Legendární žlutý nenasyta Pac-Man zamířil mimo virtuální svět, díky čemuž jsme si ho mohli v minulých dnech vychutnat na našem stole. Jak se tento kousek hraje, nač sází a co nás naopak příliš nenadchlo, vám poví naše recenze.
- Počet hráčů: 2 – 5
- Herní doba: 20 minut
- Cena: 1199 Kč (Asmodée-Blackfire)
- Věk: 10+
Z kořisti se může v Pac-Man kdykoliv stát lovec
Pac-Man je hrdinou, který to nemá vůbec jednoduché. Duchové ho nenechají v klidu najíst a tak se s nimi musí vypořádat dříve, než se jim podaří ho odpravit. Přesně o tom je základní myšlenka titulu PAC-MAN: desková hra, jenž dává čtveřici hráčů možnost postavit se proti jednotlivci, který před sebou má běh o život. Jak daleko se v rámci svého pohybu majitel Pac-Mana posune, tu definují tři kostky. Občas vám štístko přeje, jindy se k vám naopak obrací zády. Kupříkladu, když vám na celém trojlístku padne pouze jednička. Je to boj o život, jenž ale můžete absolvovat po svém díky možnosti kdykoliv definovat směr, jakým se žlutá mičuda vydá, což éteričtí protivníci nemohou.
Duchové nemají kostky. Podobně jako v Sonic a parťáci jejich pohyblivost definují karty, které si majitelé vytáhnou na startu svého kola. Výslednou hodnotu následně aplikují do určitého směru. Na rozdíl od Pac-Mana však nemají možnost se vrátit na políčka, ze kterých přišli. Jejich hlavním úkolem je eliminovat žlutého jedlíka dřív, než se mu podaří sesbírat všechny žluté kolíčky, za což obdrží krásné bodové ohodnocení.
V podstatě se jedná o hon, který dokáže Pac-Man ukončit částečně tím, že aktivuje žeton síly, díky čemuž se z kořisti na tři hody kostkou stane lovec, jenž je schopen duchy jednoduše pozřít a získat z nich body nutné pro výhru. Bodíky získáváte nejen eliminací a sběrem kolíků, nýbrž také konzumací ovoce, které se objevuje postupně. U duchů je vyloženě nutné přemýšlet takticky, protože jakmile se strategie a kooperace vzdáte, prakticky nemáte šanci na vítězství.
Podoba mapy je v Pac-Man víceméně jasně definována. Samozřejmě, že by tu byl potenciál k vytváření nových lokací změnou dílů, problém však je, že bludiště je nalajnované a prakticky neměnné, takže se je nutné smířit s jedním prostorem, jímž se Pac-Man a parta duchů prohání. Za sebe musím říct, že je to trošku škoda, protože právě možnost přetvářet bojiště by mohlo celku hodně pomoci, jinde navíc tento formát bez větších problémů funguje a navyšuje znovuhratelnost. Ta tu sice do jisté míry je, avšak bojiště se relativně rychle okouká nejen po stránce vizuální, ale také v rámci taktických možností.
Vlna nostalgie pomáhá přehlížet nešvary
PAC-MAN jsem otestoval s více skupinami hráčů. Žádná si k ní však nebyla schopna vytvořit příliš vřelý vztah. Spíše naopak. Přestože se jednalo o cílovou skupinu, moc dlouho u hraní nevydržela a raději se opět vracela k Marvel Splendor, Small World of Warcraft, nebo některému z jiných titulů, jež měla k dispozici. Hlavním problémem pro mladé hráče byl zřejmě fakt, že se tento kus i přes jistou míru znovuhratelnosti rychle okoukal. Jistou roli v jejich případě možná hrála také skutečnost, že u nich nebylo možné hrát na notu nostalgie, jíž jsem se sám chvílemi nechal unášet.
Hodně rušivým aspektem pro některé členy skupiny byly kupříkladu žluté kolíčky a hrátky s nimi. Tedy přesněji řečeno jejich zasazování do základní polohy, ve které jsou prezentovány jako dosud neprokousaná stezka. Po čase se to dalo překousnout, avšak během první hry toto opravování cesty příliš zábavné nebylo. Malým nedostatkem se ve výsledku stala pravidla, ale na tento nešvar jsem si už v posledních týdnech zvykl. Zatímco jinde se jedná o problém postavený na překládání, zde je ještě nešvarem rozložení stran, které není totožné jako v cizojazyčných verzích, což je škoda, protože originál kupříkladu bodování uvádí v rámci jediného sloupce, s čímž se u české varianty nesetkáte.
Pro fanoušky Pac-Mana jasná volba?
Ve své podstatě není PAC-MAN: desková hra vyloženě špatným titulem, jedná se o slušnou hru kombinující karty a kostky, která ve své podstatě představuje obstojnou adaptaci legendárního díla, jež formovalo nejeden herní projekt. Prim tu hraje aspekt nostalgie, díky němuž má smysl tento kousek pořídit. Problém nastává v momentu, kdy nemáte se značkou Pac-Man prakticky žádnou zkušenost a starší videohry jsou vám zcela cizí, protože síla tohoto kusu je právě v tomto ohledu.
Pro někoho se navíc může stát problémem vyšší cenovka, jež je dozajista spojena primárně s užitím známého jména. Titul je to určený primárně pro skalní fanoušky žlutého jedlíka a ty, kteří rádi sbírají různé věci zaměřené na herní tématiku. Těm z vás, kterým ani tak nejde o to, mít doma něco s Pac-Manem, bych doporučil sáhnout po jiném podobně laděném kousku.