Přátelé a pobočníci drazí, sešli jsme se tu, abychom odsouhlasili jistý návrh. Vykašleme se na všechny zbytečné sarapetičky představující detaily a údaje o hře, a zpříjemněme si začátek článku menší úvahou. Znáte někoho, kdo by nemusel, neměl rád nebo v nejhorším a nejtragičtějším případě nesnášel proslulé piráty (double P, ©Clank)? Za svou maličkost plné nýtů a šroubků musím konstatovat, že v mém okolí se žádný takový invidualista nenachází, a zároveň doufám, že u vás to jinak není. Spoléhat na to musel i mnou oblíbený vývojářský celek Insomniac Games, který se rozhodl pokračování příběhu ze hry Tools of Destruction přesunout na alkoholem zapáchající námořnickou vlnu.

ARRRR! WARNING! SPOILER ALERT! Jelikož je Quest for Booty přímým pokračováním Tools of Destruction, nevyhnu se několika odkazům na konec onoho dílu. Díky tomuto varování za to však ztrácím jakoukoliv odpovědnost a za prozrazení zápletky děje si můžete sami.

 

1 z 1

- +

1.

And I owe them all money…

Hned ze začátku musím varovat všechny, kteří nepochytili, že se budeme bavit o opravdu kvalitní plošinovce – změnil jsem typ trestu. Ano, ode dneška si nevybírám konečníky (dle mého moc milosrdná smrt), naopak jsem si uvědomil, že oběšení na střevech vykuchaných z těla oběti je smrt o něco brutálnější, takže bych vám vaší možnou nevědomost ventilovat neradil. A vůbec, dozvědět jste se o tom mohli již v předchůdci tohoto titulu, kterého jsem taktéž nedávno recenzoval – pokud jste tak již neučinili, radím vám jí do podrobna přečíst. Je tu totiž bohužel možnost, že se ztratíte – jak jsem již varoval hnidopichy o odstavec výš, Quest for Booty je přímým pokračováním Tools of Destruction, a tak je její znalost asi poviností.

A jak jsem se na pirátský sequel těšil já? Nebudu skrývat barvu – neskutečně. Vzhledem k tomu, že jsem v té době oběvil poučné filmy s Johnem Deppem v hlavní roli, nemohl jsem se dočkat, až něco podobného zažiji v R&C universu. Pak tu bylo stále nevysvětlené Clankovo zmizení z minulého dílu (k tomu později), jehož pravý původ nevysvětlil záludně ani žádný vývojář. Konspirační články na malou chvilku získali větší objem, než sbírka všech meme obrázků (Hail to the Overpowered, Baby!) internetu, a redaktoři žhavili konzole spolu s textovými editory na sepsání opravdu špičkových článků. Inso neměl zájem, aby se opakovala situace z minula a na vydání jejich druhém počinu ve Future trilogii se parádně připravil. No, a nyní jsem tu já, abych vám opět shrnul, jak to nakonec všechno dopadlo.

It is a drawing of the key!

Slušelo by se asi i pořádně objasnit, jak nám ten Lombax v předchozím díle vlastně dopadl. Jak se zdálo, jeho úhlavním nepřítelem byl vladař Tachyon, který měl spadeno na vše živé. Ono to vlastně ani tak pravdou nebylo – sice hlavním cílem dvojky bylo zničit tohodle neřáda, ale mnohem později si oba uvědomí, že pravým nepřítelem je jejich ego. Ratchet nevěřící Clankovy o jeho výpravách k mýtické rase Zoni někdy nepopudí nervy, a vše vyvrcholí obrovským Epic Failem (because ordinary fail isn’t enough) – Clanka Zoni odvedou neznámo kam, a jediná stopa je jistý pirátský symbol. Náš hrdina se tedy spojí s přítelkyní Talwyn a místo záchrany vesmíru se snaží zachránit svého na první pohled neviného robotického přítele.

Co říct víc. Inu, na zápletce prvního dílu (která je mimochodem o dost komplikovanější, ale nejsem tady od toho, abych vám vyspoileroval každou druhou minutu… to musíte zažít!) se dá perfektně stavět díl druhý, a že ten tedy je! Jak jsem již na začátku nadával, příběh se vozí na pirátské vlně – Ratchet s naverbovanou policejní špiónkou Talwyn začíná pátrání po jeho zmizlém příteli sestrojeného z nýtu a drátu Clankovi, a stopy je zavedou na proslulou loď nechvalně známého kapitána Darkwatera. Po menší roztržce s posádkou jim je poněkud hrubějším způsobem řečeno, že jejich kapitán už je nějakou dobu pod kytkami, a že za jejich drzé vpadnutí je čeká krutý trest. Jsou ulehčeni o všechny zbraně a vystřeleni (doslova) na naštěstí civilozavaný ostrov Hooefar. Legendary search tak začíná nanovo a osud Clanka je paradoxně jen na Ratchetovi, který nejdříve musí zjistit, jak se z ostrova vůbec dostat.

STOP BLOWIN‘ HOLES IN MY SHIP!!!

Co jako zklamáním svým způsobem lze nazvat, jsou cutscény. Zatímco v předchozím díle někteří vývojáři poodkrývali své šedivé vzpomínky na práci v Pixaru, tady se dočkáme možná pár neovladatelných ukázek v enginu hry. Předrenderované videjka vyhubil nenažratelný hladomor všech titulů, jemuž lidstvo začalo nadávat čas. Mírnou, ale vážně jen maličkou kompenzaci může znamenat přidání komiksového (doslova knižního) stylu vyprávění hry, ale upřímně nedokáže natolik zaujmout a osobně jsem ho viděl provedený lépe v mnoha jiných hrách (vzpomeňme na InFamous). Grafika díkybohu zůstala na již dávno položené laťce, a nebudete mít sebevětší potíž sami sebe přistihnout prohlížet si prostředí ostrovů a vůbec celého plážního pobřeží (k tomu za chvilku). Za touhle kapitolou bych provedl symbolickou těčku citací vývojářů, že se do příštího člena série (tehdy pod project názvem Time Problems) v tomhle ohledu moc a moc zlepší. Pokud se to novinářům hodilo, tak proč to v preview nezmínit, no ne?

We called him Larry…

Skloubení akční i logické pasáže tvůrcům povedlo již v předchozím díle, a ani tenhle počin není vyjímkou. Dá se však říci, že se Inso pokusil dát logickým pasážím jiný nádech a obecně to neskrýval ani v rozhovoru pro všerůzné herní portály. Moc dobře si pamatuji pročítání rozhovorů o tom, jak se ‚karolínská studia připravují na opravdu logický nášup pro Time Problems‘. Zůstal nám i již ošahaný sandbox, kterému je překvapivě taktéž v kombinaci s dechberoucím prostředím věnován nový rozměr. Přiznám, že jsem minimálně střídavé dvě hodinky gameplaye strávil procházením Hooefar Islandu. Ach áno, tak to pobřeží bylo krásné. Nechte mě zamáčknout nostalgickou kapičku oleje, a postupme dále.

 

1 z 6

- +

1.

2.

3.

4.

5.

6.

Bohužel, opět musím zabrousit ve vodách ohlasů negativních. Ironicky bych býval za normálních okolností o zbraňovém arsenálu mluvil v positivním světle, ale tentokrát mě spíše zklamal, než pobavil. Pokud se má jednat o PŘÍMÉ pokračování předešlého majstrštyku, jaktože nemám v základu stejné zbraně, jako minule? KDE JSEM JE SAKRA ZTRATIL? Náhradou se snaží být kousky zcela nové, jmenovitě třeba Tornádo spawner nebo nanoaktivní světlušky, ale já měl k těm zbraním po XY hodinách hraní jistý citový vztah! A pak najednou flák!, nemáš nic, poraď si sám a abychom nebyli zase takové sviňuchy (nad upgradem každého člena arsenálu jsem strávil 5 HODIN!!!), tady máš pár kusů toho a onoho. To mě vážné zarmoutilo. Bohudík, že svou smrtonostnost si od předchůdců ponechali.

 

1 z 1

- +

1.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Co mě mé datové kartotéky neklamou (a že jsem tolikrát patchoval!), vůbec poprvé v sérii jsme si rukami potřásli s plně interaktivní vodou. Souostorví hoolefárovo je holt magickým místem, kde ani sebezdatnějšímu zástupci rodu Lombaxů voda neublíží a ráda se s ním podělí o podvodní tajemství. Ačkoli není flóra zrovna dvakrát členitá, je to prostě strašně kúl po těch 8mi znemožňujících titulech si skočit do vody a jen tak hledat mušličky. Co jsem stejně tak přivítal s otevřenou náručí byl pokus o lehký RPG prvek – když už vedete nějaký ten dialog (a že se tomu nevyhnete), máte svobodnou volbu, zda se zachováte jako pravý hrdina nebo jako sobecký podrazák. Obecně to děj hry nějak neovlivní, ale stejně, jako u vody – je to kúl.

Ladies and gentlemens…

Nepřátelé jsou víceméně tupí (jako obvykle), ale vám to bude jedno. Možná bude drzost to přiznat po mých předchozích narážkách na nezachovalý zbraňový arsenál, ale zabíjet robotické výplody takovým elektrickým bičem je vážně zábava sama o sobě, a kdo ty zombíky programoval je vážně to poslední, co vás bude jakožto hráče zajímat. Ovládání, které jsem v předešlém pokusu o recenzi zapoměl zmínit, je nastavené perfektně a po pár okamžicích vám sedne do noty – stejně rychle jako soundtrack. Ten musím vychválit nejvíc, protože žádná jiná melodie se mi nezalíbila více. Od koupi tohoto titulu roku 2009 mě main theme neomrzel, a hudba nabízená k lokacím je porovnatelná s pracičkami zvukotěsných komor Blizzardu. Jejda, omyl. Tak skvělá práce se s ‚nějakým‘ blizzardem vážně nedá. [like a boss]

This day you would remeber as d…AAAAAAAAAAAAAAH!

Nechce se mi to moc říkat, ale hrubek na kráse by se našlo poměrně mnoho. S absencí multiplayeru jsme byli smíření již od minula – vzhledem k samotnému názoru Insa, že hru považujme jako ToD v.1.5 a názorů fanoušků, že se jedná o kapacitně lehce větší datadisk pro prequel je to dosti pochopitelné. Nadále je tu opuštění od vyvoněných cut-scén, nevratný zbraňový arsenál a desítky menších záseků či propadů textur. Nedívejme se na to ale tak špatně – hodiny úžasné zábavy vám to jistě vynahradí a koneckonců – je to Ratchet s Clankem! Ti a špatní? Směšné!