Risen 2: Dark Waters – vzhůru za přestárlými piráty

Recenze z hraní PC verze

Vývojáři z Piranha Bytes se zlatým písmem do herní historie zapsali především sérií starých dobrých RPG Gothic. Nově se však snaží dokázat, že do starého železa nebo na Kickstarter ještě nepatří a to zcela překvapivě pořád tou samou hrou. Pravda, už se to nejmenuje Gothic, ale základy zůstaly pořád stejné a druhý Risen nezůstává svým předchůdcům vůbec nic dlužen.

Risen 2 byl alespoň u mě velice očekávanou hrou a upřímně jsem se těšil na plnou hrst novinek a překvapujících cool vlastností, které autoři slibovali. A hra opravdu překvapila, jen si bohužel ještě ani teď nejsem jistý, jestli zrovna tím nejlepším způsobem.

Nuda, kam se podíváš

Rozpaky a jisté pochybnosti budí Risen 2 již během prvních minut, kdy se pomalu dostáváte do nijak zvláště oslnivého příběhu, který mně vlastně byl nakonec úplně jedno. Příběh je totiž naprosto nezáživný a zcela pozbývá byť jen kapku emocí. Veškeré příběhové zvraty prostě jen přecházíte s lehce ironickým úšklebkem a celé dění na obrazovce je vám totálně ukradené.

Příběh zde absolutně nezvládá svou prezentaci a už jeho tak pochybné kvality ještě sráží minimum cut-scén a chybějící snaha o jakékoli filmovější vyprávění.

Hledání magické harpuny, které se v první čtvrtince zcela „překvapivě“ mění na další klišovitou story o záchraně světa a nerovném boji proti silnějšímu nepříteli je zde jednoduše podáno ještě hůře, než je tomu u konkurence. V kostce se můžete těšit na vyčpělé postavy, jež svou osobnost ani nikdy neměly, kvantum nelogičností, které doslova bijí do očí, a především pak na naprosto špatnou prezentaci.

U dialogů jsem se ještě alespoň někdy zasmál, ale ten zbytek! Příběhové předěly, alias cut-scény, ve starších hrách od Piranha Bytes také téměř neměly téměř místo, ale dneska se píše rok 2012 a alespoň nějaká snaha o vyprávění se považuje za standard. Výsledkem všech zmíněných problému tak je smutný fakt, že po stránce příběhu druhý Risen tristně zaostává za veškerou konkurencí a o pojmu vtáhnutí do děje nemůže být moc řeč.

 

1 z 1

- +

1.

Pod vlivem rumu

Vlastně bych mohl chválit akorát za neotřelou pirátskou stylizaci, která se jen tak nevidí a alespoň částečně zachraňuje průměrný zbytek. Pravda, žádného vtipem a charismatem sršícího Johnnyho Deppa tady nenajdete, ale i tak se to musí docenit. Navíc když story obalena do pirátského županu často nabízí alespoň pár zajímavějších momentů a především nás bere do neokoukaných míst exotické Střední Ameriky.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Právě na ztvárnění exotické džungle, pirátských doupat a měst inkvizice si totiž němečtí autoři dali záležet daleko více než na scénáři. Objevování docela rozlehlých zákoutí umístěných za závojem nelítostné džungle mě nakonec velice bavilo. Stejně jako první díl i druhý Risen má pořádnou atmosféru, kterou ještě umocňuje právě příjemně neokoukaná stylizace plná rumu a pirátských podrazů.

Je tady ovšem ještě jeden důvod, proč vyzdvihuji hlavně bujný středoamerický porost, a sice grafika. Není totiž žádným tajemstvím, že němečtí vývojáři vždycky uměli především krajinky a nikoli městskou zástavbu a v případě Risen 2 to platí dvojnásob.

Stylizace celé hry do tradičního pirátského koloritu je slušivá a příjemně osvěžující.

Vzhled, který netáhne

Zatímco příroda je barvitá a pěkně udělaná, se zbytkem už je to horší a jako celek hra nedokáže zamaskovat stáří použitých technologií.  Žádná tragédie to sice není, ale na konkurenci jakou je Zaklínač nebo Skyrim se mohou v Piranha Bytes koukat jen z uctivé vzdálenosti. Screenshoty před vydáním totiž ukazovaly trošku jinou podívanou, než je ta reálná.

Dohled je vskutku mizerný a vzdálený, lehce mázlý horizont někde za oceánem výsledný dojem vylepšuje pouze stěží. Korunu všemu pak nasazuje naprosto okaté donačítání rozmazaných textur metr od vaší postavy nebo repetitivní vyvedení jeskyní. Jeskyně vypadají pořád stejně nezáživně a nudně, stejně jako u jedničky. Alespoň, že ty HW nároky vzhledu hry bezezbytku odpovídají. Na druhou stranu však není technická zastaralost pouze věcí vzhledu, ale i samotného hratelnosti.

 

1 z 1

- +

1.

Stará škola hlásí návrat

Rovnou říkám, že Risen 2 je naprosto poctivým RPG ze staré školy, které postrádá všechny ty moderní vychytávky jako jsou barevně označená příběhová zakončení a obarvené odpovědi v dialozích, dynamická hratelnost nebo třeba totálně tvrdá a na morálku apelující rozhodnutí. A světe div se, když se nad tím zamyslím tak zjistím, že právě tohle mě donutilo u Risenu strávit celý víkend.

S trochou nadsázky totiž lze říci, že se k nám dostává okopírovaný Gothic, jenž jen lehce vylepšuje některé prvky. Hráč tak získá RPG v jeho nejryzejší podobě, kterému se kompletně podařilo oprostit od moderních vlivů a zachovává si svůj osobitý ráz. Jestli vám právě tohle vyhovuje, si už musíte přebrat sami.

Hratelnost se drží v zajetých kolejích starých Gothiců a je plná poctivé hratelnosti, poměrně zajímavých úkolů a slušně napsaných dialogů.

Holým faktem je, že pokud se rozhodnete pro koupi, dostanete hru, která vůbec nenabízí žádné akční souboje nebo dynamickou hratelnost. V Risen 2 je všechno naopak poměrně pomalé a také docela obtížné. Jestli hrajete Mass Effect na normal, tak doporučuji rovnou sáhnout po obtížnosti easy, jenž už místy také nabízí slušnou výzvu, a určitě se za její volbu nemusíte stydět.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ona totiž hra nic nedává zadarmo a často ani necpe hráči úplně všechno pod nos. Přiznám se, že se dokonce objevily hned několikrát situace, kdy jsem se neočekávaně ztratil nebo prostě zasekl na totální banalitě. Po jejím vyřešení se však vždy dostavil blažený pocit nadšení a pýchy a právě něco podobného mě už nějakou dobu chybělo. V tomhle ohledu všechna čest a určitě ohromná pochvala.

Kam vás srdce táhne

Podobně ve mně příjemný dojem zanechala i poměrně rozmanitá herní náplň. Díky tomu, že herní plocha oproti předchozímu dílu trošku nabobtnala, se například nově můžete vozit na vlastní pirátské kocábce kam vás srdce táhne, a dokonce ve hře najdete i docela slušnou zásobu zajímavých lokací.

 

1 z 1

- +

1.

Ještě jednou musím zopakovat, že prostředí je atmosférické a vždycky jsem byl něčím překvapen. Je libo do šedého oparu ponořený ostrov mrtvých, rozvaliny domorodých chrámů nápadně připomínající aztécké, potažmo incké odkazy, či životem pulzující inkviziční města? Všeho se vám dostane vrchovatě a prostředí je dokonce i docela živé.

Příroda je plná opic, jaguáru, obskurních ohnivých ptáků a další havěti, která vám znepříjemňuje život a dodává prostředí punc autenticity. Města, respektive menší shluky budov, zase dýchají přívětivou a živoucí atmosférou. Většina lidí se alespoň něco snaží dělat, a ačkoli jsou jejich vzory chování patrné na první pohled, s radostí tuto vadu na kráse přejdete.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zastaralý přežitek?

Na druhou stranu ale celou dobu pořád nemůžu zaplašit myšlenku, že jsem hrál přežitek doby. Hry obecně a dokonce i RPG jsou dnes úplně jinde a když může relativně moderním kabátkem disponovat Zaklínač 2, tak proč to sakra nejde u Risen 2. Proč například musí být souboje pořád tak zkostnatělé? Monotónní máchaní mečem a občasné vystřelení z pušky dneska už dle mého tolik lidí opravdu neuhrane.

Podobně pak na tom je i magie, respektive její absence. Vzhledem k zasazení a stylizaci budete v Dark Waters hledat mágy a kouzelníky opravdu marně. Zbylo tady jen jakési voodoo, které vám umožnuje ovládat ostatní postavy nebo je třeba proklít. Hra se tak sice zbavuje tradičního klišé, ale nemohu také říci, že by mně můj mág nechyběl.

Základní principy hry se nijak nesnaží zakrýt své stáří. Někomu to přijde příjemně old-school, jiným prostě otravně přežité.

Ale hlavním problémem je pořád ten nevýrazný a sterilní příběh. Na RPG přece všichni máme rádi odraz hráčových činů v herním světě, něco podobného ale v Risenu prakticky chybí nebo je téměř nepostřehnutelné. Naprosto jsem pak postrádal jakousi reflexi současné společnosti a společenských problémů. Ta sterilita mě jednoduše neuvěřitelně štve a značně hře ubírá na atraktivitě. To že ve hře funguje jakýsi systém slávy, který vás odměňuje za každý čin, je sice hezké. Ale za špatné činy strhává body jen výjimečně a jeho dopad na herní systém také není valný. Za body koupená vylepšení statistik totiž nejsou až tak převratná a během samotného hraní jsem je skoro nepocítil.

Chyby v samém základu

Zcela nejvíce jsem ovšem slzy jako hrachy ronil nad nedotaženým, někdy až imbecilním game designem. Řešit úkoly tak, že jednoduše proběhnu kolem nepřátel, nebo že zmasakruji polovinu města a to pak dělá, že se nic nestalo? To jako vážně? A co nejprve hrát dvě hodinky hloupou minihru, jejíž splnění je prostě nutné, ale vám to pořád uniká o hloupý bodík? Tak nějak takhle si úplně vychytanou hru rozhodně nepředstavuji.

V konečném důsledku mě tak sice hra bavila, ale objektivní kvality už dle mého trošku postrádá. Skoro bych se nebál přirovnávat osud druhého Risen k souboji mezi Davidem a Goliášem, který bohužel tentokrát vyhrává konkurenční Goliáš.

 

1 z 1

- +

1.

Dva úhly pohledu

Jste-li kovaným fandou předcházejících her od Piranha Bytes, pak pro vás budou všechny výše zmíněné zápory naprosto zbytečné a asi si jich ani nevšimnete. Risen 2 totiž přináší přesně takovou porci hratelnosti, kterou dnešní „moderní“ hry prostě neznají. Pokud tedy hledáte právě tohle, pak si můžete ke hře klidně dát hodnocení 8,5/10 a strávit na tomto pirátském dobrodružství krásných 25 hodin. Navíc si je díky překladu od Cenegy užijete v příjemné české lokalizaci, což se také počítá!

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ti ostatní, kteří však doceňují především preciznost a dotaženost herních mechanismů, potrpí si na pořádnou emocionální jízdu a hledají silný zážitek, tak ti si musí případnou koupi pořádně rozmyslet. Tradiční hratelnost Risenu totiž sebou nese i všechny dnes již přežité neduhy, s chabým vyprávěním a místy špatným game designem v čele. Přesto ale nabídne obsáhlé dobrodružství, které je příjemným osvěžením, částečně se vyhýbá typickým fantasy klišé a pokud se vám opravdu zalíbí rozvážnější hratelnost v duchu předchozích her od Pyranha Bytes, Risen 2 vás jen tak nepustí.

V konečném důsledku ale nakonec druhý Risen na špičku žánru nemá a ani poctivá hratelnost nedokáže vyvážit objektivní chyby, kterými celá kompozice hry trpí. Lehce nadprůměrné hodnocení si hra za svou osobitost a lásku s jakou je udělaná zaslouží, ale nic víc v dnešní době dostat nemůže!

Risen 2: Dark Waters vychází s českou lokalizací 24. dubna (Apríl), zatímco konzolové verze až 3. srpna (August).