Když padne slovo bumerang, každého napadne Austrálie a její domorodí obyvatelé Aborigiové.Také se v mysli mnohých vybaví monolit – hora Ayers Rock alias Uluru, podivná zvířata klokan, ježura a nebo ptakopysk. Ano je to hodně tajemný světadíl. Zajímavá je i neobyčejná zbraň tamních domorodých obyvatel. K velkému překvapení poslední nálezy potvrdily, že se první bumerangy se objevily už dávno v pravěku. Je to ve své podstatě geniální zbraň pocházejíci nejspíš od jedné z nejprimitivnějších kultur žijí na zemi.
Rozšířen byl tehdy ve staré Evropě, severní Africe (několik nálezů se našlo v Egyptě), na Blízkém Východě, Arabském poloostrově, a nebo zcela nečekaně i v Americe. Tam ho používali indiáni z kmene Hopi. Je to tedy prastará zbraň, pocházející až ze starší doby kamenné. Dosud nejstarší nalezený bumerang pochází z Polska a jeho stáří je kolem 20 000 let.
Jak vypadá bumerang ?
Bumerang je vlastně malý, vrhací kyj. Vyroben je z jednoho kusu tvrdého dřeva, ale dnes se pro jeho výrobu používají i jiné, dokonce umělé materiály, jako různé plasty, sklolaminát a pod. Klasický bumerang je srpovitě, nebo kolenovitě zahnuté (oblouk 90°) dřevo, na spodní straně rovné, na vrchní vyklenuté podobně jako je aerodynamicky tvarované křídlo letadla.
Používají se jako lovecké a nebo sportovní nástroje. Jsou různých velikostí a tvarů, malé 10 centimetrové až po úctyhodné dvoumetrové velikány. Nejdůležitější jejich vlastností je, že pokud se minou cíle, vrátí se do ruky vrhače. To ale neplatí u všech typů, této podivné zbraně, některé dokonce původní obyvatelé Austrálie používali jako ruční sečnou zbraň k boji.
Hlavně ho domorodí Australani používali a ještě používají k lovu klokanů. Správně vržený, dokáže přerazit páteř zvířete na vzdálenost více než 100 metrů. Ty loví nejen pro maso, ale i pro kůži ze které jejich ženy vyrábějí jednoduchý oděv – bederní roušku. Domorodci maso neumějí vařit. Klokany pečou zajímavým způsobem. Do vykuchaného zvířete vloží v ohni rozpálené kameny.
Neméně je zajímavý i způsob jakým domorodci rozdělávají oheň. Používají k tomu dvě speciální dřevené tyčky. V jedné je důlek a tou druhou, která má zaoblený hrot v ní pomocí rukou vrtí jako kvrdlíkem. Tak dlouho dokud se nevytvoří žhavý popel. Pak k němu přiloží suchou trávu a ta od něj začne hořet.
Slavný se stal bumerang právě díky australských domorodcům, kteří je používali pro lov drobné zvěře a k boji. Dostal po nich i název. Ten pochází od kmene Turuwal, který sídlil na území dnešního Sydney, a je to zkomolenina Aboriginských slov bou-mar-rang, což přibližně znamená hodit klacek.
Jak se hází bumerang?
Bumerang se obvykle hází švihem, pod úhlem asi 45°. Přesně tak jak je vidět na videu a obrázcích níže. Pokud není bezvětří a fouká i mírný vítr, je nutné počítat s jeho silou i směrem a házet proti němu. Hlavně jde o to, udělit bumerangu potřebnou rotaci. Vše je jen otázka cviku a jeli hozen správně, letí po obloukové dráze. Po té se díky působení fyzikálních sil vrátí zpět do místa hodu. Tam ho házející většinou chytne oběma rukama. Předejde se tak úrazu. Zajímavé je, že hozený bumerang se vrací i ve stavu beztíže. Což dokázal pokus v kosmu japonského astronauta Takao Doie v roce 2008.
Dnes je již nemožné přesně zjistit za jakých okolností pravěkého člověka napadla myšlenka zhotovit tuto vrhací zbraň. Vědci mají teorii, že možná sledoval padající list ze stromu, nebo okřídlené semeno javoru, a nebo fíkovníku. Poté nápad přenesl na obyčejný kus dřeva, které opracoval do podobného tvaru. Možná postupoval stylem pokus – omyl, ale později se určitě dobral onoho žádaného tvaru a kus dřeva se stal v jeho rukách neobyčejnou zbraní.
Japonský astronaut Takao Doie a bumerang ve stavu beztíže
Podobnou velice zajímavou australskou zbraní je i „vrhač oštěpů“ bumera. Je to kus plochého dřeva, vždy o něco kratší než oštěp. Ten se na jedné straně do ní volně nasadí, druhou se drží v ruce. Při vlastním hodu slouží k prodloužení paže, tím se přenese větší síla a délka hodu je pak o hodně delší.