Připravil jsem si pro vás 10 různých klišé, které se s železnou pravidelností objevují ve hrách. Snad se s některými z nich sami ztotožníte. Příjemnou zábavu.
Jaký názor máte vy? Která další klišé vás ve hrách otravují? Dejte mi vědet do diskuze.
10.Ukecaní záporáci
Krouží kolem hlavního hrdiny, zdlouhavě vám prozrazují svůj plán (pokud nějaký mají), občas schytáte tu ránu, detailní záběr na ústí hlavně a pak zázrak. V poslední chvíli do místnosti vtrhnou posily nebo něco či někdo přinutí záporáka změnit názor a nechat vás naživu. Nemusím připomínat, že případné dostávání se z pout je to nejtěžší, hned po krájení chleba.
… zde pokračujte v psaní …
9.Rozdělíme se
Říká se, že v jednotě je síla. Což ve hrách moc často neplatí. Určitě znáte ty situace, kdy někam jdete s ostatními členy týmu, a v určitém bodě vás pošlou k vodě. Pak už jen slyšíte ve vysílačce: „Panebože něco tady je ááááá….,” pokud se jedná o hororovou hru nebo „Jsme pod těžkou palbou potřebujeme pom…., ” v případě střílečky. Též častým jevem je, že NPCčko vás nechá udělat všechnu práci, načež se zničehonic vyloupne, řekne nějakou hlášku a zase zmizí jiným východem.
8.Zrada parťáka nebo spojence
Už ani nespočítám, v kolika hrách jsem něco podobného zažil. Nejvíce mi v hlavě utkvěla scéna zrady generála Shepherda z Call of Duty: Modern Warfare 2. To bylo hodně nečekané, stejně jako v Mafii 1, když mě zradil Sam. Občas se to ale tak úplně nepovede, protože scénáristé jsou příliš průhlední nebo zvolí postavu, která se ve hře moc často neobjevila. Takový wtf moment se nachází v Call of Duty: Black Ops 2, když vás zradí člen jednotky, jehož jméno si dodnes nepamatuji.
7.Tutoriálové mise
Týká se to každého žánru a vývojáři si asi zřejmě myslí, že za tu dobu co hru vyvíjeli, všichni zapomněli na jakém principu funguje. Takže se už po tisící učíme rozjíždět a dělat smyky v závodních hrách, po tisící se učíme označovat jednotku a poslat ji na nepřítele ve strategiích, střílet a přebíjet v FPS atd. Občas mám i ten pocit, že hra je vlastně po celou dobu jeden velký tutoriál, kdy vám pořád říká, co máte dělat a kam jít až je vlastně konec. Jsou, ale i čestné vyjímky jako Dark Souls, které vás hodí jako neplavce do vody a snaž se!
6.Prostředí hororových her
Nemocnice, blázinec, vězení nebo stoky. Zřejmě nejčastěji opakované lokace hororového žánru, okořeněné hektolitry krve, starými matracemi či kolečkovým křeslem. Přesně v tomto duchu se nesl i hit loňského roku Outlast, který byť byl velmi dobrou lekačkou, svým prostředím však ničím zajímavým nevybočoval z řady. Osobně jsem pociťoval větší strach při hraní staršího kousku Silent Hill: The Room, protože dokázal navodit pocit jakéhosi zlověstného tajemna z obyčejného pokoje. Podobně dobře zpracovaný byl též Alan Wake, kdy jste viděli stejnou lokaci (třeba kavárnu) ve dne a následně v noci, což navozovalo pocit, že i na první pohled normální věci najednou vypadali nebezpečně.
5.Němý hrdina
Vypadá to asi takto: „Franto, něco od tebe potřebuji,” ptá se on. „(trapné mlčení)”.„To se mi ulevilo, díky.” Nejvíce komicky to působí v případech, kdy hlavní hrdina slepě, často proti své vůli dělá něco o čem ani neví, co dělá. Zářný příklad je Alcatraz z Crysis 2, který oblékne Prorokův nanooblek a vůbec mu nevadí, že ho ostatní úkolují a dokonce ho nazývají Prorokem. Ještě bych to pochopil u velkých RPG, kde dabing je finančně i časově náročná záležitost, ale zrovna v akčních hrách bez „role-playe“ bych ho celkem vyžadoval.
4.Sexbomby
Nechci se tu pouštět do nějakých obsáhlých debat o ženských hrdinkách, ale rýpnout si musím. Herní průmysl zkrátka příliš nezná nehezké nebo průměrné ženy. Ne, že bych si samozřejmě chtěl nějak příliš stěžovat. Rád se podívám na pěkné tvary, ale když typická „vojanda“ má xicht modelky, nosí top s výstřihem, holý pupík a přiléhavé kalhoty, musím se lehce usmívat. Je to jen laciný trik na pánské publikum jak si získat patřičnou pozornost. Nádherným příkladem je série Resident Evil a její plejáda ženských protagonistek nebo postava odstřelovačky Quiet v připravovaném Metal Gear Solid 5: Phantom Pain.
3.RPG!
Kolikrát jste něco podobného slyšeli? Asi milionkrát předpokládám. Někdo vykřikne ono magické slovíčko a najednou to lítá. Jenže to by nebyli tupí nepřátelé, aby střela nešla buď za vás, vedle vás nebo úplně někam jinam. A když už to náhodou vypadá, že hlavní hrdina bude do smrti invalidní důchodce bez končetin, zpravidla ho to jenom odhodí, opráší se a jede se dál!
2.Padající helikoptéry
Neexistuje, snad žádná válečná či akční hra bez toho aniž by v ní nespadl alespoň jeden vrtulník. Je to jaké-si poznávací znamení dvou hlavních FPS rivalů Battlefield a Call of Duty, bez něhož si tyto hry snad ani neumíme představit. Zpravidla se pády helikoptér dělí na tři druhy. 1) Klasický sestřel vaším přičiněním nebo NPC 2) Cutscéna, kdy letíte v koloně helikoptér a náhle tu vedle vás sestřelí nebo rovnou tu vaší 3) Evakuační helikoptéra ke které běžíte a ta náhle vybuchne.
1.USA, USA, USA!
Tady si hodně postesknu. Proč jsou američtí vojáci neustále v roli těch dobrých a ostatní (většinou rusové) ti špatní? Nebylo by pro změnu zajímavější zkusit hrát i za druhou stranu barikády? Myslím si, že by to vneslo do žánru videoher svěží vítr a zároveň bychom se přiučili i něčemu novému (motivace té dané strany atd.). Třeba mise za ruského agenta Dimu v Battlefield 3 patřila k těm nejzajímavějším a překvapivě jeho motivace byla stejná, jakou měl jeho americký protějšek. První vlašťovka. Zřejmě nejvíce se z tohoto proamerického patosu vymyká hra Spec Ops: The Line, jenž vám v kůži američana dovolí zabíjet jiné američany. To nic nemění na tom, že tento neblahý trend bude patrně ještě dlouho pokračovat.
… zde pokračujte v psaní …