Dle vývojářů jsme hororovou výplň vzduchoprázdna jménem Amy nepochopili. Nevím jak jiní, ale mně na ní nepřišlo nic nejasného. Občasný pokus o to, vyvztekat z člověka i ten poslední kousek zdravého rozumu, tím, že nechají Amy po patnácté vyplnit vlastním tělem stometrovou jámu, bez možnosti si rozeběh hrou rozumně uložit. Hororové sekvence, které otrlého člověka zvednou ze židle jen proto, aby si vypláchl pusu od znuděných zvratků.
Převeďme si hru Amy do obyčejného života. Dívka Amy je chrchel, který překáží, nudí, nespolupracuje. Pokud se životem propletete kolem fešného děvčete, vyhřezne téměř až k pasu. Pokud je ve výhledu pojišťovák s propiskou v ruce a nadějeplným úsměvem na tváři, zaleze chrchel, jako by bohdá neexistoval. Amy je spratek, a jako každý spratek je k neužitku. Maximálně tak mu naložit plný chrbát pětitunových plátů ocele, aby dal konečně pokoj. Takovou možnost bohužel vývojáři hráčům nedali. Bez věčně vystrašené a blbě se bojící holčičky se nehnete ani o píď. A těch pídí je ke zneužití velké množství.
Uznejme, že animace prostředí, ohavností i postav je téměř dokonalá. Uznejme i to, že takový servis nestačí. Hra Amy je v tomto ohledu jako supermodelka. Na pohled kus, s kterým by chtěl normální člověk strávit zbytek, když ne života, tak alespoň noci. Ovšem po omakání mluvidel dojde ke zjištění, že ten prázdný obal s mnoha užitečnými otvory je jinak zcela nezodpovědná chyba vývoje.
Při hraní jsem se věru vyděsil víc vylitého čaje v klávesnici, než samotného příběhu Amy. Ano, příběh. Věc, u které jsem se rozhodl vynadávat snad až prehistoricky.
Svět je postaven na příbězích. Vykašlete se na naftu, globální bůhvíco, vykašlete se na sex i zítřejší večeři. Bez příběhu by nebylo života, jen přežívání a smutného hnití v existenci. Amy bohužel, ač slibuje mnoho, dává málo. Příběh je naprosto dokonale předvídatelný a zoufale prázdný. Nedá člověku nic, co by mohl. Nedá mu nic jiného, než pocit, že byl okraden.
Doby, kdy stačilo, aby se na pramonitoru z osmdesátých let pohyboval nějaký nezřetelný panáček a provázel prahráče příběhem plným pradřepů a pravýskoků, jsou dávno pryč. Od hry se očekává nejen grafická orgie bez ochran a s mnoha klouzavými udělátky, ale i příběh, který se zahryzne takovým stylem, až člověk chodí spát nejen bez hlavy, ale bez chuti se probudit. Minimálně od hororové hry bych to očekával. To už jsou lepší některé online hry, které nabídnou člověku zážitek z toho, že je milostivě zaujat, do kolen, přímo strhnut linií osudů herních postav. S hrou Amy se dostává akorát do pekla dokonalé animace bez možnosti poslat někoho do háje zeleného za takový paskvil nehratelný.
Ano, slyšel jsem, že hra je odmítači nepochopena. Samozřejmě. Proč ne. Zařazuju se mým hodnocením do řad opohráčů, kteří nevědí, že když je něco natolik nepovedené, jedná se vlastně o nepochopení. Intelektuálskou manýru zavádět i do her? No proč ne. Tak těm hrám, když už jsme u toho, dejte aspoň nosnou myšlenku. Nejen tupé trámoví.