zvolení právě tohoto enginu, který dle mého názoru nepatří do roku 2014, neboť neumí dobře využívat potenciálu PC a nenabízí odpovídající kvalitu. Jestli to bylo myšleno jako proti-pirátská ochrana tak ať si to strčí za klobouk, protože já jakožto platící zákazník očekávám odladěnou, dobře vypadající hru.
Gameplay
Abych jenom nekritizoval, přistoupíme k tomu, co se Wolfensteinovi povedlo. Tím je každopádně střelba a pocit z ní. Máte vcelku obsáhlou paletu zbraňového arzenálu, který přiměřeně kope a výsledný efekt co to provede s nácky (robo-nácky, robo-pso-nácky…) je k nezaplacení. Cákance krve, utrhané končetiny a hlavy, je něco, za co se hra rozhodně nestydí. Na výběr máte ze dvou stylů průchodu některými misemi. Jeden je styl tichošlápka, kde zabíjíte výhradně ze zálohy noži nebo pistolí s tlumičem a klasický Rambo styl, kdy popadnete dvě brokovnice do každé ruky a jdete rozpoutat krvavou řež. V lokacích se též nacházejí různé sběratelské předměty jako zlatý poklad, enigma kódy, upgrady zbraní a postavy atd. Právě podle vámi preferovaného stylu hraní se vám odemykají nové perky, takže budete v dané oblasti lepší a lepší. Kvituji s povděkem zapojení starého systému lékárniček a moderní regenerace zdraví, tomu nelze nic vytknout.
,,Cákance krve, utrhané končetiny a hlavy, je něco, za co se hra rozhodně nestydí.“
Před každou misí se lze volně pohybovat po základně odboje, kde si můžete prohlížet útržky novin a dozvědět se tak více o fiktivní historii vítězství Třetí říše. Nalézají se zde různé odkazy na starší díly Wolfensteinu i dokonce vtipné pomrknutí na stařičký Wolfenstein 3D v podobě easter-eggu. Jen škoda, že byť se zde nachází vcelku dost postav, tak s žádnou nelze skutečně interagovat a dozvědět se tam o ní něco více.
Soundtrack na jedničku s hvězdičkou
Co hru v mých očích vyzdvihuje, je naprosto geniální soundtrack, který perfektně koresponduje s dobou, kterou se tvůrci snažili navodit. Zapomeňte na jakékoliv anglické texty, tady frčí hlavně němčina, a i když tento jazyk zrovna nemusím, tak přezpívání známých šlágrů německými zpěváky mi zkrátka sedlo. Právě soundtracky jsou i součástí sběratelských předmětů a přehrát si je pak můžete v menu hry. Rozhodně si pusťte video pod textem a sami ohodnoťte.
… zde pokračujte v psaní …
Slova na závěr
Proč jsem neudělal, z tohoto článku recenzi ptáte se? Zaprvé proto, že si myslím, že recenzí na tuto hru už vyšlo dostatek a hlavně kdybych měl hru hodnotit podle prvního dojmu, jaký na mě Wolfenstein: The New Order (PC verze) udělal, musel bych hodnotit známkou maximálně 4/10, až tak mě hra zklamala. Důstojný nástupce? Dejme tomu. Lepší než předchozí díly? Nemyslím si. Nevím čím to je, že recenzenti si hru tolik pochvalují. Asi proto, že hráli konzolovou verzi, kde se technické chyby neobjevují, nebo je v současnosti velký hlad po hrách z druhé světové války? Výsledný dojem je průměrná střílečka, průměrný příběh o pomstě, průměrné postavy, prostě průměr. Často jsem byl za svůj názor v diskuzích slovně urážen, hlavně pak lidmi co hru hráli na konzolích, tudíž se jich moje výtky k PC verzi často ani netýkali. Proto chci majitele konzolových verzí požádat, aby se vyjadřovali výhradně k tomu, co mají všechny verze společné. Děkuji.
Pokud se vám článek líbil, dejte palec a zanechte svůj komentář do diskuze.