Child of Eden je rytmická on-rail střílečka a zároveň je to důchovní nástupce kultovního počinu Rez (Rez HD). Hru má, stejně jako jejího staršího bratříčka, na svědomí Tetsuya Mizuguchi a Q Entertainment a vydaná byla pod taktovkou Ubisoftu. CoE byla poprvé oznámena na E3 2010 a bylo to jedna z prvních her předvádějící podporu pohybového zařízení od Microsoftu. Na minulé E3 hra sklidila hned několik ocenění a dostala se také do popředí mého zájmu. Přeci jen takováhle herní kombinace se nevidí každý den a her smysluplně nebo alespoň bez větších chyb podporujících pohybové snímače je pomálu. Takže nasadit sluchátka oprášit Kinect (Move) a jde se na věc.
Příběh je jednoduchý a kouzelný. Hráč je pověřen úkolem oživit dívku Lumi, tedy prvního člověka narozeného ve vesmíru. Digitální forma Lumi je uložena ve velmi stylové, moderní verzi internetu ale naneštěstí je napadena zhoubným virem. Hráč se tedy zhostí role „digitálního čističe“, který se musí s virem vypořádát a zachránit cenné vzpomínky Lumi. Hra je rozdělna do 5 levelů, v tom případě archivů – Matrix, Evolution, Beauty, Passion, a Journey. Každý z archivů má svůj jedinečný vizuální styl, nepřátele, hudbu i zvuky . Po průchodu archivem je hráč podle výkonu odměněn počtem hvězd, které odemykají další archivy a různý dodatečný materiál v podobě artworků, hudby apod. A teď už konečně, jak se to celé hraje.
Po výběru archivu začne za doprovodu elektro hudby let krásným virtuálním digitálním světem, ve kterém hráč neovládá směr letu, ale řídí pouze zaměřovač, kterým sestřeluje nalétávající objekty nejrůznějších tvarů a barev. K dispozici jsou 2 zbraně. Rychlé slabé fialové střely, které se hodí mimo jiné i na sestřelování nepřátelských projektilů a pak hlavní modrý zaměřovací kanón, který dokáže odpálit až 8 předem zaměřených cílů. Tyto 2 zbaně je nutné kombinovat a nikdy se nelze spolehnout pouze na jednu z nich. Hráč má k dispozici ještě jednoho pomocníka a tím je Euphoria, což je ekvivalent bomby, která kompletně vyčistí obrazovku. Euphoria občas vypadne ze sestřelených nepřátel a je to tedy vzácné zboží. Každý archiv začíná zvolna, ale postupně přibývá nepřátel, nepřátelských projektilů, hudba nabývá na intenzitě až vše vyústí soubojem s bossem. Průchod každým levelem zabere něco okolo 10-20 minut a tady nastává první a dost možná jediný hlavní problém hry. Délka. Projít všech 5 archivů (+1, který se odemkne) zabere něco kolem 2-3 hodin a to bohužel není nijak mnoho na hru, za kterou zákazník zaplatí plnou cenu. Na druhou stranu je ve hře dost odemykatelného materiálu včetně jedné nové obtížnosti a je také přítomný online žebříček, takže jistý stupně znovuhratelnosti tu určitě je.
CoE je krátká herní záležitost, ale herní dobu v tomto případě královsky vynahrazuje intenzita, kterou na vaše smysly hra útočí. Každý z archivů je jedním slovem nádherný a jeho fantasknost se slovy jen těžko popisuje. Barvy a tvary tu rozjíždí velkolepou show až z toho jde někdy hlava kolem. Na tuto barevnou podívanou prostě jen tak nezapomnete. Ruku v ruce s vizuálem jde i hudba a ta v CoE tvoří nedílnou součást celkového zážitku. V každém archivu hraje specifická hudební linka, kterou rytmicky doplňují zvuky vybuchujících nepřátel, blížících se projektilů, hračovi střelby apod. O hudební materiál se postarala skupina Genki Rockets, ve které se přímo angažuje i tvůrce hry Mizuguchi. Skladby samotné jsou povedené a některé se mi natolik vryly do paměti, že jsem těšil až hru zapnu a znovu je uslyším.
Jak už jsem zmínil na začátku, CoEa obsahuje podporu pohybových zařízení. Hráč si tedy vybere, zda bude hru ovládat standartním ovladačem nebo sáhne po Kinectu (Move u PS3). Předesílám, že obě možností mají svá pro a proti a řekl bych, že nejlepší je zkusít hru projet tak i tak. Standartní páčkové ovládání má tu výhodu, že je s ním hraní přesnější, samozřejmě míň únavné a hlavně dává možnost zapnout rytmické vibrace, což je v podstatě další věc, která bude dráždit vaše už tak napjaté smysly. Při ovládání Kinectem zase zapojíte do hry své ruce, kterými budete řídit zaměřovač. Pravou rukou ovládáte modrý zaměřovací kanón a levá fialový (nebo obráceně). Pokud hrajete jednou rukou, lze tlesknutím přepínat zbraně. Pohybové ovládání, ač umožňuje nastavit rychlost a citlivost kurzoru, nedosahuje takové přesnosti a spolehlivosti jako gamepad, ale naoplátku nabízí tak unikátní, pohlcující a uspokojivou zkušenost, že je to jistě rovnocený partner a záleží jen na hráči, na kterou variantu má zrovna chuť, přičemž obě nabízí odlišný zážitek.
CoE je vskutku výjimečná zkušenost. Je to výborně zkomponovaný audiovizuální výlet, který je bohužel hodně krátký, ale zato si podmaňuje hráče odlišným způsobem než většina konkurence. Jako nemalou třešnička na dortu beru plnohodnotné a pěkně fungující pohybové ovládání. Za mě 8/10.
