Na turné světovými kinosály se před pár týdny vydalo nové zpracování legendárního příběhu o přátelství, lásce a hlavně stovkách propíchaných kardinálových stráží.
Je proto s podivem, že do Andersenovy vize o Třech mušketýrech se skoro nic z výše zmíněného neprobojovalo. Ono od začátku bylo jasné, že nová verze téhle klasiky bude tak trochu jiná. Ostatně už během produkce se autoři nijak netajili tím, že mají v plánu příběh o obraně Francie zpracovat v rámci možností moderně, aby do kin nalákal i teenagery, jejichž představy o historii zahrnují první a druhou světovou válku a dál do zadu už jsme lezli po stromech a z chlupatých těl si vzájemně vybírali večeři. A to nebyl zas tak špatný nápad. Jen by tuhle látku musel dostat do rukou někdo schopnější.
Paul je tak trochu ocas, což ne jednou, ale čtyřikrát dokázal u filmové adaptace Resident Evilu (uznávám nicméně, že jednička je koukatelná, i když tančí na hranici guilty pleasure). Zatímco akci zvládá relativně s přehledem, vyprávění příběhu těžce vázne a pokusy o dialogové koláže jsou doslova na facku. O to víc zamrzí, že se ve střižně nějakým záhadným způsobem zbavil v podstatě všech akčních scén a na plátna pustil patos bez hlavy a paty. Na jeho obranu je ale třeba říct, že scénář Litvaka a Daviese nestojí ani za kardinálský čepec a pánové by se měli docela vážně zamyslet nad tím, jestli náhodou nedělají ve špatné branži. Kydání hnoje by bezpochyby mnohem lépe vypadalo někde ve stájích.
Už tak mizerné sestavě nepomáhá ani herecké obsazení, které je sice nacpané hvězdnými, nebo alespoň známými jmény, ale dohromady nefunguje. Nejen jako celek, ale ani jednotlivě. Milla Jovovich znovu dokázala, že pořádné filmové nabídky dostává oprávněně už jen v projektech svého manžela, protože kdokoliv soudný by ji musel z placu hnát pohrabáčem. Ano v korzetu jí to sice čas od času sluší, ale většinu stopáže máte pocit, že vás svým „uměním“ znásilňuje. A ne v tom příjemném slova smyslu, kdy se na vás rytmicky pohupuje její roztoužené tělo. Spíš v tom, kdy vás někde v zaplivané herně zohne parta tlustých a zpocených kamioňáků.
Stejně nepříjemný výkon lze ovšem přisoudit i přehrávajícímu Orlando Bloomovi v roli Buckinghama, či všem třem, vlastně čtyřem mušketýrům, z nichž jediným snesitelným bodem je Aramis Luka Evanse, který se již v listopadu dočká první šance na záchranu v Immortals. Jak Ray Stevenson, tak Logan Lerman své role nezvládají a z legendárních postav dělají karikatury. Kapitolou samu pro sebe je pak Athos v podání Matthew Macfadyena, jehož monology doslova drásají všechny buňky v těle, které by v té chvíli radši koukali na libovolný díl Hello Kitty. Čest proto ansámblu zachraňují jen Christoph Waltz (kardinál Richelieu) a Mads Mikkelsen (Rochefort), ačkoliv i oni se na plac nejspíš dostavili v domnění, že jdou dělat ochotnické divadlo.
Uvážíme-li ještě katastrofální příběhové kiksy a naprosto zbytečně přidané prvky (vzducholodě, kulomety, plamenomety … to jako vážně?) je až s podivem, že je na snímku vůbec co pochválit. Ale stejně, vizuální zpracování i kulisy jsou docela sympatické, stejně jako digitální efekty, jež ale byly u takto velké produkce samozřejmostí. Docela sympatický je pak i soundtrack, ačkoliv titulková skladba nesahá starému dobrému All For Love od Stinga, Roda Stewarta a Bryana Adamse ani po kolena. Jediným koukatelným prvkem nových Mušketýrů tak zůstává Constance, jež se sice chová jako pipka, ale alespoň je to sexy pipka. To je ovšem na pořádné hodnocení trochu málo. 3/10